Volání Cthulhu 2
Howard Phillips Lovecraft
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/438248/bmid_volani-cthulhu-2-XOi-438248.jpg
5
330
330
Sebrané spisy Howarda Phillipse Lovecrafta série
< 4. díl >
Druhá část třetího svazku lovecraftovských spisů Volání Cthulhu přináší vedle všemi již jistě napjatě očekávaného dokončení novely Případ Charlese Dextera Warda další povídky a příběhy z let 1927 - 1930. V dubnu 1926 se Lovecraft vrací z nemilovaného New Yorku zpět do rodné Providence a s novou tvůrčí energií píše jedny ze svých nejpůsobivější a čtenářsky nejpřitažlivější příběhů...... celý text
Přidat komentář
Série Spisů má v tuhle chvíli stoupající tendenci. V této knize už nejsou snové povídky, ale jen to, co jsem očekával, když jsem se do Lovecrafta pustil. Rané sci-fi, horror, weird. Prakticky všechny povídky v tomto svazku se mi líbily, když pominu pitomosti jako Tamtéž. Bohužel ani tady se ještě autor nevyvaroval příliš brzkého odhalení pointy, což spoustu povídek zbytečně sráží. Asi nejlepší byla Hrůza v Dunwichi a dokončení Charlese Dextera Warda.
Když pominu fragmenty a útržky posbírané z korespondence, je tenhle díl nadupaný. Lovecraft už se vypsal, takže se nebojí pustit do delších, komplikovanějších a znepokojivějších příběhů, mýtus se ustaluje a nabývá jasné obrysy (kdesi ve tmách, zapadlých a polodivokých krajích a snech).
Barva z kosmu a Hrůza v Dunwichi jsou za mě TOP, na paty jim šlape Šepot v temnotách a Případ Charlese Dextera Warda. Rozhodně jeden z nejlepších svazků sebraných spisů.
Dvousvazkový třetí díl sebraných spisů představuje vrcholné období Lovecraftovy tvorby. Krátké povídky jsou vystřídány delšími, dále novelami, a dokonce i dvěma krátkými romány. (Druhý román až ve čtvrtém díle.) V novele Putování k neznámému Kadathu vrcholí Snový cyklus a povídka Volání Cthulhu naplno otevírá cyklus Mýtu Cthulhu, kterým se autor proslavil. Nemění se jen délka jednotlivých příběhů, ale i jejich zasazení. Autor zvolna opouští žánr dobrodružné a mystické fantasy a přes horor se dostává až ke kosmickému hororu, který často spadá do žánru science-fiction. Nechybí i nějaký ten humor, kterým Lovecraft docela překvapuje, viz Tamtéž.
Povídky v tomto díle jsou určitě propracovanější a delší. Také oproti předchozímu dílu se zde nesetkáte se snovými světy. Děje povídek se odehrávají v naší realitě ve vermontských kopcích či městech a vesnicích okolo Arkhamu. Je tu vidět vývoj od odkrývání hrůz k jejich otevřenému zobrazení. V těchto povídkách už víte, s kým mají postavy, co dočinění. Poslední část knihy věnovaná autorovi a jeho tvorbě byla také moc zajímavá.
Původně jsem měl v plánu přečíst jen dokončení Případu Dextera Warda, a potom se věnovat něčemu jinému a k Lovecraftovi se vrátit zase až za nějakou dobu. Jenže... Je to Lovecraft. A má milovaná Barva z kosmu následuje hned po Případu. A po ní je Potomek, pak Prastarý lid... Zkrátka jsem měl počítat s tím, že si na konci každé povídky řeknu "Dobře, tak ještě jednu." a postupně se tak pročtu až na konec. Ne, že by mi to vadilo :) Ale před pátým svazkem si tu pauzu fakt dám!
Použil bych jednu frázi z filmu Asterix a Obelix: Mise Kleopatra: "A opět se houpáme na vlnách na onom mocném drakkaru chlapci!". Tato kniha se vrací k tomu, proč mne Lovecraft zaujal a proč mne baví. Povídky mi oproti "třetímu dílu" přijdou živější, hrůznější, lépe mne vtáhli do děje a celkově se mi kniha četla mnohem lépe nežli ta předchozí.
Přemýšlel jsem čím to sakra může být a s největší pravděpodobností bude na vině povídka o Putování v Kadhatu, která z knihy zabrala velkou část a hlavně... patřím do té skvardy lidí, kteří povídku ale vůbec nemusí - viz koment u předchozí knihy.
Za mne se těším na poslední knihu ala svazek a jsem rád, že mne přátelé do Lovecrafta uvrtali, je to skvělé čtení.
