Co neodvál ani čas
Hana Marie Körnerová (p)
Vesnice Stamice série
>
Životní příběhy tří žen se odehrávají na konci minulého století. Od nezralého tápání na přelomu šedesátých a sedmdesátých let až po věk, který přináší – když ne moudrost – tak alespoň nadhled. Laděna, Kamila a Ilona. Jsou každá jiná, jinak vnímají a prožívají lásku, manželství, mateřství, ale i těžkou nemoc, sociální a politické změny nebo problémy v zaměstnání. Všechny pocházejí z malé, odlehlé vesničky v Polabí, odkud se v mládí snažily co nejdříve uniknout, aby se tam pak po zbytek života s pokorou vracely. Právě tam se sejdou po dlouhé pauze při povodních v roce 2002. Život ještě zdaleka nemají za sebou, dokážou si vychutnat jeho radosti, ale trapasům a průšvihům z mládí se teď už mohou smát. * „Jsou lidé, kteří shromaždují důvody, proč to nejde. A jsou lidé, kteří – i když to nejde – hledají způsob, jak by to přece jen šlo,“ říká Kamila. „Já patřím k těm druhým.“ * „Nevyslovujte tu stupidní větu: Proč se to stalo právě mně? Proč zrovna já? Rozhlédněte se! Každý má nějaké trápení a polovina z nich je větší než to vaše,“ říká Laděna. * „Život není vytyčený cíl v dálce, k němuž se plahočíme a cestou přitom odstrkujeme drobné radosti všedních dní. A říkáme si, že na ně bude čas, až dosáhneme cíle. Nebude, užijme si je hned!“ říká Ilona.... celý text
Přidat komentář
Opět mě PANÍ spisovatelka přesvědčila o své úžasnosti. Tahle knížka, vlastně dvě se četly jedním dechem. Moc pěkné,děkuji.
Asi na straně 50 jsem zjistila, že už jsem knihu kdysi četla, což mě zmátlo natolik, že jsem pátrala po tom, jak je to možné, když kniha vyšla v roce 2018, zjistila jsem, že to je souhrnné vydání knih Stanice odložených lásek a Dokud se budeš smát, to tedy není od vydavatele moc pěkné, jelikož jsem tím získala pocit, že začínám mít nějakou schizofrenii :-) .... Je to velmi "ženská" kniha, nicméně dobře a velmi realisticky napsaná, takhle to v té době opravdu chodilo, i když dneska to může mladým lidem připadat trošku divné...četlo se to perfektně a líbilo se mi i pár opravdu krásných myšlenek, které byly do příběhů zakomponovány.... také je znát, že autorka pracovala 15 let ve zdravotnictví, tento obor má v malíčku a postava zdravotní sestřičky Kamily byla velmi uvěřitelná.... bylo to pro mě takové oddechové čtení mezi jinými "těžšími" knihami, přečteno za dva dny :-) Co mě hodně mrzelo, byly dost četné překlepy, špatná práce editora!
Když jsem přečetla 3 knihy od paní Körnerové, tak jsem šla na jisto pro čtvrtou. Jen jsem nevěděla jakou a v knize na kopici stala tato. Byla tlustá ( nesnáším tlusté knihy) a já byla nadšená, že to budu číst dlouho, protože pani Körnerová opravdu psát umí a já věděla, že mě to bude bavit a bavilo! Krásně čtení. Nádherně napsaný.
Ze života, čtivý až běda :-D Mám moc ráda normální příběhy ze života, které jsou rozepsanány do několika let. A toto je opravdu povedený kousek, ke kterému se vrátím :-)
Ano, cetlo se to hezky, ale celkove mam z knihy smisene pocity. Ta nahoda, ze Ladena a Ilona mely smulu na chlapy, Kamila zase "stesti", ale prosla narocnou lecbou. Zadna z nich vlastne nemela takovy ten bezny nudny zivot. O tom by se ale zase asi kniha napsat nedala.
