Volání Cthulhu 2
Howard Phillips Lovecraft
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/438248/bmid_volani-cthulhu-2-XOi-438248.jpg
5
327
327
Sebrané spisy Howarda Phillipse Lovecrafta série
< 4. díl >
Druhá část třetího svazku lovecraftovských spisů Volání Cthulhu přináší vedle všemi již jistě napjatě očekávaného dokončení novely Případ Charlese Dextera Warda další povídky a příběhy z let 1927 - 1930. V dubnu 1926 se Lovecraft vrací z nemilovaného New Yorku zpět do rodné Providence a s novou tvůrčí energií píše jedny ze svých nejpůsobivější a čtenářsky nejpřitažlivější příběhů...... celý text
Přidat komentář
Druhý díl Volání Cthulhu navazuje přesně tam, kde minulý skončil - v povídce Případ Charlese Dextera Warda. Povídky zde najdeme různé kvality - od těch horších po skvělé. Špatně se hodnotí fragmenty, to snad ani pořádně nejde. I pokusy o humor mě u tohoto autora míjejí. Jenže potom tu máme klasiky jako již zmíněný Případ Charlese Dextera Warda. K tomu Barva z kosmu, Hrůza v Dunwichi či Šepot ve tmě. To jsou přesně ty povídky, kvůli kterým mám Lovecrafta rád.
Jak se nám většina nadpřirozeného a hrůzostrašného v dřívějších povídkách tak trošku schovávala, tady na nás vyloženě vylézá ze všech stran a mě to opravdu bavilo, opět. Vzhůru na poslední svazek!
Tak konečně plnohodnotné setkání s Lovecraftem. Jeho povídky byly od první do posledni čtivé, leč možná si byly přeci jen trochu podobné. Obvykle se zkrátka opakoval scénář ala vzdělaný hlavní hrdina vs nějaké prastaré, bezbožné, pomalu se vyjevující zlo a následný propad někam k hranicím příčetnosti a šílenství. Co naplat, Lovecraftovo děsivé universum je ale natolik atmosferou nasáklým a zvláštní temnotou načichlým útěkem z moderní reality, která podobně mrazivé zkazky vytěsnila daleko za hranice racionálního strachu, že se okouzlení dostaví i v mírně repetitivním podání. Nejlepší kousky? Barva kosmu, Šepot v temnotách a Hrůza v Dunwichi.
Pri čítaní predchádzajúcich troch kníh spisov som si vždy hovoril, že tej ďalšej už dám plné hodnotenie. Že ho udelím, keď sa dostanem do fázy autorovej tvorby, kde už bol vypísaný a jeho unikátny štýl dovedený k dokonalosti. A skutočne. Štvrtá kniha spisov reprezentuje autora na pomyselnom vrchole. Jeho štýl je vycibrený do takej dokonalosti...až...až mi to trochu vadilo. Veru tak. Citeľne mi chýbali tie kratšie úlety, sny, experimenty, v ktorých ja, ako čitateľ, tiež vidím esenciu Lovecraftovej tvorby (pár kratučkých textov v knihe je len akési doplnenie mýtu Cthulhu). Chyba však nie je v autorovi (tu je to z pohľadu čitateľa hop alebo trop), ani v knihách. Chyba je brať spisy ako seriál na pokračovanie. Spisy sú chronologickou zbierkou majstrovho diela a jednotlivé kusy musia byť vychutnávané osobitne, bez náležitosti k ostatným dielam danej knihy a zároveň ako súčasť kompletného celku, ktorým spisy sú. Keď sa pustíte do spisov, musíte sa totižto pripraviť na celého Lovecrafta, nie len na výber čitateľských hitov. Ak chcete výber, siahnite po inej knihe. Posledná kniha spisov dostane odo mňa plný počet, to už viem teraz. Nie však za príbehy obsiahnuté v poslednej knihe, ale za celé autorovo dielo.
Ps. Nenechajte sa odradiť mojimi blábolmi. Štvrtá kniha skutočne obsahuje jedny z najlepších autorových kusov. Treba vypichnúť Barvu kosmu, ktorá je tak dobrá a literárne nadčasová, že sa až vymyká autorovej ostatnej doterajšej tvorbe napriek tomu, že nepochybne nesie nezmazateľný autorov podpis.