I přestože je druhá část Volání Cthulthu bezesporu tou nejlepší částí Lovecraftových spisů, nemůžu se ubránit dojmu, že je autor širokou veřejností poněkud nadhodnocen, a to především vzhledem k neustálému opakování struktur příběhu a motivů, nemluvě o nutkané potřebě si nepřetržitě „půjčovat“ od jiných autorů.
Na druhou stranu nelze než ocenit a vyzdvihnout autorovo výrazné zlepšení práce s jazykem, příběhem i motivy, které se výrazně projevilo především v první a druhé části Volání Cthulhu. Opravdu povedená je například povídka Barva z kosmu, která svým poněkud neobvykle „barvitým“ vyprávěním nadchne nejednoho čtenáře. Za povedenou považuji i druhou část případu Charlese Dexter Warda stejně jako Šepot v temnotách.
Poklonu skládám i eseji nazvané Produktivní hnus pana Fishera, ve kterém objasňuje některé výstižně a jednoduše objasňuje některé prvky Lovecraftovy tvorby v návaznosti na jeho pohnutý život.
"Již drahnou dobu jsem v sobě přemáhal nutkavý pocit zmocnit se byť jen jediného výtisku této zelenošedé knihy a alespoň na moment poodhalit záhadné jinotaje, jenž jsou skryty v jejích útrobách.
Jak strašlivé zkušenosti se mi dostalo, když se mi poprvé ocitla v ruce - její strašlivá barva jakoby ani nepocházela z našeho světa, tajemné vroubkování, jenž se mi vtisklo do každičkého póru na kůži - jakoby mne lechtalo tělo odporného šupinatého tvora a jemné vibrace, doprovázející veškerý, byť jen letmý pohyb její vazby - to vše mělo varovat mé smysly. Já však ve své naivitě tento svazek otevřel! Z hloubi jeho podstaty se rázem vyvalil ničím nepopsatelný závan odporného puchu, nepodobajícímu se ničemu z této planety. Tu jsem se v náhlém záblesku mysli rozvzpomněl - nemůže být mýlky - tento manuskript nemohl vytvořit nikdo jiný, než šílený občan Providence H.P.L.Craft.... Bylo již pozdě! Mou mysl nyní obklopovala svíravá bezmoc. Bezejmenná hrůza, jenž ze stránek čišela, měla totiž prazvláštní podobu a tvar - přímo se zhmotňovala před užaslýma očima - obestřela nebohého čtenáře a zanechávala jej ve stavu mrtvolné strnulosti. Taková hrůza může pramenit jen z nejzazších kosmických sfér, kde se rodí při mocných obřadech tvorů tak nepředstavitelně odpudivých, až je mým rukám stydno svěřit popis klávesnici... Listy té zlořečené knihy se samy otáčely s podivným, zlomyslným ševelem, jednotlivá slova se počala slévat v zapovězené obrazce, z nichž dýchal pradávný děs, a já se za hrozivého zvuku bubnů pomalu, ale nezvratně, propadal do hloubi té slizké a pekelné matérie, ve stavu naprostého šílenství..."
Atmosféra knihy je opravdu na jedničku - tu Lovecraft umí rozvinout mistrovsky do nejmenšího detailu. Naivně až groteskně vyznívá ustrašený popis zalesněných horských úbočí, "odpudivě kulatých" vršků, nebo dětinský strach z nebohých lelků. Ale co na tom? Poučený čtenář v Lovecraftově díle nemůže hledat racionalitu, překvapivou zápletku, nebo dějovost. Jde zejména o rafinovaný popis beztvaré hrůzy, ze všech možných stran a pohledů. A to mu jde na jedničku.
P.s.: dřevoryty jsou úžasné a je jen škoda, že jich je v knize poskrovnu
Úplně nejlepší kniha celé série. Bavily mě všechny povídky od začátku do konce. Nejvíce Případ Charlese Dextera Warda. Většina z povídek je sice předvídatelná, ale některé ke konci překvapí, jako Šepot v temnotách, kde je konec jiný než jsem celou dobu očekával. Nicméně pořád ve většině postrádám strach, který jsem cítil snad pouze u již zmíněného Případu Charlese Dextera Warda, kdy se prozkoumávaly kobky pod domem. Vždy převažuje zvědavost nad tím co bude dál, touha dozvědět se více, proto mě občas mrzí, že Lovecraft některé věci schovává pod jednoduchou frázi "věci tak děsivé, že je nemohu svěřit papíru", možná ale právě proto mají jeho povídky takové kouzlo.
