Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431200/bmid_vrany-mJw-431200.jpeg
4
3979
3979
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma, jistě patří k tomu nejlepšímu od spisovatelky úspěšných románů Dědina a Chirurg. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?... celý text
Přidat komentář
Tohle byla síla. Pocit bezmoci v sobě budu mit ještě dlouho. A nejhorší na tom je, že se to opravdu děje a je důležité o těchto tématech mluvit. Rozhodně to nebyla poslední kniha, kterou si od Petry Dvořákové přečtu.
Byla to již několikátá kniha od Petry Dvořákové, ale tentokrát jsem zklamaná. Vrány jsem sice přečetla během jednoho odpoledne, příběh je napsaný velmi svižně a čte se dobře, ale asi jsem, i na základě recenzí a výrazné reklamy, čekala trochu víc. Příběh Báry a její rodiny jako téma je jistě velmi vážný a v reálném světě bohužel není neobvyklý. Ale v tomto zpracování mi přišel plochý, postavený tak, aby působil na "první signální", bez větší propracovanosti jednotlivých postav a situací. Postavy jsou v podstatě černobílé, buď dobré nebo špatné. Každému soudnému člověku musí být Báry líto a musí s ní soucítit. Již od prvních stránek jsme k tomu "tlačeni" i pojmenováním obou dcer - Baruna vs. Katuška, které používá matka. Ta dostává sice prostor, pokud byl příběh vyprávěný z jejího pohledu, ale i v tomto případě se setkáváme s jednou linií chování bez výraznější sebereflexe a pokusu o pochopení Báry nebo byť jen reálný náhled na vztahy v rodině. Otec zastává roli vykonavatele trestu z donucení a aby toho nebylo málo, tak ještě podléhá vlastní slabosti. Sestra výraznější prostor nedostává, její chování ale v podstatě nemusí nutně vybočovat ze vztahových rámců takto starých sourozenců.
Další věcí, která mi asi na příběhu vadila, byla přemíra situací, které se na Báru valily a vedly následně ke konfliktům. Myslím, že méně by v tomto případě mohlo být více, aniž by příběh utrpěl.
Zcela výjímečně tedy hodnotím výš výtvarnou stránku knihy než tu literární. Takže +1* za ilustrace.
Jeden z nejsmutnějších a bohužel i nejuvěřitelnějších příběhů, jaké jsem kdy četla, přečtený na jeden zátah kolem půlnoci. Nemohla jsem se odtrhnout a jsem ráda, protože žít s touhle knížkou delší dobu by bylo asi dost psychicky náročné. I tak na ni asi budu ještě dlouho myslet. Za mě zatím nejlepší od Dvořákové.
Útlá kniha se spoustou emocí. Byla opravdu napěchovaná smutkem, od začátku do konce, kdy jste si říkali Proč? Stojí jednoznačně za přečtení, ale na můj vkus tam těch špatných skutků bylo příliš, až mi to přišlo takové moc tlačení na pilu. Kdyby se rozebíralo jen jedno téma a víc do hloubky, líbilo by se mi to víc.
Normálně bych se do knihy asi ani nikdy nepustila, protože takové knihy nečtu, ale tohle stálo za přečtení! Je to opravdu silný příběh.
Moc hezky napsáno, přečteno během jednoho volného odpoledne jedním dechem. Doporučuji, téma palčivé, přesto velmi aktuální..
Mám obavy číst knihy, které všichni vychvalují (moc od nich čekám). Ale Vrány od Petra Dvorakova mne dostaly Kniha, co se nedá odložit z rukou ... Pořádné psycho!
Drsné, ponuré, psychologické. 12 letá dívka hledá sama sebe, plácá se v tom, je psychicky nevyrovnaná.. Příběh je velmi silný a depresivní.
Vcelku dlouho mi trvalo, než jsem se z této knihy vzpamatovala.
Tohle je top trop příběh. Autorce jsem věřila všechno do poslední věty. Linka matky Báry a Kačenky byla tak uvěřitelná, že jsem měla špatný pocit z toho, že tohle se opravdu děje a mnohdy tak blízko kolem nás.
Kniha je neskutečně ponurá. Pokud hledáte něco nad čím si odpočinete, tak asi Vrány úplně nebudou tou pravou volbou. tohle si nechejte na takový čas nečas. V tu chvíli asi plně poslouží. Určitě se ke knize chci vrátit.
Vrány jsou psychologickou novelou s temnou atmosférou, která ve vás zanechá mnoho pocitů. Dvořáková zde rozehrává příběh hysterické matky, podivínského otce, lehce divoké ale hlavně umělecky nadané Báry. Poslední hlavní postavou zde zůstává charakter Katky, sestry Báry, té hodné holčičky, která je ve skutečnosti povrchní a čtenáři na ni rozhodně brzy zapomenout.
Osobně musím říct, že jsem ráda za tento kratší rozsah, protože s rostoucím objemem by byl výsledek naprosto devastující. I nyní, několik hodin po dočtení knihy mám šílený pocit bezmoci a smutku. Srdce mám rozedrané na kousky a na duši splín.
Kniha je vyprávěna dvěma úhly pohledů - matky a Báry. Právě díky tomuto skvělému střídavému vyprávění máme možnost vidět příběh z obou stran. Závěr mě naprosto zdevastoval, ale musím se přiznat, že jsem něco podobného čekala od samého začátku.
Přečetla jsem Vrány za jedno odpůldne.Je to silný a smutný příběh.Mě osobně to dalo hodně,víc se zamýšlím nad tím co a proč děti dělají.
Kniha přečtená za jeden den, smutná od začátku do konce. Velmi mi sedí styl vyprávění Petry Dvořákové. VRÁNY jsem četla po Chirurgovi a Dědině, dávám plný počet. Dvořáková umí zaujmout, knížku neodložíte, dokud nedočtete, ačkoliv Vás bude z příběhu mrazit.
Bára a Katuška. Baruna a Katuška. Panovačnost, omezenost, nedostatek empatie i lásky. Domov? Šťastné dětství?
Velmi silný příběh. Skvělé, paní Petro Dvořáková!
Knížka mě bohužel neoslovila, či nenadchla tak jak by měla. Podle mého názoru se okolo této knížky dělá, nebo dělal zbytečný humbuk. Ne, že bych chtěla shazovat nějak příběh, či emoce, které dokáže knížka vyvolat, ale bohužel mě příběh tolik nezasáhl jak by měl a do prožívaného utrpení hlavní hrdinky Báry jsem se nedokázala vcítit. Členové její rodiny mi nebyli vůbec sympatičtí, a i další postavy nebyly vůbec dobré. Příběh má velký potenciál, ale v tomto případě nebyl využit. Co ale knížce upřít nemůžu je její čtivost. Nechci ale díky jedné pro mě nepovedené knížce na autorku zanevřít, takže si určitě příležitostně přečtu i její další knížky.
Knížka se četla velice svižně a ten závěr..., to byl (ú)let