Věž vlaštovky
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539365/bmid_vez-vlastovky.jpg
5
3857
3857
4. část Ságy o Zaklínači Na každém kroku je smrt. A na jejich konci věž nad jezerem. Čtvrtá část legendární Sapkowského ságy o zaklínači Geraltovi a jeho sudbě – Ciri z Cintry. Poznáváme příběh o tom, jak se z Ciri stal nelítostný zabiják, dívka smrtící ve svém hněvu a neochvějná ve svých rozhodnutích. Sledujeme putování Geraltovo a kroky Yennefer při hledání úkrytu mága Vilgefortze. A na každém kroku je smrt. Osud je nevyhnutelný a vše spěje k jednomu jedinému bodu. K jakému? Kdo ví... Nikdo si nemůže být jist svým životem, nikomu se nedá věřit. Nadešel věk meče a sekyry, věk vlčí... Andrzej Sapkowski (1948) Nekorunovaný král současné slovanské fantasy se narodil v polské Lodži. Svou první povídku publikoval v roce 1986 v časopise Fantastyka a o pouhých šest let později už jeho napínavé příběhy putovaly k českým čtenářům. Jeho nejznámějším dílem jsou povídky a pětidílná sága o zaklínači Geraltovi z Rivie, muži-mutantovi, který chrání svět před magickými nestvůrami. Sapkowského Zaklínač byl také zfilmován a stal se námětem počítačové hry The Witcher. Na audioknihu Bouřková sezóna navazuje Sapkowského pětidílná Sága o Geraltovi a Ciri, kterou Tympanum začalo vydávat na podzim 2015. Martin Finger (1970) Český divadelní, filmový, televizní a rozhlasový herec. Byl významným představitelem éry Pražského komorního divadla v letech 2002-2012, kde pod vedením u nás i v zahraničí oceňovaného režiséra Dušana D. Pařízka získal dvakrát Cenu Alfréda Radoka za hlavní role v inscenaci Světanápravce od Thomase Bernharda a v Kafkově Procesu. Od roku 2012 je členem hereckého souboru Činoherního klubu v Praze. V televizi například ztvárnil roli Edvarda Beneše v cyklu České století. Za herecký výkon ve filmu Jana Hřebejka Odpad město smrt byl nominován na Českého lva. Obdržel Cenu české filmové kritiky za nejlepší mužský herecký výkon ve filmu Ondřeje Sokola Krásno. Pro Tympanum načetl audioknihy Michal přes noc, Zaklínač: Bouřková sezóna, Krev elfů a Čas opovržení.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2017
,
Tympanum
Originální název:
Wieża Jaskółki, 1997
Interpreti: Martin Finger
více info...
Přidat komentář
klasika, kterou musí znát každý milovník fantasy, kdo nečetl, musí ihned napravit. Geralta nejde nemilovat.
Serie, ke které se vždy ráda vracím.
Tenhle díl je napsán opravdu zajímavě. Zčásti přímým vyprávěním postav a zčásti normálním vyprávěním autora. Cítím, že tenhle díl nás vede k velkému vyvrcholení celého příběhu. Moc se mi líbil.
V tomto díle po zmasakrování potkaní bandy si Ciri léčí zranění v poustevníkově chýši v bažinách a vypráví mu svůj dlouhý příběh.Geralt a jeho družina po Ciri neustále pátrají, stejně tak jako Yennefer a všichni ostatní.Ciri se je vydává hledat, přičemž se musí dostat k tajemné věži vlaštovky.Bylo v tom i trochu gladiátora.Pokračuji dalším dílem.
