Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431200/bmid_vrany-mJw-431200.jpeg
4
3937
3937
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma, jistě patří k tomu nejlepšímu od spisovatelky úspěšných románů Dědina a Chirurg. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?... celý text
Přidat komentář
Kraťounká a přesto velmi silná knížka. Jedná se o moje první setkání s autorkou a rozhodně jsem nakloněná četbě dalších děl. Smutný příběh, jehož stopy bohužel nejspíš ve svém okolí nalezne každý – i proto je podle mě důležité si knihu přečíst.
Není to mé první setkání s autorkou, ale asi nejvíce, nejintenzivněji na mě děj, osud hlavní postavy a hlavně závěr knihy zapůsobil.
Díky Vránám se cíleně chystám i na další díla paní Dvořákové.
Tento příběh mi bude ještě dlouho ležet v žaludku. Byla to pro mě připomínka toho, že nikdy nevíme, co se děje za zavřenými dveřmi. Knížka by měla být povinnou četbou pro nastávající rodiče.
Obě hlavní postavy byly v příběhu vykresleny tak věrně, že jsem měla pocit, jako bych je znala už několik let. O to víc mi bylo z celé situace smutno.
Krátký, přesto silný příběh o nelehkém životě Báry. Co k tomu víc dodat. Téma, o kterém se často nemluví, přesto se často děje. Smutné..
Přečteno díky čtenářské vyzve 2024. A jako .. přečteno na jeden zátah, nedalo se přestat. Kniha je psána z pohledu matky a dcery Bary. Přijde mi to jako takový deník. Hodně čtivé, takže když ji vezměte do ruky, nebudete chtit knihu odložit. A vlastně nevím, jak bych tu knihu měla jinak popsat. Tolik pocitu, co teď mám v sobě. Masakr. Zda se mi, že matka trochu svoji dceru Baru nesnášela a Katce nadržovala. Už jen to, jak ji máma pořád říkala v knize ,,Baruna,, se mi pricilo. Otec byl pak v půlce knize dost zvláštní, vypadalo to i na nějaké sexuální obtěžování/narážky, kdo ví, jak by to pokračovalo, kdyby hlavní hrdinka neudělala to, co udělala. Každopádně knihu doporučuji, líbilo se mi, že člověk mohl vnutnout do hlavy oboum osobám - jak matce, jak Báře. Opravdu dobře napsaná, leč tragicka kniha.
(SPOILER) Překvapilo mě, jak je to kraťoučký. Autorka se nezdržuje popisy a jde přímo k věci a o to ostřejší to celé je. Báry je mi líto (díkybohu za Froda), její matka je blbá kráva a otec... no, vlastně ani nemám slov. Nedávno jsem viděla nějaké statistiky a šokovalo mě, jak často se otcové dopouští na dospívajících dcerách sexuálního zneužívání. No hnus. Jako matka dvou dcer si hodlám z této knihy vzít maximální poučení, nejen pro svou rodinu.
Audiokniha :
Hodně smutná kniha, bohužel až drásající. Neskutečné si jen představit, že tohle může být i realita. Tato kniha mi bude dlouho ležet v žaludku.
No ty jo. To bylo silný. Co k tomu dodat. Možná jen malé doporučení - nezačínat se čtením této knihy před spaním, protože to prostě neodložíte a budete číst do ranních hodin. Rozhodně doporučuji přečíst všem rodičům, aby se každému z nich rozsvítilo v makovici a uvědomil si, že být rodičem není samozřejmost, ale privilegium. No a poslední věc... posílám všem Barunkám velké objetí. Jednou bude líp. Musí.
Velmi smutná kniha, přečetla jsem ji na jeden zátah, nešlo přestat. Hluboký dojem, doporučuji!!!
Proč si to druhé dítě pořizovala, krava..
"Vy si snad myslíte, že jsme nějací násilníci?"
Přečteno na jeden zátah. Silný a velmi smutný příběh..
Velmi silná kniha. Příběh který vás silně zasáhne, příběh nad kterým se musíte zamyslet, příběh který bolí ale zároveň se zamyslíte nad tím co se opravdu může stát a stává se . A třeba někomu i pomoci.Silné,opravdu silné.
Nádherné. Smutné. Tragické. Krásná duše Báry je permanentně ničena despotickými rodiči. Je hrozné, že se to děje i v realitě.
Silné rodinné drama přečtené během jediné noci. Dvořáková skvěle vykresluje svět nadané Báry a nechává nás i nahlédnout do hlavy Bářiny pedantské matky, které víc než na vlastní dceři záleží na jejím obrazu spořádané rodiny s vycepovanými dcerami. Portrét téhle postavy bez absolutní špetky sebereflexe byl děsivě dokonalý. Chladnou povahou a absencí lásky mi připomínala matku hrdinky z Lehečkové knihy Poupata (ostatně paralel by se tu našlo víc.)
Atmosféra díla přitom nebyla vždy jen ponurá. S Bárou jsem prožívala její čirou radost s tvorby, její nadšení a vášeň - které však systematicky dusilo její nejbližší okolí.
Jsem ráda, že se o těchto tématech píše, a ještě raději, že se o nich píše dobře.
Nebyt toho konce, dala bych ze zvyku jen za tri.
Ale tohle je mazec. A jsem rada, ze me nikdy v sedmem patre nenapadlo, ze muzu uletet. Diky tomu muzu byt snad ne tak strasna matka a me dve holky bydli v prizemí.
To neznamena, ze jsem v pohode a nenesu si vzorce chovani a traumata.
(SPOILER) Tohle bylo hodně skličující... Hlavně, když si člověk uvědomí, že takoví rodiče reálně existují a není jich zrovna málo. Cítila jsem tak obrovskou bezmoc. Já chápu, že Barča občas nebyla zrovna vzorem ideální dcery, ale byla to prostě normální dospívající dívka, která potřebovala jen trochu pochopení, podpory, vyslechnutí, obyčejné rodičovské lásky.... Učila se pěkně, ve škole měla hezké známky, byla výtvarně velmi nadaná... a jestli neuměla uklidit dle požadavků matky, to je snad úplná prkotina. Proč sakra aspoň ten otec neměl "koule" a nestál si za svým názorem? Totálně zvrácená rodina.... Už když matka mluví o svých dcerách jako o Katušce a Baruně, tak je jasné, že není něco v pořádku.... Ach jo.... Je mi smutno...
Přestože jsem jí už četla, tak jsem se k ní musela znovu vrátit. Nebyl to ztracený čas.
Nálož emocí a temnoty, kterou jsem nečekala, ale užila jsem si ji díky podání a autorčině stylu. Knihu jsem teď přečetla podruhé a její silný účinek a působení na mé emoce se stále nezmírnily.
Doporučuji!
Silné téma, relativně dobře vystavěný příběh. Ale podle mě tomu chybí důkladnější prokreslení postav, jejich motivací a chování. Bohužel mi to přišlo v mnoha ohledech nedotažené. Toto téma si zasloužilo větší prostor a větší hloubku.
Velmi smutná krátká kniha o rodinných traumatech, až nechutně mizerné výchově, snaze po pochopení a tíživém osamocení v kruhu vlastní rodiny. Mámu bych propleskla, Katuška mi byla více než protivná a o tátovi ani nevím, co říci.. Konec jsem tušila a ani se tomu nedivila. Přečteno za jedno odpoledne.