Vlčí píseň
Travis John Klune
Green Creek série
1. díl
Když se chlapec – nyní muž – z domu na konci cesty vrátí, může Ox ignorovat píseň, která mezi nimi zní? Oxovi bylo dvanáct, když mu jeho tatínek udělil velmi cennou lekci. Prohlásil, že Ox za nic nestojí a lidi ho nikdy nepochopí. Pak odešel. Oxovi bylo šestnáct, když na cestě potkal chlapce, chlapce, který mluvil a mluvil a mluvil. Ox později zjistil, že před tímto dnem chlapec nepromluvil skoro dva roky a že patří k rodině, která se nastěhovala do domu na konci ulice. Oxovi bylo sedmnáct, když odhalil chlapcovo tajemství, které zbarvilo svět okolo něj do odstínů červené a oranžové a fialové, alfy a bety a omegy. Oxovi bylo třiadvacet, když do města vtrhli vrahové a zanechali mu díru v hlavě i v srdci. Chlapec se pustil za netvorem s pomstou ve svých krvavě rudých očích a nechal Oxe, aby poskládal střípky svého života zpátky dohromady sám. Od toho osudného dne uplynuly tři roky – a chlapec je zpátky. Jenže teď je z něj muž a Ox už nemůže dál ignorovat píseň, která mezi nimi zní. Urban fantasy série Green Creek je jedním z autorových starších děl, kterým si vybudoval věrnou čtenářskou základnu. Řídí se tropy typickými pro vlkodlačí romance, důraz ale klade nejen na obvyklé pouto mezi předurčenými partnery, ale hlavně na tzv. „found family“ – rodinu, kterou si vybíráme. Stejně jako ve svých ostatních knihách se i zde věnuje TJ Klune tématu sebehodnoty, vyloučení ze společnosti a komplikovaných, často nezdravých vztahů (a tomu, jak je transformovat či opustit).... celý text
Literatura světová
Vydáno:
2024
,
Audioteka
Originální název:
Wolfsong, 2016
Interpreti: Josef Kubáník
více info...
Přidat komentář
Tak tohle bylo divné čtení. Napřed jsem si myslela, že autor už to dost přehání s tou všeobjímající láskou pro všechny a ke všemu a ke všem. Tady to bylo opravdu na sílu. Nevěřila jsem jim to ani vteřinu. Ox, kolem které se celý příběh motá, nemá mobil, natož internet, ve škole je za přihlouplého otloukánka, ale rozhodně ví, že je bi? Pak nastala zajímavější část. Nazvala bych to Ze života vlků, ehm ehm. Taky to bylo divné, ale přibližování světů, tak jak je vidí autor, je většinou zábavné. V téhle části to byl klasický, čtivý Klune. Postavy vykreslil jako sympaťáky, v podstatě nikdo nemá žádnou špatnou vlastnost. Jen Oxi neustále trpí tím, že mu otec, který ho opustil, řekl, že je k ničemu a lidi na něj budou kydat sračky. A trpí tím 3/4 knihy. Já tím trpěla taky. Asi chápu, co tím chtěl autor říct. Každý dospíváme v jiném tempu a s tím, co jsme dostali do vínku se vyrovnáváme jinak. Ale mluvit o tom pořád a pořád a pořád? Bylo to otravné. Obzvlášť, když se Oxovi stále nedostávalo slov, protože je hlupák ( to je jeho replika). Taky se mi moc nelíbily dialogy. Krátké, jednoduché věty. Každé druhé slovo bylo "dobře". No a na závěr jsem opravdu nebyla připravená a bylo to nemilé. Gay porno. Mám přečtené všechny autorovi knihy a opravdu mě nadchl jeho přístup k jiným než hetero vztahům. Ale tímhle dílkem mě zklamal. A abych nezapomněla. Četli jste Stmívání? No, autor zjevně taky...
Nuž, nevedel som do čoho idem. Stačili mi prvky fantasy a viac som neriešil, takže celá kniha bola jedno veľké, pomaly sa odhaľujúce prekvapenie. Ale napriek všetkému, bolo to príjemné čítanie a neľutujem to.