Čtvrtý díl ságy o zaklínači, kdy opět více prostoru je zde věnováno Ciri, která je v močálech zachráněna Vysogotou z Corvia a líčí mu svůj příběh, kdy působila v bandě Potkanů a stala se zabijákem bez slitování. Geralt stále se svou družinou pátrá po Ciri. Smrt, utrpení a násilí je na každém kroku. Tento díl není oproti ostatním tak plynulý, ale skládá z jednotlivých obrazců, ale i tak se čte rychle
(SPOILER) Dle mého soudu nejhorší díl ze všech! Ani by mi nevadily časté skoky v dějových linkách, ale autor příliš přirovnává děj k tradičním legendám, a dokonce je propojuje. To má za následek trapný a prvoplánový děj který už nečerpá z fantasy světa Zaklínače, ale snaží se čtenáři podbízet něčím co už zn, a tak mu to je blízké. Časté citace slavných autorů už napovídají cosi jako autorův komplex méněcenosti, který samozřejmě není odůvodněný, ale stačilo by se více držet kánonu.
Pro mě asi nejslabší díl. Hodně se cestovalo z místa na místo i mezi časovými liniemi. Z oblíbených postav jsem dostala minimum a mnohé pasáže byly nudné a zdlouhavé. A to, na co se člověk těšil, bylo třeba i na jeden odstavec. Přišlo mi to takové nedotažené a neúplné, jako přípravný díl před závěrem.
Tento díl ságy se od předchozích tří velmi liší, neboť příběh zde není líčen chronologicky, ale jsou zde představovány spíše samostatné "bloky" událostí, které se vzájemně překrývají. Děj se často vrací zpět v čase a popisuje události očima jiné postavy, čímž se otevírají jiné dějové linky, které se na sebe postupně nabalují. Tento "nový" styl vyprávění ságu opět trochu obohatil. Navíc v tomto díle přestává být Geralt ústřední postavou a tuto roli zde přebírá spíše Ciri, díky čemuž sága neupadí do stereotypu a naopak dostává svěží vítr. Závěrečná jatka, která Ciri připraví pronásledovatelům na zamrzlém jezeře, byla pověstnou třešničkou na dortu. A postava zabijáka Bonharta je naprosto famózní (je to arcilotr, ale za to, jak vykuchal Potkany, jsem mu upřímně tleskal, protože tuhle partu mladistvých gaunerů jsem upřímně nesnášel :)))
Zároveň si ale myslím, že tento díl ságy mohl být klidně i posledním, stačilo přidat pár kapitol a příběh se mohl důstojně uzavřít. Bohužel se tak nestalo a sága se dočkala ještě jednoho dílu, který už ale být nemusel (viz můj komentář ke knize Paní jezera).
Většina knihy mě chytla a nepustila. Příběhy se pěkně rozvíjejí, proplétají, vzájemně dovysvětlují. Obdivuju jazyk autora - tolik specifických termínů z nespočtu oblastí. Nebavila mě bohužel obsáhlá část knihy o politických šarádách.
Tak se příběh chýlí ke konci. Asi nejvíc mě baví vyprávění Ciri a putování Geralta. Moc nemusím rozebírání politické situace a intriky.
Další díl Zaklínače byl opět boží. Přijde mi, že každý díl je lepší a lepší. Už Krev elfů si zasloužila pět hvězdiček, takže tento díl bych ohodnotila třeba osmi hvězdičkami z pěti. Moc se mi líbil způsob vyprávění a nechronologická posloupnost. Bylo to něco odlišného a skvěle to zpestřilo čtení. Jako u každého dílu nemám naprosto co vytknout.
Opět díl, který mě bavil víc. Líbilo se mi jak se tam střídalo vyprávění postav. Nejvíc mě bavila Ciri, ale Geralt taky nebyl špatný. Trošku mě štve, že Yennefer nedostává větší prostor. Jsem zvědavá na poslední díl. Doufám, že mě nezklame
Tak tento díl byl nejlepší, nemám vůbec, co bych vytkla. V knize se neustále něco děje, nechybí napětí a zakončení, které nutí k přečtení dalšího dílu.
Tento díl mi přišel temnější než Křest ohněm. Chybělo mi v něm více humoru (více Marigolda a Regise). Vyprávění Ciri, ale rozhodně bylo zajímavé a vtáhlo mě do děje. Jen ke konci knížky už jsem trochu ztrácela v časech - kdy se vlastně co odehrálo. No a teď už jsem zvědavá, jak to vlastně celé dopadne.
