2061: Třetí vesmírná odysea
Arthur Charles Clarke
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1763/treti-vesmirna-odysea-1763.jpg
4
384
384
Vesmírná odysea série
< 3. díl >
Doktor Floyd, účastník výpravy k Jupiteru z roku 2010, se ve věku 103 let vydává opět do vesmíru, a to k Halleyově kometě. Ocitne se v náročné a nebezpečné situaci: je třeba zachránit sesterskou loď Galaxy, která havarovala. Nevšední dobrodružství hrozí přerůst v katastrofu. Obratný vypravěč Clarke provází čtenáře dějem vědeckofantastického příběhu jako napínavou detektivkou. Jeho hrdinové vzbuzují sympatie i tím, že se nechovají jako dokonalí mezigalaktičtí supermani.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2003 , AlpressOriginální název:
2061: Oddyssey Three, 1988
více info...
Přidat komentář
Tak toto pokračování se mi líbilo o poznání více, než díl druhý. Možná i tím, že tady ubylo různých filozofických úvah a přešlo se na více akční děj. Uvidíme co díl poslední. Dnes 82%.
Škoda, v tomto diely sme skĺzli k Star trek klišé, ten nadhľad z prvých dvoch dielov nahradil tuctový Darvinovský svet, ktorý ma veľmi nezaujal ani víziou ani príbehom. Musím priznať, že ten záver som si musel pustiť 2x a aj tak nie som o moc múdrejší.
Vazba mezi jednotlivými díly Clarkovy Vesmírné odyseje není kdovíjak těsná (už proto, že děj v každé knize poskočí o pár desetiletí dopředu), přesto je zachována kontinuita a část nosné myšlenky předchůdce vždy pojme jeho následovatel. V případě třetího pokračování je to Europa, kam má lidstvo zakázáno vstoupit. Jenže mocné vesmírné entity míní a lidé mění, a tak není překvapením, když se hvězdná loď Galaxy napřed objeví nad zapovězeným jupiterovým měsícem, aby na něm vzápětí za záhadných okolností ztroskotala. Vždyť diamant jako hora je více než mocným lákadlem jak pro vědce, tak pro ke všemu odhodlané chamtivce. Clarke každopádně není autorem detektivek, a tak tyhle motivy románu spíše škodí, než aby ho posunovali k vyšším metám. Tím spíše, že si vyžadují obšírné vysvětlování, což vede ke ztrátě dynamiky i tam, kde je Clarke odjakživa nejsilnější - vědeckou erudicí podložená fantastika. Toho chození okolo je prostě příliš mnoho, a když už se konečně zdá, že se zablýskne na lepší časy, přijde zčistajasna úhybný manévr a se vzrušením je veta. Ty čtyři hvězdy jsou tentokráte s notně odřenými a pokroucenými plechy, dost možná jen z úcty k autorovi a vzpomínkou na Discovery.
U předchozího dílu jsem napsal, že 2001 pokračování nepotřebuje a zároveň potřebuje. Třetí díl už je ale vyloženě navíc. Původní příběh byl dořečen, vysvětlení bylo poskytnuto, takže už není o čem vyprávět. A. C. Clarke si to ovšem nemyslel, takže se po šesti letech k Jupiteru vrátil. Aby měl dostatečnou záminku, vymyslel zápletku o zřejmě nevykořenitelných charakteristikách člověka - o fascinaci tajemstvím a o fascinaci majetkem. Není to špatný příběh, ale od filosofického, skoro až teologického prvního dílu, a do psychologie a sociologie laděného druhého dílu je to přece jen úkrok stranou a pokles v kvalitě.
Třetí díl série a vysoká laťka zůstává stejně vysoko. To byla jedna z prvních věcí, co mne napadla při čtení této knihy. Důkladně propracovaný příběh, postavený na pozadí vědy - z tohoto důvodu možná trochu náročnější na čtení, které tak možná nebude úplně pro každého. Přitom nemohu říct, že by to bylo rušivé nebo to brzdilo samotný děj. Tahle série je "science fiction" - doslova "vědecká fikce" ve své ryzí podobě. A přitom ta vědecko-technická část nepřebíjí dějovou linku.
Přesto nehodnotím tentokrát naplno. Přiznám se, že se mi zpočátku moc nedařilo začíst. Dané to bylo asi hlavně tím, že se tu zpočátku přeskakuje od místa k místu, autor tu naznačuje určité události, u kterých by se možná mohlo zpočátku myslet, že spolu nesouvisí. Což je samozřejmě omyl, protože v jednotlivých knihách téhle série všechno souvisí se vším - vždycky. A to i napříč jednotlivými knihami mezi sebou. Akorát to chvilku trvá, než se všech pospojuje dohromady a jednotlivé události vám pak začnou konečně dávat smysl. Můžete si být jisti, že autor nezmiňuje jen tak něco do vzduchu. Všechno to má svůj význam, jen s holt musíte občas počkat, než se vám všechno spojí.
