Vinnetou 3
Karel May
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13917/bmid_vinnetou-3-TS1-13917.jpg
5
82
82
Vinnetou (trilogie) SNDK série
< 3. díl
Karel May (narodil se roku 1842 v Hohenstein-Ernstthalu jako syn chudého tkalce a zemřel v Radebeulu u Drážďan 30. III. 1912) napsal za svůj život úctyhodnou řadu knih. Sebrané spisy — a do nich nezařadil ani všechno, co z jeho pera vyšlo, živil se totiž jeden čas i psaním nejlevnéjšich kolportážních románků — obsahují na osmdesát titulů nestejné literární úrovně. Největší úspěch si dobyly u čtenářů dobrodružné příběhy ze Severní a Jižní Ameriky a takzvané „cestopisy“ — ve skutečnosti také dobrodružné povídky — ze zemí Blízkého východu. May nebyl vynikajícím stylistou ani originálním myslitelem, ve svých románech se dost často opakuje, dobrodružství jeho hrdinů se od sebe začasté ani valně neliší. Dovedl vsak na druhé straně třeba jednoduchými prostředky, ale nesporně velmi působivě své hrdiny charakterizovat, udělat je sympatickými a přitažlivými, zejména takovými charakterovými vlastnostmi, jako je věrnost, přátelství, statečnost, cit k slabším a utlačovaným. Old Shatlerhand, Vinnetou a celá galerie postav lovců, trapperů a indiánských bojovníků se tak stala neoddělitelnou součástí raných čtenářských zážitků mnoha generací na celém světě: vždyť Mayova díla byla přeložena asi do 25 jazyků a vyšla v téměř 20 miliónech výtisků, Z jeho nejznámějšíeh románů jmenujme alespoň některé: Pouští (1880), Vinnetou (1893), Syn lovce medvědů (1886), Duch Llana Estacada (1887), Poklad ve Stříbrném jezeře (1890), Olejový princ (1893), Černý mustang (1896), V říši stříbrného lva (1898—1904). Po delší odmlce ve vydávání Maye u nás už řada těchto knih znovu vyšla — a některé další se ještě připravují.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 1965 , SNDK - Státní nakladatelství dětské knihyOriginální název:
Winnetou III, 1893
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Na úvod konstatuji, že jsem knihu Vinnetou III přečetl již popáté (3x ve vydání KOD, 2x ve vydání Návrat, rok 1994)...Smrtící prach, první novela knihy, je parádním westernovým příběhem, který se trochu podobá novele Old Death. Old Shatterhandovým druhem je tentokrát starý zálesák Sans-ear, jenž se s žádnými nepřáteli nepáře, zejména s indiány ne. Musím říct, že postavu Old Deatha mám rozhodně radši. Kromě indiánů Sans-ear zlikvidoval osm bílých darebáků, kteří mu kdysi zavraždili manželku a dítě. Zbývající dva vrahové představují největší padouchy novely Smrtící prach. V tomto příběhu se čtenář setká s nepřátelskými Ogallaly, s tentokrát spíše neutrálními Komanči, stakemany Llana Estacada, osazenstvem ranče, hoteliérkou v San Francisku, se zlatokopy a přátelskými Šošony. Skvělá dobrodružná "road story", mnou již pětkrát přečtená. Druhá novela Na Západě obsahuje dvě dobrodružství. V prvním z nich Vinnetou, Old Shatterhand a jejich nový přítel Sharp-eye pomáhají železničářům v boji proti banditům a Ogallalům. Na severu Divokého západu objeví malou zapadlou osadu Helldorf, kterou obývají převážně němečtí osadníci. Když jsou tito uneseni Ogallaly, rozpoutá se v kráteru hory Hancock krutý boj. Na jeho začátku je smrtelně zasažen Vinnetou, takže tentokrát nelze ani od Old Shatterhanda očekávat žádné milosrdenství. Ogallalové a bílí bandité jsou pobiti do jednoho a Vinnetou pak umírá v náručí bílého bratra a za zpěvu křesťanské písničky Ave Maria (navíc verze, kterou zkomponoval samotný Karel May!), přičemž oznamuje svou příslušnost ke křesťanství (sic!). Je s podivem, že tentokrát autorovi nevadila následující skutečnost: němečtí osadníci zřejmě žili na indiánském území, aniž k tomu měli oprávnění. Stejná věc mu však vadila u osadníka Cropleye v závěrečných sekvencích II. dílu Vinnetoua. Novela Na Západě pak dále pokračuje: v důsledku truchlení velmi nepozorný Old Shatterhand padne do zajetí Santera a následně Kajovů, kteří se těší, jak svého nepřítele umučí u kůlu. K tomu samozřejmě nedojde, Old Shatterhand se osvobodí a za pomoci Apačů i Pidy, syna náčelníka Kajovů Tanguy, pronásleduje Santera, který se vydal na Tmavou vodu ukrást apačské zlato. Jak skončí, je zcela jasné. Novela Na Západě je zejména kvůli této části ještě lepší než novela Smrtící prach. Celkově považuji knihu Vinnetou III za jednu z nejlepších mayovek vůbec, zřejmě patří spolu s prvním dílem Vinnetoua a románem Duch Llana Estacada do TOP 3. Tolik můj názor. Howgh!
