Co neodvál ani čas
Hana Marie Körnerová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/374739/mid_co-neodval-ani-cas-Q8C-374739.png
4
689
689
Vesnice Stamice série
>
Životní příběhy tří žen se odehrávají na konci minulého století. Od nezralého tápání na přelomu šedesátých a sedmdesátých let až po věk, který přináší – když ne moudrost – tak alespoň nadhled. Laděna, Kamila a Ilona. Jsou každá jiná, jinak vnímají a prožívají lásku, manželství, mateřství, ale i těžkou nemoc, sociální a politické změny nebo problémy v zaměstnání. Všechny pocházejí z malé, odlehlé vesničky v Polabí, odkud se v mládí snažily co nejdříve uniknout, aby se tam pak po zbytek života s pokorou vracely. Právě tam se sejdou po dlouhé pauze při povodních v roce 2002. Život ještě zdaleka nemají za sebou, dokážou si vychutnat jeho radosti, ale trapasům a průšvihům z mládí se teď už mohou smát. Příběhy vyšly samostatně v knihách Dokud se budeš smát a Stanice odložených lásek.... celý text
Přidat komentář
Práve som dočítala ďalšiu čitateľský atraktívnu knihu a moju štvrtú z rúk pani autorky.
Určite sa jej podarilo vierohodne zachytiť hierarchiu medziľudských vzťahov vtedajšej spoločnosti a u niektorých čitateľov navodiť aj nostalgickú atmosféru časov nedávnej minulosti.
Klasický hlavné postavy tvoria ženy "hrdinky" s rozdielnym charakterom, ale... Opäť mi aj v tejto knihe dosť prekáža fakt, že hrdinstvo žien vyniká hlavne na úkor nevýrazných mužských postáv.
Dočkám sa už konečne od pani autorky aj kladne vyprofilovanej mužskej postavy ?!
Je mi ľúto, ale kvôli neobjektivite v charakteristike ženských a mužských postáv je toto dielo u mňa iba dobré...
Čekala jsem něco víc. Chyba byla, že jsem si nezjistila nic o autorce. Že se vlastně jedná o autorku Večerů pod lampou. Jako kdybych to tak brala, tak bych asi hodnotila jinak.
Smíchání všech možných životních extrémních situací (proč řešit jen nechtěné těhotenství, hanbu u oltáře nebo domácí násilí, když tam jde přidat ještě rakovina a aby to znělo pěkně moderně tak i drogy) s hromadou lásky a hrdinkami, které vše zvládnou levou zadní, aniž by se jich to nějak zvlášť dotklo, nebo aspoň čtenář se nic moc do hloubky nedoví, z knihy dělá červenou knihovnu, kterou lze číst jen jako naprostou oddechovku při které netřeba zapojovat příliš mozkových buněk. Nejvíc mě teda točili autorčiny názory násilně vložené do úst hrdinek (o době minulé a současné).... A celulitida vážně nejsou špeky...
Jinak musím uznat, že je kniha čtivá a pobavila mě
Další úžasná kniha od autorky. Každodenní útrapy v manželství, strasti i trochu toho štěstí na pozadí komunistické doby až příběh graduje ke katastrofě v podobě stoleté vody a všechny tři ženy se opět setkávají.
Tady jde objektivita stranou, kniha mě naprosto nadchla. Skvost!
Nelitujte se! Lítost vás úplně rozloží. Naštvěte se! Vztek je konstruktivní!
Poselství, které se na mě přeneslo po dočtení této fantasticky napsané knihy je jednoduché - NIKDY TO NEVZDÁVEJ! Ať ti osud nachystá jakékoliv překážky, je třeba vydržet a nelitovat se.