TJ Klune je však pre mňa nováčikom, s ktorého tvorbou som sa doteraz ešte nestretol a ťažko povedať či by sa to zmenilo, nebyť práve 'Piesne vlka'.
Jeho rukopis a celkový štýl je naozaj jedinečný a osobitý. Kniha si ma vďaka tomu hneď získala a začítal som sa do nej raz dva. Dokonca som sa na jej čítanie vždy tešil. Nie je to však fantasy v pravom slova zmysle, skôr to tiahne k tomu YA či NA a celá tá vec s vlkmi je skôr také pozlátko. Lenže to mi vôbec nevadilo. Videl som recenzie, kde sa ľudia sťažovali na jej 448 stranový rozsah, ale mne to nevadilo. A nevadilo mi to ani skrz to, že tých doslova akčných scén tu bolo v podstate pramálo. Srdcom tohto príbehu je dospievanie, sebapoznávanie, budovanie vzťahov (rodinných, kamarátskych aj milostných) či akési definovanie lásky a posúvanie jej hraníc.
Veľmi sa mi tu tiež páčil opis prostredia, ale hlavne vývoj postáv a ich dialógy. Pôsobili jednoducho, ale popritom "mocne". Akoby bolo každé jedno slovo vystavané na pevných neoblomných základoch. Síce sa občas niektoré pasáže a slovné spojenia zbytočne opakovali, ale dá sa to prehliadnuť. Čo ma však veľmi štve a mrzí bol ten nevhodný slovník. Neviem či to je povinnosť NA kníh, ale fakt mi to vadilo! Čítať dokola to sprosté vyjadrovanie hodné možno tak niekoho po lobotómií nebolo vôbec príjemné. A ešte menej príjemné boli všetky tie bi-gay pasáže. Áno, áno. Nevedel som, že to tu bude a už vôbec nie v takom rozsahu a forme.
Najviac ma zarazilo, že Ox mal rád ženy, no neskôr zistil, že mu nevadia ani muži. Zvláštne, že ako náhle sa definoval za bisexuála, v knihe zrazu nebola ani jedna scéna, ktorá by sa po romantickej či milostnej stránke týkala muža a ženy. Zrazu bolo všade iba teplo. Áno, autor si to poistil tak, že vlkolakom je to "jedno". Ale také okaté pretláčanie lgbt som fakt nečakal. A to nehovorím o samotných sex-scénach, ktorých však našťastie tak veľa nebolo. Keď sa tým prekúšete, v jadre ide o slušnú knihu.
Tak tuhle knížku jsem si zamilovala. Originální příběh o vlkodlacích, krásně vyprávěný, žhavý a napínavý.
Knihy od tohto autora mám rada a tešila som sa aj na túto. A bola skvelá. O Oxovi hovoria (jeho otec a spolužiaci), že je jednoduchší. Možno aj je, ale veľmi sympatickým spôsobom. Príbeh je napísaný z jeho pohľadu a je plný jednoduchých viet, ktoré sú ale veľmi úderne a vďaka tomu sa to číta skvelo. Taktiež je to celé plné emócií - lásky, nádeje, zúfalstva, hnevu, dojatia... Je tam proste všetko a to ten príbeh robí úplne úžasným. Po dlhej dobe som konečne čítala knihu, od ktorej som sa nemohla odtrhnúť a to sa tam toho ani veľa diať nemuselo. Ale dialo. Príbeh plynie dosť rýchlo - na začiatku má Ox dvanásť, potom trinásť, šestnásť, dvadsať a nakoniec dvadsaťtri a ide to ešte ďalej. A celý čas sa tam dejú veci, ktoré som vôbec nečakala. V podstate všetky postavy sú sympatické, spočiatku som voči rodine Bennettovcov mala výhrady (za to mohol Gordo), ale rýchlo som si ich všetkých obľúbila. Mali radi Oxa, prijali ho za svojho a navyše, ich deti boli fakt vtipné (a vtipní boli aj Oxovi kolegovia). Dialógy sú v tomto príbehu fakt skvelé. Celý príbeh síce nie je dokonalý, ale skoro. K dokonalosti chýbal naozaj len kúsok. Menej Oxových myšlienok na to, čo mu otec povedal (to tam bolo naozaj často) a niektoré scény tam naozaj nemuseli byť (asi dve). Ale ináč má príbeh úplne pohtlil a ja veľmi dúfam, že sa rýchlo dočkáme prekladu ďalších častí, aby som sa do tohto sveta tejto úžasnej svorky mohla vrátiť.
