Vrány
Petra Dvořáková
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Tak tohle byla vážně síla. Matka zřejmě byla nějaká perfekcionista s psychickým problémem. Otec, který problém viděl, a mohl něco udělat, tak neudělal vůbec nic. Přesto bylo tolik možností.
Po celou dobu jsem Baru litovala a strašně jsem si přála, aby ji někdo vážně pomohl. Stále jsem čekala na konec a říkala jsem si, co se asi nestane. Ale tohle by mě vážně nenapadlo. Po každé, co mamka vynadala Bare, jsem si představovala, jak bych se já zachovala vlastnímu dítěti. Takto, ale určitě ne. Knihu by si měl přečíst každý. Myslím, že by vůbec nevadilo, kdyby se tato kniha stala povinnou četbou.
Přečteno jedním dechem. Úplně jsem se do situací vžila a je smutné jak v této rodině nefungovala komunikace, rodičovská láska, pohlazení, pochvala. Smutný, ale silný příběh....
Během čtení jsem měla milionkrát chuť báru objemout, jak mi jí bylo líto.
Matka by si měla uvědomit, že se všechno netočí jen okolo ní a že nemá jen jednu dceru, ale dvě, a ta druhá potřebuje stejné množství pozornosti, podpory a lásky, jako ta starší.
Upřímně, občas jsem chápala matčino chování, z větší části ale byly její reakce podle mého názoru přehnané a měla jsem často chuť jí dát facku. To samé s otcem.
Takhle to skončit nemuselo.
Příběh o rodinných záležitostech o kterých se nemluví aneb ,,dyť ono je to ,,normální " přečtený za jeden večer.
Bylo mi Barunky moc líto...
Já prostě nemám slov..tahle kniha je plná emocí, člověk to nedokáže ani moc popsat. Nejvíc mě na celém příběhu zaráží, jak může matka dělat rozdíly mezi dětmi. Já vážně nevím, co dodat..asi, že vřele doporučuji.
Co tohle sakra bylo? Jestli něco po přečtení této knížky vím, tak to, jak svý děti rozhodně nebudu vychovávat a jak se k nim určitě nebudu chovat. Hrůza a děs, co si musí prožít jedna malá holka. Už jen oslovení dcer, jedna Katuška, druhá Baruna...srdce se mi svíralo a bylo mi úzko. A ten konec? No comment. Nejhorší je, že tohle se v reálu opravdu děje.
Příběh dvanáctileté Báry,který je psaný s určitou naivitou dítěte,které nechápe,proč se mu to všechno děje.Model nespokojená,frustrovaná matka,otec ve vleku,který si neshody z manželkou vybíjí na dceři .Starší sestra,které vyhovuji,že ona je ta oblíbená a nemíní sestře s ničím pomoct.Smutný příběh.
Tenhle poměrně krátký příběh je velice dobře napsaný, jednoduchý a výstižný. Ačkoli nemám sourozence, se kterým bych vyrůstala, tak jsem se v knížce dost často viděla. Bohužel se takové věci dějí a já stále nechápu, kde se takové pocity v lidech berou (narážím na matku v příběhu). Konec mě tak trochu zoufale rozesmál, i když to vlastně nebylo k smíchu. Kniha v sobě má zakořeněnou jednu dost hlubokou myšlenku o výchově a určitě stojí za přečtení.
Pochmurná. Přesně tohle slovo Vrány vystihuje. Jedná o opravdu silný a reálný příběh. Už jen matčino oslovení dcer – Katuško a Baruno, Vám napoví, na jaké vlně se celý příběh veze. Kniha je z větší části napsaná z pohledu dvanáctileté Báry, některé pasáže sledujeme příběh z pohledu matky. U těchto pasáží jsem chvílemi jen nevěřícně kroutila hlavou, protože udělat scénu z drobečků u pusy nebo špatně složené utěrky, mi přijde absurdní. O to horší je pomyšlení na to, že se toto v rodinách opravdu děje, a tak ve mě s každou další stranou rostl pocit bezmoci. Konec je smutný a nutí k zamyšlení. Tuhle knihu by si měli přečíst všichni.
Taková jednohubka o životě dospívající Barči a jejich komplikovaného vztahu s maminkou. Maminka upřednostňuje druhou dceru, která je pořádnější a neodmlouvá. Barča má svůj svět, ve kterém ráda maluje a pozoruje vrány. Trochu mě zarazil přístup lidí v jejich okolí, kteří nezasáhli, ikdyž to měli přímo na očích. Despotická matka, násilnický otec a závistivá dcera. Docela by mě zajímalo pokračování rodiny po uvědomění se toho co vlastně provedli. Spíš zda si to uvědomili.
