Marťanské písky

13.11.2023

Bylo by to výborný kdyby se lítalo na Mars

28.09.2023

Knihu jsem četla poprvé a četla se mi dobře. Je to napínavé, ale přesto oddychové čtení s výletem na planetu Mars. Vesmír mě lákal už odmalička, tak se mi čtení líbilo, mám ráda tento žánr knih. Ačkoliv je kniha staršího data vydání, je čtivá a i v dnešní době ji hodnotím jako skvělé sci-fi od skvělého autora.

22.05.2023

Tohle jsem četla už před dlouhou dobou a znovu jsem se k tomu vrátila, ale Clarke to umí i líp. Nehledě na to, že jsme v objevování Marsu pokročili, tady tomu chybí nějaká whow myšlenka, která by nás "uzemnila". Rámanská série je o level výš.

04.04.2023

Sice velmi stará kniha, ale čte se dobře (začátek je trochu rozvleklý).
Z dnešního pohledu občas trochu úsměvné, ale na svou dobu určitě zajímavé.
Poklidný, trochu pohádkový výlet na Mars.

28.10.2021

Až nadejde ten správný čas a vykouknu z okna a pohlédnu na noční nebe.
Tak jsme to přeci dokázali.Jsou tam.A čekají.Nové poznatky a přehršel objevů.
Pohled na Mars překopaný od základů.
Zapínám monitor.V novinách píšou: Uběhlo spousty solů.Populace martanů na vzestupu.Skleníková vegetace dělá pokroky.Aj.
....................
Rovery brázdí v Marsovských pláních.Ještě nějakou dobu potrvá než než se nějaká lidská šlápota otiskne na povrchu.
Pro ty případy si zatím dáme písky od A.C.C.
Je v tom něco staromilského.Jakési vzpomínky na budoucnost.
Velmi ranný Clark.To vůbec není na škody.Romantika zlatých časů.Plné naděje a optimismu.Vesmírné zítřky na dosah.Tenkrát na Marsu.
Rudá planeta už je celkem zalidněna.První kolonie vzkvétají.Teda ne že by žádnej problém.Tohle nikdy nebude nějaká rutina.
V roli turisty pisálka se tak vrháme přímo do toho.Cestou si sem tam pokecáme.Nějaký ty fakta a deset...devět...osm...sedm.Přistání.Ukončete výstup a nástup.
Martanské problémy na vaši hlavu.Je něco nekalého v údolích Marinerů.
U Clarka dost překvapivě rozepsané vztahové ba dokonce rodinné vsuvky.A to je jen dobře.Takové to pitvání co se doma uvaří to se taky sní.
Zdramatizování na téma: Není radno se vydávat na dlouhé cesty.Navíc pokud jste na jiné planetě.A co se týče vačnatce ? Ehm.Jednoduše se dozvíte až si to přečtete.
...................
Phobos a Deimos tu putují se mnou tmou.Nemusím myslet vůbec na nic.Může jen s nima odeplout.
Zkrátka poctivej rudej počin (nemá nic společného s levicí) ani jinou frakcí.
Viva Port Lowell.

12.04.2021

Opět další skvělá kniha od Clarka. Tato mě místy nebavila, přeskakoval jsem. Děj byl trochu líný, nic se nedělo. Ale stále velmi pěkná kniha se skvělým závěrem.

05.12.2020

Klasické sci-fi od velmistra žánru je kvalitní a napínavé čtení. Už jsem jí četl před lety, ale rád se k jeho tvorbě stále vracím. Když baronet začal vydávat všechny jeho knihy, postupně jsem si je pořizoval a s chutí četl osvědčené příběhy, které určovaly podobu moderní sci-fi. Takže ač je to půl století od vydání, na kvalitě to nijak neubírá.

07.01.2020

Marťanské pisky od Arthura C. Clarka (*1917, †2008) jsou poslední knihou, kterou jsem přečetla - a taky jednou z nejsilnějších a nejoptimističtějších, co se mi v poslední době dostaly do ruky. Narazila jsem na ni nedávno v Levných knihách, když mě zničehonic jen tak napadlo vlézt dovnitř a prohrabat poličku se sci-fi; dobře já!

Příběh představuje spisovatele Martina Gibsona, vypravujícího se na Mars, který je v té době postupně osídlován kolonisty ze Země. Čtenář nejprve sleduje členy posádky vesmírné lodi během jejich několikaměsíční cesty a postupně vnímá splétající se nitky Gibsonova životního příběhu. Příběh má po celou dobu tempo a spád, zvláště ve chvíli, kdy hrdina potkává "následek" své chyby z mládí, ale skutečné dobrodružství přichází až na planetě, kde poznáváme místní krajinu, bytosti a možnosti. Gibson zjišťuje, že ne všechny věci jsou tak jednoduché, jak se zdá - a že i on, zpočátku podceňovaný spisovatel, může sehrát důležitou úlohu. Kolonie, závislá na přísunu materiálu a financí ze Země, se s pomocí nejlepších vědeckých mozků rozhodne změnit podobu své planety.