Naprostá nádhera. Oxe jsem si zamilovla od prvních řádků. I když byl označován za hloupého, já si myslím, že byl spíš jen hodně introvertní, nejistý v interakci s lidmi a hlavně ponižovaný vlastním otcem. Ve chvíli, kdy je špatný vliv jeho otce nahrazen tím dobrým Thomasovým, začíná se Ox měnit z chlapce na muže. Na sebejistého muže, pro kterého je jeho rodina/smečka tím nejdůležitějsím a jediným, za co stojí bojovat.
Kromě Oxe si nejde nezamilovat i zbytek, jak jeho matku, tak chlapy z dílny, tak celou Benetovic rodinku. To jak láskyplně se všichni k Oxovi chvali bylo užasné, ale i oni samotní byli báječní. Každý svým vlastním způsobem a díky tomu tvořili báječnou společnost.
Bylo krásné pozorovat vývoj vztahu mezi Oxem a Joem. Líbilo se mi, že i když si byl Joe Oxem jistý od začátku, nijak na něj netlačil a bral to co mu bylo dáno, i když to pro něj bylo těžké, dokud Ox neprozřel. Naprosto jsem chápala co pak Ox cítil když se Joe rozhodl odejít. Vlastně jsem si myslela že Ox by byl mnohem lepším alfou než Joe, který byl nejen mladší ale hlavně velmi zarmoucený svojí ztrátou a neměl nikoho, kromě Oxe, kdo by mu řekl že dělá blbost. Takže jsem pak byla mile překvapená následujícími událostmi. Ne že by to byla procházka růžovou zahradou, ale všichni dělali co mohli, dospěli, odpustili si, získali spoustu zkušeností a stali se silnějšími než kdy dřív. A já se nemůžu dočkat až se do jejich světa znovu vrátím.
(SPOILER)
Tahle kniha mi několikrát zlomila srdce, aby ho pak znovu dala dohromady a zabalila ho do něhy a lásky.
Chybí mi slova, která by dokázala vyjádřit, jak dokonalé čtení to pro mě bylo. Miluju vlky, vlkodlaky v jakékoliv podobě, a tady jsem si je absolutně zamilovala. Pro jejich lásku, kterou projevovali k Oxovi, i když všichni ostatní (kromě jeho matky a chlapů v dílně, kde pracoval) si z něj utahovali a dávali mu sežrat, že je pomalejší v myšlení. A musím přiznat, že jsem se ze začátku bála, že kvůli tomu mě to asi nebude bavit. Jenže Ox byl naprosto dokonalý. Jeho vývoj byl nejlepší ze všech, kdy se postupně stával sebevědomější a jistější a odhodlanější ochránit smečku, kterou miluje. Která ho bezpodmínečně přijala za svého.
Ta dynamika mezi nimi, to bylo něco úžasného, co jsem si extrémně užívala. Celá ta jejich skvělá a úžasná banda, kterou jsem si zamilovala a chci víc a víc. Thomas, který se Oxovi stal otcem vším krom krve, a který mu toho dal mnohem víc než jeho vlastní bídný otec. A jeho úžasná mamka, která ho milovala stejně jako smecka a udělala by pro něj cokoliv. Ach, jak mě bolelo srdce. :( Truchlila jsem s celou smečkou.
