Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431200/bmid_vrany-mJw-431200.jpeg
4
3938
3938
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma, jistě patří k tomu nejlepšímu od spisovatelky úspěšných románů Dědina a Chirurg. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?... celý text
Přidat komentář
Smutný příběh o rodině, ve které malá holčina neměla vůbec štěstí na rodiče ... Barča byla svéráz, ale rozhodně nebyla její chyba jak se ve svém věku chovala... Knize bych jen malilinko vytknul pasáže kde nebylo potřeba delších ,,detailů,, a utnutý konec ... Knihu doporučuji - přečtena za 2 večery .... :-) Zůstává u mě doma v knihovně.
Smutný příběh, ale překvapivě pro mě jsem z toho nebyla tak “rozbitá. Četlo se to plynule a rychle. Styl jakým to bylo napsané, mi připomínalo jak píše Soukupová ( více pohledů členů rodiny, téma rodinných vztahů…) Její tvorbu mám moc ráda a tohle bylo taky dobré. Konec byl zajímavý.
Vrány jsou dost depresivní jednohubkou. Ať chcete nebo ne, kniha vás chytí a nutí vás číst až do samého konce. Na tom konci vás pak vyplivne totálně semletý a psychicky vyřízený.
Je to příběh napsaný s velkým citem k tématu který se v něm odehrává. Protože to, co popisuje se může dít kdekoliv kolem nás. Za kterýmikoliv zavřenými dveřmi, od jakékoliv rodiny. Domácí násilí na dětech.
Doufala jsem že na konci příběhu se dočkám třeba pochopení toho proč se to dělo, proč byla celá rodina k mladší z dcer tak moc zlá, ale bohužel. To si můžeme jen domýšlet.
Na to, jak je to útlá kniha, nese obrovské poselství a měla by být čtena. A já věřím že nenechá nikoho chladným a že nejedno oko nezůstane suché.
Další skvělá kniha Petry Dvořákové. Příběh podáván s pohledu dvanáctileté Báry a její matky. Těžké téma, které je však bohužel běžnou součástí mnoha rodin. Nepochopení, nepřijetí, trápení, smutek. Knihu jsem nemohla odložit.
Tragický příběh dospívající dívky, která je ve velmi citlivém věku, ale rodiče se k ní chovají necitlivě. Příběh byl čtivý, opět těžké téma napsané s lehkostí. Zajímavé bylo sledovat rozdílné vnímání situací matkou a dospívající dcerou.
Kratší kniha s o to silnějším a emotivnějším příběhem. Rozhodně svojí hloubkou a intenzitou zanechá dojem, který dlouho z hlavy nedostanete. Autorka hodně citlivě popsala a vykreslila psychologii postav (což je na tak málo stránkách umění). Krátké kapitoly mi vyhovovaly, rozhodně udrží čtenářovu pozornost a knihu nelze odložit. Autorka se soustředí především na vnitřní svět malé holčičky, do které se rozhodně dokáže vžít snad každá žena. Příběh Vás vtáhne do vzpomínek na dětství a dospívání, na ty zkratky jimiž jste se snažily si vysvětlit svět kolem sebe. Ačkoliv témata jsou velmi těžká a doufám, že s nimi se většina malých holčiček potýkat nemusí. Z emocionálního zanedbávání popisovaného s takovou upřímností mrazí. Na konci jsem si jen říkala, že bych potřebovala další kapitolu s tím, jak se jednání zúčastněným vymstí, jaké z toho pro ně poplynou důsledky. Tak moc bych si přála, aby na konci bylo popsáno, jakou dostali facku a jak litují svých činů. Bohužel se přikláním k verzi, že chybu u sebe nikdo z nich hledat nebude, ostatně tak jak to tak bývá.
Koukala jsem docela vyjeveně, když byl konec. Poslouchala jsem v audio podobě a displej ukazoval ještě asi deset kapitol, tak jsem čekala, kdy konečně dojde k zvratu a najednou tak rychlý konec. Ty další kapitoly byly jen upoutávky na nové knihy.
Velká poklona pro Andreu Černou, která tu megeru načetla tak přesvědčivě, že by ji člověk s chutí okamžitě zarazil do země.
Knížka celou dobu ve mně vyvolávala smíšené pocity. Bylo mi hlavní hrdinky líto, jak se k ní všichni chovali. Přitom je to jen mladá slečna, která hledá porozumění a pomoc.
V tuhle chvíli jsem ráda za svou rodinu, jakou mám, protože po tomhle dočtení to ve mně zanechalo smutek, jak se někteří rodiče chovají ke svým dětem. (i něco horšího..)
Je to citlivý příběh provázen neporozuměním a vyhnanstvím vlastní rodiny a nejhorší na tom je jaká zvrhlost se zde stala. Barča bojuje sama se sebou, a hlavně s okolím. Jejími kamarády se stali vrány, které ji dávali porozumění, které potřebovala.
