Vrány
Petra Dvořáková
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Obdivuji, jak autorka dokázala vyjádřit Bářino prožívání. Na pár hodin mi bylo zase dvanáct...
Jednoduse napsano. Autorka situaci nevyhrocovala, protoze to nebylo potreba. I tak rekla vic nez dost.
Je mi z toho úzko a mám husí kůži. Je mi úzko z toho, jak to prostě je, jak to hodně lidí zažilo a bohužel zažívá dál, protože si myslí, že je to normální... Mám husí kůži z toho jak to dopadlo a jak to mohlo dopadnout jinak.
Příběh jedné rodinné tragédie střídavě očima dcery a matky. Za mne škoda, že tam nebyl i pohled ostatních členů rodiny. Vlastně všichni v té rodině byli svým způsobem nešťastní. Bára byla něco jako hromosvod pro nezdary a citové výlevy těch ostatních a takovou zátěž nemohla unést. Bylo mi jí velice líto. Myšlenkové pochody matky mi byly hodně cizí, nejvíc mne iritovala tou snahou zalíbit se a porovnávat se se svým okolím. Chmurné atmosféře příběhu přispěly i nádherné a velmi neotřelé ilustrace.
Syrové,hodně realistické, neurvalé citové strádání jak od rodičů tak od Kačený ..
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Čekala jsem něco víc, ale bohužel nevím, co si mám o ní myslet. Nenadchne, ani neurazí.
Poslechnuto na jeden zátah jako audiokniha a bylo to parádní. Příběh je hodně uvěřitelný, postavy propracované a reálné. Skvěle je ztvárnily Veronika Khek Kubařová a Andrea Černá. Jako audiokniha skvělý zážitek.
Tak jako bývá povinná četba ve škole pro děti, tak jsou knihy, které by měly být povinnou četbou pro rodiče. Tato je jedna z nich. Je to smutné, tíživé čtení. Otevírá oči. Někdy stačí i maličkost, věta, gesto, které dokáže dítě zasáhnout a vy o tom nemáte ani tušení.
Ale postavy v této knize nic omylem či nevědomky neudělali. To oni by si zasloužili výprask. Otec, matka i milovaná Katuška.
Dostane se pod kůži a zůstane tam hodně dlouho. Propracované pojetí citového týrání dospívajícího dítěte. Vím o pár rodičích, kterým tuhle knížku doporučím jako povinnou četbu.
Stejně jako My děti ze stanice ZOO jsou mementem šíleného propadu dospívající dívky kvůli drogové závislosti, Vrány jsou mementem postupného propadu dětské duše v důsledku citového strádání v rodině. Depresivní, těžké čtení o tom, jak emočně nevyzrálí jedinci (nazvat je rodiči v tomhle případě opravdu nechci) dokážou úplně podupat a zničit dětskou duši. Opravdu náročné téma, které jde až na dřeň...
Mám z toho dosti rozporuplné pocity. Když jsem knihu poprvé otevřela, chtěla jsem ji hned zase odložit. Jazyk takhle sice působí autenticky, ale já nejsem úplně fanouškem tahle až buransky napsaných knih. Poté mě to však chytlo a musím říct, že tak silné emoce ve mně už dlouho žádná kniha nevyvolala. Poté však přišel konec a spolu s tou metaforou mi to připadalo, jako by to přišlo úplně odnikud. Když si představím, že je to napsáno krásným poetickým jazykem, tak ten konec vezmu, ale co autorka nedala do jazyka, musí být v příběhu. Velmi by mě zajímalo, jak se to řešilo dál, ale co už. Za zmínku určitě stojí i nádherná obálka.
Zlé, kruté, nespravedlivé, nepochopitelné a zbytečné chování osoby vůči dceři Báře. (zdráhám se použít slovo matka, protože takhle by se žádná matka chovat neměla). Bohužel, to co zažívá Bára, zažívá nespočet dětí v reálném životě a proto se kniha četla velmi těžko a bylo mi při ní velmi úzko.
Báry mi bylo neskutečně líto, na každé stránce jsem jí přála konečně něco dobrého ze strany její rodiny. Závěr byl pro mě (i pro Báru) vysvobozením. Ten byl zpracován krásně, stručně a až poeticky. Pěkný protiklad k surové realitě knihy. Skvěle podaný příběh, doporučuji. Ale příjemné čtení to není.
Tak tohle mě opravdu dostalo! Mám moc ráda tuto autorku a tahle kniha byla dle mého názoru zatím nejlepší ze všech. Bohužel je to hodně smutné téma, které chytí za srdce. Z knihy sálá beznaděj, ale i zvláštní, těžko popsatelný poetický nádech.
Bylo mi Báry opravdu moc líto. Zrovna toto je sice smyšlený příběh, ale stejně jsem měla neovladatelnou chuť zasáhnout do děje a Báru jejím rodičům sebrat, obejmout ji a chránit jí, aby už jí nikdo nikdy neublížil.
Jako mama a jako ucitelka jsem u cteni vylozene trpela. Kratky, ale velmi silny pribeh.
To byla síla! Tohle by si snad povinně měla přečíst každá matka (a možná i otec)!
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Tohle je pecka! Uplně to ze mě vyždímalo emoce. Malá knížka, která má sílu vás rozbrečet. Konec byl hořkosladký a velkolepý. Barči je mi moc líto. Představuju si, jak by mohl dopadnout alternativní konec, že je už dospělá, bydlí se svým hodným manželem v domečku, kde sice není vždy perfektně uklizeno, ale vládne tam pohoda a láska, s rodičema se nevídá a děti mít nikdy nechce, protože by nemohla dopustit, aby někdy někdo trpěl, tak jako ona a bojí, že by byla špatná máma.