Nicméně faktem bylo, že první čtvrtina téhle knihy mi dala zabrat víc, než co jsem zatím v rámci téhle série četla. Proto ta jedna hvězda v hodnocení dolů. Ale to je čistě můj problém.
Každopádně sérii určitě dočtu. Je to monumentální dílo, které si podle mne i v dnešní době zaslouží pozornost.
Nevím, co bych napsala a ještě to tu nepadlo. Clarke odbývá všechny "sci" momenty a dává prostor "fi", ale ta "fi" se týká hlavně postav a politického vývoje na Zemi. Jak jsem si u prvních dvou dílů stěžovala, že postavy nejsou dost plastické, tak tady bych doplnila, že nejen, že nejsou dost plastické, ale navíc mají moc prostoru na úkor děje. Střih a všichni jsou na Ganymedu? Proč? Proč jsem dostala příběh majitele obou vesmírných lodí, ale ne pár stránek napínavého vyvrcholení děje na Europě? Celý třetí díl vypadá jako reklama na "3001: Poslední vesmírná odysea". (Asi jako 1. série "The Book of Boba Fett" je reklama na 3. sérii "The Mandalorian".)
Jak již bylo řečeno, kniha je napsaná jinak než předchozí díly, a bohužel o dost hůře.
Mě osobně chybí větší aktivita emzáků :) prakticky tam vůbec nejsou.
U tohoto dílu to je takové těžké. Po dvou velice povedených a uzavřených kapitol a dobrodružství, je tato kniha jakoby navíc. Nebylo to určitě špatné, ale na předešlé 2 knihy to bohužel nemělo. Ale i tak je to čtivo napínavé a určitě zajímavé.
Jednička - dobrý, dvojka - super! ... a tam jsem měl přestat. Trojka na mě působila jako drolící se sušenka. Jsou tam pěkné kousky čokolády, sladké rozinky, kousky voňavých oříšků, ale těsto nedrží pohromadě a rozpadá se. Do knihy bylo také použito plno ingrediencí, ale možná kdyby jich bylo méně a byly by lépe pospojovány, tak by kniha také držela víc pohromadě. Čtyřku už číst asi nechci.
Tuto Odyseu jsem asi protrpěl nejvíc, musel jsem se do čtení nutit ze zvědavosti, co bude dál (tedy jestli konečně bude něco zajímavého), co monolity.
Největší objev je varování: Čína si tajně všechno okoukne, potají si udělá svoje a stará se jen o svoje zájmy, dejte si bacha.
Právě jsem tuto knihu dočetl a tak nějak nevím, co si o tom myslet. Shrnu to tedy ve dvou (pro mne netypicky) skupinách.
Začnu tedy klady:
+Clarke se rozhodl poslat své hrdiny na návštěvu Halleyovy komety. Přistání na ní je tak jaksi odbyto, ale operace prováděné na jejím povrchu, včetně popisu povrchu a jeskyně, jsou vymyšleny opravdu úchvatně (včetně mytí lodi v gejzíru komety).
+Nápad se záchrannou misí kvůli lodi, rozbité na Europě, je také skvělý, nicméně taktéž odbytý (průlet kolem Slunce- žádné emoce nečekejte, prostě další den v kanclu).
+Ztroskotání lodi Galaxy na Europě taky není špatným příběhem, ale je to vyprávěné velice rychle. Přesto se zde mihnou jak obyvatelé Europy, tak Monolit. Popis měnící se Europy je rovněž velmi pěkný.
No, a teď zápory:
-Popisy lodí. V minulých dílech jsme dostali poměrně zevrubné popisy lodí včetně typu jejich pohonu. Tady se Clarke dostane snad jen k jednomu popisu lodního pohonu, zběžně načrtne, že každá loď má svůj malý raketoplán, jedna z nich má dokonce i bazén, dozvíme se, že jak Universe, tak Galaxy jsou daleko vyspělejší než Discovery a Leonov (ale v čem- tedy kromě bazénu a vyšší rychlosti, která se navíc bere jako standard) a toť vše.