Když Joe odešel (a vzal sebou Gorda, parchant jeden), tak jsem si nebyla jistá, že to ti co zůstali dokážou utáhnout. Že to dokáže utáhnout Ox. Jak já se mýlila. Nejen, že to utáhli, oni to posunuli ještě na další level. Chris, Tanner a Rico - ti byli tak skvělí, ač byli od začátku sympatičtí, tak v třetině, kde nebyl Joe a Gordo se vyšvihli ještě výš. Oni mohli za moje výbuchy smíchu. Mark (který sice nedostal tolik prostoru - fňuk, ale kdykoliv se objevil byl prostě ach...) a Elizabeth, která byla jeho druhou matkou. Robbie a Jessie, které jsem si zpočátku nijak zvlášť neoblíbila (protože oba chtěli Oxe a ten patřil jen jednomu), ale pak tam sedli.
A pak ti, co se nakonec vrátili, protože museli. Kelly a Carter, kteří se stali Oxovými bratry (a v první třetině to byli oni, kdo mi způsobovali výbuchy smíchu), i když museli učinit těžká rozhodnutí. A samozřejmě Joe. Zpočátku malý opičák, co po Oxovi lezl jako po liáně, později teenager, který učinil těžké rozhodnutí a nakonec muž, který se vrátil, aby byl s tím ke komu patřil.
No a pak tu byl Gordo. A ten je všechny prostě strčil do kapsy. :D Miluju ho. Za to, co pro Oxe dělal, když jeho otec odešel. Za to, že mu nikdy nedal najevo nic krom lásky a pochopení. Který sám byl odtržen od toho co miloval, a ačkoliv hrdinsky tvrdil, že už to nic neznamená, tak pěkně kecal. :D Nemůžu se dočkat jeho příběhu (věřím, že tady už se Mark bude vyskytovat mnohem více *mrk mrk*). Nemůžu se dočkat, až se vrátím do jejich skvělého, nádherného světa. K jejich smečce. K nim...
Vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu. Začátek měl švih a spád, neotřelý děj, všechno dobrý. V druhé polovině knihy se to nějak pokazilo. Vadily mi především tři věci:
1. Neustálé opakování "otec mi říkal, že na mě čekají samý ****" furt a furt dokola. Dala jsem si práci to ve čtečce spočítat - 24x v této konotaci(!)
2. Ty ofuky, když je Joe vrátil (vážně?)
3. Uspěchaný konec záporňáků
Odradí mě to od dalších dílů? Ne. Hrňte to do mě :-)
Moc krásná knížka. O vlkodlacích jsem jich moc nečetla, ale tahle mi učarovala. Strašně se mi líbilo, jak se lidé a vlci ve smečce neustále dotýkali, jak moc byli kontaktní. Tolik citu a intimity, prosté erotiky, se v knížkách běžně nevidí. Ox a jeho vztahy s Bennettovou smečkou mě okouzlily. O jeho lásce k Joeovi nemluvě. Prostě krásný příběh plný citu.
Tato kniha ve mně bude doznívat ještě dlouho…
Zvláštní. Zvláštní a krásná… na styl psaní jsem si musela zvyknout, ale pak… ach. Láska, absolutní.
Rodina, láska, místo v životě a na světě. Dialogy!?
Potřebovala jsem pár dnů na vstřebání pocitů a napsání svého vůbec prvního komentáře. Recenzí to nazvat nemohu, k tomu nemám dostatek slov.
SmečkaSynBratrLáska
Můj domov, moje láska, můj život, moje smečka, můj druh
(SPOILER)
Už není pochyb, T. J. Klune vstoupil do panteonu mých nejoblíbenějších autorů. Po předchozím zklamání (V životech loutek) mě Vlčí píseň opět uvedla do naprostého nadšení a po dočtení se mi stýská po smečce, Joeovi, a samozřejmě Oxnardovi.
Přitom bych mohla vyjmenovat spoustu zjevných závad. V průběhu čtení mi asi nejvíc skřípal podivný styl, strohé, úsečné věty, ale zároveň paradoxní mnohomluvnost, kdy se určitá informace opakovala pořád dokola, především otcova prognóza o sračkách. A to i v situacích, kdy už vlastně nedávala smysl. Na konci mi začalo lézt na nervy Oxovo chování Mirka Dušína. Jak jsem ze začátku obdivovala charakter, který se nenechal otcovým destruktivním působením zlomit, tak jsem na konci marně vyhlížela jednu malou vadu. V tomto ohledu byl Joe neskonale sympatičtější, asi právě pro svoje očividné a přiznané chyby.
