Dokud se budeš smát
Hana Marie Körnerová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/134280/dokud-se-budes-smat-134280.jpg
4
424
424
Vesnice Stamice série
< 2. díl
Léto 2002. Do povodněmi zničeného Polabí přijíždějí příbuzní, přátelé i docela cizí lidé, aby pomohli postiženým. Ve vesničce Stamice se tak setkává Kamila s kamarádkou Ilonou, kterou neviděla skoro patnáct let. Vzpomínají na minulá léta, na události, které poznamenaly a zcela změnily jejich předešlý život, práci, manželství, rodinu... Příběh o tom, že nejbližší pomocná ruka je vždycky na konci vlastní paže, ale dobré zázemí je k nezaplacení. Že princové na bílém koni vymřeli už před spoustou let, ale občas se najde chlap, kvůli kterému stojí za to něco risknout. I když výsledek je nejistý. Že přežít se dá v podstatě všechno, pokud se nezačnete litovat a pokud se uprostřed chaosu, ve který se občas mění každý život, ještě dokážete zasmát.... celý text
Přidat komentář
Je to kniha hodně pesimistická,nemocným jsem přála uzdravení a těm týraným ať se vzepřou.
Příjemná jednohubka na odpoledne.
Ráda čtu knihy této autorky a tato se mi také líbila. Bylo mi líto Kamily i Ilony. Neměly to jednoduché.
Autorka skvěle popsala obyčejný život, lidské trápení a radost z jednoduchého lidského štěstí.
Po 90 stranách jsem knihu odložila. Tolik pesimismu, špatných událostí a negace na tak málo stránkách bylo až příliš, momentálně jsem neměla náladu toto číst.
Knížka se četla velmi dobře. V podstatě takový příběh ze života, kterých jsou tisíce. Člověk si uvědomí, kolik toho je možné na svých bedrech unést když se s vámi život nemazlí. Hlavní je to nevzdat, bojovat a dívat se dopředu, že jednou bude líp. Hlavní hrdinka byla skutečně v tomto směru obdivuhodná. Kniha je napsána velmi čtivou formou a stránka letí za stránkou. Jak už jsme konec konců u paní Körnerové zvyklí.
Knha se cetla sama. Pribehy jsou ze zivota, napeti, zklamaní, laska. Krasna pointa- vse se ma vrat pozitivne a s usmevem.
Autorka nezklamala. Tak jako její všechny knihy i tato byla skvělá. Nic v knize nechybělo - napětí, láska, zklamání. Kniha se četla sama.
Smutné příběhy, které by se mohly stát každému, nebo alespoň někomu, koho dobře znáte... Nicméně hlavně knihou prolínalo pozitivní vyznění o tom, jak je důležité se problémům nepoddávat a brát události vždy z té lepší stránky. Toto pozitivní vyznění bylo osvěžující a milé:
"Když vidím, jak se lidi litujou pro každou maličkost, mám chuť je praštit a zařvat: Nelitujte se! Lítost vás úplně rozloží. Naštvěte se! Vztek je konstruktivní! Třískněte s něčím a řekněte sprosté slovo. Aspoň s jedním r! To vážně pomáhá. Hlavěn těm, co je běžně nepoužívají. A pak se zvedněte, i když se vám nechce, a začněte něco dělat. Hlavně nikdy neříkejte tu stupidní větu: Proč se to stalo právě mně? Rozhlédněte se! Každý má nějaké trápení a většina z nich je větší než to vaše!"
"A ještě bych doporučitla smích," podotkla Ilona. "Protože vážně pomáhá. Dokud se dokážeme zasmát, není to s námi tak zlé!"
Krásná kniha, dal bych ji číst povinně všem materialistickým lidem(v mém okolí asi 98%,aby si uvědomili
co je v životě opravdu důležité.
Príbehu dominujú ťažké témy, ako choroba, či nevydarené manželstvo, napriek tomu však nepôsobí depresívne. Postavy Kamily a Ilony ukazujú, že život nám môže zlomiť telo, či srdce, ale kým nezlomí dušu, ešte môžeme bojovať. Možno pomaly, potichučky - bez hlasných motivačných hesiel, iba tak po troche - krôčik za krôčikom, kým opäť nenájdeme svoje drobné radosti.
Neodolala jsem a znovu se vrátila ke knize, kterou jsem přečetla již před časem a to na základě přečteného prvního dílu. Nějak se mi nechtělo "odejít ze Stamic" a chtěla jsem v hluboce lidském příběhu Kamily pokračovat.
Nelehké osudy - ano, to jsem si pamatovala z dřívějška. Velmi lidsky a opravdově zpracováno mou oblíbenou autorkou - také nic nového. Ale tentokráte jsem si víc uvědomovala SÍLU OKAMŽIKU v životech hrdinek i lidí, jež jsou součástí jejich života.