Mně se kniha a její příběh líbil moc, i když to není zrovna světlé téma. Pohled matky a dcery na věc a situace, bylo to jednoduché čtení a vzhledem k tématu kupodivu i relaxační a symbolika vran skvělá!
Díváme se na život očima matky a dcery. Moc se mi líbilo, jak stejnou situaci vidí každá jinak a vede to k zamyšlení, jak vlastně ty naše děti mohou vnímat různé situace. Co je pro nás velký problém, může být pro ně jen zábava a hra. Matka v knize by zasloužila skončit jako Bára, nesnášela jsem ji už od začátku a doufám, že takových moc není! Než by byla ráda, že má zdravé a šikovné děcko.....
Uff, to byla síla! Skvěle napsané, strhující, mrazivě realistické. Necitlivá matka, slabošský otec v jejím vleku, jedna „hodná“ a jedna „problematická“ holčička. Řetězení rodičovských chyb vedoucí k tragédii.
Navenek spořádaná rodina, ale za zavřenými dveřmi se odehrává rodinné drama. Narušené rodinné vztahy v čele s puntičkárskou, náročnou a často hysterickou matkou a otcem, který je na jednu stranu flegmatik a do chodu rodiny se nezapojuje vůbec, ale pak vybouchne a má násilnické sklony. Dvě dcery, jedna dle matky hodná a šikovná, druhá, opět z pohledu matky, problémová. Je to pořádná dávka emocí. Beznaděj. Přála bych si, aby tyto příběhy nebyly nikdy inspirovány reálnými událostmi, ale byly pouze vyprávěny autory prostřednictvím knih jako varování.
Opět nechápu ovace okolo této knihy. V poslední době se mi to v případě současných českých autorů stává čím dál častěji.
Psychologie postav? Nějaká hlubší propracovanost? Nic takového v knize nehledejte. Příběh je šablonovitý, prvoplánový, místy dokonce hloupý. Ani z hlediska stylistiky nezaujalo. Připomíná to slohovku na základce. Tak nějak se nemohu zbavit dojmu, že se autorka snažila něco rychle sepsat, splnit (předchozí knihy byly dost prodávané). Tak si vybrala atraktivní téma, které táhne, a na tom to celé postavila. Jenže to nestačí. Bohužel nebo bohudíky?
Kolik toho musí prožít jedno malé dítě... A kolik takových dětí mezi sebou možná máme, jen o tom nevíme. Po přečtení knihy se dostavil nejen smutek, ale i jakýsi pocit bezmoci. A vděčnost ke své vlastní rodině, že jsem ničemu podobnému nebyl vystaven. Ani moje děti, naštěstí. Opravdu smutné, místy doslova depresivní čtení. Jsem rád, když se o takových věcech píše.
Úchvatný příběh. Přečteno během chvilky. Opravdu se k dětem někdy chováme takhle rozdílne? Kniha nenasilne donuti k zamysleni se samym nad sebou. Doporucuji precist.
Ráda bych napsala přečteno jedním dechem, ale skrz čas mi nebylo dopřáno, tak napíšu více dechy :-D Četla se fakt sama a já čekala, co z toho vše vzejde, bohužel jsem se moc nepletla... ale ten konec :( Obávám se, že takových rodin jako tato je spousta, chudáci děti, proto dívejte se kolem sebe, třeba taky odhalíte nějakou podobnou situaci ;)
Spoiler: Přečteno jedním dechem, sama jsem matkou dvou dcer a šel mi mráz po zádech. Přála jsem si šťastnější konec, když se do toho vložila škola, hlavně ten mladý pan učitel, věřila jsem, že to může dopadnout jinak.... Velmi smutné, ale forma knihy výborná.
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Velké zklamání!
Námět vážný, atraktivní, tolik slibující. Avšak zpracování velmi slabé. Psychologie postav naprosto chybí, příběh nemá žádnou hloubku. Je podán černobíle, šablonovitě, prvoplánově. Jde spíše o knihu pro dospívající než pro dospělé.
Vysoké hodnocení mě překvapuje. Tak ploché vyprávění, podané jednoduchým jazykem, nijak zajímavým stylem mi nestačí!
Naprosto souhlasím s komentářem gbrgbr!