A vlastně přesně to je zdůvodnění mé bezbřehé lásky k této knize, právě ony nedokonalosti. V kontrastu k nim vyniknou všechny úžasné složky, jako především plnohodnotné, komplikované postavy. Přes všechno jsem si Oxe zamilovala a jeho závěrečné pitomé rozhodnutí už nemohlo nic změnit. S tím souvisí vztahy a interakce mezi jednotlivými hrdiny, a pochopitelně dialogy, v těch je autor dokonalým mistrem. Ačkoli bych se přimlouvala za větší dávku jiskrného humoru, který zde probleskuje v pouhých náznacích. Ani tak zoufalá situace, v níž se octla Bennettova smečka, přece nebrání tomu, brát cokoli s nadhledem. No jo, uvažuju jako Čech.
Děj. Nebo vůbec prostředí. Jedná se o očividnou a opět několikrát na férovku přiznanou variaci na Stmívání. Což jsem zařadila mezi klady, protože jsem si to nebetyčně užívala. Podivná rodina boháčů, která žije v odlehlých lesích a skrývá tajemství. Lidský ňouma, jehož přijmou za svého a ochraňují. Útok nezničitelného krvežíznivého nepřítele, víceméně nelogické rozchody ústřední dvojice, no a samozřejmě v závěru ono pitomé rozhodnutí. Meyerové děkuji za to, že Edwarda Cullena stvořila, ovšem Klune jeho příběh zpracoval nesrovnatelně emotivněji a uvěřitelněji. Přes všechno vlkodlačí vytí.
Takže jo, vřele doporučuju a už se nemůžu dočkat dalšího dílu.
Naprostá bomba. Psané takovým stylem, že si nešlo Oxe nezamilovat. To samé platí pro partu z dílny. A Gordo, láska. Nemůžu se dočkat dalšího dílu o něm.
Myslel si, že není důležitý. Byl přesvědčený, že je nikdo. Ale, stal se z něj "ten, který běhá s vlky..." TJ Klune stále překvapuje, zdá se. Bylo to drásavé, spalující, živočišné... Rovněž plné oddanosti a lásky... Zkrátka takové jako sami vlci. Je to dobře napsané, jsou tam výrazné postavy i skvěle vystavěný svět. Vůbec celá ta podstata smečky, včetně jejího fungování a sounáležitosti s lidmi, je tady velmi hezky podána. Tohle je kniha (navíc série), která je skutečně jiná než všechno to, co u nás od autora doposud vyšlo - chcete vědět jak, nebo proč - přečtěte si. Hodnocení 4,5*
Dočetla jsem před pár dny a musela jsem si dát pár dnů na rozmyšlenou, abych napsala kloudnou recenzi, jakou si tato kniha zaslouží. Ještě před tím musím smeknout klobouk tady před mistrem TJem Klunem, že dělá co dělá a že jeho knížky mi přináší spoustu radosti. A Vlčí píseň není výjimka. Opravdu jsem měla pocit, jako kdybych po nějaké dlouhé cestě přišla domů. Takové emoce jsem měla během čtení této knihy. Co se týče postav, miluju je všechny (až na záporáky, samozřejmě). Ox a Joe dávaly dohromady tak skvělý tandem, jaký jsem si kdy mohla přát. Nemluvě o Gordovi a Markovi, na jejichž knihu se neskutečně těším. Takže tímto prosím bohy z conQueeru, aby mi snesly do rukou celou sérii.
