Vrány
Petra Dvořáková
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Smutný, ale krásně napsaný příběh malé Báry, která to doma rozhodně nemá lehké. Vím, že podobných rodin je mnoho, ale trhá mi to srdce. Pracuji s dětmi a vím, že se těžko rozlišují hranice, zde mi však občas usedá duše, protože některé situace jsou až moc za hranou. Báru chápu a rozumím jí, každá z žen dříve dospívala, ne ale v podobném prostředí. Části psané z pohledu matky mne místy neskutečně vytáčely, jakoby ji chyběla empatie vůči mladší dceři. Neměla jsem úplně jasnou představu o závěru, tento mne však překvapil a trochu zklamal, čekala jsem asi více v řešení či pomoci. I když autorčiny knihy jsou v tomto ohledu rozhodně své. Příběh je napsaný krásně a poutavě, velmi čtivý. Navíc přirovnávání lidského příběhu k vranímu je vypovídající a dodává tomu jinou rovinu.
Pěkná kniha, stojí za to si ji přečíst. Škoda jen, že nemá o pár stránek víc a mohl by ten příběh být dál rozpracován.
Není dlouhá, není dokonalá, ale je sakra silná! :) Opravdu mě nadchlo, že byl příběh psán souběžně z pohledu matky i dcery, a vede tak k zamyšlení nad jednáním a vnímáním člověka v celém světě jak leží a běží. A vrána je moc krásný prvek provázející celý příběh.
Tedy musím přiznat,že jsem tuto knihu nemohla odložit a prostě ji dočíst.Silný a smutný příběh,stojí za přečtení.
Měla jsem od knížky velké očekávání díky čtenářům,ale to se bohužel nestalo.Téma je velmi silné, užitečné o tom psát a všímat si v okolí jestli nějaké dítě nepotřebuje pomoc!To kniha splňovala,ale jakým paní spisovatelka píše tak mi chybí (už jsem to měla z knihou Chirurg ), více se dostat postavám do myšlení, emocí a chybí větší rozuzlení.Přitom to mohl být na mnoho stránek kniha, která rozpláče, pochopí trochu proč ???, a to se nestalo.
hodně smutný příběh achjo! Myslela jsem si, že se situace v rodině zlepší a máma bude mít pro nadanou dceru větší pochopení. Tohle téma není pro mě...
Věřím, že v mnohých tato kniha zanechá nadlouho silný a smutný zážitek. Pro ostatní je příběh Báry pouze krátkou sondou do jejich vlastní minulosti, a proto je nijak nešokuje... Spousta momentů v knize podle mě dopadla velmi mírně a vcelku citlivě.
Dala jsem Petře Dvořákové druhou šanci a udělala jsem dobře. Dědina mě vůbec nebavila, ale Vrány za to stály. Ani mi nevadilo, že příběh šel spíš po povrchu, protože i přesto byl hodně čtivý. A také hodně smutný.... Doporučuji k přečtení.
Silný příběh, který se mi zaryl hluboko pod kůži. Ač krátká, zcela určitě kniha, na kterou si vzpomenu i po letech a budu si ji pamatovat.
Tak já nevím. Na jednu stranu nechápu ty nadšené komentáře, neb literární styl paní spisovatelky mi moc nesedl. Na druhou stranu příběh je takový, že jsem knížku měla jako jednohubku na jedno deštivé odpoledne. Chtěla jsem vědět jak to bude dál.
Paní matka nepříjemná až na půdu, musela si asi projít něčím podobným, když se chovala jak se chovala. Nevím no... Tenhle příběh se mi pak stejně nakonec vecpal pod kůži...
Silne tema, smutny pribeh.
