Veselí
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386002/bmid_veseli-0qh-386002.jpg
3
2499
2499
Když dojdete až na konec slepé ulice, máte dvě možnosti, přešlapovat na místě, anebo se vrátit. Třiatřicetiletá Eliška se rozhodla pro návrat. Zpátky na jižní Moravu. Do svého dětského pokoje. K rodičům. K sobě samé. Ke své podstatě. Protože doma jsou odpovědi. Nová kniha s autobiografickými prvky se jmenuje Veselí podle Třeštíkové rodného Veselí nad Moravou.... celý text
Přidat komentář
Pokud mě kniha celou dobu drží v pozornosti , dokáže mě rozesmát i rozplakat, zaslouží si plný počet hvězd. Dlouho jsem se tak nepobavila. Paní Třeštíková to se mnou umí.
Taková oddychovka. Úsměvná, rychle utekla. Jediné, za co bych strhla body, je hlavní hrdinka. Občas mi byla vážně nesympatická. Ale zase na tohle už jsem si u Třeštíkové asi prostě zvykla :)
Kniha chvílemi úsměvná, chvílemi nabitá pěknými myšlenkami, ale hrdinka která se vyspí s každým téměř na potkání se mi už zas tak moc nelíbila. Ale třeba jen nevím jak to v dnešním světě chodí....
Tohle byla moje první kniha od této autorky. Musím říct, že mě ani nenadchla, ani neurazila. Byly tam ale momenty, u kterých jsem se zasmála. Knihu jsem dočetla, ale konec mě trochu zklamal..
Z této knihy jsem trochu na rozpacích, nemůžu s čistým svědomím říct, že se mi líbila, na druhou stranu ani nepatřím do skupiny odpůrců, co ani nedočetli. Bylo to čtivé, okořeněné humorem, navíc z prostředí, které je mi známé, ale něco mi tam prostě nesedělo. Asi bych své dojmy rozdělila na dvě části - taková ta rodinná linka (její máma, vztah Elišky a táty, pes apod.), se mi líbila. Naopak Eliška a její vztahy s muži byla příběhová linka, která mi vůbec nesedla. Jako celek hodnotím jako takové oddechové čtení, pár fajn myšlenek se tam mezi řádky najde, ale samozřejmě je hledat nemusíte. Pokud chcete jen nenáročnou knihu, u které se zasměje, tak i to kniha skvěle splňuje.
Prvních pár stránek mě nebavilo, ale pak jsem se začetla a nemohla přestat. Kniha mě úplně pohltila a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Líbila se mi, ale takový konec jsem nečekala. Trochu mě zklamal..
Ano, ano, ano! Třeštíková nepatří mezi mé oblíbené české autorky, Veselí jsem si půjčila na doporučení knihovnice. A přišel literární šok, po unylých a snadno zaměnitelných knihách jsem cítila obrovský nával emocí, smála se nahlas, tekly mi slzy, rozčilovala se i nevěřícně čučela do blba. Prostředí Moravy je mi blízké, velmi mě bavily myšlenkové pochody Elišky, přestože se někdy chovala jako koza, ale kdo ne :) Tohle je dílo, které se Vás chytne a nepustí. Nedokážu pochopit, proč má často až příliš kritické hodnocení, mě pohladilo na duši.
Mně se tedy kniha MOC líbíla!
Ještě nikdy v životě se mi nestalo, že by mě jedna kniha dokázala tolikrát rozesmát a zároveň jednou i rozbrečet.
Hlavní hrdinka je sice nerozhodná a občas se nezachová úplně košer, ale přesto (a možná právě proto) mi byla moc sympatická.
Upřímně moc nechápu tolik kritiky, protože já jsem si touto knihou už po několikáte ověřila, že Třeštíková je dle mého názoru jedna z nejlepších českých spisovatelek!