Zásadní kniha pro každého zájemce o Cthulhu universum. Obsahuje mimo jiné i fantastické dokončení povídky Případ Charlese Dextera Warda. Povídka byla uzavřena více než uspokojivě a čtenářovi se tedy dostává do rukou jedna z nejkvalitnějších povídek Lovecrafta. Top je ale Barva z kosmu, kde autor vygradoval práci se strachem skrz neznámo do maximálních rozměrů. Originální, úderné a děsivé. Taková ta plíživá nejistota, která obestírá veškeré povídky je symbolem weird sci-fi hororu. Uzavření povídkou Šepot v temnotách nemohlo být lepší. Vyčerpávající doslov mě zaskočil. Musím se přiznat, že nejsem na takové intelektuální rovině, abych chápal veškeré autorovi téze. Vlastně jsem pochopil sotva polovinu. Rozhodně však nešlo o nezajímavé čtení. Je to taková sladká tečka na konec, pokud máte zájem se o Lovecraftovi dozvědět něco více. Potěší i poznámky a vysvětlivky, které dokreslují celkový dojem a okoření povídky nějakou zajímavostí. Opět musím pochválit fantastický překlad. Něco takového přeložit musí být fakt porod. Abych to ale shrnul, tak Volání Cthulhu 2 je povinnost pro každého fanouška Lovecrafta. Kdo ví o co se jedná, tak nemůže šlápnout s výběrem vedle. Kdo neví, tak ať si předem raději něco zjistí. Jedná se totiž o dost specifický styl psaní. Nemusí se líbit všem. Já byl ale nadšen i přes některé hodně zbytečné povídky (subjektivní názor), které jsou napsané třeba jen na dvě strany. Za mě tedy supr!
Predposledný kúsok súborného Lovecraftovho diela. Okrem menej známych fragmentov tu nájdeme aj tri zásadné príbehy (a pre mňa asi najlepšie).
"Farba z kozmu" ukazuje ako sa postupne rozkladá Nahumova farma a všetko navôkol. A ten pocit, keď viete, že to svinstvo bude celé zatopené a rezervoár vody bude zásobovať obyvateľstvo pitnou vodou. Bŕŕŕ!
"Hrôza v Dunwichi" patrí medzi klasiku a nájdeme v nej všetko potrebné pre to, aby sa dala nazvať lovecraftovskou. Mne sa však páčil hlavne opis kopcov, lesov a podivných kamenných kruhov. Excelentné!
Najviac desu a skrytej fóbie však plynie z poviedky "Šepot v temnotách". Doslova si viem predstaviť tento príbeh ako predlohu pre mnohé epizódy Aktov X. Pustá krajina, hlboké lesy, tajomné zvesti o dávnej mimozemskej základni, prvé úmrtia, ... a dosť! Prečítajte si sami. Koniec príbehu vás dostane. Odporúčam.
WoW, a bravo! Tato kniha obsahuje tří zásadní povídky.
Barva kosmu - aneb jak poklidný kraj a rodina v něm žijící zpustne!
Hrůza v Dunwichi - klasika spadající do Mýtu Cthulhu
Šepot v temnotách - povídka o tom jak si dva lidé dopisovali dopisy, která má úžasné finále. Jedná se skoro spíše než klasicky horor, mix sci-fi a hororu.
Nepostradatelná kniha každého fajnšmekra literárního hororu! Ostatně jako další Lovecraftovy příběhy.
Budeme li se však tématicky držet této knihy, jistě není nutné pět chválu, kterou pěli již ostatní přede mnou... Snad jen: ačkoli pana Lovecrafta nečtu poprvé, a nečtu jej poprvé ani takto chronologicky, nyní jsem si teprve zcela vědom hlubokomyslného podtextu jeho příběhů, a tak stačí říct jen jediné - těším se, až ve své knihovně zalovím a pustím se do četby posledního svazku, který začíná snad mým nejoblíbenějším autorovým dilem: V horách šílenství!
Prostě perfektní!
Oproti první části Volání Cthulhu vymizely zdlouhavé části odvádějící pozornost od všudypřítomného, kumulujícího hnusu, a ten se teď téměř valí ze stránek ven. Jistě, v dnešní době už se asi nedá mluvit o nějaké esenci děsu, a o velké strašidelnosti, přesto ve mě ale Lovecraftovy barvité popisy a styl vyprávění zanechávaly podivný, hutný a nepříjemný pocit. Nejlepšími kousky jsou bezkonkurenční Případ Charlese Dextera Warda a nehmatatelně děsivá Barva z kosmu. Skvěle jsem se bavil! :)
Vzhůru na Stín z času
Druhý nejlepší svazek Sebraných spisů. Nedá se sice říct, že všechny v něm obsažené povídky jsou dokonalé, z celkových osmi hned čtyři nezanechají výraznější dojem - ale to jen díky své krátkosti a menším ambicím. Zbylé čtyři patří k esenci, k tomu nejlepšímu z Lovecrafta i z literárního horroru obecně. To, že vynikající Hrůza v Dunwichi se ani nevešla do mého top 3 z tohoto svazku, hovoří za vše.
