Věž vlaštovky
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539365/bmid_vez-vlastovky.jpg
5
3904
3904
4. část Ságy o Zaklínači Na každém kroku je smrt. A na jejich konci věž nad jezerem. Čtvrtá část legendární Sapkowského ságy o zaklínači Geraltovi a jeho sudbě – Ciri z Cintry. Poznáváme příběh o tom, jak se z Ciri stal nelítostný zabiják, dívka smrtící ve svém hněvu a neochvějná ve svých rozhodnutích. Sledujeme putování Geraltovo a kroky Yennefer při hledání úkrytu mága Vilgefortze. A na každém kroku je smrt. Osud je nevyhnutelný a vše spěje k jednomu jedinému bodu. K jakému? Kdo ví... Nikdo si nemůže být jist svým životem, nikomu se nedá věřit. Nadešel věk meče a sekyry, věk vlčí... Andrzej Sapkowski (1948) Nekorunovaný král současné slovanské fantasy se narodil v polské Lodži. Svou první povídku publikoval v roce 1986 v časopise Fantastyka a o pouhých šest let později už jeho napínavé příběhy putovaly k českým čtenářům. Jeho nejznámějším dílem jsou povídky a pětidílná sága o zaklínači Geraltovi z Rivie, muži-mutantovi, který chrání svět před magickými nestvůrami. Sapkowského Zaklínač byl také zfilmován a stal se námětem počítačové hry The Witcher. Na audioknihu Bouřková sezóna navazuje Sapkowského pětidílná Sága o Geraltovi a Ciri, kterou Tympanum začalo vydávat na podzim 2015. Martin Finger (1970) Český divadelní, filmový, televizní a rozhlasový herec. Byl významným představitelem éry Pražského komorního divadla v letech 2002-2012, kde pod vedením u nás i v zahraničí oceňovaného režiséra Dušana D. Pařízka získal dvakrát Cenu Alfréda Radoka za hlavní role v inscenaci Světanápravce od Thomase Bernharda a v Kafkově Procesu. Od roku 2012 je členem hereckého souboru Činoherního klubu v Praze. V televizi například ztvárnil roli Edvarda Beneše v cyklu České století. Za herecký výkon ve filmu Jana Hřebejka Odpad město smrt byl nominován na Českého lva. Obdržel Cenu české filmové kritiky za nejlepší mužský herecký výkon ve filmu Ondřeje Sokola Krásno. Pro Tympanum načetl audioknihy Michal přes noc, Zaklínač: Bouřková sezóna, Krev elfů a Čas opovržení.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2017
,
Tympanum
Originální název:
Wieża Jaskółki, 1997
Interpreti: Martin Finger
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Všech pět knih ságy vytváří dle mého mínění jediný román. Proto je také hodnotím a komentuji dohromady. Navíc tedy přivírám oko nad nedostatky a hodnotím tak, jako bych hodnotila, kdybych se k Zaklínači dostala mezi 13 a 15 lety. To by se asi zařadila svou oblibou někam k Harrymu Potterovi. Celkový dojem mi asi nejvíc kazí to, že jsem příběh zkonzumovala příliš rychle. Přesto jsemsi román užila stejně jako povídky, akorát na pointu jsem čekala déle než u povídek. Sapkowskiho humor je toho druhu, který mě asi neomrzí nikdy, i když mě ani nedostává tak jako humor Pratchettův. K sáze se určitě ještě ráda vrátím. Jsem přesvědčená, že tentokrát mi utekly některé drobnosti, které bych byla ocenila, kdybych si jich všimla.
Krev elfů mi vedle všech neduživých západních současných knih, kde probíhá výcvik dívky na bojovnici učarovala. Konečně kniha, jejíž autor ví, že ženy menstruují. A žádý zázrak s křidélky, který v reklamě perfektně saje jakousi modrou tekutinu, nezajistí, že budou mít pocit sucha a bezpečí i v bílých kalhotách. Nevyčítala bych Triss, že udělala kvůli Cirině menstruaci z Geralta a ostatních zaklínačů zbytečně pitomce, jako některé čtenářky. Autor je ročník 1948, tipla bych si, že čerpal ze života. I v roce 2020 se jistě najdou muži poněkud posedlí sportovním výkonem, do kterého tlačí své potomky, aniž by si všimli, že tělo jejich potomka má zrovna na práci důlležitější věci než překonat výsledek. Věřím, že kdyby zaklínači neměli takové pochopení, jaké předvedli, Triss měla v rukávu ještě uřknutí v podobě zvracení, omdlévání a několika hodin křečí. Část, kdy se Ciri učí magii od Yennefer je také skvělá. Jediný problém Krve elfů je, že se odehrává v příliš krátkém čase. Ciri se příliš rychle naučila příliš mnoho.