-Zkratkovitost. Polovina knihy je věnována tomu, že se jedna loď snaží zachránit loď sesterskou, která uvízla na cizím světě (kde navíc neměla co dělat). A když už čekáte a těšíte se na dramatickou záchranu ze zakázaného světa, Clarke jako zkušený režisér udělá střih, a zrazu jsou všichni ztroskotanci zachráněni. To platí i o závodě s časem, tedy kdy jedna loď letí z komety na planetu na opačné straně Sluneční soustavy, přičemž se to snaží stihnout v co nejkratším čase. Žádné napětí, žádný popis, prostě letí pekelně rychle, jsou viděni ze Země á střih.
-Politikaření. Skutečně velkou část knihy zaujímají Clarkovy predikce pozemské geopolitiky. Budoucnost je sice v této knize růžová, nicméně když se autor začal vrtat v různých bývalých revolucích, v teroristických organizacích, které by v něčem jako Vesmírná odysea neměly mít spolu s politikou vůbec místo, začalo se mi dělat nevolno. Rovněž pokusy o nějakou... sociální filosofii by si zasluhovaly asi víc místa, než jen pár řádků, pokud to teda chce autor vzít od podlahy. Zdaleka největším mínusem zdejší politiky ale je, že se tu roztahuje na úkor kosmu, který je sice samozřejmě zastoupen, ale už nedostává takovou pozornost, jako v předchozích dílech.
-Postavy. Nejedná se ani tak o postavy z lodi Universe, tedy herečku, spisovatelku, bývalého astronauta, hudebníka, etc. (koneckonců v současnosti opravdu existuje projekt na vyslání umělců na let- kolem Měsíce), ale velmi mi vadil několikastránkový popis života čínského magnáta, jehož jediným přínosem pro příběh bylo to, že vlastnil lodě, o kterých v této knize půjde. To samé se dá říct i o jisté osobě, ale nechci spoilovat, kdo četl, už asi ví...
-Nekoncepčnost. Na počátku této knihy se každou kapitolu podíváte někam jinam, a to v docela rychlém sledu. Po chvíli mne to začalo tak trochu štvát. Nekoncepčnost ale lze vztáhnout i na CELOU tuhle knihu. Proč vůbec vznikla? Jaká je její úloha v rámci série? Monolity jsou zde přece zmíněny až na konci (mimochodem jediná bezvýhradně skvělá kapitola je až ta úplně poslední, která se odehrává roku... 3001). Velmi zbytečná publikace.
-Alternativní světy. Clarke řekl, že každá Odysea se odehrává v jiném, alternativním světě. Tady tedy mohli přistát na Europě bez problémů (hned dvakrát), zatímco v 2010 je psáno, že každá sonda, která se v daleké budoucnosti pokusí zde přistát, shoří v europské atmosféře. Clarke rovněž psal, že všechny pro sérii společné postavy je třeba chápat taky docela alternativně. Hned Heywoodův počátek ale dost nealternativně navazuje na 2010.
Celkově tahle kniha trpí velkým množstvím mínusů, které pro dobro potenciálního čtenáře nebudu dál vypisovat. Pro mne byla velkým zklamáním ztráta nadšení pro odkrývání nového, které bylo tak patrné v 2001 a 2010, zatímco v 2061 se kosmické nadšení rozpustilo v politice a politikaření. Skutečně výborné momenty (Halleyova kometa, závod z časem, europské dobrodružství) se tak nacházejí v zoufalé knize (tedy dle Clarkových standardů).
Zatím nehodnotím *.
Pomer velikosti jadra Jupiteru ku zbytku plaste je cca 1:4. Paradoxne v podobnem pomeru je v tomto tretim dilu Vesmirne odysey i relativne zajimavy dej a zcela zbytecna, misty vylozene absurdni vata. Prvni dil byl cisty peclive vybrouseny diamant. V cele knize byly prakticky dulezite jen dve postavy, z nichz ta jedna ani nebyla clovek (Bowman a HAL, Floyda nepocitam, ten je jen literarni obezlicka pro odvijeni deje a jakousi soudrznost jednotlivych dilu). Samotny dej a pribeh byl tak nadcasovy a genialni, ze vypravel sam za sebe. Druhy dil "obohatilo" zbytecne mnozstvi nejruznejsich postav vsech pohlavi, narodnosti a sexualnich orientaci (nechybeli gay manzele na Mesici) a tim se preneslo ohnisko pozornosti, v jednicce posvatne uprene do nekonecneho a nekonecne tajemneho vesmiru, do v podstate nezajimaveho a zcela netajemneho minivesmiru lidskych vztahu a prvnich naznaku politiky. Avsak kdyby me zajimalo toto, nectu Vesmirnou odyseu, ale koukam na argentinskou telenovelu nebo Vymenu manzelek.