Bohuzel literarni zpracovani nic moc. Psychologie postav, zejmena afektovane matky, temer zadna. Kazdy se chova urcitym zpusobem z nejakych duvodu. Zde jsme se nedozvedeli, proc je matka takova, jaka je. Proc uprednostnuje starsi dceru nad mladsi. Proc setrvava v manzelstvi s muzem, ktereho nema rada. Proc ten muz setrvava v manzelstvi s ni. Toto je priklad nefunkcniho manzelstvi a nefunkcni rodiny, kdy si snad jen otec uvedomuje, ze to neni v poradku.
Krátká, za to ale pěkně čtivá kniha. Občas jsem měla slzy na krajíčku. Barunky mi bylo líto. Sama jsem se do knihy vciťovala, díky vlastím zkušenostem a zážitkům, můžeme-li to tak nazvat, které mi připomněly občasné chvíle a momenty v mém životě. Tatínek byl vůči matce arogantní, ale stála jsem s ním za stejným názorem, že maminka má neustále nějaký problém, který přehazuje na Barču. Ano, ne každé dítě je vzorné, ale stále je to dítě, které roste a zlobí, přirozeně. A přirovnávat Barču s Katuškou mi přišlo absurdní z matčiny strany, nemůže je srovnávat. Je to stejné, jako kdyby porovnávala hrušku s jablkem. Doufala jsem, že pro Barušku bude lepší konec a nějak se to zlepší, bohužel z konce jsem měla smíšené pocity.
Líbila se mi postava Frola, mladý klučina, který se snaží děvčeti pomoct, protože ví, že to co se děje u nich doma, není správné, včetně jeho matky.
Závěrem, bohužel takový vztah dcera x matka (otec), má (nejen) dnes, spousty dětí, a to se pak ztěžka roztahují křídla do světa...
Jestli chcete ještě silnější zážitek, tak si pusťte audioknihu. Špičkové zpracování.
Útlá knížka, silný námět, čtivě napsané - přečetla jsem Vrány na posezení. To ano, ale nadšení se u mne nekonalo. Jak už tu píšou jiní komentující: psychologie postav je jenom matně naznačená a vlastně není moc jasné, proč příběh náhle skončil tak, jak skončil. Chybí mi emoce, co by mne k tomuto konci vůbec dovedly. Myslím, že v knize nejsou. Jakoby hlavní postavy příběhu byly kompletně nějaké autistické, nebo - vyřezávané z papundeklu a pro efekt přetřené latexem. (A zvlášť mne to mrzí, protože potíže s nepochopením pro silně výtvarně nadané lidi se vyskytují u nás v rodině. Vážně to vypadá jinak, umělci které znám měli a mají svůj svéráz: paní Dvořáková ale, právě tak, jako hrdinčina matka, je schopna postihnout vlastně jenom ten fakt, že výtvarník při své činnosti produkuje ostatním nepochopitelný nepořádek v příbytku. Achtymůjbóže... )
Teda, tohle byl nářez....
Nasi rodiče byli podobní....někdy by lidé prostě děti mít neměli....
Doporučuji.
Kniha s velmi silným tématem, která vás po přečtení bude nutit přemýšlet nad celým příběhem znova. Popravdě, asi jsem nepochopila, co vede rodiče k jejich chování. Proč jednu dceru protěžují a druhou nemají rádi. Možná by to chtělo nějaké dovysvětlení? Ale zase takhle je to otevřené a člověk přemýšlí Proč? Jsem ráda, že jsem knihu četla, ale hodnocení, které má mi přijde moc vysoké.
Moc se mi líbil kontrast příběhu, který popisuje Bára versus její matka. Autorkou skvěle zachycen pohled dvanáctileté holčičky. Měla jsem vztek pokaždé, když se objevovalo srovnání Baruna a Katunka. Silný a smutný příběh. Doporučuji
Vrány. Nejlepší kniha, kterou jsem letos doposud četla. Po přečtení jsem si musela dát pár dní oraz, abych byla schopna vůbec napsat tuhle recenzi. U knížek běžně nebrečím, ono vlastně i celkově nejsem člověk, který by moc dával najevo své emoce. To ovšem neplatilo po dočtení Vran. Co si budem, slzavé údolí, stálo mě spoustu sil přestat brečet a začít myslet na něco jiného, dokonce mě musel utěšovat i přítel, což je, uznejme, na knížku o 180 stranách hodně silná reakce. Ale kdo ji četl, zřejmě mi bude rozumět.
