Věž vlaštovky
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539365/bmid_vez-vlastovky.jpg
5
3904
3904
4. část Ságy o Zaklínači Na každém kroku je smrt. A na jejich konci věž nad jezerem. Čtvrtá část legendární Sapkowského ságy o zaklínači Geraltovi a jeho sudbě – Ciri z Cintry. Poznáváme příběh o tom, jak se z Ciri stal nelítostný zabiják, dívka smrtící ve svém hněvu a neochvějná ve svých rozhodnutích. Sledujeme putování Geraltovo a kroky Yennefer při hledání úkrytu mága Vilgefortze. A na každém kroku je smrt. Osud je nevyhnutelný a vše spěje k jednomu jedinému bodu. K jakému? Kdo ví... Nikdo si nemůže být jist svým životem, nikomu se nedá věřit. Nadešel věk meče a sekyry, věk vlčí... Andrzej Sapkowski (1948) Nekorunovaný král současné slovanské fantasy se narodil v polské Lodži. Svou první povídku publikoval v roce 1986 v časopise Fantastyka a o pouhých šest let později už jeho napínavé příběhy putovaly k českým čtenářům. Jeho nejznámějším dílem jsou povídky a pětidílná sága o zaklínači Geraltovi z Rivie, muži-mutantovi, který chrání svět před magickými nestvůrami. Sapkowského Zaklínač byl také zfilmován a stal se námětem počítačové hry The Witcher. Na audioknihu Bouřková sezóna navazuje Sapkowského pětidílná Sága o Geraltovi a Ciri, kterou Tympanum začalo vydávat na podzim 2015. Martin Finger (1970) Český divadelní, filmový, televizní a rozhlasový herec. Byl významným představitelem éry Pražského komorního divadla v letech 2002-2012, kde pod vedením u nás i v zahraničí oceňovaného režiséra Dušana D. Pařízka získal dvakrát Cenu Alfréda Radoka za hlavní role v inscenaci Světanápravce od Thomase Bernharda a v Kafkově Procesu. Od roku 2012 je členem hereckého souboru Činoherního klubu v Praze. V televizi například ztvárnil roli Edvarda Beneše v cyklu České století. Za herecký výkon ve filmu Jana Hřebejka Odpad město smrt byl nominován na Českého lva. Obdržel Cenu české filmové kritiky za nejlepší mužský herecký výkon ve filmu Ondřeje Sokola Krásno. Pro Tympanum načetl audioknihy Michal přes noc, Zaklínač: Bouřková sezóna, Krev elfů a Čas opovržení.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2017
,
Tympanum
Originální název:
Wieża Jaskółki, 1997
Interpreti: Martin Finger
více info...
Přidat komentář
Jednu hvězdu musím ubrat za přeskakované vyprávění. Pohledy několika postav na děj mám ráda, ale tady se hodně skáče v časové linii. Někdy mě to mátlo. Taky mi místy vadilo hrubé násilí. Zároveň mě ale příběh hodně baví a hned jak jsem dočetla tento díl, skočila jsem po dalším.
Asi mám neodolatelnou potřebu vyčnívat z davu nebo co, protože upřímně, pokud už musíme mezi jednotlivými díly rozlišovat... mně se předchozí díly líbily asi víc než tenhle. Asi je to tím, že jsem v tom minulém byla děsně spokojená, cestovala jsem s malou sympatickou skupinkou, líbily se mi interakce mezi nimi, líbily se mi témata, která se řešily. No a tahle kniha mě šmahem vezme úplně jinam...Zjišťuji, že Ciriiny pasáže mě baví asi nejméně, ale to je samozřejmě velmi subjektivní a věc vkusu a rozhodně nechci říkat, že je tahle kniha méně kvalitní než ty předchozí, vlastně si myslím, že je to spíše naopak... Narativně je to zkrátka úžasně propracované a ta komplikovanost se mi osobně moc líbila, protože příběhy, které samy o sobě zas tak komplikované nejsou krásně zamotá, přidá napětí a přitom je udrží "realistické".
"Ten, anebo ta Neratin Ceka?" přimhouřil oči Kalous, dívaje se za odcházejícím poddůstojníkem. "Má to být chlap, nebo ženská?"
"Pane Skellene," odkašlal si Silifant, ale když se rozhodl zastat se svého člověka, měl pevný hlas a neuhýbavý pohled. "Přesně to nevím. Navenek je to muž, ovšem docela jistý si nejsem. Zato jsem si jist tím, jaký je Neratin Ceka seržant. To, na co ses ráčil zeptat, by pro mne mělo význam, kdybych ho chtěl žádat o ruku. Nechci. Ty snad ano, koronere?"