Čas opovržení je velmi důležitý z hlediska rozvoje příběhu. Nilfgaard, Veverky, Thanedd... všehno do sebe zapadá. Nepamatuji si ale, kde "díl" končí. Jeho konec mi úplně splynul se začátkem Křtu ohněm. Ve Křtu ohněm přišly asi první části, které mě nebavily. Hodně čtenářů si stěžuje na Geralta a jeho společníky, mě ovšem od čtení odrazovali spíše Potkani. Za celou dobu jsem nepochopila, proč se od nich Ciri při první příležitosti neodtrhla a nevyrazila na Kaer Morhen. Možná to bylo vysvětleno a zrovna jsem nedávala pozor, nebo mi to nepřišlo dost věrohodné a nezapamatovala jsem si to. Každopádně mi toto období v jejím příběhu sedělo nejméně. Zato Regis ex machina byl pro mě vítaným přírůstkem do příběhu. Trpaslíci mě taky neomrzeli. A Geralt z Rivie jako Geralt z Rivie byl super.
Věž vlaštovky vybočuje stylem, kterým Ciri vypráví svůj příběh. Právě tento prvek jsem si v této části velmi užila. Také příběh Yennefer mě bavil. Ovšem Geraltova pauza v Toussaintu mi přišla zbytečně dlouhá. Stačilo by, kdyby se celá odbočka točila kolem Marigolda. A Leo Bonnhart je děsivý, ale mám pocit, že Ciri o něm prozrazuje příliš málo. Kdejakou náhodnou hrůzu války autor neváhal vylíčit, ale tohle poodkrývá jen zlehka. Pozdější scény s Bonhartem v Paní jezera, pak vyvolávají otázky.
V Paní jezera se mi nejvíc líbila část s elfy. Nejen, že to byl vlastně klasický elfí příběh o průchodu do země vil ostrovního typu. Sapkowski dokázal naservírovat v jedné knize elfy i jednorožce, aniž by to byl kýč, což je něco, o čem jsem něvěřila, že to někdy uvidím. Také jeho celkové vykreslení elfů mi přišlo velmi zdařilé. A Cirina nervozita snad zodpovídá některé otázky, i když mně osobně tyto odpovědi přišly nepravděpodobné. Jak už někdo v komentářích poznamenal, nejodpornější část dílu je scéna s lesním dědou. Takové obyčejné, očekávané a neuvěřitelně průhledné... a stejně. Brr. Závěrečná bitva mě sama o sobě příliš neoslnila, ale odhalení na závěr bylo skvělé a vystřelilo pro mě ságu zpátky do hvězdných výšin (ze kterých, nebudeme si nic předstírat, v předchozích dílech už přeci jen pomalu padala). A najednou je tu konec.
A vlastně pořád nikdo neví, co je Ciri zač, co je jejím osudem a jak se naplní nebo nenaplní věštba. Na konci je tedy i trochu zklamání. Tohle bylo ono? To bylo velké finále? To už nemá víc kapitol? Jakto?
Za mě mnohem zajímavější a čtivější díl, než ten předchozí... děj odsejpá a honba za cintránskou princeznou dodává to pravé akční koření. Geralt je upozaděn, ale určitě zas přijde do akce... za mě spokojenost a 5 z 5.
(SPOILER)
!!!SPOILERY!!!
musím jít dolů..dokonce jsem chvíli váhala nad 3-3,5*..v tomto díle jsem si brzy vzpoměla na větu z Metlina komentáře ke Křestu ohněm - o autorově žvanivosti...a tehnle pocit mě provázel až do konce..vysloveně provatovaný a prožvaněný díl..bavila část s Ciri, napjatě jsem čekala, jak to vlastně bylo..(i když stále nechápu, že už ji dávno někdo nezabil, třeba Bonhart, proč je nutno nakládat jí stále víc utrpení, samozřejmě ještě v rozumné míře, aby to holka přežila..mně ty popisy utrpení a násilí ani nevzrušují, ani mi nedělají dobře..)
