Vlaštovka v bublině
Markéta Lukášková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/434347/bmid_vlastovka-v-bubline-p8e-434347.png
4
846
846
Píše se rok 2045, Barbora leží v nemocnici a nemoc ji připravuje o poslední vzpomínky na minulost, lásku i rodinu. Důkazem, že skutečně žila, jsou hlavně její děti – nejistý Michal a suverénní Magda, která už stihla rozprodat matčin majetek. Díky novému léku se ale Bára pomalu vrací. Přes dvacet let vzdálené zážitky získávají jasnější kontury a současná Bára stojí před odhalením tajemství rozpadu své životní lásky.... celý text
Přidat komentář
Bohuzel jsem se tesila a nespise nejsem cilova skupina.. Samotnou mne prekvapuje, jak mi vadily vulgarni a hovorove vyrazy. Mela jsem pocit, ze ctu povidku nekoho tak ze stredni skoly. Za mne ne. Presto pochvalim obalku, ktera se mi libi a zapada mi k ostatnim kniham, kt od autorky mam. Uplne ted dychtim po kvalitni literature, prze toto mezi ni opravdu neradim. Tak snad priste!
Má první kniha od této autorky a jsem nadšená! Autorka dokázala velice poutavě vylíčit život Barbory. Ta leží v nemocnici s diagnózou, která způsobuje ztrátu paměti....současně se odehrává v knize příběh její dcery Magdy a syna Michala.
A přestože se skáče v knize z přítomnosti do minulosti a mezi tři lidi, čtenář se neztrácí a příběhy se perfektně prolínají, vysvětlují.
Kniha se mi moc líbila. I popis života v roce 2045. Vyspělost techniky a zánik toho na co jsme teď zvyklí.
Perfektní kniha. A určitě doporučuji přečíst.
Jo a moc mě baví zpracování obálky a formát. Krásně padne do ruky.
O 100% lepší než InTyMně, ale návrat ke kvalitám prvních dvou knih autorky za mě nenastal. Vize budoucnosti - buď tomuto žánru opravdu nerozumím (nečtu ho) a nebo se to prostě fakt nepovedlo. (Nebo obojí.) Samotný příběh a postavy mě ale cca od druhé třetiny začaly bavit, jen možná ty náhody už byly trochu neuvěřitelné.
Přestože mám knihy Markéty Lukáškové velmi ráda, Vlaštovka v bublině mi tak uplně nesedla.
Příběh to byl velmi zajímavý a první polovina knihy byla opravdu skvělá, odsýpala a celkově mě bavila, jenže potom... Vlastně ani nevím, najednou jsem získala pocit, že postavy jednají vyloženě nelogicky a překombinovaně, což mě ve výsledku přestalo bavit.
Co ale na knize oceňuji je fakt, že nám autorka krásně propojila Lososa, Pandu i Vlaštovku, takže za to palec hore :-)
V konečném důsledku to tedy dneska budou 3 možná 3,5 *
Čtivá kniha, plná dlouhých souvětí, tak jak to u Lukáškové miluju. Přišlo mi, že trochu na sílu udělala kamarádky z hlavních hrdinek předchozích knih. Vždyť v tom příběhu pokračovat vůbec nemusela...
Zápletka ok, konec zase trochu moc hrrr a takový nijaký. Knížka celá je o životě, věřím, že se v ní každý někde najde.
Co mě ale vytáčelo k nepříčetnosti, byly roky. Odešel teda před 13 lety? Nebo před 4? Viděla Lucii před 13? Nebo před 20? V tomhle tam je neskutečný bordel, jakoby to nikdo nezkontroloval.
Jo, tohle mě bavilo. Moje první setkání s autorkou dopadlo skvěle a ráda si přečtu i její další knihy. Líbilo se mi, jak se příběh pomalu rozmotával a obě časové linky do sebe na konci pěkně zapadly. Jestli hledáte pohodovou oddechovku, která vás pobaví a trochu vám i něco předá...tak tohle je to pravé.
Pokud čtete knihy Markéty Lukáškové, víte, co máte očekávat, a tady to také dostanete. Místy je správně přidrzlá, koncept knihy i celé trilogie drží pevně v rukou. Ze začátku mi trvalo, než jsem si zvykla na novinku v podobě futuristických vizí, nějak zásadně mně ale nevadily. O lásce, vztazích ve více podobách, víře v druhé, důvěře, tajemstvích, která se provalí, ztrátách i o bublinách, ve kterých žijeme.
