Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539377/bmid_vrany.jpg
4
3880
3880
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Opět nechápu ovace okolo této knihy. V poslední době se mi to v případě současných českých autorů stává čím dál častěji.
Psychologie postav? Nějaká hlubší propracovanost? Nic takového v knize nehledejte. Příběh je šablonovitý, prvoplánový, místy dokonce hloupý. Ani z hlediska stylistiky nezaujalo. Připomíná to slohovku na základce. Tak nějak se nemohu zbavit dojmu, že se autorka snažila něco rychle sepsat, splnit (předchozí knihy byly dost prodávané). Tak si vybrala atraktivní téma, které táhne, a na tom to celé postavila. Jenže to nestačí. Bohužel nebo bohudíky?
Kolik toho musí prožít jedno malé dítě... A kolik takových dětí mezi sebou možná máme, jen o tom nevíme. Po přečtení knihy se dostavil nejen smutek, ale i jakýsi pocit bezmoci. A vděčnost ke své vlastní rodině, že jsem ničemu podobnému nebyl vystaven. Ani moje děti, naštěstí. Opravdu smutné, místy doslova depresivní čtení. Jsem rád, když se o takových věcech píše.
Úchvatný příběh. Přečteno během chvilky. Opravdu se k dětem někdy chováme takhle rozdílne? Kniha nenasilne donuti k zamysleni se samym nad sebou. Doporucuji precist.
Ráda bych napsala přečteno jedním dechem, ale skrz čas mi nebylo dopřáno, tak napíšu více dechy :-D Četla se fakt sama a já čekala, co z toho vše vzejde, bohužel jsem se moc nepletla... ale ten konec :( Obávám se, že takových rodin jako tato je spousta, chudáci děti, proto dívejte se kolem sebe, třeba taky odhalíte nějakou podobnou situaci ;)
Spoiler: Přečteno jedním dechem, sama jsem matkou dvou dcer a šel mi mráz po zádech. Přála jsem si šťastnější konec, když se do toho vložila škola, hlavně ten mladý pan učitel, věřila jsem, že to může dopadnout jinak.... Velmi smutné, ale forma knihy výborná.
Velice smutná kniha. A i když mi bylo při čtení knihy hrozně úzko, nemohla jsem ji odložit a přečetla jsem ji za jeden večer. Konec mě rozsekal a musela jsem si pak vzít úplnou oddechovku.
Kniha by měla být povinná četba pro rodiče. Smutný příběh nad kterým musíte přemýšlet i dlouho po přečtení.
(SPOILER) Za mě zklamání....forma vynikající, ale obsah tak přefabulovaný, až místy k smíchu. Nic míň uvěřitelného už autorku napadnout nemohlo - ta apriori jednostranná náklonnost k jednomu dítěti zároveň se stejnou nesnášenlivostí druhého navozuje úsměvnou pohádku o Popelce. V polovině mě napadlo, že víc by se novela dala zazdít už jen přidáním zneužívání ze strany otce - a ejhle!
Příběh, který mě vrátil do dětství. Věčný křik, výprasky, hádky... Myslím, že dříve bylo hodně takových rodin, starší generace by měly co vyprávět. Ale že se něco takového děje i v dnešní době, je opravdu smutné.
Velmi čtivá a smutná kniha napsaná z obou pohledů, matky i dcery. Rodinné a mezilidské vztahy jsou opravdu složité. Kdybychom tak vždycky přesně věděli, jak se v daných situacích správně zachovat.
Přečetla jsem jedním dechem za večer. Velice smutný, ale naprosto uvěřitelný příběh. Po dlouhé době jsem při čtení brečela. A nejsmutnější je, že takové rodiny skutečně jsou...
Přečteno za jeden večer, a to se mi moc často nestává. Příběh silný a bolavý.
Knihy Dvořákové jsou pro mě v poslední době jistotou dobrého vykreslení mezilidských vztahů. Nikdy to není úplně veselé, ale čtivé ano.
Hezké, smutné, silné, uvěřitelné. Nemohl jsem se ubránit srovnání s Dravcem od Marka Epsteina, kde se mi víc líbil jazyk vyprávění.
Určitě si od autorky ještě něco přečtu.
Velmi emotivní příběh, který chtě nechtě člověka zasáhne. Velmi oceňuji autorčin styl psaní, který je velmi poutavý a čtivý, zároveň autorka nabízí pohled z více úhlů. Na druhou stranu mi vadila strohost příběhu (rychlý spád děje, osobně mi chyběly pasáže věnující se nějakému řešení problému), proto si myslím, že je kniha vhodná i pro příležitostné čtenáře.
Smutný emotivní příběh, beznaděj vystupňovaná až do konce. Jen si člověk říká, kolik je takových rodin, smutných dětství, nešťastných dětí kolem nás? Do rámce "dobré výchovy" se toho dá zahrnout hodně. Budu ještě dlouho vstřebávat bezvýchodnost napěchovanou do tak útlé knížky...
Další kontroverzní téma, i když si myslím, že oblíbenost jednoho potomka není nijak výjimečná. Ale tady je záměrně zveličené a opět jsou zde rodiče, kteří mají velmi nestandartní způsob výchovy a tím celou situaci zhoršují a vyhrocují. Z knížky čiší beznaděj z bezvýchodnosti situace pro Báru a ten konec je docela brutální. Doporučuju.
Tato kniha hodně zamávala literárním světem - alespoň z mého pohledu -, a popravdě řečeno se není čemu divit.
Příběh průměrné rodiny, která má (asi jako každá druhá) svou vlastní hnilobu skrytou pod povrchem.
Osobně mě nejvíce ke knize přitáhl motiv vrány, protože tu mám jako symbol moc ráda, a tady mě Dvořáková vůbec nezklamala. Kromě toho bych vyzdvihla obálku i celkovou grafiku. Střídání pohledů není právě mou nejmilejší tvůrčí technikou, ale tentokrát bylo vkusně použito a opravdu příběh posunovalo, takže mě vůbec nerušilo, ba naopak.
Snad jediné, co mě chvílemi trochu rozčilovalo, bylo střídání času ve vyprávění (přítomný, minulý). Zvolila bych jeden a toho se držela, protože mi přišlo, že pro příběh to nemá zvláštní váhu.
Už od Sítí považuju Dvořákovou za jednu z nejlepších, možná opravdu nejlepší současnou autorku a jsem ráda, že s touto, byť útlou, knihou mě v tomto mém názoru jen utvrdila.
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Skrýt reklamy
Navenek spořádaná rodina, ale za zavřenými dveřmi se odehrává rodinné drama. Narušené rodinné vztahy v čele s puntičkárskou, náročnou a často hysterickou matkou a otcem, který je na jednu stranu flegmatik a do chodu rodiny se nezapojuje vůbec, ale pak vybouchne a má násilnické sklony. Dvě dcery, jedna dle matky hodná a šikovná, druhá, opět z pohledu matky, problémová. Je to pořádná dávka emocí. Beznaděj. Přála bych si, aby tyto příběhy nebyly nikdy inspirovány reálnými událostmi, ale byly pouze vyprávěny autory prostřednictvím knih jako varování.