Překvapilo zapojení Yennefer a její machinace od začátku až do konce v příběhu Starší krve a Ciri...
Co se zbytku výpravy týká, tak to byla tentokrát celkem nuda...zaklínač čím dál vyhořelejší a takový nějaký nijaky..ztrácí charisma, humor, jízlivost. Zůstává jen zklamání a pocit prázdna.
A Ciřiny vize ohledně Geralta a Fringilly mi přišly ,jak říká kamarád, "hodně doleva". Další zbytečné natahování příběhu. Ani Marigold to tentokrát neachránil, i když jeho zápisky byly světlejším momentem..z Cahira se stává celkem sympatický chlapík. Trvale jsem si oblíbila Regise. Zapojení Angouleme snad taky nebylo nutné, už dost, že je tam Milwa...Ale nějak se ke konci dohrabat musíme, že ano...tak jdu na završení série a doufám v lepší zítřky.
A citát ? tentokrát snad jen jeden...a to paradoxně Milwin..."to se stává, když se krade potmě.."
(SPOILER) V pořadí šestý díl popisuje putování Ciri a putování Geralta a jeho bandy. Opět je plný napětí, zvratů, násilí, emocí… Většina je vyprávěna zpětně, střídá se hodně vypravěčů (oproti předešlým dílům o dost více) a vzájemně se prolínají jejich vyprávění, někdy i dost časově odlišné (zejména Yennefer) - chvílemi jsem se v tom úplně nevyznala, nicméně alespoň přibližný sled je jasný. Na začátku to působí poněkud zmateně, ale člověk se nesmí nechat odradit a musí se nechat nést a postupně se rozklíčují všechny události - ke konci to do sebe všechno pěkně zapadne (Bravo autorovi!). Bojování Ciri v aréně je velmi působivé, taktéž Geraltova návštěva v jeskyni a rozmluva s Avallac'hem, Vědoucím elfů, neméně fascinující je i děj odehrávající se na zamrzlém jezeře Tarn Mira na úplném konci knihy. Naopak vyprávění o Koviru a popisování jeho historie, dynastií apod. velmi nezáživné, nudné. Zajímavá osůbka je dívka Angoulême, škoda že jí nebylo věnováno více času. Nicméně to, co se klube z Ciri, „přízrak Smrti“, královna všech světů, ovladatelka času… to už je na mě trochu moc.
Ten konec je znovu cliffhanger jak prase, ale nejde jinak než za pět hvězd. Asi jsem pochopil, co na tom všichni mají :-)
Další super díl ze série. Tentokrát jsem si dostatečně užila Ciri i Geralta a jeho skupinu. Místy to bylo opravdu drsné a hodně temné. Ten svět je tak krásně vyzobrazen a já jsem tak prožívala to zoufalství s nimi. Zase mi došlo pár věcí, hlavně díky konci knihy. Jediná kapitola mě nebavila a to protože tam bylo příliš jmen a příliš politiky. A teď už se těším na poslední díl.
Za mě zase naprostá pecka, u které nejde jinak než hltat plnými doušky.
Co si ale neodpustím je to, že už mi vážně praskala hlava tou vší politikou a mocenskými vztahy. Z toho nejsem moudrá, opravdu ne. Už se mi motala i ta jména všech těch panovníků a kdo koho obsadil a neobsadil a kdo je neutrální a kdo komu podléhá.
Ale stále je to lepší než většina knížek a stále to má vlastně i své kouzlo.
Knihu jsem četl podruhé. Nechci nijak spoilerovat, ale od prvního přečtení jsem si pamatoval pouze tohle: ledovou plochu, skřípění bruslí, krev a smrt. Temný příběh, který se započne vyprávět v jedné malé chaloupce uprostřed močálů a končí obrovskou katarzí a temnou pomstou na všech, kteří stáli malé vlaštovičce v cestě. Perfektně vykreslené postavy i do toho nejmenšího bastarda. Nu a lovec lidí Bonhart? Většího a temnějšího záporáka, abys pohledal (v kresbách paní Komárkové dost připomíná Petra Hapku…). Geralt je trochu upozaděn, avšak pochopitelně. Pokud bych se měl malinko vrátit k ilustracím, tak jsou znamenitě provedené. Bohužel u některých výtvorů je citelné, nakolik autorku bavili, nebo ne.