Musím přiznat, že preferuji spíše zfilmované příběhy o náčelníkovi kmene Apačů. Ale kniha také velice pěkná!
Slabší než předchozí díly. Opakované označování Old Shatterhanda greenhornem a trochu moc patetická Vinnetouova smrt. Nicméně ty 4* to i tak zaslouží.
(SPOILER) Medzi vysokými, emocionálne ladenými hodnoteniami je to moje ako taký jedovatý pľuvanec, ale človek si nepomôže. Tretí diel Vincoša je opäť zlepenec nesúvislých príbehov prinášajúcich stále to isté a viac toho istého s do nemoty sa opakujúcimi prvkami a postupmi. Tak ako aj v predchádzajúcom diely, narazí Old Shatterhand po ceste na podivnú zálesácku postavičku, tentoraz bezuchého Sans-Eara, spolu zabraňujú prepadnutiu vlaku, stopujú špatošov a samozrejme úplne náhodne stretávajú Vinnetoua, ktorý sa k nim pridá a napomôže spravodlivosti a pomste v kolotoči prenasledovaní, zajatí a vyslobodení. V druhej polovici narazí Old Shatterhand po ceste podivnú zálesácku postavičku, tentoraz tučného Sharp-Eyea, spolu riešia prepadnutie vlaku, stopujú špatošov a samozrejme náhodne stretávajú Vinnetoua ktorý sa k nim pridá a napomôže spravodlivosti... No, potom však príbeh predsa len uhne od bezstarostného kydlenia bezcharakterných zlosynov, pretože nadchádza onen zlomový okamih! Vinnetou má totiž pri počúvaní Ave Marie zrazu predtuchu že do rána neprežije a o chvíľu neskôr je zastrelený. Vlastne ma šokovalo ako rýchlo a úplne náhodne s dramatickým efektom nula prichádza o život taký zásadný charakter. Tak si hovorím, kde je sakra Santer? Tento arcizloduch prichádza prekvapivo až s krížikom po funuse, ale predsa mu tak ako vždy patrí finále knihy a tu ma to celé konečne začalo baviť. Zúfalý boj o Vincov závet s kápom všetkých slizúňov a Shatterhand odsúdený na smrť starým známym naprdnutým náčelníkom "Prestrelené Kolená" Tanguom napokon predsa len prináša nejakú poriadne dramatickú situáciu, kde samotný božský Oldo ťahá za kratší koniec. Aby bolo jasné, ono to celkovo nebola žiadna nuda, lebo to fičí ako mustang čo si prdol do táboráku, plus pobavilo privolávanie dažďa pomocou horiacich kaktusov aj komediálna návšteva žobráckych mexických aristokratov ( a lámane hovoriaci "massa" César, v ktorého osobe opäť May blahosklonne popisuje černochov ako infantilných trulkov) a vylúpne sa aj pár solídnych úvah o tom že ani hrdinný indoši nie sú vlastne o nič lepší než vydridušské bledé tváre, len ten zauzlovaný opakujúci sa koncept šablóny sériovo vyrábaných dobrodružstiev a Vinnetouova narýchlo zosnovaná rádobyemotívna smrť ma štve. Ufff-Uff, Howgh.
