Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431200/bmid_vrany-mJw-431200.jpeg
4
3996
3996
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma, jistě patří k tomu nejlepšímu od spisovatelky úspěšných románů Dědina a Chirurg. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?... celý text
Přidat komentář
Krátký, ale velmi intenzivní příběh zachycující na pár stránkách komplikovaný vztah mezi matkou a dcerou .... úplně mě to vtáhlo do děje a tak jsem měla chuť Báře nějak pomoct, obejmout ....
Velmi dobré téma, které by zasloužilo mnohem lepší a dotaženější zpracování... Za mě celkem zklamání.
Dobrý příběh, až mě z toho mrazilo a zpětně jsem si procházel všechny naše každodenní konflikty s dětmi :)
Právě jsem dočetla.
Od zacatku knihy jsem byla strašně naštvaná na ty rodiče.
Kniha depresivni,ale moc pěkně napsaná.
Určitě po ní nekdy sahnu znovu.
Jedna velká deprese. Přímo ze života. Pro mnohé matky, otce, rodiče. Ode mě pět smutných hvězd.
Po 60 stránkách jsem chtěla knížku odložit. Jako mamině od dvou dětí mi nedělá dobře, když někdo ubližuje bezbranným dětem, natož když to dělají vlastní rodiče. Ale protože vůči autorce, která píše opravdu bravurně, by to bylo nefér, dočetla jsem až do konce. Jen mi je z příběhu smutno...Dokážu si představit, že se tohle skutečně stává v některých rodinách a je mi nesmírně líto těch dětiček, kterým rodiče ubližují jak psychicky, tak fyzicky. Nechápu, jak je toho někdo schopen.
Útla knižočka, ktorá má najskôr upútala svojím tajomným obalom vzbudzujúcim predzvesť nejakej tragédie, a potom aj samotným názvom. Vrana sa vraj pokladá za symbol osamelosti a jej krákanie sa doteraz u nás považuje za posolstvo zlých správ.
Po prečítaní príbehu musím priznať, že vzhľadom aj názvom knihy autorka síce bravúrne vystihla jeho podstatu, ale k úplnej dokonalosti mi tam predsa niečo chýbalo... Akoby ta podstata vedúca k fatalnému koncu nebola až tak závažne podaná, aby to nakoniec vyznelo trochu presvedčivejšie a aj uveriteľnejšie. Je fakt, že už iba to, ako to je napísané sa nečíta ľahko, ale predsa tam absentuje hĺbšia sonda do myšlienkových pochodov hlavnej hrdinky, aby som úplne mohla pochopiť jej konečné rozhodnutie.
Je mi ľúto, ale to je môj bezprostredný pocit po prečítaní.
Byla jsem tam. V tom pokoji, v té kuchyni, v té škole, všude. I v jejich hlavách. Dvořáková umí tak parádně přepínat mezi postavami. Některým čtenářům chyběla hloubka, důvody. Ale mně se právě líbí ta kulometná palba, tím to právě člověka rozseká. Symboliku vran chápu jako příměru k bezpodmínečné lásce. V ptačí rodince je všechno tak, jak má. To jen člověk si navzájem dělá sviňárny. A taky nakonec i těm vránám... Ať je to jak chce, zase maximální spokojenost. Každá autorčina kniha je totálně jiná a to mě vážně baví.
Fuuha..no přečetla jsem ji za chviličku i proto, že je teňounká, ale hlavně mě fakt zajímalo jak to dopadne. Ta matka mě hrozně štvala. Jak může někdo nenávidět své dítě? Upřednostňovat jedno před druhým? Okej ten otec byl typický kretén, to bych ještě pochopila, ale ta matka... silný příběh a lituji děti, které v takovém prostředí vyrůstají.
Na rozdíl od některých přispěvatelů nepostrádám v knize psychologickou sondu do matčiny hlavy, s cílem odkrýt její motivace a rozdílný postoj a přístup k dcerám. Příběh vnímám jako záměrně vystavený na matčině chladném a zuřivém přístupu k Báře. Ne všichni, v tomto příběhu ani v životě, jednají racionálně, rozebírají své jednání a chtějí se z něco poučit, změnit se. Mnohdy jednáme zkratkovitě na základě emocí, jež jsou nám jako lidem vlastní a ve vyhrocených situacích jsou primárním zdrojem našich slov a činů. Příběh vnímám jako hodně dobře mířenou facku. Netřeba zabíhat do detailů, proč se kdo chová tak či onak. Můžete těmto motivům věnovat hodiny a hodiny dalším studiem odborné literatury... Na mě působila nespravedlnost a chlad rodinných příslušníků věrohodně. Vyvstává mi v hlavě otázka, kterou si možná klade vícero lidí, jež má sourozence - kolik rodičů upřednostňuje jedno dítě před druhým? Vědomě, či nevědomě? A nemám nutně na mysli přítomnost agresivního chování a násilí...