Jenomže mě zkrátka pár věcí zklamalo a... to tomuhle dílu dodalo trochu pachuť, i když znovu, je to velmi subjektivní. Například mě vůbec, ale naprosto vůbec nepotěšila Cahirova motivace. Hrozně jsem se bála, že to přijde a ono to přišlo a... no, třeba mě Sapkowski překvapí, už několikrát se mu podařilo převrátit skutečnost, které jsem nefandila, do něčeho skvělého. (Jsem na tu skutečnost nějak moc zaměřená, ani nevím proč, prostě mě to vytáčí...)
Koho ovšem považuji za naprostou královnu této knihy je Yennefer (cha, já vím, nepopulární názory...) ta ženská je skvělá, netvrdím, že nemá své nesympatické stránky, ale to z ní dělá "skutečného člověka", o tomhle je neskutečně těžké mluvit bez spoilerů ALE její oddanost je neuvěřitelná, když to navrch srovnáte s Geraltovými myšlenkami... přiznávám, že tragika celé té situace mě možná krapet dohnala k slzám, obzvlášť pak v kombinaci se závěrem, kde jsem měla dojem, že asi začnu ječet... (Asi mě celý tenhle díl trochu frustruje...) Na jednu stranu je mi líto, že jsme neměli trochu více Yennefer, na druhou by to celkovému příběhu asi neprospělo.
Jinak všechno to, co jsem na Zaklínači milovala do teď stále platí - brutálně upřímné popisy války, skvělé vykreslení postav, fascinující svět, krásný vypravěčský styl... Už se nemůžu dočkat Paní jezera... i když upřímně se taky trochu děsím, co přijde...
Velmi napínavé a čtivé. Poslední dvě kapitoly jsem úplně hltala. Velmi se těším na další díl.
Super!
Přiznám se, že jsem knihu kvůli dalším na chvíli odložil, bylo tedy těžší se orientovat v množství postav, ale i tak je děj opět posunován dál dynamickým stylem psaní a jazykem, který se čte sám. V díle se opět podíváme na spoustu akce, bojů, přijde mi, že je dílo i stále dospělejší, a to i ve stále hlubší psychice postav.
Sečteno, podtrženo, další povedený díl Zaklínače a já se nemohu dočkat velkého finále!
Nejlepší díl z celého románu. Napínavé, mnoho dějových linií, mnoho vypravěčů, všude se něco děje, příběh má spád... Super.
Zatímco se zaklínač Geralt z Rivie prodírá okupovanou zemí a čarodějka Yennefer hledá stopy zmizelých z Thannedu, princezna zpustošené Cintry bojuje o svou svobodu, život a pomstu. Andrzej Sapkowski ve čtvrtém pokračování Zaklínačské ságy lehounce pozměnil styl vyprávění, zahustil a přiostřil dějové sekvence, přidal retrospektivní flashbacky a celý příběh zahalil oparem tajemna tak mistrně, že člověk při jeho sledování ani nedýchá. Po předchozí knize, kdy na sebe nejvíce pozornosti strhl Geralt z Rivie a jeho družina, Věž vlaštovky dává znovu hlavní slovo mladičké zaklínačce Ciri, která opouští roli rozmarné zbojnice a vrací se ke svému osudovému předurčení naplňovatelky starého elfského proroctví. Změna při níž krev tuhne v žilách a ozývá se ostrý třesk zbraní. „Má je pomsta,“ křičí to v závěru knihy a ten křik je temný, odhodlaný a mnohé slibující. Při hodnocení Křestu ohněm jsem si udělení pětihvězdičkového absolutoria nějakou dobu rozmýšlel, ale s Věží vlaštovky jsem měl jasno okamžitě a o nějakém váhání nemohlo být ani řeči.
Na môj prvý stret so zaklínačskou sériou sa pamätám, ako by to bolo včera - do Posledného želania som sa zažrala v čase, keď bola fantasy literatúra mojou modlou, na ktorú som nedala dopustiť, a predsa... akosi mi tá kniha nesadla. Neviem či to bolo poviedkovou formou, ktorú som od Zaklínača absolútne neočakávala, (pre mňa) chaotickým presúvaním sa z prítomnosti do minulosti, na ktoré som si ani za nič na svete nevedela zvyknúť, alebo jednoducho faktom, že namiesto drsnosti, krvavosti a brutálnosti, ktorú som od série očakávala, sa mi dostalo skôr už spomínanej rozprávkovosti, jednoducho ma však neohúrila. Nechcela som však nad ním lámať palicu a úplne ho zatracovať, dala som mu druhú šancu. S odstupom času prišli na rad ďalšie časti, až som pred pár dňami dočítala šieste pokračovanie, ktoré mi tak učarovalo, že si nedokážem predstaviť, prečo mi prvý diel nesadol.