Prečítal som to už po neviemkoľký raz, ale vždy tam nájdem niečo nové a zaujímavé, alebo mám skrátka len slabú pamäť, hehe... Ako mohol ten človek napísať toľko kníh? neuveriteľné...Každopádne, toto je základ, od ktorého sa odrážam, jasné stanoviská, česť, statočnosť, odvaha, spravodlivosť, rovnosť, bratstvo, sloboda? zabudol ešte na niečo môj biely brat? Uff...ufff... Howgh!!!
Pořád doufám, že se Karel May mýlil v poslední větě tohoto románu... Scény, kdy Vinnetou konvertuje ke křesťanství a kdy tuší, že zemře, jsou naprosto nezapomenutelné, a opláču je teď stejně jako před třiceti lety. A k tomu mi pořád nejde z hlavy jedna věta (ta poslední ve výpisku), kterou v rozmluvě s Old Shatterhandem, přivázaném ke stromu smrti, vede Jedno pero. Má jistě pravdu, ale myslím, že přes to, jak je to nebezpečné, je to také nezbytné...
„Vinnetou byl náš nepřítel!"
„Ne, ne — vy jste z něho UDĚLALI svého nepřítele, to je rozdíl! Tak jak miloval své Apače, tak měl rád i bojovníky všech ostatních kmenů. Velmi ho rmoutilo, že rudí muži mezi sebou bojují a prolévají navzájem svou krev, místo aby žili jako bratři. A tak jak to cítil on, tak jsem to cítil a cítím i já."
Snažil jsem se mluvit tak důstojně jako Sus-homaša. Pomalu, se slavnostním důrazem, jako bych přednášel báseň. Na Kiowu to zapůsobilo. Když jsem domluvil, svěsil hlavu a hezkou chvíli zůstal sedět mlčky. Pak zvedl pohled:
„Old Shatterhand promluvil správně. Sus-homaša je spravedlivý bojovník, on přizná i nepříteli, že má pravdu. Kdyby všichni rudí a bílí muži smýšleli jako Vinnetou, bojovníci všech kmenů by odhodili zbraně, poněvadž by se milovali a pro všechny by bylo dost lesů a savan. Ale je nebezpečné, když muž dává příklad, kterého nikdo nechce následovat. ...“
Autorovy další knížky
| 1969 |  Syn lovce medvědů |
| 1971 | Divokým Kurdistánem |
| 1970 | Pouští |
| 1968 |  Černý mustang |
| 1981 | Poklad ve Stříbrném jezeře |
Kniha má opět dvě dvě části a je to mayovská klasika. V té první zažijeme přepadení (zmařené) vlaku, střet se supy z Llana Astacada i indiány, ale hlavně pronásledování zločinců. Objeví se další obskurní, ale vysoce kladná postavička - Muž bez uší. A honba za vrahy jeho nejbližších s pomocí Old Shatterhanda může začít.
Vždycky mě jako malého fascinovala ona henryovka, ale později jsem s překvapením zjistil, že opakovací pušky už používala zejména seveřanská kavalerie za občanské války, tudíž to nemohla být taková senzace, jak je v knize popisováno. Puškař Henry ovšem skutečně existoval a vyvinul první úspěšnou opakovací pušku, která se později změnila na winchestrovku. Tedy onu kultovní zbraň ne s hruhovým zásobníkem jako pistole (Colt), ale s se zásobníkem pod hlavní, kde bylo 16 nábojů v řadě za sebou. Stejně běžnou zbraní byla opakovací pistole Colt, málokdo by v té době asi používal jednoranné perkusní, zpředu nabíjené pistole. Medvědobijka, i stříbrnými hřeby pobitá Vinetuova ručnice byly asi lovecké zbraně, otázka je, jestli nabíjené zpředu nebo již dnešním klasickým způsobem.
Druhá část je už smutnější, Vinnetou zahyne, ale konečně se taky podaří dostat vraha jeho otce a sestry Santera. Ten se táhne celou řadou vlastního cyklu Vinnetoua, myslím ale, že kupodivu ve filmech to bylo pořešeno lépe. Mario Adorf, visící na skále, pod ní připravená kopí jako při pražské defenestraci a trpělivě sedící indiáni, kteří čekají, kdy se už konečně pustí.
Nejprve jsem si přečetl tenhle třídílný cyklus - či spíše tři knihy s pěti samostanými částmi a pak jsem s nadšením zjistil, že Vinnetou žije a objevuje se v celé řadě dalších, jednotlivých knih...