Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539377/bmid_vrany.jpg
4
3880
3880
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Zlé, kruté, nespravedlivé, nepochopitelné a zbytečné chování osoby vůči dceři Báře. (zdráhám se použít slovo matka, protože takhle by se žádná matka chovat neměla). Bohužel, to co zažívá Bára, zažívá nespočet dětí v reálném životě a proto se kniha četla velmi těžko a bylo mi při ní velmi úzko.
Báry mi bylo neskutečně líto, na každé stránce jsem jí přála konečně něco dobrého ze strany její rodiny. Závěr byl pro mě (i pro Báru) vysvobozením. Ten byl zpracován krásně, stručně a až poeticky. Pěkný protiklad k surové realitě knihy. Skvěle podaný příběh, doporučuji. Ale příjemné čtení to není.
Tak tohle mě opravdu dostalo! Mám moc ráda tuto autorku a tahle kniha byla dle mého názoru zatím nejlepší ze všech. Bohužel je to hodně smutné téma, které chytí za srdce. Z knihy sálá beznaděj, ale i zvláštní, těžko popsatelný poetický nádech.
Bylo mi Báry opravdu moc líto. Zrovna toto je sice smyšlený příběh, ale stejně jsem měla neovladatelnou chuť zasáhnout do děje a Báru jejím rodičům sebrat, obejmout ji a chránit jí, aby už jí nikdo nikdy neublížil.
Jako mama a jako ucitelka jsem u cteni vylozene trpela. Kratky, ale velmi silny pribeh.
To byla síla! Tohle by si snad povinně měla přečíst každá matka (a možná i otec)!
Velké zklamání!
Námět vážný, atraktivní, tolik slibující. Avšak zpracování velmi slabé. Psychologie postav naprosto chybí, příběh nemá žádnou hloubku. Je podán černobíle, šablonovitě, prvoplánově. Jde spíše o knihu pro dospívající než pro dospělé.
Vysoké hodnocení mě překvapuje. Tak ploché vyprávění, podané jednoduchým jazykem, nijak zajímavým stylem mi nestačí!
Naprosto souhlasím s komentářem gbrgbr!
Tak tohle byla vážně síla. Matka zřejmě byla nějaká perfekcionista s psychickým problémem. Otec, který problém viděl, a mohl něco udělat, tak neudělal vůbec nic. Přesto bylo tolik možností.
Po celou dobu jsem Baru litovala a strašně jsem si přála, aby ji někdo vážně pomohl. Stále jsem čekala na konec a říkala jsem si, co se asi nestane. Ale tohle by mě vážně nenapadlo. Po každé, co mamka vynadala Bare, jsem si představovala, jak bych se já zachovala vlastnímu dítěti. Takto, ale určitě ne. Knihu by si měl přečíst každý. Myslím, že by vůbec nevadilo, kdyby se tato kniha stala povinnou četbou.
Přečteno jedním dechem. Úplně jsem se do situací vžila a je smutné jak v této rodině nefungovala komunikace, rodičovská láska, pohlazení, pochvala. Smutný, ale silný příběh....
Během čtení jsem měla milionkrát chuť báru objemout, jak mi jí bylo líto.
Matka by si měla uvědomit, že se všechno netočí jen okolo ní a že nemá jen jednu dceru, ale dvě, a ta druhá potřebuje stejné množství pozornosti, podpory a lásky, jako ta starší.
Upřímně, občas jsem chápala matčino chování, z větší části ale byly její reakce podle mého názoru přehnané a měla jsem často chuť jí dát facku. To samé s otcem.
Takhle to skončit nemuselo.
Příběh o rodinných záležitostech o kterých se nemluví aneb ,,dyť ono je to ,,normální " přečtený za jeden večer.
Bylo mi Barunky moc líto...
Já prostě nemám slov..tahle kniha je plná emocí, člověk to nedokáže ani moc popsat. Nejvíc mě na celém příběhu zaráží, jak může matka dělat rozdíly mezi dětmi. Já vážně nevím, co dodat..asi, že vřele doporučuji.