Veža lastovičky bola absolútne geniálna - Sapkowskeho krásny, no krutý svet mágie, v ktorom nezabudnuteľným spôsobom prepojil rozprávkové prvky s korenistou príchuťou mýtov, bol dokonale vyvážený a ani na moment ma nenudil. Dočkala som sa dojemných momentov i prepracovaných bojových scén so správnou dávkou rozpáraných brúch, dostatku intríg, politikárčenia a mocenských hrátok. Striedavo som si užívala čas s Ciri, Geraltom a Yennefer, ktorí ma prevádzali desivo pôsobiacou krajinou a takpovediac ma držali za ručičku počas úzkostlivých scén, ktoré spôsobovali, že som mala chuť zaliezť pod perinu, schúliť sa do klbka a vystrašene sledovať okolie a pátrať po prípadnom nebezpečenstve. Zo začiatku som mala mierny problém s orientáciou, predsa len už ubehol nejaký ten piatok odkedy som čítala predchádzajúci diel a viaceré mená som si nedokázala spojiť, no postupne som si začala spájať súvislosti a už som len chcela vedieť, s čím ďalším si moje milované postavy budú musieť poradiť. Cirino rozprávanie ma chytalo za srdce a spôsobovalo, že ma striedavo striasalo hrôzou i napĺňalo súcitom, mala som chuť ju objať a sľúbiť jej, že všetko bude dobré, no potom prišli momenty, vďaka ktorým som si uvedomila, že hoci opustená a ublížená, Ciri je badass a so svojimi démonmi si dokáže poradiť sama.
Rozhodne lepsi nez dil predesly. Libil se mi styl vypraveni. Obcas to bylo zdlouhavy. Ale
nadchnul me konec na lede. Ale i tady jsem se dokazala chvilemi ztracet v case.
( audio ) Tento díl má temnější atmosféru...
Úžasný styl vyprávění - promyšlené dílo - střídání časových rovin, napínavé a plné zvratů, doporučuji 5*
Jako předchozí díly, tak i tento má vysokou úroveň, avšak mladší čtenáři si některé politické pasáže a nahlížení do historie neužijí. I některým starším to může připadat jako zdlouhavé čtení, ale jedná se o propracovaný svět fantasy, který i tuhle stránku potřebuje čtenáři ukázat.
Geralt se svojí družinou stále pátrají po Ciri a potýkají se s novými nástrahami. Ciri má v knize víc prostoru a konečně má někoho, komu může povyprávět o svých strastech. Její postava se suprově vyvíjí a už to není ta malá holčička. Postava Bonharta mi přijde zajímavá, myslím, že dost lidí potěšil, když si vzal Potkany do parády. O Yennefer tu moc nezavadíme, ale i tak jsou její chvíle zajímavé.
IG: next_fantasy_one
Mnó… za mě teda zatím nejslabší Zaklínač. :/ Nesedla mi „poskákanost“ ve vyprávění jednotlivých dějových linek, ubíjely mě místy šíleně utahané pasáže a hromady nesympatických postav. Sice je tam dost akčních momentů a celkem brutálního násilí, protože s Ciri se život teda nemazlí, ale do toho samé žvanění, intrikování, žvanění, podrážení… a proklatě málo Geralta.
Hodně intrik, hodně krutosti, hodně Ciri, málo Yennefer, málo Geralta. Přesto si čtení užívám a pana Sapkowského nesmírně obdivuji za to, jak píše, jaký stvořil svět v sérii o Zaklínači.
Znovu pěkně napsané.Zajímavé je vyprávění Ciri,které je poutavé a překvapující.Ciri se snaží najít Gralt,který cestu k ní se pokouší vyzvědět na druidech.Uvidíme jak se mu bude dařit,když se mu v patách drží smrt v podobě půlelfa Schirů,který ho má zabít.
A příběh se nám ještě více zamotal, ale zároveň nám další věci odhalil a vysvětlil. V tomto díle se hodně dozvídáme o osudu Ciri a jak přišla ke své pověstné jizvě. Doufám, že ty různé vedlejší příběhové linky budou mít ve výsledku nějaký užitek. Zajímalo by mě, jestli si někdo během čtení zapamatoval všechny postavy, které se v příběhu objevují. Protože já teda ne :D
Zatím asi nejakčnější díl románové ságy o Zaklínači, i když je vše vyprávěno retrospektivně a občas i zpřeházeně. Do popředí dost vystupuje Ciri a je z ní drsňačka jako víno :-)
Děj konečně dostal spád a bylo to i napínavé. Jsem zvědavá na závěrečný díl :-)
Príbeh rozdrobený nespočetnými retrospektívami, vedľajšími príbehmi a akousi prílišnou snahou o presah. Presah síce zaklínač určite má, ale v prvom rade to je dobrodružné fantasy a ak prestáva fungovať toto, rúca sa dielo ako také, nech je napísané akokoľvek dobre a vychytralo. Príliš okaté odkazy, či inšpirácia z pána prsteňov, nazvite si to ako chcete, tiež dojmu neprilepšili. U mňa to nefungovalo, ikeď som si niektoré pasáže užíval.
