Veselí
Radka Třeštíková
Když dojdete až na konec slepé ulice, máte dvě možnosti, přešlapovat na místě, anebo se vrátit. Třiatřicetiletá Eliška se rozhodla pro návrat. Zpátky na jižní Moravu. Do svého dětského pokoje. K rodičům. K sobě samé. Ke své podstatě. Protože doma jsou odpovědi. Nová kniha s autobiografickými prvky se jmenuje Veselí podle Třeštíkové rodného Veselí nad Moravou.... celý text
Přidat komentář
Radku T. mám jako spisovatelku ráda, i když její prezentace a afektovanost je mi nesympatická. Četla jsem všechny jeji knihy a tahle byla pro mě ta nejhorší. Nuda, nuda, nuda. Nemohla jsem se za boha začíst. Humor, který jsem nacházela v Bábovkách byl pryč a celé to prostě bylo takové o ničem.. Těším se na Foukneš do pěny a doufám, že to bude o fous lepší :-)
Tohle mi prislo lepsi nez Babovky. Ale pani Trestikova se mou oblibrnou spisovatelkou nestala a dalsi knihy uz pokouset nebudu.
... návrat domů, smutek a radost, očekávání, vztahy v rodině, druhá šance, boj sám se sebou
.
Pro mnoho lidí může být návrat z velkoměsta do rodného města krokem zpět. Ale budoucnost nemůže být nikdy krokem zpět, tak se toho není třeba bát. Jen řešit, co nového nám život přinese. Zažili jste někdy návrat do rodného města? Pohledy přátel a známých, které jsou cítit pohrdáním, zvědavostí a nepochopením?
Moje premiéra od autorky, knihy podobného typu téměř nečtu, ale příběh mě chytil. Hrdinku jsem sice moc nemusela, ale líbil se mi humor, prostředí a celkový styl knihy, byť mě konec trošku zklamal. Ale přečetla jsem ji za dva dny, nešla odložit. Proto dávám plný počet :)
Nemůžu jinak než 5/5. Každému může sednout kniha jinak, já jí četla ve dnech, kdy jsem nechtěla večer přemýšlet. Chtěla jsem být veselá. Už jsem jinde uvedla, že jsem se ze začátku nahlas smála, pak mi mrznul úsměv a ke konci jsem i nahlas brečela. Pro mě má ten příběh prostě smysl. Ráda jsem četla o vztazích na maloměstě, o složitostech, které si neseme paradoxně z vlastní rodiny, o rozhodnutích, o snaze být šťastný...
Takový průměr, stejně jako všechny od paní Třeštíkové. Hvězdičky dávám za to,že byla humorná, dobře se četla, z kraje, kde žiji, ale jinak.....prostě průměrná kniha.
Příběh nic moc, hlavní hrdinka trochu nesympatická kurva, a konec nejasný. Postava se za celou dobu nehnula ani o píď. Ale jinak dobrá oddechovka. Jednu hvězdu dávám za humor (scénka ve školní kuchyni byla super), jednu za čtivost a třetí za to, že su z vedlejšího města ????
Všem se omlouvám, ale já prostě musím... Dnešní populární autoři, viz. paní Třeštíková nebo pan Hartl prostě nemají už co nabídnout. Ocenila bych nápaditost stylu psaní, ale i tak to není nic co by mělo stát za pozornost. Děj je jedno velké NIC. Mám akorát strach, že míra hodnocení výtvorů se dnes odvíjí od toho jak jsou populární ve společnosti jejich autoři. Pan Hartl má svůj excentrický smích, paní Třeštíková zase feministické výroky, dobře... ale jejich tvorba? Jsem asi příliš konzervativní, ale česká literatura zažila lepší časy.
Příběh hezky plynul, postavy měli velmi uvěřitelné charaktery i zápletky byly dost ze života. Měla jsem trošku problém si zvyknout, že knížka je z poloviny psaná v nářečí, ale kolem půlky už jsem to ani nevnímala. Konec je podobný, jako ve všech knihách autorky - nedořešený. Ale celkově musím říct, že jiné knížky autorky ve mě zanechaly lepší celkový dojem.
Knížka nebyla špatná, dobrá oddychovka, ale více se mi od autorky líbila kniha Osm, nebo Bábovky.
Tak po Bábovkách jsem měla velká očekávání. Radku Třeštíkovou jsem si díky nim oblíbila a věděla jsem tak nějak co čekat - pohodové čtení, vtipné, žádný velký akčňák nebo vypracované charaktery postav. Prostě jednoduše pěkné lehké počtení z prostředí reálného života. I to by nám knihy měli dávat - pohled do reality a na to, že na v těchto věcech nejsme sami.
Čekala jsem na chvíli v knize, u které bych si řekla, jo, je to fakt dobrý, konečně něco jiného. Bohužel musím naznat, že se nestalo. Konstantní sled událostí, ke kterým byl přidán báječný humor. Ano, humor můžu ocenit. Ne u jedné scénky jsem se nahlas zasmála (a to že já se moc věcem v knihách nezasměju).
Hlavní postava Elišky mi přišla šíleně nezajímavá, nudná a nesympatická. Sama jsem spoustě jejím rozhodnutím neporozuměla a štvalo mě, že nám kniha nenabídla hlubší popis systematiky jejího rozhodování a životních kroků. Jednoduše nastala nová kapitola a s ní nová Eliška. Ve výsledku vývoj postavy nulový. Připadlo mi, že všechny vedlejší postavy se posouvali, měnili názory i charakter. Eliška jakoby zamrzla na mrtvém bodě a nic...což u hlavní postavy je celkem problém. O všech víme všechno o hlavní hrdince nic - to možná mělo navodit lehce atmosféry jižní Moravy (přeci jen jsem také její součástí a ano, napovídá se to opravdu hodně), ale v tomto případě se to nehodilo.
Konec tak nějak nenadchl. Minimálně ve mně nic nezanechal. Dobrá kniha pro zdlouhavé cesty do práce či do školy, pro trošku náročnější čtenáře však nikoliv.
Veselí se mi líbilo, hezky se čte, je to takové oddychové čtení, které obsahuje neodvratitelná životní dramata. A za mě je vtipnější než Aristokratka.
Pro mne jako holku z okolí žijící v Praze, Vás kniha zavede zpátky do míst, které dobře znáte. Za mě ???? Velmi pěkný příběh.
Štítky knihy
nevěra humor Morava partnerské vztahy Slovácko mezilidské vztahy výběr partnera sousedské vztahy maloměsto české rományAutorovy další knížky
2016 | Bábovky |
2017 | Osm |
2018 | Veselí |
2020 | Foukneš do pěny |
2023 | Kde jsi, když nejsi |
Od autorky mám přečtenou celou její zatím vydanou tvorbu a tahle kniha mi přijde jako jedna z těch lepších. Jsem o něco starší než hlavní hrdinka Eliška, která se po letech vrací do rodného města. Její chování mi leckdy nesedělo, ale nelze nikoho soudit, když jsme naštěstí každý jiný. Kniha je čtivá, smutná i vtipná. Za mě oddechovka.