Vrány
Petra Dvořáková
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Kniha by měla být povinná četba pro rodiče. Smutný příběh nad kterým musíte přemýšlet i dlouho po přečtení.
(SPOILER) Za mě zklamání....forma vynikající, ale obsah tak přefabulovaný, až místy k smíchu. Nic míň uvěřitelného už autorku napadnout nemohlo - ta apriori jednostranná náklonnost k jednomu dítěti zároveň se stejnou nesnášenlivostí druhého navozuje úsměvnou pohádku o Popelce. V polovině mě napadlo, že víc by se novela dala zazdít už jen přidáním zneužívání ze strany otce - a ejhle!
Příběh, který mě vrátil do dětství. Věčný křik, výprasky, hádky... Myslím, že dříve bylo hodně takových rodin, starší generace by měly co vyprávět. Ale že se něco takového děje i v dnešní době, je opravdu smutné.
Velmi čtivá a smutná kniha napsaná z obou pohledů, matky i dcery. Rodinné a mezilidské vztahy jsou opravdu složité. Kdybychom tak vždycky přesně věděli, jak se v daných situacích správně zachovat.
Přečetla jsem jedním dechem za večer. Velice smutný, ale naprosto uvěřitelný příběh. Po dlouhé době jsem při čtení brečela. A nejsmutnější je, že takové rodiny skutečně jsou...
Přečteno za jeden večer, a to se mi moc často nestává. Příběh silný a bolavý.
Knihy Dvořákové jsou pro mě v poslední době jistotou dobrého vykreslení mezilidských vztahů. Nikdy to není úplně veselé, ale čtivé ano.
Hezké, smutné, silné, uvěřitelné. Nemohl jsem se ubránit srovnání s Dravcem od Marka Epsteina, kde se mi víc líbil jazyk vyprávění.
Určitě si od autorky ještě něco přečtu.
Velmi emotivní příběh, který chtě nechtě člověka zasáhne. Velmi oceňuji autorčin styl psaní, který je velmi poutavý a čtivý, zároveň autorka nabízí pohled z více úhlů. Na druhou stranu mi vadila strohost příběhu (rychlý spád děje, osobně mi chyběly pasáže věnující se nějakému řešení problému), proto si myslím, že je kniha vhodná i pro příležitostné čtenáře.
Smutný emotivní příběh, beznaděj vystupňovaná až do konce. Jen si člověk říká, kolik je takových rodin, smutných dětství, nešťastných dětí kolem nás? Do rámce "dobré výchovy" se toho dá zahrnout hodně. Budu ještě dlouho vstřebávat bezvýchodnost napěchovanou do tak útlé knížky...
Další kontroverzní téma, i když si myslím, že oblíbenost jednoho potomka není nijak výjimečná. Ale tady je záměrně zveličené a opět jsou zde rodiče, kteří mají velmi nestandartní způsob výchovy a tím celou situaci zhoršují a vyhrocují. Z knížky čiší beznaděj z bezvýchodnosti situace pro Báru a ten konec je docela brutální. Doporučuju.
Tato kniha hodně zamávala literárním světem - alespoň z mého pohledu -, a popravdě řečeno se není čemu divit.
Příběh průměrné rodiny, která má (asi jako každá druhá) svou vlastní hnilobu skrytou pod povrchem.
Osobně mě nejvíce ke knize přitáhl motiv vrány, protože tu mám jako symbol moc ráda, a tady mě Dvořáková vůbec nezklamala. Kromě toho bych vyzdvihla obálku i celkovou grafiku. Střídání pohledů není právě mou nejmilejší tvůrčí technikou, ale tentokrát bylo vkusně použito a opravdu příběh posunovalo, takže mě vůbec nerušilo, ba naopak.
Snad jediné, co mě chvílemi trochu rozčilovalo, bylo střídání času ve vyprávění (přítomný, minulý). Zvolila bych jeden a toho se držela, protože mi přišlo, že pro příběh to nemá zvláštní váhu.
Už od Sítí považuju Dvořákovou za jednu z nejlepších, možná opravdu nejlepší současnou autorku a jsem ráda, že s touto, byť útlou, knihou mě v tomto mém názoru jen utvrdila.
Už je to hodně dlouhá doba od chvíle, kdy jsem tuhle knihu přečetla a pořád nejsem schopná, dát dohromady souvislý článek. Tenhle příběh byl na první pohled obyčejný, uvnitř silný, emotivní, bolestivý, pravdivý...(ano, stále mi docházejí slova). Pro mě možná o to silnější, že jsem se za dobu své pedagogické praxe s obdobou těchto vztahů setkala. Doporučuji!
Bylo mi během čtení úplně mrazivo, hlavně proto, jak na sebe dokážou být i ti nejbližší lidi hnusní. Autorka mimochodem naprosto dokonale dokázala, že někteří by si neměli pořizovat ani psa, nedej bůh děti. Další z textů nepříjemných tím, jak reálně působí - přesně tak to Petra Dvořáková umí nejlépe. Oceňuji také krásné ilustrace, které zcela dokonale ladily s vyzněním textu.
K této knize je v naprosté většině komentářů vše řečeno... lépe, než @inkatenysek bych to nenapsala... a ani se mi snad nic psát nechce, musím to v sobě ještě zpracovat...
děti jsou jen dospělí bez zkušeností, zaslouží si tolik respektu co všichni ostatní. Všichni rodiče vychovávají jak nejlépe mohou, někteří lépe bohužel nemohou ... moc se mi příběh líbil
No, tě pic.. Malá sonda do života průměrné rodiny, rodiče a dvě dcery. Z jedné je otloukánek, druhá zase protěžovaná, obě před prahem puberty - "telecí" léta. Kniha je zaměřena na důležité téma před kterým není radno zavírat oči. Troufám si říct, že takových rodin jen v ČR bude povícero. Snad ty konce ale budou šťastnější..
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Velice smutná kniha. A i když mi bylo při čtení knihy hrozně úzko, nemohla jsem ji odložit a přečetla jsem ji za jeden večer. Konec mě rozsekal a musela jsem si pak vzít úplnou oddechovku.