Na to, ze to ma byt roman o Geraltovi a Ciri, mne dostava, ze to vlastne neni o nich dvou ale o kazdym zvlast. Kniha byla dobra, ale jak uz bylo komentovano, malo Geralta a jeste mene Yennefer. Navic mne trosku stvalo, ze jedna linka se rozbehla a pak to autor zasekal a vratil se k jine, casove uplne nekde jinde. Takze trosku chaosu.
Jako celek to nebylo špatné. Co bych vytkla, že tentokrát se objevuje až příliš moc intrikaření a krutosti, málo Geralta a ještě míň Yennefer. Ve srovnání s povídkami humor žádný. Schopnosti Ciri jako zabijáka přehnané i na fantasy. Děj mi přišel občas zmatený a nevím, jak lépe to vystihnout, ale místy mě spisovatel štval zdlouhavým líčením vedlejších událostí a dalších postav, které mě moc nezajímaly.
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Věž vlaštovky a Paní jezera jsou dvě knihy, které se od zbytku ságy celkem výrazně odlišují. Zajímavý na nich není ani tolik příběh, ten pokračuje stejně perfektně jako v dílech předchozích, ale spíše vypravěč. Protože tam žádný není. Opravdu, Věž vlaštovky nemá jednotného vypravěče, ani jednotnou fokalizaci. Tu nám vypráví deník jistého Vysogoty, tu nám vypráví Marigold a jeho Půl století poesie. Občas je to Ciri, občas je to výpověď před soudem. Opravdu se v rámci nikoliv knihy, ale dokonce jednotlivých kapitol převaluje vyprávění z jedné postavy na druhou a tak je nám příběh vyprávěn naprosto netypickou, ale bravurní a zajímavou cestou, bez jednoty místa a času. Zvláštní struktura knihy je navozena i jistými refrény, z nichž je nejvýraznější jistě Kdyby se toho dne/večera
Dominanci v příběhu do značné míry přebírá Ciri, ačkoliv Geralt dostal přirozeně také dost prostoru a nakonec i Yennefer jistý prostor dostala, třebas že politováníhodně málo. Mimořádně zajímavou je pro mě nejspíše kapitola Kovirská. Král a arcišpeh spolu vedou dialogy a mnohých tématech, na pozadí mistrovsky popsané historie jedné malé provincie, ze které se stal kolos, jež se neobává ani Velkého slunce Nilfgaardu. A zde se mimochodem také objevuje jedna ze scén ságy, u které mi vždy vlhnou oči. Nevím proč mne zrovna ten Zaklínač tak bere, no Ta scéna je úplně na konci dané kapitoly a nutno podotknout, v knize není jediná. Stejného vlivu na mne se dostalo také kapitole, v níž Ciri zakončuje své vyprávění a pokračuje ve své cestě. I konec té mne velice dojímá.
Věž vlaštovky je také veliká kniha otázek. Kniha morálky a etiky. Co je právo? A co je správné? Co je pomsta? A co je spravedlivý trest? Co má být učiněno? A co se v žádném případě nesmí stát? Co lze zahubit? Lze zahubit zlo? Lze mu setnout ruku, aby již nikomu neublížilo? Nedorostou zlu za každou useknutou ruku další dvě? A nepohltí nakonec zlo i toho, kdo s ním příliš dlouho a urputně bojuje? Ano, takové otázky kniha pokládá. Ústy Dijkstry a Esterada, ústy Vysogoty a Ciri, ústy pana Fulka a Geralta, ústy rytířů bez bázně a hany a ústy druidů, ústy čarodějek a ústy císaře. Tedy oko za oko, zub za zub, krev za krev. A za tu krev další krev, moře krve. Celý svět chceš utopit v krvi? Tak chceš bojovat se zlem, zaklínačko? Naivní děcko! Ptá se například Vysogota.
V neposlední řadě se příběhem opět prolínají mytologické odkazy. Tentokrát už nikoliv slovansko folklórní, ale stejnou měrou, v určitém bodě možná ještě více odkazy na mýty germánské a skandinávské. Yennefer se s některými setká na vlastní kůži.
Ano, zkrátka se jedná o skvělou, mimořádnou knihu, která toho nabízí neskutečně moc.