Top 3 povídky: Barva z kosmu, Šepot v temnotách, Případ Charlese Dextera Warda - část druhá
Přes téměř stoletou propast času k nám sálá chlad a další hory slizu a zmaru z kosmických dálav. Lovecraftův svébytný svět temnoty a chladu nelze nedoporučit, byť se může jeho vyprávění jevit jako nedokonalé. Atmosféricky je to opět pecka.
Vynikající kniha, stejně jako celá série. Barva z kosmu a Hrůza v Dunwichi jsou naprostý TOP.
Verdikt: Lovecraft
Dočetla jsem případ Charlese Warda,který je pokračováním třetích spisů a je asi nejzajímavější.Chvílemi jsem myslela,že bude podobný ostatním povídkám,ale závěr byl překvapením,protože byl jiný.To je docela dobře,protože jsem měla pocit,že mám přelovecraftováno.Z první části mě ještě zaujala krátká povídka Chladný vzduch.
Zatím nejlepší ze Sebraných spisů. Očekávané zakončení Případu Charlese Warda sice nepřineslo žádné překvapení, ale i tak se jedná o možná nejlepší povídku HPL, kterému zdatně sekunduje zimomriavková Barva z kosmu; Happyendovská Hrůza v Dunwichi nenadchne, neurazí, připraví na finální Šepot v temnotách, který si svou atmosférou v ničem nezadá Případu Charlese Warda, načež hnus a strach (ne)popsaný samotným autorem v jeho povídkách příkladně rozebere ve svém Produktivním článku objektivní autor.
Je však pravdou, že HPL využívá velmi často stejných motivů, obratů a pojmenování - mansardové střechy, nepopsatelné hrůzy, lehce ironický vypravěč v ich formě, mansardové střechy, všichni kladní hrdinové jsou obdivuhodně hloupí (kromě profesora Armitage), obšírné popisy krajiny a v neposlední řadě ty zatracené mansardové střechy.
To mi však nezabrání ve vyřknutí pětihvězdičkého zaklínadla, kterým přilákám poslední díl Sebraných spisů pana Howarda Phillipse Lovecrafta.
Kniha navazuje tam, kde minulá skončila ( proč tomu tak je, je v knize vysvětleno ). Druhá polovina Případu Ch.D.Warda je o poznání děsivější. O výpravě toho doktora do sklepení a o tom, co tam našel, se mi i zdálo. Kromě několika dalších "snovídek" - snových povídek a několika zábavných skic, či jak to nazvat, obsahuje tahle kniha poklad v podobě tři naprostých klasik. Hrůza v Dunwichi je skvělá, Šepot v temnotách je neméně skvělý. Ovšem Barva z kosmu, to je skutečné mistrovské dílo. Asi nejlepší hororová povídka co znám. Skutečná esence strachu z neznáma. Vřele doporučuji její českou audioverzi.
V této knize mě hodně nadchla povídka "Tamtéž". Nejedná se o Lovecraftovu hororovou povídku. Je to parodie na akademické texty, které, přiznejme si, někdy horové i sci-fi bývají (zvláště diplomové práce...):o)
Líbí se mi na Lovecraftovi ten jeho styl, který už v této knize má precizně a rutinně vypracovaný k dokonalosti. Hlavní účastník hrůzných zážitků, samotné alter ego autora, na kraji udržení vlastní příčetnosti, pokojně v blázinci či na pokraji sebevraždy, svěřuje papíru věci, kterým se občas zdráhá sám uvěřit nebo si je v plné míře připustit, není si jist co se vlastně stalo a jestli to co zažil nebyl jenom pouhý sen či halucinace. Ale je hnán puzením tak silným, že vypoví příběh do všech nejděsivějších blasfemických podrobností, i přes svůj vrozený skepticismus, kterým kriticky zkoumá každý aspekt a podstatu nepojmenovatelných a ďábelských zlovůlí nadpozemských entit, nekonečného prapůvodního chaosu, jemuž v Necronomiconu říkají laskavě Azatoth, či v nejlepším případě byl svědkem nesvatých pokusů vykradačů hrobů. V začátku předestře hrubé rysy a vnímavému čtenáři naznačí jak to asi dopadne. A jako buchar bijící do kovadliny přidává ve vlnách další a další vrstvu, v které vykresluje strašné detaily, ponořuje čtenáře hlouběji do zběsilých vln šílenosti a hrozivě opakuje určitě pasáže, které získávají pokaždé vyšší razanci. Příběh vyvrcholí většinou ne posledními slovy, ale stránku dvě před koncem, ale čtenář je napnutý do posledního slova, kdy autor laskavě ráčí udeřit poslední hřebík a ztmelit příběh zásadním a hrůzným detailem, který příběh důstojně završí.