Velehora Lovecraft pokořena! (Alespoň próza - poezie čeká na svůj čas.) V tomto svazku asi nejznámější, nejnapodobovanější a pro mne nejsilnější povídky. Vede trojlístek Barva z kosmu, Hrůza v Dunwichi a Šepot v temnotách; prima bonus jsou útvary neobvyklé - Lovecraftův Tamtéž (ha! H.P.L. má smysl pro humor!), Fischerův Produktivní hnus (německý doslov, zabývající se Lovecraftem z hlediska uvedeného v názvu, včetně stanovení psychiatrické diagnózy) a na konci dopis popisující autorův sen plus povídka, která podle něho vznikla. Odlidštěná hrůza, pomalé putování za poznáním, jež nemělo být odhaleno, neidentifikovatelné stopy, mlčení lelků, obličej na chapadlovité bytosti, šeptané lákání z šera, planeta za Neptunem a zbytek života s vědomím nedozírného nebezpečí. Pomalé tempo, silné obrazy, úderné pointy. Vrátím se.
Tak až u čtvrtého svazku se dostavil určitý "wow efekt" z Lovecraftova díla a již dokážu ocenit, co na něm ostatní vidí. V předchozích povídkových souborech jsem měl problém s tím, že jako celek to bylo dosti nevyrovnané čtení a na jednu zajímavou povídku vycházely dva nudnější "balasty". Až zde se to zlomilo a všechny velké povídky měly špičkovou kvalitu. Mimochodem, i když se to nedoporučuje, tak jsem rád, že jsem povídkový soubor četl chronologicky dle data vydání, jelikož tak člověk dokáže tu proměnu autora více ocenit. S chutí se těším na Stín z času.
Další střípky a torz z dopisů nedatovaných.Protože co se mohlo stát tak se taky stalo.
...................................................................................................................................................
Můj věrný Arcachone.Předem přijmi mojí omluva.Delší čas jsem nepsa a nebo můj stav mi nedovoloval.Je možné že mnohé se ztratilo v propasti státních pošt.A jestli samotná prozřetelnost je proti nám tak ani lidská vůle nemůže překonat naší bezradnost.
........................................................................................................................................................
Po tom smolném požáru už není nic jako dříve.Melancholická tísen mi nedovoluje oddávat se průzkumům hlubin Země.S asociací speleologických expedic a jejich výprav je nadobro konec.Ted už mi zbývá jen moje práce knihovníka.Vzhledem k okolnostem mého zdravotního stavu mi zbývá více času na čtení.
Mám neodvratnou záminku si myslet že vše má nějakou spojitost.At náš nález podivuhodného artefaktu tak samotná četba obvzláště jistého Lovecrafta.Čím dál více se propadám do jeho spárů...
........................................................................................................................................................
Zřejmě jsem objetí jistého stihomanu.Čekání před ordinací u mého osobního lékaře se stává jedním velkým... Muka.V čekárně si krátím chvíle čtením.Taková četba se nehodí do veřejných míst.Má chyba.Pohledy jiných návštěvníků ve mě vyvolávají schizofrenní traumata a mdloby.Samota je nejspolehlivější přítel.Tma je jako má nejodanější partnerka.Celého mě zahalí.Ne neboj milý Arcachone stále jsem při smyslech.
Poruč psu.Pes ocasu.Pes si lehne.Ocas se nehne.
........................................................................................................................................................
Dočetl jsem Případ Charlese Dextera Warda.Krásná tripová záležitost.Autor dosahuje mistrovství svého takřka v podstatě podobného stylu.Tady je vše vybroušeno a dokonáno.Stalaktit a stalagmit zároven.
Barva z kosmu.Něco mezi Lemem a Anihilací.Průkopnické.Byl jsem svědkem něčeho neuchopitelného.Něco nám stále uniká.Navždy zahaleného.Něčeho co nepochází ani z našeho pochopitelného nezměřitelného univerza.
........................................................................................................................................................
Něco se změnilo Arcachone.Jsem stále v jeskyni.Jdu na obyčejný nákup.Duchem jsem s hrůzou v Dunwichi.Už se v těch božstvech nevyznám.Nevyznám se f sám v sobě.Lidé se mění v položky.Prostor je šachofnice.A na ní samé čmouhy.Vidím vše v barvách.Každý den ji má jinakou.Každý f ton každá břeč je jiná.Hlaš splívají v jedinou vleklou táhnoucí duchu.Něco takového a u mě.Jsem snad synestik.Vše je jinaké.
Zbývá bŠEPOT V TEmnotách =%´ú§uzavírají se v v f tom co Lafegruft stfořlila.ů)¨)§
Dozfvím sže něktá pvafdu o sobě a o něčem o vfšem.O jeskyněi.
Co fse tam tenkrtfe flastně stalo.SEM SNAD ducch.Kto TOMUH fšemu fládne.
Signurarity filište si vpfdelE .-§ú))úpsychoušofvé SVětaas fsopojte sa.
99% pflocent je prlotí a jedNo pflo% ceT fládnE ffffšem........
........................................................................................................................................................