Tohle je první knizka od tehle autorky kterou jsem četla a moc mne bavila.Tak mne zaujala ze si jdu precist další její knizky a doufám ze mne tak stejně pohlti. Jdu na to:-)))
Bára se probouzí v roce 2045 po těžké nemoci do supermoderní doby, kde se nesmí chovat zvířata, protože je to škodlivé, místo mobilu má každý jakýsi čip, díky kterému může volat přes panely, výtah a další podivná místa, kafe je nedostatkové zboží, na recepci vás uvítá robot apod. Bára se postupně rozpomíná na svůj dřívější život - na manžela Petra, na děti Magdu a Michala. Její vzpomínky se střídají s aktuální situací a vy tak vidíte, jak se postupně změnili nejen oni, ale i jejich život. Pokud máte rádi příběhy ze života, bude se vám Vlaštovka v bublině líbit. Z mého pohledu je to velmi čtivá kniha, ve které děj hezky ubíhá. Pohled do budoucnosti je trochu sci-fi, které příliš nemusím, ale zase tak nereálné to taky není (alespoň některé věci). Za mě palec nahoru.
Je mi to líto, protože Markétu mám jako autorku hodně ráda, ale tohle bylo na její schopnosti podprůměrné. Musím vyzdvihnout, že se mi ve jejích knížkách vždycky strašně líbí, jak nekonvenčně přemýšlí o věcech (co se s námi stane po smrti, jak bude vypadat budoucnost?). Proto jsem náhled do budoucnosti ocenila, a bylo zajímavé přečíst si, jak si ho představuje někdo jiný. Kniha je zároveň čtivá a příběh sám o sobě zajímavý, ALE. Přišlo mi, že postavy i jejich promluvy jsou strašně zjednodušené, a že autorka zapomněla na to, že nám čtenářům nemusí vysvětlovat každý myšlenkový pochod. Postavy bez výjimky nesympatické, jejich chování mi bylo úplně cizí, a to se normálně do postav, které nesdílí stejnou životní filosofii jako já, vžít dokážu. Pokud je mi tedy jejich jednání vysvětleno. Spoustu postav tam bylo navíc, přišlo mi, že vůbec neměly pro příběh smysl. A jak tu někdo psal už přede mnou, velké množství stereotypů mi taky vadilo dost. Trochu zmatená časová linka tomu také nepřidávala. Těšila jsem se, že mi stejně jako její předchozí knihy i tato něco předá, ale jednalo se spíše o jednoduchou oddechovku, kterou bych si běžně přečetla u Hartla nebo Třeštíkové.
Četla jsem všechny knihy od Markéty Lukáškové, ale Vlaštovka v bublině je podle mého názoru její nepovedené dílo. Markéto, sci-fi prostě NE, to Vám opravdu nejde!!! Představy o životě za cca 25 let na mne působily velmi dětinsky až směšně. Celkově mi přijde, že příběh v různých, od sebe velmi vzdálených časových osách, autorce moc nevychází. Typy hlavních postav i jejich jména se již v několika knihách opakují. Asi by to chtělo chvilku pauzu anebo načerpat novou inspiraci. Jinak upoutávka na Barcelonu mi v knize vůbec nevadila, právě naopak, mám ji ráda stejně jako Lukášková.
Na další knížku M.L. jsem byla moc zvědavá, ty předešlé jsem přečetla spíše s potěšením. Tuto jsem nedočetla. Částečně za to může moje poslední přečtená kniha (Dallas 63), která byla hodně jinde. Ale je fakt, že i bez tohoto "žánrového skoku" jsem byla rozčarovaná a zklamaná - tak nějak vším.
Vlastovku pridavam na hromadku k Intymne, obe jsou knihy, ke kterym se uz nevratim. Zdlouhave pasaze, zbytecne vysvetlovani a pasaze, ktere na vyvoj události nemely vliv, predvidatelny zaver, casove a skutkove nesrovnalosti deje. To je jen zacatek... Kniha je plytka. Zadnou velkou literaturu necekejte. Nektere pasaze jsem protrpela.
Proc zminka o Barcelone? Snad proto, ze tam autorka parkrat byla?
Nebo... Veta, ze si vsichni porizujeme deti, aby po nas neco zustalo? Ze se VSICHNI bojime smrti? Nevim, kde slecna bere tu jistotu a dovoluje si takto bagatelizovat.
Popisy budoucnosti - uff! Toto jsem rovnou preskakovala. Skryte moralizovani nebo snaha sokovat? Nevim. Prevracela jsem u toho oci a misty mi prislo, ze ctu povidku od zakladky povinneho skolaka.