Je mi trochu s podivem, že je “Prastarými“ schopen nazývat jak prapůvodní entity, starší než naše galaxie, Velkého Cthulhu i houbovité Mi-Go, tak 200 let stará stavení v Nové Anglii. Holt nic moc staršího v té Americe nestojí. Jaká hrůza by HPL jímala, kdyby mohl prodlívat v tisíciletých budovách, jež máme v Evropě nebo v ještě starších po celém “starém“ světě?
Dokončení Dextera Warda bylo skvělé, myslel jsem, že to bude mít jednodušší nosnou konstrukci, ta komplexnost, která zastřešuje celou Lovecraftovu tvorbu je úctyhodná. V této knize jsou další tři vrcholná díla Lovecraftovy tvorby, kdy přenesl těžiště děsu z bezejmenných hrůz prokletých domů, svatyň a pekelných sklepů sužovaných mrtvolně hnijícími houbami do kosmické prázdnoty nekonečného éteru až za zakřivenou nepatrnost našeho einsteinovského časoprostoru do jiných dimenzí až k prapůvodnímu chaosu. Nelidské zlo a bezbožná hrůza příchází z Kosmu. Rituály a tajemné pokusy, mající za cíl tyto prastaré síly vypustit na náš nebohý svět, se dějí v tajemných kopcích, s nepřístupnými zarostlými svahy, na jejichž vrcholech jsou podivně odporné kamenné kruhy a samozřejmě vše vždy a všude doprovází odporný, nepopsatelný zápach. A je to nesmírně napínavé a zábavné.
Nedalo mi to už u této knihy a pořádně jsem si prohlédl mapu východního pobřeží USA, abych si pořádně ujasnil, kde je ten Providence na Rhode Island, kde leží Vermont , kde že by měl stát Arkham s Kingsportem, takže i z tohoto pohledu přínos. Musím říct, že vzhledem k tomu, jaký byl HPL mazánek nezdravě úzkostlivé maminky, které mohl vděčit za dost svých psychických problémů, a nikdy se pořádně nedostal k pořádnému pobytu v přírodě, jeho romantické popisy přírodních krás, které se sice vždy zvrtnou v popis ďábelské zvrácenosti v krajině se skrývající, jsou opravdu úžasné, neskutečně popisné a člověk má chuť se do těch kopců a strží rozběhnout a hodit vše za hlavu.
Doplňující komentáře k povídkám i teoretické studie skvěle dotvářejí toto souborné vydání a dávají celému dílu další rozměr, kdy si člověk může vše usadit do patřičných souvislostí. Velice jsem se zasmál u popisu Hrůzy v Dunwichi - u nabubřelé vysvětlivky k tanci Sarbanda – cituji - “kdy autoři v urputné mondénnosti někdy publikovali značně skurilní, směšně vyznívající texty“. Co ta slova znamenají jsem si musel najít ve slovníku a musím říct, že značně skurilní mi přijde především ta vysvětlivka, převzata pravděpodobně z nějaké práce aktivního studentíka.
No, takže knihu jsem v rámci časových možností zhltal a nemohl jsem se od ní odpoutat. Teď však budu muset netrpělivě čekat na poslední díl Sebraných spisů, tak doufám, že vypadne z tiskáren co nejdříve!
Kniha obsahuje vlastně jen dokončení novely Případ Charlese Dextera Warda, pár bezvýznamných črt, ale hlavně tři klasické lovecraftovské povídky, bez kterých si už snad ani nejde žánr hororu představit. Všechny dozajista patří k vrcholům tohoto odvětví literatury a ani po tolika letech moc netrácejí ze své působivosti a hrůznosti (tím nemyslím literární :-)).
Hrůzu v Dunwichi bych v Lovecraftové díle zařadil hned po povídce Volání Cthulhu na druhé místo v co do vykreslení atmosféry a děsivosti. Ponurá krajina venkova Nové Anglie, tajemné kopce s menhiry, na kterých se dosud provádějí bezbožné obřady....
Štítky knihy
mýtus Cthulhu hororové povídky fantaskní lovecraftovský horor Nová Anglie
Část díla
- Barva z vesmíru / Barva z kosmu / Farba z kozmu 1927
- Fragment: Potomek 1938
- Historie Necronomiconu 1938
- Hrůza v Dunwichi 1929
- Prastarý lid 1940
Autorovy další knížky
| 2011 |  Volání Cthulhu 1 |
| 2010 |  Hrobka |
| 2014 | H. P. Lovecraft – Komplet Sebraných spisů |
| 2011 | Měsíční močál |
| 1990 | Volání Cthulhu |
Kvalita povidek stoupa, desivost a hnus jsou temer hmatatelne.. je paradni diky teto sbirce sledovat autoruv vyvoj. Jedine, co mi ve sbirkach chybi, je povidka Ve zdech Eryxu.