Málokdy popřeji knížce plný počet, ale tady prostě musím! Paní Körnerová napsala Co neodvál ani čas tak úžasně, že jsem s Kamilou, Laděnou i Ilonou niterně prožívala od mládí ke stáří všechna jejich zklamání, omyly, nemoci, starosti i radosti. Na pozadí aktuálních historických událostí uvedla autorka do praxe motto : Co tě nezabije, to tě posílí !! Hlavně se nelitovat. Zvednout se, když upadneš a postavit se čelem zlomyslnému osudu. Rvát se za sebe a rodinu. A nezapomenout si vychutnat drobné životní radosti a dokázat se všemu nepodstatnému zasmát, neboť jak všechni víme, smích léčí... Každý má nějaké trápení a většina z nich je větší než to vaše ! Knížku bych rozdávala k povinné četbě všem, kdo si myslí, že mají těžké období a že už dál nemohou...Četbu sem si užila někdy až do hodně pozdních hodin a stejně nadšená jsem byla i z Heřmánkového údolí, velmi všem doporučuji k přečtení !
Líbí se mi, že byť je v popředí příběh a osudy postav, naprosto nenásilně do toho prosakuje doba a její rysy.
Od knihy se nešlo odtrhnout, stejně jako od dalších dvou, které jsem od autorky zatím přečetla. Věřím (a obávám se), že u ostatních to nebude jinak. :-) Čtivé a poutavé. Doporučuji!
Moc mě baví tuto autorku číst a toto byla nádherná kniha. Ze života, lehce uvěřitelná, skvěle vykreslené postavy, oba díly se mi líbily stejně. Velmi doporučuji.
Bez rozmýšlení hodnotím všemi hvězdičkami. Myslím, že román o dvou částech ocení především české i moravské ženy. Důvěrné známá prostředí, důvěrně známé situace. Velmi dobře psychologicky zpracované. Mimořádně dobře čtivé, kniha zaujme od první stránky. Doporučuji všem ženám, které se chtějí na jednu stranu odpoutat od starostí a na straně druhé poznat, jak je řeší jiné.
Opravdu krásný příběh, který jsem přečetla jedním dechem. Děj se odehrává v 70.a 90. letech minulého století a osudy tří kamarádek Kamily, Laděny a Ilony, které prožívají své lásky, mateřství, zaměstnání , ale i nemoci a trápení. Určitě doporučuji k přečtení, protože osudy hrdinek knihy jsou tak reálné, že téměř každý mohl něco takového sám zažít.
Knihu jsem nedokázala odložit. Je to velmi silný příběh žen, které život nešetřil, ale ony zvládly žít dál. Hlavně se nelitovat! Kniha opravdu stojí za přečtení.
4/22 Moc se mi líbí jak autorka píše. Vše zni autenticky a reálně. Kniha se skládá ze dvou samostatně vydaných knih. Po přečtení první jsem se bála, ze mi druhá už nebude mít co nabídnout, ale opak byl pravdou. Zatímco první kniha pojednává o radostech a stratech mladších ročníku, ve druhé najdeme silnější témata. Jen mě mrzi, že v druhé knize se nedovíme pokračování osudu Laděny.
(SPOILER)
Rozsáhlý román o neobyčejně obyčejných životních osudech 3 dívek/žen z Polabí.
Já mám tenhle typ románů hrozně ráda. Sledovat, jak postavy žijí, jak se protloukají životem od dětství až po stáří. Jak mnohdy chybují a perou se s osudem, který umí být někdy pěkně zlomyslný... Asi je to občas i jednodušší, žít s postavami ty jejich životy než svoje vlastní...
Než jsem zjistila, že se vlastně jedná o 2 samostatně vydané knihy (já četla knihu jako jeden samostatný román), přišlo mi, že první dvě třetiny knihy (Stanice odložených lásek) jsou tak trochu červená knihovna, takové nenáročné oddechové čtení, zato poslední třetina (Dokud se budeš smát), to byla teda nálož. Jakoby autorka chtěla dohnat ty předchozí dvě části. Jak Kamila, tak Ilona si "vyžraly", co mohly. Od domácího násilí, přes drogy až po rakovinu... Popravdě mi to přišlo až trochu moc. Ale netvrdím, že se to tak v životě nemůže stát. Život je nevyzpytatelný.
Co se závěru týče, trošku mi drhnul způsob zakončení happyendem po těch všech ranách osudu... Ale zároveň jsem vlastně ráda :-)
A na konec si tu s dovolením odložím pár velkých pravd (i když znějí trochu jako klišé :-)
° "Já jen vím, že mě život na kolena nedostane!"
"To je moc hezký, ale já už na nich jsem."