Tuhle knihu jsem přečetla na asi dva nádechy, jde to samo. Nejen kvůli napínavým zápletkám, inteligentním nápadům, brilantním popisům neexistujících vynálezů a uvěřitelným postavám, ale taky proto, že jsou z ní cítit naděje a optimismus. Ohromné popisy vesmíru i postupně objevovaného nového světa jsou působivým průnikem romantiky, vědy a filozofie, jenž vzbuzuje pocity, které se zpětně velmi těžko popisují. Příběh má možná otevřený konec, ale vy prostě věříte, že všechno dobře dopadne. Jsem místní škarohlíd, ale přesto jsem to tak pociťovala. Děkujeme, pane Clarke. Mějte se tam nahoře/dole/daleko dobře.
[ riončina recenze z roku 2010 ]

27.12.2019

Na knize je patrné, že ji autor psal ve svých začátcích. Některé věci, jak už se to občas ve sci-fi dílech stává, lěty poněkud zastaraly, ale příběh je hezky vystavěn a jako oddechovému čtení tomu není moc co vytknout. Doba příběhu je neurčitá, i když si myslím, že podle představ autora měla základna na Marsu už dávno stát. Škoda, že tomu tak dosud není.

04.07.2019

Ranné Clarkovo dielko nedosahuje kvalít jeho neskoršej tvorby. Je to priemerné oddychové čítanie, ktoré mierne zastaralo po technickej stránke, napríklad používanie písacích strojov. Na druhú stranu je tu prítomná humanita a autor nepotrebuje nepriateľov (ani ľudských ani z vesmíru), stačí mu zápas s marťanskou "prírodou". Myšlienka na tvorbu kyslíka je výborná, ale Marťanov si Clarke mohol naozaj odpustiť. Okrem toho je veľmi cítiť, že autor je nevypísaný, kladie slovo za slovom, ale kvalita textu pomerne výrazne kríva. Našťastie neskoršie Clarkove diela už týmito neduhmi netrpia.

19.05.2019

Arthur C. Clarke patřil k mým oblíbeným autorům hlavně v dětství. Dnes už jsou jeho knihy bohužel "technicky" trochu zastaralé - to je ale úděl sci-fi. Na druhou stranu i přes to, že doba pokročila, můžete v knihách najít spoustu zajímavých námětů. Dnes navíc už vidím, že některá Clarkova díla jsou slabší i literárně (jako třeba právě tato). Chybí v nich takováta pořádná šťáva, nějaké překvápko a občas je znát, že autor přechází detaily, protože neví, jak je vysvětlit, nebo nepokládá za důležité je vysvětlovat a rozvádět (což je škoda a působí to trochu strojeně). Nicméně to, že je Clarke průkopníkem sci-fi je naprosto zřejmé a za to mu patří velké díky. Ve své době vymýšlel naprosto úchvatné příběhy, které si běžný člověk nedokázal stvořit ani ve snu. Za to 4*.

13.09.2018

Raný Clarke, tak jak ho představují Marťanské písky, je oddechové, nekomplikované vědecko-fantastické čtení, které je na hony vzdáleno jeho nejvýznamnějším vesmírným opusům jako Ráma nebo Vesmírná odysea. Na rozdíl od nich zde totiž věda a technika nehrají až tak stěžejní roli, ale příběh je pojímán v lidském duchu a zabývá se spíše mezilidskými interakcemi. Z tohoto pohledu mi proto Marťanské písky přijdou tak trochu jakoby vláčné a nezaostřené. Dramatické momenty tu v podstatě nejsou a děj plyne zvolna a poklidně k závěru, který je na tom dost podobně. Netvrdím, že je to nudné čtení, ale jiné Clarkovy knihy mě vzaly za srdíčko daleko více.

18.10.2017

Krásná kniha. Nejvíce bavila část o cestě na Mars, ale ostatní části nejsou ani omylem horší. Krásný vysněný svět. Přesně tyto knihy mě baví nejvíce a tato extra mě zamrzela, když končila. Ještě bych snesla 100 stran, kde bych se dozvěděla, jak dopadl Jimmy a zda se dozvěděl tu důležitou informaci, s jakou pořídil Hatfield, co samotný Gibson a Kvík...

15.07.2016

Pekný výlet na Mars :)

20.04.2016

Mám ji doma česky i anglicky. Podle mého soudu je to jedna z nejlepších sci-fi o Marsu. Žádné děsivé záhady ani nepřátelští Marťani, Clarkovi stačí jako "nepřítel" obyčejné zapeklitosti nastražené přírodou. Jde jen o to, jak zařídit, aby tam nebyla tak svinská zima a dalo se tam dýchat. Od doby, kdy to napsal, se lidstvo jaksi opět soustředilo na vlastní pupek, a místo snění o expanzi do vesmíru, vyžívají se dnešní autoři ve vymejšlení apokalyptických pohrom, které naši zeměkuličku postihnou. Jenže, milí spisovatelé, kdo nesní o velké budoucnosti, ten se jí ani nedočká!

04.01.2015

Myslím, že je docela příznačné, že jsem knihou o překonávání bariér a předsudků, překonal i jeden svůj. Marťanské písky jsou první (a budou asi jedinou) knihou, kterou jsem začal číst v pevné formě a dočetl v té digitální na Kindlu (není to vůbec špatná věc). Martina Gibsona Clark jistě psal tak trochu podle sebe a radost z objevování Rudé planety je krásně čitelná. Jednoduchá linie cesty prvního turisty na Mars obohacená o rodinná témata a mystérii projektu Úsvit, chytí a nepustí, ale popravdě nic zásadního nenabízí.