Další řádky jsou již tak nečitelné,že další delší čtení by se stalo v rámci jako celku silně nebezpečným artiklem.
Pro běžné nepoznamenané obyvatelstvo je to beztak z principu něco nepřijatelného.
Jak jistě pochopíte Necronomicon má už v současnosti již dost uctívačů či jiných podivných existencí z rodu fans.
A to nemusíte být zrovna jenom jeskynářem nebo třeba knihovníkem...
někdy stačí být milovníkem koček a kocourů jako ON
Inu, tato kniha obsahuje nejednu povídku, která ovlivnila nejen budoucí tvorbu samotného Lovecrafta, ale hlavně pak svět Sci-fi, fantasy a hororu na mnohá desetiletí dopředu. Konec konců, je to již přes osmdesát let od smrti pana Lovecrafta a jeho duch stále ovlivňuje prakticky veškerou popkulturu.
Povídky ve sbírce by se daly dělit na dva druhy. Na jedné straně jsou to fragmenty a na straně druhé povídky patřící mezi ty nejznámější z jeho pera, jako například Hrůza v Dunwichi, nebo Barva z vesmíru.
Osobně nemohu tvrdit, že bych byl fanouškem jednotlivých povídek, raději mám některé z poslední sbírky, nebo zase ze sbírky předchozí, ale je třeba přiznat, že i co do literární úrovně se Lovecraft právě tady začal zlepšovat a stal se z něj pravý mistr. Nejen proto považuji tuto povídkovou sbírku za velice důležitou.
Měl-li bych vybrat jednu povídku, kterou mám z této sbírky nejraději (Warda nepočítám, neboť ho řadím spíše do předešlé sbírky), pak to nejspíše bude co do obsahu Hrůza v Dunwichi, ale co do slohové práce Šepot v temnotách.
Jednotlivé povídky jsem komentoval, nebo budu komentovat individuálně.
Další z průměrných sbírek, opakujících se povídek, z nichž žádná nemá v mých očích ambice stát se nezapomenutelnou - 50 %
Celý soubor spisů HPL je skvost. chronologicky řazené povídky svědčí o tom, jak se jeden z mistrů tohoto žánru vyvíjí. Jeho celou tvorbu mám velice ráda ...Dalším velkým + je, že knihu doprovází ilustrace Františka Štorma.
U Šepotu v temnotách jsem narovinu ztratil pojem o čase.
Čtvrtý a tedy předposlední soubor povídek se mi zatím líbil nejvíce, Případ Charlese Dextera Warda se dočkal zakončení, které stálo za to, ikdyž to bylo už dosti předvídatelné, ale Barva z kosmu, Hrůza v Dunwichi..ano prosím! To bylo počteníčko
Druhý díl spisu Volání Cthulhu je dle mého názoru stejně dobrý, jako ten první. Pokračování Případu Charlese Dextera Warda je opravdovým literárním skvostem a stydět se nemusí ani další povídky z tohohle svazku: Hrůza v Dunwichi, Šepot v temnotách a Barva z kosmu - ve všech bylo napětí a děs vytaženo do maxima. Přesně takové čtení jsem od Lovecrafta očekával a byl jsem absolutně spokojený. Z kratších fragmentů se mi nejvíce pozdávala Historie Necronomiconu.
Podobně jako u předchozích dílů povídky velmi dobře odsýpají a tentokrát téměř bez hluchých míst. Snové povídky také ubyly, což je jedině dobře.
Co mi trochu vadí, je, že odhalení ze závěrů nyní nepokrytě přepadávají do fantastiky (mimozemské invaze aj.), takže imerze trochu klesá. Tenhle dojem ale může být dán i tím, že jsem se Lovecrafta asi na čas přesytil, protože - přiznejme si - struktura jeho děl je v podstatě pořád stejná.
Část díla
Barva z vesmíru / Barva z kosmu / Farba z kozmu
1927
Fragment: Potomek
1938
Historie Necronomiconu
1938
Hrůza v Dunwichi
1929
Prastarý lid
1940
Autorovy další knížky
| 2011 | Volání Cthulhu 1 |
| 2010 | Hrobka |
| 2014 | H. P. Lovecraft – Komplet Sebraných spisů |
| 2011 | Měsíční močál |
| 1990 | Volání Cthulhu |
Když srovnám tenhle Lovecraftův svazek s minulým, tak mi přijde o stupínek slabší. Nejprve jsme tu dostali dokončení Případu Charlese Dextera Warda a následně najely víceméně klasické lovecraftovské příběhy, které už jedou v zajetých kolejích. Jako určitě zajímavá byla třeba autorova "oficiální" historie Necronomiconu, ale z povídek a novel nemůžu vybrat žádnou, kterou bych si extra zapamatoval a chtěl si jí někdy znovu přečíst.