A vzpomněla jsem si na jeden okamžik ve svém životě, kdy jsem si bolestně a přesto velmi silně uvědomila, že i hvězdy z nemocničního okna vypadají jinak. Co všechno ztratí význam,....
...a co všechno získá na důležitosti ! A JAK jinak vypadá rozkvetlý šípkový keř.
Chtěla jsem tu vypsat několik slov, pak jsem si uvědomila, že by to byly celé věty, či odstavce a tak raději místo citací doporučuji k přečtení !
Příjemné, oddechové čtení o důležitosti jednoduchých věcí v našem životě, o maličkostech, které potěší a vztazích, které mají či nemají smysl.
Rozhodně zajímavé čtení, není to klasická červená knihovna, jak jsem u této autorky zvyklá, a to je dobře. Příběhy obou žen jsou velice složité a nezáviděníhodné. Možná je tam opravdu hodně negativního, ale pro všechny, kterým se to nelíbí... Někdy život opravdu není jen peříčko a procházka růžovou zahradou a znáte to, na pos... i záchod spadne. A opravdu je důležité (jak už někdo v knize z knihovny přede mnou podtrhl), nezůstat ne kolenou moc dlouho, mohli bychom si zvyknout. Mně se kniha líbila a někdy, za čas si ji klidně přečtu znova.
Knížka se dobře čte,jsem ráda,že mám takový život jaký mám,hodného muže a děti.\domácí násilí jsem zažila u jedné známé a bylo to něco hrozného,rakovinu u další známe a má můj obdiv,jak s ní bojuje,já bych to asi nedala.Při čtení této knihy si člověk uvědomí,co je v životě důležité a jak málo stčí ke štěstí.Super.
Další výborná knížka od oblíbené autorky, miluju knížky, které popisují osudy žen, které se reálně mohou stát i v běžném životě. Tato byla opravdu čtivá, trochu veselá, hodně smutná. Těmto hrdinkám jsem ten šťastný konec přála.
I tato "neveselá" kniha se mi dobře četla. Nemoc i týrání je život mnohých žen a není lehké se s tím vyrovnat. A děje se to kolem nás dnes a denně. Bylo skvělé si připomenout minulou dobu.
Knihy od autorky jsou mými oblíbenými, vždy je přečtu během několika dnů a mívám u nich dojem, že mi příjemná a moudrá žena vypráví životní příběh, například v čekárně u lékaře.
A takové její knihy jsou - plné života, lidství, příběhů a jednotlivých osudů.
Nic, co bychom nemohli na našich životních cestách, v našich rodinách, v našich zaměstnáních a kolem sebe vidět.
Srozumitelnou formou vypráví příběh dvou žen, které se dostaly do nelehké situace. Nerušilo mne ani v nejmenším, že se příběhy prolínají - vždyť kolem nás se také odvíjí vždy několik vztahů a životních osudů souběžně.
Znovu jsem si uvědomila, jak mi stále více v jejich knihách připadá cenná ta část, jež nás zavádí do minulosti - do doby totality.
A opět jsem žasla, co všechno jsme již pozapomněli z dob, které jsou, díky Bohu, již minulostí.
Doporučuji a přeji všem stejný požitek ze čtení, jako ho mívám já.
Děkuji autorce a doufám, že nás od ní čeká ještě hodně knih, protože si myslím, že píše stále lépe.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2012 |  Heřmánkové údolí |
| 2019 | Hlas kukačky |
| 2018 | Co neodvál ani čas |
| 2013 | Kočár do neznáma |
| 2022 | Jelení vršek |
Druhý díl ze série VESNICE STAMICE. Tentokrát sledujeme životní osudy Kamily, kterou známe již z prvního dílu a její kamarádky z dětství ILony. Ilona se v dětství s rodiči ze Stamic přestěhovala do Prahy, ale kamarádství přerušeno nebylo. Až jak šel čas, dívky dospěly, vdaly se, narodily se jim děti, intervaly vzájemných návštěv se prodlužovaly a byly stále delší, ale pořád svým způsobem o sobě věděly. Na začátku knihy se ve zralém věku znovu potkají ve Stamicích, které zasáhla velká povodeň. A začnou vzpomínat, co vše v životě zažily. A vzpomínání to nebude moc veselé. Obě hrdinky si zažily své, čtení to bylo místy hodně tísnivé, ať už se jednalo o domácí násilí či závažnou nemoc, to vše je potkalo a musely se s tím poprat. Ale pokud se v životě ještě dokážeme i přes všechna životní trápení zasmát, není to tak hrozné.