Co tohle sakra bylo? Jestli něco po přečtení této knížky vím, tak to, jak svý děti rozhodně nebudu vychovávat a jak se k nim určitě nebudu chovat. Hrůza a děs, co si musí prožít jedna malá holka. Už jen oslovení dcer, jedna Katuška, druhá Baruna...srdce se mi svíralo a bylo mi úzko. A ten konec? No comment. Nejhorší je, že tohle se v reálu opravdu děje.
Příběh dvanáctileté Báry,který je psaný s určitou naivitou dítěte,které nechápe,proč se mu to všechno děje.Model nespokojená,frustrovaná matka,otec ve vleku,který si neshody z manželkou vybíjí na dceři .Starší sestra,které vyhovuji,že ona je ta oblíbená a nemíní sestře s ničím pomoct.Smutný příběh.
Tenhle poměrně krátký příběh je velice dobře napsaný, jednoduchý a výstižný. Ačkoli nemám sourozence, se kterým bych vyrůstala, tak jsem se v knížce dost často viděla. Bohužel se takové věci dějí a já stále nechápu, kde se takové pocity v lidech berou (narážím na matku v příběhu). Konec mě tak trochu zoufale rozesmál, i když to vlastně nebylo k smíchu. Kniha v sobě má zakořeněnou jednu dost hlubokou myšlenku o výchově a určitě stojí za přečtení.
Pochmurná. Přesně tohle slovo Vrány vystihuje. Jedná o opravdu silný a reálný příběh. Už jen matčino oslovení dcer – Katuško a Baruno, Vám napoví, na jaké vlně se celý příběh veze. Kniha je z větší části napsaná z pohledu dvanáctileté Báry, některé pasáže sledujeme příběh z pohledu matky. U těchto pasáží jsem chvílemi jen nevěřícně kroutila hlavou, protože udělat scénu z drobečků u pusy nebo špatně složené utěrky, mi přijde absurdní. O to horší je pomyšlení na to, že se toto v rodinách opravdu děje, a tak ve mě s každou další stranou rostl pocit bezmoci. Konec je smutný a nutí k zamyšlení. Tuhle knihu by si měli přečíst všichni.
Taková jednohubka o životě dospívající Barči a jejich komplikovaného vztahu s maminkou. Maminka upřednostňuje druhou dceru, která je pořádnější a neodmlouvá. Barča má svůj svět, ve kterém ráda maluje a pozoruje vrány. Trochu mě zarazil přístup lidí v jejich okolí, kteří nezasáhli, ikdyž to měli přímo na očích. Despotická matka, násilnický otec a závistivá dcera. Docela by mě zajímalo pokračování rodiny po uvědomění se toho co vlastně provedli. Spíš zda si to uvědomili.
Mně se kniha a její příběh líbil moc, i když to není zrovna světlé téma. Pohled matky a dcery na věc a situace, bylo to jednoduché čtení a vzhledem k tématu kupodivu i relaxační a symbolika vran skvělá!
Díváme se na život očima matky a dcery. Moc se mi líbilo, jak stejnou situaci vidí každá jinak a vede to k zamyšlení, jak vlastně ty naše děti mohou vnímat různé situace. Co je pro nás velký problém, může být pro ně jen zábava a hra. Matka v knize by zasloužila skončit jako Bára, nesnášela jsem ji už od začátku a doufám, že takových moc není! Než by byla ráda, že má zdravé a šikovné děcko.....
Uff, to byla síla! Skvěle napsané, strhující, mrazivě realistické. Necitlivá matka, slabošský otec v jejím vleku, jedna „hodná“ a jedna „problematická“ holčička. Řetězení rodičovských chyb vedoucí k tragédii.
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Skrýt reklamy
Mám z toho dosti rozporuplné pocity. Když jsem knihu poprvé otevřela, chtěla jsem ji hned zase odložit. Jazyk takhle sice působí autenticky, ale já nejsem úplně fanouškem tahle až buransky napsaných knih. Poté mě to však chytlo a musím říct, že tak silné emoce ve mně už dlouho žádná kniha nevyvolala. Poté však přišel konec a spolu s tou metaforou mi to připadalo, jako by to přišlo úplně odnikud. Když si představím, že je to napsáno krásným poetickým jazykem, tak ten konec vezmu, ale co autorka nedala do jazyka, musí být v příběhu. Velmi by mě zajímalo, jak se to řešilo dál, ale co už. Za zmínku určitě stojí i nádherná obálka.