Tento díl se mi četl takřka nejlépe a jedním dechem.
Pane Sapkowski, jednoduše tleskám!
Věž vlaštovky je přímočarým putováním dvěma příběhy od konce minulé knihy do nikam. Ale pozor, nuda to není! Sapkowski totiž putování Geraltovo i Cirino opentlil takovým množstvím pro hlavní příběh zhola nepodstatných odboček, vedlejších postav a historek, že jsem se nenudil snad ani minutu. A výhoda je, že si je tak nějak nemusíte ani pamatovat, protože stejně jako se v příběhu objevily, tak za chvilku kratší než mrknutí kikimory většinou zmizí. Ano, je to spisovatelova exhibice, ale na mě to prostě platí. Můj čtenářský zájem si získal jak už notně opelichaný učenec Vysogota, šlachovitý lovec lebek s drobně sadistickými sklony Leo Bonhart, tak i vraždící přesvědčený demokrat Stefan Skellen. A že se z Ciri stal takřka terminátor? To mi celkem nevadilo, to už bych si spíš stěžoval na nedostatek melancholických proslovů páně Geralta nebo snížené množství hantecu mistrů trpaslíků. 80%
Skvělá kniha.2 předešlé díly jsem měla Ciri plně zuby ale v téhle knížce jsem ji začaka mít zase ráda. Celou knihu jsem byla napnuta a závěrečná bitva na ledě byla skvělá nemůžu se dočkat dalsiho dilu.
Z téhle série jsem neskutečně zklamaná. Do knihy se vůbec nedokážu začíst. Autor, jako by se nemohl rozhodnout, jakým stylem své knihy chce psát, a tak se čtenář stále setkává s jiným vyprávěcím stylem. Také je zahlcen s nesčetným počtem postav, které často nemají v příběhu žádný význam. Omáčka, kterou je kniha zbytečně omotaná mě vůbec nezajímá a z mého pohledu autor opakuje tentýž vzorec. Nejhorší přesto pro mě je, že žádnou z postav jsem si za těch šesti dílů neoblíbila, proto mě ani nezajímá jejich konec.
Hodnocení dojmu v podstatě odpovídá doslovu v knize. Je to oproti předchozím dílům jiné, komplikovanější, chaotičtější. Objevuje se a mizí hodně postav, zaplňuje se plno míst na pomyslné mapě, pohybuje se tam a zpět v čase. Těžko se v tom udržuje pozornost. Nepřijde mi to úplně šťastné. Jsem pravděpodobně v té kategorii nespokojených, kam mě zmíněný doslov zařadil. A snad ještě poslední věc – Ciri je teď až moc super. Trochu to klišovatí.
Keby sa v tú noc niekto prikradol k chalupe s preborenou strechou, keby nazrel cez škáru v okenici, uvidel by v skúpo osvetlenej izbe bielobradatého starca a popolavovlasé dievča, ako sedia pri kozube. Všimol by si, že obidvaja mlčia, zahľadení do rubínovo žiariacich uhlíkov.
Ale to nemohol uvidieť nikto. Chalupa s preborenou, machom obrastenou strechou bola dobre schovaná uprostred hmiel a oparov, v nekonečnom tŕstí, v močiaroch Pereplutu, kam sa nikto neodvažoval vkročiť.
Tentoraz mi to trvalo dlhšie, kým som sa dopracovala ku koncu, ale nedalo sa inak. Ďalšia skvelá časť, perfektne podané z pohľadu rôznych postáv sa príbeh krásne prepojil. Idem do finále :)
PS: Veľké plus tejto časti- minimum preklepov a chýb ;)
O této knize by se dala říci jediná věc: DOKONALÉ. Nechce se mi to, ale odbýt jedním slovem a tak to rozvedu. Kniha obsahuje velmi drsnou dějovou linku kolem Ciri, někomu se to nemusí líbit, protože části s Ciri jsou plné krve, brutality a hnusáren. Příběh Geralta se také docela příjemně rozvětví. Svět...co dodat. Jestli jste to nikdy nečetli, tak na co čekáte, vemte knihu do ruky, protože se vám to sakra vyplatí. Je škoda, že jsem právě dočetl předposlední díl této úžasné ságy. Vrhám se na další díl.