Uffff... Přečteno za necelé dvě hodiny, potom ovšem další dvě hodiny přemýšlení. Rozsekalo mě to totálně. "Vráňátko" Barunku bych vzala do náruče a konejšila a konejšila. Je to naprosto mistrovské vystihnutí totálního rodičovského selhání, vystihnutí rezignace na dobro, lásku k dítěti, pochopení, vedení dítěte, předávání hodnot, podporu v dovednostech, rezignace na komunikaci a na laskavost k dítěti! A bohužel to vychází ze života, ze skutečných příběhů, o to víc to zraní a zasáhne. Tleskám Petře Dvořákové za další naprosto úžasnou (ač přesmutnou) knihu. Nebo vlastně - tato mi z jejích děl připadá zatím nejskvělejší. Pět hvězdiček je málo! ;-)
Dloouho jsem váhala, zda číst nebo ne, díky recenzím a komentářům a hlavně jako máma osmileté dcerky ... nakonec "zvědavost" zvítězila .... ufff ... jedním slovem ... BOLAVÝ .... ale nelituji, v dnešní době je potřeba připomenout, jak je dětská duše křehká...
Příběh postrádal hloubku a nějaké aspoň částečné vysvětlení toho, proč matka jedná tak, jak jedná, proč upřednostňuje svoji starší dceru oproti talentované Báře, ke které je vyloženě chladná, otec rodiny je zde popisován téměř jako nesvéprávné individum, které se o běh rodiny ani v nejmenším nestará a pouze slepě plní příkazy své hysterické manželky hlavně v tom, kdy je potřeba Báru "výchovně" zmlátit... celá rodina se chovala divně, divná matka, divný otec, divná sestra.... nejlíp je vystižen vnitřní svět hlavní hrdinky Báry, která nemá ve svém věku moc šancí na řešení rodinné situace, utíká do svého světa, který jí poskytuje útěchu, do světa umění a tvorby, do světa snů... Celý příběh na mě působil jako příliš vytržený z kontextu a jen letmo nahozený segment ze života konkrétní rodiny, myslím, že by si zasloužil propracovat do větší hloubky, i co se týče rozsahu knihy by nebylo na škodu přidat pár desítek stránek... paralela se životem ptáků, v tomto případě vran, byla příliš šroubovaně propojená se samotným příběhem, chápu, že tím autorka zamýšlela doplnit děj jakousi poetikou, ale dle mého názoru se jí to moc nepovedlo... opět by to chtělo hlubší rozpracování a více styčných bodů se samotným příběhem.... Na druhou stranu je třeba říci, že pokrytectví, studený odchov, nezájem, absence mateřské lásky, upřednostňování jednoho z dětí a další rodinné problémy, které jsou zde nastoleny, nenechají vnímavé čtenáře chladnými.... čtenářsky atraktivní byl i náhled dcery a matky na stejnou situaci, kdy matka ze všeho dělá katastrofu a řeší blbosti, snaží se, aby vše bylo hezké, čisté a upravené, ale pouze na povrchu, zatímco Bára chápe, co matka od ní vyžaduje, ale přes všechnu snahu se jí to nedaří plnit, protože je prostě jinak povahově a charakterově nastavená, více citově založená, je to spíš umělecká duše, která se vznáší v oblacích a ráda sní, což tvrdě naráží na matčin materialistický pohled a povrchní požadavky, dceři chybí láska a matka není schopná jí poskytnout ... Konec nebudu komentovat, celkové hodnocení - průměr- tři hvězdičky...
Bohužel anotace i název mi rovnou napověděly konec,proto jsem jím nebyla zasažena. Předvídatelnost ubrala na zážitku, nad čím jsem se ale opravdu zamýšlela, byla neschopnost (nemožnost) školy pomoci řešit problém v naoko funkční rodině, jakých je i v reálu bezpochyby dost...
Hlavní hrdinka mi přišla na svůj věk zbytečně dětinská, jeden z motivů (spoiler) jako málo rozpracované klišé...
Jojo, výchova dětí není vůbec sranda.
Myslím si, že hlavní téma knihy se dá zpracovat daleko lépe. Příběh mě nechytil, postavy mě štvaly - všechny! Nedokázala jsem pochopit všeobecné nadšení... Číst o nehezkém tématu je už tak hodně zvláštní, ale když se to zpracuje povrchně a nedotaženě, nepůsobí to dobře. Z knihy jsem zklamaná. Nijak mě nechytla, nic ve mě nezanechala.... A to jsem citlivka citlivá. Na druhou stranu musím uznat, že je kniha velmi čtivě napsaná, škoda že nedokáže vtáhnout a předat, co předat chtěla.
Ani moc nevím, co říct. Bylo to rychlé, bolestně upřímné a vůbec ne nemožné...
Příběh mě bavil i když byl hodně smutný. Skončilo to moc rychle. Teď to mělo potenciál pokračovat a rozklíčovat chování postav. Autorka to však nechala na naší fantazii. Možná se dočkáme dalšího pokračování.