Velmi smutný příběh, nádherně popsaná nevinnost dětské duše a hlavně naprosto dokonalá symbolika vran prolínající celý příběh od začátku až do konce. Vrány, které pro někoho symbolizují naději, lásku, volnost, svobodu...
Asi o téhle knížce nedokážu nic víc napsat, aniž bych vás okradla o jedinečný dojem z jejího přečtení. Je až neuvěřitelné, jak silný pocit dokáže v člověku vyvolat útlá knížečka na jeden večer. Pokud jste Vrány ještě nečetli, doporučuji všemi deseti. Tohle je knížka, na kterou jen tak nezapomenu a to je přesně ten stav, který chci zažívat po každé dočtené knize!
Když se mi zcela nečekaně dostala do rukou tato kniha, očekávala jsem podle diskuzí silný příběh. Obálka knihy na mě působila depresivně a samotný příběh? .... Už od začátku jsem se nemohla odtrhnout a knihu jsem měla za půl dne přečtenou. Chtěla jsem tolik vědět, jak příběh dopadne, že jsem četla a četla s pusou otevřenou v úžasu, jak je toto všechno možné a myslí vtaženou do příběhu.
Když jsem došla k pasáži, kdy matka dívky prohlásila, že by "to chtěla mít doma prostě krásný (uklizené)", zarazila jsem se, protože sama mám ráda ve věcech pořádek a sama potřebuji vědět, kde co najdu a co bude následovat, protože svým způsobem je pro mě život o to jednodušší. Snažím se však, aby tato moje potřeba neovlivnila moje děti, protože někdo naopak tento řád ve světě nevyhledává. Doufám, že své děti vychovávám správně. Výchova je složitý cyklus, kdy musí vše do sebe zapadat a být v rovnováze, aby byla spokojenost tzv. na všech frontách.
V příběhu je patrné, že problémy jsou především vztahové. Neklape to snad na žádné straně, rodina je dysfunkční a samotná hrdinka ač se snaží sebevíc, tak není přijímána, není ji dána láska a porozumění, prosté objetí. Jak dlouho dokáže takový člověk bojovat, než se vzepře nebo odevzdá svému osudu?
Oceňuji rovněž pohled z obou stran. Protože každý vnímáme situaci jinak. Ve vztahu je důležitá komunikace a umět si vše vyříkat. Zde partneři nebyli za jedno a neprojevovali ani empatii jeden k druhému. Těchto rodin je mezi námi hodně, kde není dítě milováno či je dokonce týráno. Bohužel, jakmile si všimneme prvních signálů, je jasné, že už je to špička ledovce ve smyslu, že násilí často vzniká pozvolna a mívá stupňující se tendenci. Proto je důležité si všímat okolí. Zde byl klíčovou osobou učitel Frodo, člověk empatický a člověk na správném místě.
Určitě doporučuji k přečtení.
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Knížku jsem přečetla za jedno odpoledne. Jako matka tři děti jsem nedokázala pochopit chování a jednání matky z knihy Vrány. Taky se rozčilují kvůli hloupostem, ale tohle bylo až moc. Jak může jedno dítě upřednostňovat před druhým, jak může dopustit, aby se trestání Báry Katce líbilo a schvalovala ho.
Příběh byl velice silný a smutný, bylo mi líto, že konec byl (aspoň pro mě) useknutý a že nevím jak pokračovalo řešení této rodině situace. Báry mi bylo opravdu líto, nikdo by se k dětem takhle chovat neměl...