Život Vernona Subutexa 1 přehled

31.12.2024

Po letech román, ktery jsem přečetl jedním dechem. Jede to jako teplej nůž máslem.

26.12.2024

1) Despentes fakt skvěle umí rozepsat něčí charakter. Zároveň často používá metodu, kdy popisuje postavu tak, že ukazuje, co si myslí o druhých lidech (většinou něco strašně špatného). A pak udělá to, že na tu původní postavu, která nám nabízela své postřehy, nahlíží z venku, kdy jí popisuje někdo jiný a ten si o ní zase myslí to svoje. Tímhle jsou ty postavy neuvěřitelně plastický. 2) Do toho používá metodu nechronologického vyprávění, kdy nás v další kapitole často hodí o kus dopředu a až potom se (většinou z hlediska jiné postavy) dozvíme, jak se to všechno seběhlo předtím. Přitom je schopná na scénu postupně přivádět nové a nové postavy, aniž by čtenář o příběh ztrácel zájem. 3) Mě osobně baví, že se knihou skrze pohledy různých postav line kritika současného systému (čti pozdního kapitalismu), kde ten, kdo v Paříži nezdědil po rodičích byt nebo se dobře neoženil/nevdal, tak je vlastně odsouzen k paběrkování a k věčný hořkosti vůči těm, co se mají líp anebo jsou šťastnější s málem (jako někteří bezdomovci stojící hrdě mimo ten "stroj"). Ta kniha je v podstatě takový strašně rozmanitý panoptikum postav na okraji společnosti, který hledají různé strategie, jak v tomhle systému přežít nebo z něj vymačkat něco pro sebe. Občas stojí proti sobě, často ale mezi sebou nachází solidaritu, byť by to do sebe třeba nikdy sami neřekli. 4) Bod dolu za obálku knihy, ta se k ní nehodí, vypadá jako z nějaký teenage romance.