Asi nejslabší kniha celé série. Připadá mi, že se sice Sapkowski zlepšil ve slohu, jeho psaní je zde ozdobnější a učesanější, taky vypráví nelineárně za pomoci flashbacků, ale nějak se nám vytratil děj. :-/ Věž vlaštovky jako by byla pouze jakýmsi překlenutím mezi velmi dobrým, válečným Křtem ohněm a finálovou Paní jezera. Pěkně napsané, ale zdlouhavé a dějově slabé.
(SPOILER)
Sice jsem tenhle díl četla pomaleji nebo se mi to tak zdálo, nebylo tam tolik pasáží, které by mě nebavili tolik jako Ciriino putování na poušti a její řádění s potkany, kteří naštěstí došli svého krásného konce. Pro mě, jelikož byli děsně otravní. A tak Ciriina linka nabyla pro mě dostatečných grád, když vypráví, co se jí událo učenému Vysogotovi. A tak přichází na scénu tuze šarmantní štramák pan Leo Bonhart, který se o Ciri chová jako o vlastní, s láskou a něhou. A vlastně i díky němu získává svůj charakteristický meč Zirael. Co mi ale vadilo, bylo odšoupnutí Geralta na dost vedlejší linku a s ním i celé skupinky čítající Jaskiera, Regise, Cahira, Milwu a nově nalezivší Angôuleme, která je rozhodně číslo. Jejich putování mě v minulém díle bavilo nejvíc a tady bohužel nemělo takové grády. A to se ještě zjevil ne můj příliš oblíbený Avallach.
Yennefer zjistila pravdu, akorát jí to nedovedlo na moc růžová místa. Ale pro mě částečně dobře, jelikož jsme se konečně dozvěděli, co se stalo s mým milovaným Vilgefortzem.
(SPOILER)
Všech pět knih ságy vytváří dle mého mínění jediný román. Proto je také hodnotím a komentuji dohromady. Navíc tedy přivírám oko nad nedostatky a hodnotím tak, jako bych hodnotila, kdybych se k Zaklínači dostala mezi 13 a 15 lety. To by se asi zařadila svou oblibou někam k Harrymu Potterovi. Celkový dojem mi asi nejvíc kazí to, že jsem příběh zkonzumovala příliš rychle. Přesto jsemsi román užila stejně jako povídky, akorát na pointu jsem čekala déle než u povídek. Sapkowskiho humor je toho druhu, který mě asi neomrzí nikdy, i když mě ani nedostává tak jako humor Pratchettův. K sáze se určitě ještě ráda vrátím. Jsem přesvědčená, že tentokrát mi utekly některé drobnosti, které bych byla ocenila, kdybych si jich všimla.
Krev elfů mi vedle všech neduživých západních současných knih, kde probíhá výcvik dívky na bojovnici učarovala. Konečně kniha, jejíž autor ví, že ženy menstruují. A žádý zázrak s křidélky, který v reklamě perfektně saje jakousi modrou tekutinu, nezajistí, že budou mít pocit sucha a bezpečí i v bílých kalhotách. Nevyčítala bych Triss, že udělala kvůli Cirině menstruaci z Geralta a ostatních zaklínačů zbytečně pitomce, jako některé čtenářky. Autor je ročník 1948, tipla bych si, že čerpal ze života. I v roce 2020 se jistě najdou muži poněkud posedlí sportovním výkonem, do kterého tlačí své potomky, aniž by si všimli, že tělo jejich potomka má zrovna na práci důlležitější věci než překonat výsledek. Věřím, že kdyby zaklínači neměli takové pochopení, jaké předvedli, Triss měla v rukávu ještě uřknutí v podobě zvracení, omdlévání a několika hodin křečí. Část, kdy se Ciri učí magii od Yennefer je také skvělá. Jediný problém Krve elfů je, že se odehrává v příliš krátkém čase. Ciri se příliš rychle naučila příliš mnoho.