Treti dil se v nastolenem trendu vsak naprosto zvrhnul. Zejmena v prvni polovine az trech ctvrtinach neni kapitola, kde by nebyla predstavena nova postava, novy statni utvar nebo rezim, nova organizace, podnikatel, syndikat, tajna sluzba, atd. Cina, Afrika (teda Spojene staty africke), Rusko, OSN, co jeste pejsek s kocickou zapomneli vhodit do kotliku? Hollywoodskou herecku a hudebniho virtuoza jako posadku kosmicke lodi? Je to tam. Jeste neco? Ano! Saku Velikeho. Kdyz jsem otocil list na kapitolu zvanou Saka Veliky, sly na me mrakoty a chvili jsem si nebyl jisty, jestli nahodou nectu Knihu dzungli. Proboha, proc? Clarkovi jeho pokusy o slozitou geo-politiku a ruzna socialne-kulturni temata za prve absolutne nejdou, a za druhe se do teto knihy hodi jako pentagram do kostela. Ostatne vystavet dej na pristani na necem tak bezvyznamnem, jako je kometa (v kontextu epicnosti predchozich dilu) take o necem svedci.
Posledni ctvrtina a zapletka na Europe je brcko, ktere nekdo tomuto dilu nastesti vsunul do ust, aby se neutopil po hladinou sracek. Malokdy jsem cetl neco, co mi pripadlo tak zbytecne; jak v kontextu cele tetralogie, tak i samo o sobe.
Jenze porad je to Vesmirna odysea. A ma to jakousi zvlastni gravitacni silu. Haha. A taky par svych momentu. Zkratka, jak by rekl A.J. Rimmer: Je to něco mezi jídlem a operací střev.
Ted jen zalezi, na co ma mily ctenar vetsi chut.
Právě tuto knihu čtu a jsem neuvěřitelně naštvaný. Tak naštvaný, že hodlám napsat držiteli autorských práv - zřejmě Serendib BV či komu, aby s tím něco udělal. Jde o překlad do ČJ. Překlad mého oblíbeného autora je tak slabý, že naprosto degraduje celé toto dílo. Už jen to, že překladatel používá stále slovo "kosmonaut". Každý průměrně vzdělaný člověk, živící se českým jazykem, ví, že kosmonaut používají výhradně Rusové a zbytek světa astronaut či výjimečně taikonaut v případě Číny. Souvětí jsou neohrabaná, čeština je ohýbaná originálem.
Dílo slabé není, ale překlad ho naprosto ničí. Je třeba najít nějakou starší verzi překladu.
Já to jdu udělat, jsem v půlce a vůbec mě to nebaví číst.
Tohle je úplně jinak napsaná kniha, než předchozí díly a nelíbila se mi. Od poloviny jsem se do četby musel nutit. Proč? Namísto vyprávění vizionářsky napínavého příběhu se jedná spíše o popis různých autorových fantazií o tom co by, kdyby. Jestliže jsem se u prvního dílu podivoval nad chybějícími "naivními nápady, možná typických pro dobu svého vzniku", tady jich dostáváme požehnaně.
Ano, popis komety po přistání je právě tak dobrý, jak jsem si už u autora zvykl, ale jinak je příběh jaksi uměle tlačen a podivně rozpleten. A závěrečné setkání se známými postavami je to, co jsem chtěl, ale na víc, než 3 stránkách.
Takže ano, donutím se k poslednímu dílu a ne, není to dobrá kniha.
Tenhle díl je z celé série jednoznačně nejslabší.
Pokud vás bavily technické popisy předchozích dílů, zde si přijdete na své: vesmírná loď nové generace letí na Halleyovu kometu, aby pak následně musela provést záchrannou výpravu své sesterské lodi. Na Clarkovy poměry je zde překvapivá porce politiky, ale nic rušivého.
Pokud vás ovšem zajímaly Monolity a záhady s nimi spojené (což alespoň já považuji za hlavní lákadlo série), pak budete zklamáni. Po téhle stránce kniha do univerza nepřináší prakticky nic nového a až na doslova pár kapitol se jim vůbec nevěnuje.
Autorovy další knížky
| 2008 |  2001: Vesmírná odysea |
| 1984 | Setkání s Rámou |
| 2005 | Konec dětství |
| 1994 |  Návrat Rámy |
| 2008 | 2010: Druhá vesmírná odysea |
K výtkám uvedeným níže jedna navíc: lidstvo se na Europě poprvé skutečně interaguje s mimozemským životem a stejně ho nenapadne nic jiného, než do jeho moří vyhazovat mrtvoly a odpadky z lodi. Tak nevím, jestli je to minela autora anebo jeho skepticismus zhruba na úrovni té honby za horou diamantu...