A asi nejdulezitejsi vec... nevnimam zadny rozdil v charakteristice Bary minule a budouci. Tyto dve zeny deli celych 25 let zivota. Zena ve 28 JE jina a mysli jinak nez zena po padesatce. A ten rozdil mi v knize hodne chybi. Ale chapu to, autorka ve svem veku a pri sve inteligenci neni schopna dostatecne presne vystihnout povahu padesatilete zeny. Stejne jako nedokazala vystihnout tehotnou zenu nebo zenu matku.
Pamatuju si dobu, kdy jsem si Markéty Lukáškové všimla na Facebooku. Bylo to někdy v časech, kdy vedla web Reflexu, přičemž já jsem tenhle týdeník zrovna přestávala číst, protože mě čím dál tím víc s*al. Akorát ta Markéta mi byla něčím sympatická, takže jsem ji začala sledovat. Ale stejně - kdybych si tehdy měla vsadit na to, že tahle odrzlá holka za pár let vydá knihu, co mě posadí na zadek, ze sázky bych rozhodně vycouvala.
Jenže ta odrzlá holka klame tělem. Když jsem pak dočetla její prvotinu Losos v kaluži, sbírala jsem bradu na podlaze. Ohromila mě fantazie, s níž vystavěla prostředí, v němž se odehrává posmrtný život. Panda v nesnázích mi nepřišla špatná, ale nijak zvlášť si mě kolem prstu neomotala. Takže jsem netrpělivě čekala na závěrečný díl téhle volné trilogie. Tak netrpělivě, že jsem si ho objednala v předprodeji s podepsanou záložkou - což dělám jen u opravdových srdcovek. Když Vlaštovka v bublině přišla, četla jsem ji po kouskách, aby mi dýl vydržela.
A mám pocit, že tohle je ještě lepší než Losos. Stejně jako mě bavilo to Markétino nebe, baví mě tady její představa života v roce 2045. Jak bude co fungovat. Příběh, kterému dominuje stará Bárka, je nepředvídatelný, ale uvěřitelný - tzn. kombinace, která na mě vždycky zabere. A jsem ráda, že se obálky a předsádek (miluju předsádky!) tentokrát ujala nová výtvarnice. Posunula je o třídu výš.
No. Poslyšte, pakliže Markéta Lukášková teď píše TAKHLE, tak opravdu doufám, že se toho roku 2045 dožijem. Protože mám takový tušení, že její zralá tvorba bude ryzí zlato.
Když jsem knihu otevřela, byla jsem nadšená. Zajímavé pojetí brzké budoucnosti, věrohodně popsané charaktery postav, prolínání dějů dává smysl bez zbytečného přemýšlení... Ovšem s přibývajícími stranami u mě přibývala i nuda a nezájem. Konec byl v mnoha ohledech předvídatelný, ale byl alespoň příjemně pozitivní.
Ta kniha je dokonalá, lidská. Báře se povedlo dospět ( tak jako se to povede nám všem, i když v to někdy nevěříme), má lásku svého života i děti. Bohužel je taky dost nemocná a bude chvíli trvat než rozplete o co přišla a proč. Děj střídá minulost a ukazuje život Báry v budoucnosti. I když se děj odehrává v letech 2018 až 2046 není to žádná fantasmagorie, i v daleké budoucnosti se očividně budeme zabývat neplánovaným těhotenstvím, ztrátou blízké osoby, žárlivostí a láskou.
Chválím také vizi budoucnosti, i když mě trochu děsí a opět krásnou obálku, hlavně odraz mladé a starší Báry, která má na ciferníku hodinek za pět 12. Což odráží celý děj knihy.
Čtivá kniha, ale tak trochu červená knihovna a ty postavy, to je jak z Hartla. Taky mi přišla zdlouhavá, hlavně ke konci. A na můj vkus příliš moralizování, příliš polopatického vysvětlování. Své čtenáře, tedy asi čtenářky, si kniha určitě najde.
Štítky knihy
budoucnost tajemství rodinné vztahy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Losos v kaluži |
| 2018 |  Panda v nesnázích |
| 2021 | Majonéza k snídani |
| 2020 | Vlaštovka v bublině |
| 2019 | InTyMně |
Kniha mě bavila, líbilo se mi zasazení do budnoucnosti, propojení s předchozími knihami, v neposlední řadě obálka :-) Ale co na mě bylo fakt moc tak to nekonečné množství -ej... Za to dávám hvězdu dolů.