Jak tuto autorku zbožňuji, Veselí je pro mě největším zklamáním. Atmosféra a nádech knihy velice podobné knize To prší moře, hrdinky mají mnoho společného, ale opět je to TAKOVÁ TA žena, která vlastně neví co se sebou. A dělá naschvály všem i sama sobě. Toho chlapa nemiluje, ale stejně s ním spát bude. Chce mu říct, že ho nechce, ale neřekne. Nechce dělat tuhle věc, ale stejně ji dělá. Protože má zkrátka pocit, že tím něčemu pomůže, že to někomu dluží a že ji to dostane ze sra*ek. Je to takové rýpání v sebepoškozování. Knížka dlouhá, ale opět bez vyvrcholení a bez konce. Když už se vám zdá, že k něčemu směřuje a něco konečně vyjde, samozřejmě to opět nevyjde. A vy zase odkládáte knihu s pocitem, že život je jeden velký průser, smůla a smutek. Radka Třeštíková by možná mohla alespoň jednou pracovat s faktem, že ne každá žena musí mít nutně ošklivé zážitky z dětství, psychickou poruchu nebo tendenci ničit sama sebe, aby odčinila zlo celého světa. Možná by se pak člověku po knížce lépe dýchalo.
Stále jsem tak nějak čekala, kdy kniha konečně "začne", celou dobu mi to přišlo jako úvod k něčemu. Na celé knize mě vůbec nic nezaujalo, nepřišel mi ani překvapivý konec jak někdo píše, ba ani mi v ní nepřišlo nic vtipné. Nic se tam nedělo, nebyla ani zajímavě popsaná psychologie postav, prostě tak nějak nevím, co je důvodem existence této knihy. Asi je pro jiný typ lidí.
Četla se mi hůře než Bábovky. Vůbec jsem si k ní nemohla najít vztah a celou knihou jsem se musela ,,prokousat".
Vybrala jsem si tuto knihy od Radky Třeštíkové, hlavně kvůli prostředí jižní Moravy, kde jsem se narodila a stále zde žiji. Teď už však po žádné další knize od ní nesáhnu, vůbec mi to nesedlo. Kniha je sice čtivá, ale nelíbila se mi.
Moje druhá kniha od R. Třeštíkové a obě se mi líbily. První byla Bábovky a tato je další. Trochu jsem se bála, když jsem viděla nízké hodnocení, ale mě se kniha líbila. Přišla mi příjemná, pěkně napsaná, místy vtipná i dojemna, chytlavá... Ano jsem s knihou spokojená a mohu ji doporučit dál.
Moje druhá kniha od Radky Třeštíkové a byla jsem mírně zklamaná. Příběh, byť ze začátku hodně nadějný, postupem času nabíral obrátky nerálna, což na mě nepůsobilo zrovna sympaticky. I přesto je kniha čtivá a děj ubíhá rychleji než u většiny knih, ale i tak jsem čekala malinko více.
Kniha Veselí se pro mě stala nečekaným překvapením. I když mě myšlenkově nenaplnila a ani dějově se nikam pořádně neposunula, zhltla jsem ji za necelé tři dny. Přemýšlím vlastně proč. Že by to bylo nářečím, které mi je blízké, místy, které osobně znám nebo Elišky, která je zosobněním dnešní generace nad 30+, vážně netuším. Asi to bude tím, že si mě Eliška získala svým humorem a tak nějak jsem doufala, že najde to své štěstí. Z Veselí se pro mě stala oddechová kniha, u které jsem čekala trochu jiný konec.
Opět velmi čtivá Třeštíková s lehce nesympatickou hlavní hrdinkou, která se vrací z Prahy, kde tak trochu neuspěla, do rodného města zpátky k rodičům. Sledujeme její pokus vybudovat si na malém městě svou vlastní existenci, na kterou by mohla být pyšná. Co na knize nejvíc doceňuji, je zachycení vztahu hlavní hrdinky s otcem, kdy je toho tolik co říct, ale slova často chybějí. Kolik svých blízkých máme rádi a neumíme jim pořádně vyjádřit lásku? Chtěli bychom se na tolik věcí zeptat, ale vlastně není nikdy ta správná chvíle. Tomuhle tématu věnovala autorka poměrně dost pozornosti a přijde mi, že v těhle pasážích je nejvíc uvěřitelná (i sympatická).
Štítky knihy
nevěra humor Morava partnerské vztahy Slovácko mezilidské vztahy výběr partnera sousedské vztahy maloměsto české rományAutorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Jediné, co mi vadilo, tak to nářečí. Zatím vedou Bábovky.