Další věc... Ten spice mezi hlavními hrdiny!! Já, když to na mě TJ vytasil, tak jsem byla nejen překvapená, ale taky jsem se nedokázala přestat červenat, protože ten spice spiceoval teda. Nechápejte mě špatně, já jenom že takového Klunea neznám XD
Abych to zakončila, zatím nejlepší Kluneovka, co u nás vyšla. Zbývá mi přečíst Pod šeptajícími dveřmi, tak uvidíme, s čím autor přijde tentokrát :)
Wolfsong jsem kdysi četla v originále, takže pro mě jasná volba. Popravdě je tahle kniha a vůbec celá série mojí nejoblíbenější od T. J. Klune.
Autor se tady věnuje tématu, které prolíná většinu jeho tvorby, tedy nalezení rodiny a sveho místa ve světě. Navíc je kniha plná akce, ale také romantiky. A vlkodlaků, vrčících, kňučících a taky spousta praskajích kostí, ale pod poměrně kýčovitou kostrou příběhu se skrývá krásný příběh a propracovaný vývoj hlavni postavy. Není to plné přímočarých citací, které utočí přímo na čtenářovy city, jako na příklad v knihe Dům v blankytně modrém moři, ale spousta mouder se ukrývá pod povrchem.
Tak šup šup, ConQueer, nemůžu se dočkat dalších dílů.
Uprimne mi chvilku trvalo si zvyknout na autoruv styl psani. Ale sedlo si to. Z anotace jsem byla trochu zmatena co me ceka. Vyklubalo se z toho neco uzasneho a ja se fakt nemuzu dockat dalsich dilu :)
Vlčí píseň je úplně jiná, než ostatní Kluneho knihy.
Není to feel good fantasy, homosexuální vztah není jen načrtnutý, ale vyskytují se tam i dost explicitní scény, a krom toho se připravte na dost šílené věci včetně ztráty oblíbených postav.
Pokud vám ale nic z toho nevadí, užijete si úžasný vlkodlačí příběh o klukovi, který měl hodně těžký začátek života, a chlapci, kterému bylo ublíženo natolik, že nedokázal ani promluvit, dokud nepotkal toho jednoho výjimečného. Vlci jsou oddaná, něžná a inteligentní stvoření, mají silné vazby ve smečce a přemýšlí trochu jinak než my. A když jsem četla láskasynbratr je tady, je s námi... Ráda bych si myslela, že jsem to viděla v podobných obrazech jako oni.
Celou sérii jsem si přečetla už v angličtině, protože jsem ani nedoufala, že by mohla někdy vyjít v češtině, ale jsem ráda, že opak je pravdou. Pokud se vám líbily předešlé autorovy knížky, které se dají označit jako "feel good" či "family friendly", tak k této sérii přistupujte s obezřetností, protože to je poměrně jiné kafe. Sice to z počátku není tak zjevné, jelikož sledujeme hlavního hrdinu od jeho dětství (leč ne zas tak idylického) až po dospělost, kdy teprve začíná ten pravý děj - a ten se neštítí brutality, vulgarismů a sexuálních scén (především v dalších dílech). Jak by taky ne, když se příběh točí okolo smečky měničů - vlků, jejichž podstatu z části ovládají zvířecí pudy. Pokud tedy máte rádi příběhy s alfami, betami a omegami (aneb povídek na tento specifický subžánr existují miliony), nevadí vám časové skoky a jste především fanoušky tvorby T.J. Kluneho, tak si tuhle drsnou zábavu nenechte rozhodně ujít.
P.S. - všechny nové obálky téhle čtyřdílné série vám budou dělat hezkou ozdobu v knihovně:-)
Autorovy další knížky
| 2022 |  Dům v blankytně modrém moři |
| 2022 | Pod šeptajícími dveřmi |
| 2023 | V životech loutek |
| 2024 | Vlčí píseň |
| 2024 | Někde za mořem |
Tak s touto sérií asi budu mít problémy. Nevím, zda je to tím tématem, nebo některými scénami, co se mi vypálily do hlavy a asi bych je tam nepotřeboval. Příběh jako takový spěje ke svému finále asi i napínavě. Místy jsem se docela bavil. Pokud o to šlo, zřejmě splnila kniha účel. Po dalším díle jistě sáhnu taky! Je to přece TJ Klune:)