"Tak si je oprašte a vstaňte. Hlavně se na nich neválejte moc dlouho, mohla byste si zvyknout!"
° Jistota rodiny, protože ta je (klišé neklišé) nakonec opravdu nejdůležitější. Můžeme si občas lézt na nervy, můžeme se pohádat, můžeme spolu v lecčems nesouhlasit. Ale patříme k sobě a víme to. Cokoli v životě se zvládá snadněji s dobrým zázemím.
° "Když vidím, jak se lidi litujou pro každou maličkost, mám chuť je praštit a zařvat: "Nelitujte se! Lítost vás úplně rozloží. Naštvěte se! Vztek je konstruktivní! Třískněte s něčím a řekněte sprosté sovo. Aspoň s jedním r! To vážně pomáhá... A pak se zvedněte, i když se vám nechce, a začněte něco dělat. Hlavně nikdy neříkejte tu stupidní větu: Proč se to stalo právě mě? Rozhlédněte se! Každý má nějaké trápení a většina z nich je větší než to vaše!"
... "A ještě bych doporučila smích, protože vážně pomáhá. Dokud se dokážeme zasmát, není to s námi tak zlé."
° Všechny stopy ... katastrofy už dávno odnesl čas. Jako vždycky odnese všechno zlé...
Krásna kniha o živote. Moja tretia od autorky a zase ma dokázala zasiahnuť. Prvá časť má síce bavila viac, pretože bola viac optimistickejšia, než tá druhá. Ale povedzme si pravdu, taký je život a tieto veci sa, bohužiaľ, stávajú. Všetky tri ženy som si obľúbila. K srdcu mi prirástol aj Janecký (len ma trochu štvalo, že ho Kamila stále volala Janecký namiesto Vladimír). Škoda, že sa do druhej časti nedozvedáme viac o Laděne. Ale aj Ilonin príbeh bol zaujímavý.
Zrnitá Maruška (vlastním jménem Hana Martinková) je jednou z nejčtenějších spisovatelek v naší obecní knihovně. Tato kniha je vlastně dotiskem dvou starších knih, které vyšly v roce 2011 respektive 2012 – Stanice odložených lásek a Dokud se budeš smát. Ta první vypráví o osudech dvou kamarádek Laděny a Kamily na pozadí událostí sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. V té druhé se v roce 2002 setkává Kamila ve vesničce Stamice s kamarádkou Ilonou, kterou neviděla skoro patnáct let. Pěkné počtení!
Za mě nádherná knížka, kterou si s chutí zase někdy přečtu. Kniha je rozdělena do dvou částí. V první se seznámíme s Kamilou a Laděnou. Kamila je studentka střední zdravotní školy, Laděna mladá holčina, která hledá své místo. Druhá část je trošku pesimističtější, ovšem i díky tématům, kterým se věnuje. Zde se opět setkáváme s Kamilou a její nejlepší kamarádkou z dětství Ilonou. Každá je těžce zkoušená životem. Kniha se čte krásně, děj ubíhá a všem třem ženským budete držet pěsti. Doporučuji.
První část Stanice odložených lásek za mě 100%, děj krásně plynul, i když se tam neodehrávalo nic převratného. Hezká ukázka života v 70. letech 20. století.
Druhá část Dokud se budeš smát velmi čtivá, silnější příběh, ale mě se víc líbila první část.
Plusové body má knížka za šťastný konec. Bohužel mi nesedlo propojení první a druhé části.
Autorka je výborná v popisu příběhu silných žen, které se nevzdávají.
Štítky knihy
nevěra manželství rodinné vztahy romantika vesnice společenské romány maloměsto rodiče a děti české romány matky samoživitelky, svobodné matkyAutorovy další knížky
| 2012 |  Heřmánkové údolí |
| 2019 | Hlas kukačky |
| 2018 | Co neodvál ani čas |
| 2013 | Kočár do neznáma |
| 2022 | Jelení vršek |
Nic závratného jsem nečekala a chtěla jsem knihu u které si odpočinu bez přemýšlení a v poklidu. Přesně taková kniha je. Nenáročná, tak vykreslující obyčejné lidi a obyčejné životní cesty. Pro mě účel splnila.