Bylo to pro me prijemne vikendove cteni, nicmene podruhe uz tuto knihu cist nebudu.
Úžasná, nádherná kniha ze života. Obyčejný uvěřitelný příběh obyčejných lidí. Po dlouhé době velice sympatické hlavní hrdinky. Paní Körnerová psát fakt umí.
doba mladých lásek, neplánovaných těhotenství a rychlých sňatků .... příběh měl spád, knihu nešlo odložit, dokud nebyla dočtená ...
Škoda těch chyb... Takovéto knihy si zaslouží větší pečlivost.
Krásně napsané příběhy tří žen, budou mi chybět, holky...
Víc se mi líbila první polovina knihy, asi proto, že mi připomněla ty, které jsem četla jako puberťák. Celkově hodně čtivá, na víkend s nachlazením jak dělaná.
Krásná,čtivá knížka o tom,co všechno se muže stát..pro mě to byly příběhy dost reálné. Stojí za přečtení.
Tuto knihu jsem přečetla za pár dní a určitě se budu k této autorce vracet. Kniha se mi velmi líbila..to jak postupoval život hlavních hrdinek...že v dospívání ,mládí máme krásné představy a život je potom úplně jiný...Přistihla jsem se, že se zamýšlím i nad svým životem a knihu mám stále v mysli.
Tuto knihu mi doporucila moje 80-ti leta babicka. Ze at to zkusim, tak jsem to zkusila-:) a rozhodne to stalo za to. Od autorky si rada prectu i dalsi knihy.
Kniha se mi moc libila, dobre se cetla a nekolikrat me donutila se zamyslet nad vlastnim zivotem. Doporucuji.
Musím říct, že jsem opravdu ráda, že jsem H. M. Körnerovou objevila. Její styl, třebaže podle mého názoru není ničím úplně výjimečný, mi opravdu sedí a stránky ubíhají jedna za druhou, ani nevím jak. Opravdu jsem se každý den těšila na to, že přijdu z práce a přečtu si aspoň kapitolu - a co je lepším dokladem toho, že si četbu opravdu užíváte? Mám jenom pár poznámek - připadá mi možná malinko "na sílu", že by Laděna i Ilona měly takovou smůlu ve vztazích... Jedna možná, ale obě? Zdálo se mi to trochu moc, i když samozřejmě by to možné bylo. A druhá poznámka: všechny tři hlavní hrdinky mají hrozná křestní jména - Laděna, Kamila a Ilona! Ale co já vím, třeba byla tehdy populární. To jsou takové méně důležité postřehy. Je také třeba zmínit, že mě poslední stránky skoro dojaly a příjemně optimisticky naladily... A hlavně navnadily na další autorčiny knihy, zatím mám v plánu Pána hor a Heřmánkové údolí. P. S. Mám matný dojem, že jsem Co neodvál ani čas měla půjčeno už před časem, ale bůhví proč jsem knihu tenkrát odložila po několika stránkách...
Strasti života tří kamarádek se kterými se život zrovna nemazlil.Druhý příběh už jsem četla jako samostatnou knihu.
Druhá kniha od této spisovatelky, po Heřmánkovém údolí opět úžasný a chytlavý příběh o ženských osudech..Těším se na další knihu...
Štítky knihy
nevěra manželství rodinné vztahy romantika vesnice společenské romány maloměsto rodiče a děti české romány matky samoživitelky, svobodné matky
Autorovy další knížky
2012 | Heřmánkové údolí |
2019 | Hlas kukačky |
2018 | Co neodvál ani čas |
2013 | Kočár do neznáma |
2022 | Jelení vršek |
Heřmánkové údolí to nebylo... ale četla se moc hezky, hrdinkám jsem fandila. Co se mi na autorčině psaní, knihách líbí, že i když se s postavami život nemazlí, nechává jim naději a chuť žít, to je prostě moc fajn číst.