K této knize mám dvě výhrady. (1) dala jsem si předsevzetí, že budu chodit brzy spát a vždycky večer vezmu do ruky knihu a předsevzetí se rozplyne jako dým... (2) trochu vážněji... tento díl je ještě hnusnější než Křest ohněm. To znamená, že se tam děje tolik hnusných věcí, že mě to docela zasáhlo už při první četbě na gymplu (kdy člověk ještě tyhle věci tak nevnímá). Zajímavé, že mě to stejně bavilo a to hnusárny ráda nemám. Sapkowski má totiž styl psaní, že i o násilí píše tak lehce s černým humorem, že to sice neztratí nic na hrůze, ale člověku se neohrnuje rek znechucením. Až když jsem viděla seriál, který tuto lehkost autorova pera postrádá, došlo mi, jak "hnusné" věci se v té knize dějí. A to byli tvůrci jen na začátku. Mám pocit, že až dojdou k Věži vlaštovky, budou muset na Netflixu hodně zmírňovat a ubírat na hnusárnách, aby to bylo vůbec koukatelné.
Asi budu trochu SPOILEROVAT, omlouvám se - Mám z této části rozporuplné pocity. Některé kapitoly jsou skvělé a čtou se báječně a lehce! Pak je tu také zase trocha skákání v čase (které mi v tom udělalo trochu zmatek) a také trocha toho politikaření! Vážně mě nezajímá, kdo chce zabrat jaké území a proč. Třeba ta část odehrávající se mezi Esteradem a Dijkstrou... brrr, u toho jsem vážně skoro usínala :)
Všechno ale zvedá na jinou úroveň ten konec! Ten konec! Během čtení poslední části knihy, která se odehrává na jezeře jsem občas měla husí kůži a úplně jsem slyšela Ciri bruslit po ledu v mlze! Skříp! Skříp! Skříp!
Napětí se dalo krájet a já si konec knihy neskutečně užila!
Nikdy bych nečekala, že něco takového řeknu, ale jsem ráda, že Geraltův příběh ustoupil trochu stranou a to nejlepší z knihy se točí okolo Ciri! Upřímně řečeno, Geralt se už asi dvě knížky neustále někam táhne a nebere to konce. Ale okolo Ciri se toho děje neskutečně moc a já jsem zvědavá na další díl!
Mě se kniha četla fakt moc dobře. Akorát z jiných komentářů u pátého dílu jsem si myslela, že to bude hlavně o Ciri ale zas tolik ji tam nebylo. Četlo se to ale fakt skvěle. Moc mě to bavilo. Pátý a šestý díl zatím top. A závěr byl prostě super. Vrhám se na sedmý díl a tento všem doporučuji. Pro mě rozhodně lepší než kterej král chce které území zabrat. Tohle má stále děj a žádné kecy okolo. ☺
Věž vlaštovky drží předchozí vysoce nastavenou laťku ságy. Nové postavy děj opět trochu okořenily, příběh se nejvíce týká, logicky Ciri - je už trochu znát, že míříme do finiše. Nebudu lhát, už teď vím, že se mi bude po postavách stýskat a před posledním dílem si tak dám alespoň krátkou pauzu.
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
(SPOILER) Sice jsem tenhle díl četla pomaleji nebo se mi to tak zdálo, nebylo tam tolik pasáží, které by mě nebavili tolik jako Ciriino putování na poušti a její řádění s potkany, kteří naštěstí došli svého krásného konce. Pro mě, jelikož byli děsně otravní. A tak Ciriina linka nabyla pro mě dostatečných grád, když vypráví, co se jí událo učenému Vysogotovi. A tak přichází na scénu tuze šarmantní štramák pan Leo Bonhart, který se o Ciri chová jako o vlastní, s láskou a něhou. A vlastně i díky němu získává svůj charakteristický meč Zirael. Co mi ale vadilo, bylo odšoupnutí Geralta na dost vedlejší linku a s ním i celé skupinky čítající Jaskiera, Regise, Cahira, Milwu a nově nalezivší Angôuleme, která je rozhodně číslo. Jejich putování mě v minulém díle bavilo nejvíc a tady bohužel nemělo takové grády. A to se ještě zjevil ne můj příliš oblíbený Avallach.
Yennefer zjistila pravdu, akorát jí to nedovedlo na moc růžová místa. Ale pro mě částečně dobře, jelikož jsme se konečně dozvěděli, co se stalo s mým milovaným Vilgefortzem.