Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431200/bmid_vrany-mJw-431200.jpeg
4
3978
3978
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma, jistě patří k tomu nejlepšímu od spisovatelky úspěšných románů Dědina a Chirurg. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?... celý text
Přidat komentář
NO... teda přemýšlela jsem, zda mám dát knize jednu hvězdičku nebo pět. Je to prostě mazec a hrozně silné téma. Co se týče dětí, tak na to jsem opravdu citlivá a bylo mi Barunky hrozně líto. Nechápu jak někdo může upřednostňovaz jen jedno dítě. Vím, že je to běžné, ale stejně to nechápu. Sama jsem matka dvou dětí a mám je ráda stejně i přesto, že jsou někdy na přetrhnutí. Knihu mám v el. podobě a když jsem ji dočetla nemohla jsem uvěřit, že je konec, že to opravdu takhle dopadlo. Pořád jsem klikala na další stránku, ale nic.... Myslela jsem (doufala), že jí Frodo pomůže. Kniha opravdu nekončí happy endem a v životě to tak dopadá někdy taky. Možná častěji než si myslíme....
Je mi docela líto, kolik mi tahle knížka připomněla z mého dětství. Hned mě napadlo několik lidí, kteří by si takový příběh potřebovali přečíst. Proto, aby pochopili, proto, aby přestali, proto, aby neopakovali chyby. Nemyslím si, že konec byl rychlý nebo unáhlený. Možná se to někomu tak nezdá, ale skončilo to vlastně dobře. Přesto, že paní Dvořáková nepíše mě úplně blízkým jazykem, i můj upřednostňovaný žánr je úplně jiný, knihu jsem přečetla za jedno odpoledne. Je to sice smutné, ale čtivé. Jsem ráda, že mě letošní knižní výzva k tomuto příběhu zavedla.
Přečteno za jedno odpoledne. Tohle..... v tak malé knížečce.......a ten konec .......smutný příběh....
Minimalistický příběh, jak obsahem tak dějem. Co ale minimalistické není je atmosféra, která citelně houstne s každou přečtenou kapitolou. A závěr? Čekala jsem, že to nebude veselé, ale tohle ... Je mi smutno.
Jediné, co mi při čtení vadilo, byl jazyk - umejt, cejtit... když tak mluví jedna postava, tak mi to tolik nevadí. Ale tím, že je kniha psána v ich-formě, vlastně dvou ich-formách, a mluví tak obě postavy, tudíž je tímhle stylem psaná celá knížka, to už bylo na mě moc. Ubírám jednu hvězdičku.
Kdo nepoznal asi nepochopí, že může matka dávat najevo a tak necitlivě vztah k dcerám. Je to taková hořká kniha.
Podle toho, co jsem četla, jsem čekala víc. Bylo to propracované, ale jako kdyby tam něco chybělo. Příběhová linka vran (nevím jak jinak to nazvat) působila uměle. Velké plus je, že Dvořáková opravdu zvládla dvě perspektivy, které byly opravdu skvěle zpracované.
Po chvíli čtení začne být příběh předvídatelný a nepřinese nic moc nového.
Kniha byla jednohubka,,,ale obsah mě dostal,,,musela jsem číst dál a dál,,a ten konec,měla jsem husí kuži a slzy v očích,,,a ty ilustrace jsou skvělé,,kniha je taková menší,temná obálka..
Ačkoli mám pár výhrad, tak jsem si výjimečně u knihy Petry Dvořákové přála, aby byla delší! Příběh mladičké Báry mě zasáhl.. Byl emočně náročný a velmi autentický. Po dočtení jsem jen seděla a nevěřila tomu, jak to celé dopadlo. Tohle si určitě přečtěte! Je to velmi útlá knížka, kterou přečtete na jeden zátah a dlouho ji nedostanete z hlavy. Nedivila bych se, kdyby se z Vran stala na knižním trhu druhá "Hana". Na závěr možná dodám, že pokud jste v příbězích citlivější na velkou nespravedlnost a velmi negativní atmosféru, tak vám z této knihy nebude dobře na duši. Pak zvažte, zda se do ní pouštět.
Uvěřitelné, závažné. Jen toho vzteku, který pořád zachvacoval matku a otce bylo až nereálně příliš a uťatý konec mě nepříjemně překvapil.
Katuška to je hvězda hvězd.
Ale Bára ? Radši nemluvit.....
Matka na přes hubu.
Otec na přes hubu.
Důležité téma, velice silný a smutný příběh.
****
Je to smutné, ale i takhle to v rodinách chodí. Jedno dítě je privilegiované, druhé na odstavené koleji. Přitom Bára byla normální holka, kdyby byla poslušná "ano maminko, ne maminko", tak by nebyla sama sebou. I dítě má právo vyjadřovat své pocity a někdy se jim opravdu nechce umýt nádobí, jako bychom to neznali i my dospělí, že? Nikdy jsem se nezamýšlela nad tím, co vrány cítí a vnímají, takže: "Vrána necítí strach. Vrána necítí radost". Přesně do takové situace se Bára dostala.
Do vrán se mi upřímně moc nechtělo. Mnoho recenzí píše o smutném, depresivním příběhu u kterého slza ukápne. A taky se mi do vrán nechtělo, protože má prvotina od autorky byla kniha Dědina a to byla za mě hrozná nuda. Nicméně musím říct, že tato kniha se povedla. Podle mě není depresivní, je prostě reálná. Takhle to chodí v mnoha rodinách, co se výchovy týče. Kniha má spád a nutí k zamyšlení. Určitě mohu doporučit.
Bylo mi pri cteni uzko!
Jak je mozny, ze i dnes zalezi nekomu na uklidenym nadobi vic nez na dceri? A ta bezmoc, kdyz se vypraveni preklopilo to, z jakeho uhlu to vidi matka!
Konec me rozbrecel a necekala jsem to!
Figura otce - zoufalstvi v primem prenosu.
Ale co kdyz to tak vazne nekde stale je?
Paradni pocteni, zanechava ve vas otazku zivotnich priorit...alespon ve me!
Ps: jo a nas detsky pokojik obchazim bez komentare-po precteni Vran!
je mi z toho pribehu smutno
a jo, jako matka premyslim, kde uberu z buzerace a pridam na podpore
Silná kniha s drsným závěrem. Četla se dobře a text nebyl složitý, ale bohužel mi tam něco malinko chybělo na to jak je z ní každej paf :)
Emočně velmi silný příběh, při kterém mi fakt běhal mráz po zádech. Jsem ráda, že jsem nic podobného nezažila na vlastní kůži. Je to ale příběh, který v reálném životě nebývá tak ojedinělý, a proto by si ho měli povinně přečíst všichni rodiče, kteří dávají vědomě či nevědomě přednost jednomu z dětí, aby pochopili, jakou hrůzu na nich páchají. Něco podobného znám ze sousedství a je to moc smutné. Další velmi povedená kniha této autorky.