Konec mě dostal, to jsem stále doufala v dobro. Upřímně? Pro Barunku byl tenhle konec lepší, než kdyby pokračoval její život bez změn. Hlavní postava si protrpěla hodně. Čtenáře to donutí se zamyslet nad svým životem a okolním, že tohle se opravdu děje. O to víc je mi z toho smutno.
Knížku jsem přečetla za dva dny, protože tohle bylo pro mě dost silný. Z některých pasáží mi bylo zle, že jsem to musela rozdýchat.
Pokud si chcete přečíst něco dost silného, tak je to tahle kniha. Je krátká, ale to vám stačí na to, abyste sympatizovali s Barčou a nesnášeli její rodiče.
#spolupráce Děkuju za knihu @hostbrno
Málokterá kniha mě takhle kousla do živého. Realismus, syrový, tohle je doopravdy, tohle se reálně fakt děje, mnohý z nás slyšely desítky a stovky těchto vět, a jediný, co zbude, je stud a vědomí, že nikdy nesmíš nikomu nic říct. Děkuji, že se o tomhle mluví, že to začíná být vnímáno, snad jednou dojdeme do lepších časů.
182 stránek. To opravdu není moc, ale někdy to stačí. Jako v případě Vran, příběhu, jenž umožňuje vhled do jedné křehké duše, do níž stačí fouknout stejně jako do hromádky černého peří, aby se rozpadla. Zároveň nastavuje zrcadlo rodičům a nutí přemýšlet nad každým slovem, ve zlobě vyřčenou větou, která může zranit více než si to dotyčný uvědomuje. Někdy není třeba explicitních scén jdoucích až za hranu snesitelnosti, abyste vyjádřili nezvratnost prožitého utrpení. Někdy není třeba hodně stran, abyste položili čtenáři otázky, které se zavrtají pod kůži. Vrány jich mají málo. A zároveň jich mají akorát. A jen tak mimochodem. Jsou skvělé.
(SPOILER) Máma harpyje, táta slaboch s bůhvíjakými sklony a mezi nimi Barunka, zmítaná svými dětskými strachy. Člověku se nechce věřit, že vlastní máma je schopná takhle ubližovat svému dítěti (ale samozřejmě vím, že se dějí i mnohem horší věci), že může jedno své dítě vidět absolutně nekriticky a na druhém nevidět jedinou dobrou věc. Srdce mě bolelo pro Barunku a konec mne opravdu ranil (pořád jsem doufala...)
Petra Dvořáková - Vrány
Počet strán: 182
Vydavateľstvo: @hostbrno
Žáner: #novela
Ach tak mi stiskalo srdce pri každom jednom riadku tejto útlej knižky :(
Čo všetko si musela Barunka vytrpieť pretože nebola tak dokonalá ako Katuška?
Ake musí byť trápenie 12 ročného dievčatka čo nerozumie prečo su na ňu zly a čo urobila ona zlé?
Keby len vedela, že nič a za Všetko môže len a len jej mama a jej posadnutosť dokonalosťou :(
Veľmi krasna a silná a smutná kniha a ja verím, že ktokoľvek si to prečítať a hlavne osoba čo je mamou , bude plakať a koľko ich možno prehodnotí vzťahy k svojim deťom, svoje nároky a svoje predsudky :(
Ďakujem za štafetu @ctenarka.miska
A za knihu @petra_dvorakova_koukalova
Kniha č. 191/2024
Štafeta č. 199
#recenzieTerka #kniznarecenzia #skbookstagram #milujemeknihy2 #podporujemeceskeautory #petradvorakova #vrany
Obsah:
Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout.
Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?
Kniha byla opravdu skvělá, krásně podané pocity dcery i matky, velmi dobře se četla, jediná škoda, že nebyla delší.
Krátký, ale skvěle napsaný a vygradovaný příběh. Bezelstné myšlení mladé holky, která zmateně hledá cit, v kontrastu s cynickým chováním dospělých v jejím okolí a banálními dialogy, které vedou.
(SPOILER)
Smutek, nespravedlnost, zlo. Když se místo, které by mělo být vaším útočištěm stane vaší noční můrou, pak nezbývá než uletět...
(7/24)
Dvořáková je mistrná vypravěčka. Nešlo se odtrhnout. Konec silný, v člověku zůstane dlouho.
Tak toto bylo rychlé, ale znepokojující čtení. Koncentrované sonda do utrápené dětské duše. Děsivé, jak málo stačí, aby se "normální" rodina stala takto patologickou. Málo? Trochu mi tu chybí začátek, co se stalo, že se vše takto zvrhlo. Protože svým způsobem soucítím se všemi, i s matkou, zaslepenou a zacyklenou ve svých ulpělých hodnotách. Jak mohla své dítě takto nenávidět/nevidět?
A ty protřihy s vránama - moc pěkné.