Čas opovržení je velmi důležitý z hlediska rozvoje příběhu. Nilfgaard, Veverky, Thanedd... všehno do sebe zapadá. Nepamatuji si ale, kde "díl" končí. Jeho konec mi úplně splynul se začátkem Křtu ohněm. Ve Křtu ohněm přišly asi první části, které mě nebavily. Hodně čtenářů si stěžuje na Geralta a jeho společníky, mě ovšem od čtení odrazovali spíše Potkani. Za celou dobu jsem nepochopila, proč se od nich Ciri při první příležitosti neodtrhla a nevyrazila na Kaer Morhen. Možná to bylo vysvětleno a zrovna jsem nedávala pozor, nebo mi to nepřišlo dost věrohodné a nezapamatovala jsem si to. Každopádně mi toto období v jejím příběhu sedělo nejméně. Zato Regis ex machina byl pro mě vítaným přírůstkem do příběhu. Trpaslíci mě taky neomrzeli. A Geralt z Rivie jako Geralt z Rivie byl super.
Věž vlaštovky vybočuje stylem, kterým Ciri vypráví svůj příběh. Právě tento prvek jsem si v této části velmi užila. Také příběh Yennefer mě bavil. Ovšem Geraltova pauza v Toussaintu mi přišla zbytečně dlouhá. Stačilo by, kdyby se celá odbočka točila kolem Marigolda. A Leo Bonnhart je děsivý, ale mám pocit, že Ciri o něm prozrazuje příliš málo. Kdejakou náhodnou hrůzu války autor neváhal vylíčit, ale tohle poodkrývá jen zlehka. Pozdější scény s Bonhartem v Paní jezera, pak vyvolávají otázky.
V Paní jezera se mi nejvíc líbila část s elfy. Nejen, že to byl vlastně klasický elfí příběh o průchodu do země vil ostrovního typu. Sapkowski dokázal naservírovat v jedné knize elfy i jednorožce, aniž by to byl kýč, což je něco, o čem jsem něvěřila, že to někdy uvidím. Také jeho celkové vykreslení elfů mi přišlo velmi zdařilé. A Cirina nervozita snad zodpovídá některé otázky, i když mně osobně tyto odpovědi přišly nepravděpodobné. Jak už někdo v komentářích poznamenal, nejodpornější část dílu je scéna s lesním dědou. Takové obyčejné, očekávané a neuvěřitelně průhledné... a stejně. Brr. Závěrečná bitva mě sama o sobě příliš neoslnila, ale odhalení na závěr bylo skvělé a vystřelilo pro mě ságu zpátky do hvězdných výšin (ze kterých, nebudeme si nic předstírat, v předchozích dílech už přeci jen pomalu padala). A najednou je tu konec.
A vlastně pořád nikdo neví, co je Ciri zač, co je jejím osudem a jak se naplní nebo nenaplní věštba. Na konci je tedy i trochu zklamání. Tohle bylo ono? To bylo velké finále? To už nemá víc kapitol? Jakto?
Za mě mnohem zajímavější a čtivější díl, než ten předchozí... děj odsejpá a honba za cintránskou princeznou dodává to pravé akční koření. Geralt je upozaděn, ale určitě zas přijde do akce... za mě spokojenost a 5 z 5.
Štítky knihy
magie polská literatura zaklínači fantasy
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Ten to díl mě opět zase začal bavit. Velkou zásluhu má na tom to, že tam je hodně Ciri, jejíž příběh je poutavý, ale konečně se celkový příběh začíná dávat do pohybu. Objevují se zde také další postavy, které slouží spíše pro to, aby vyprávěly příběh z jiného úhlu pohledu, ale příběh jich samotných není pro celkový děj vůbec podstatný a ani mě moc nezajímalo, jak jejich dějová linka skončí. Autor se asi snažil o rozmanitost vyprávění, ale za mě by to tam vůbec nemuselo být. Nicméně pro mě jeden ze dvou nejlepších dílů ságy.