Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539377/bmid_vrany.jpg
4
3880
3880
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Bolestny příběh, ale velmi dobře napsané. Neni to zadne oddechove čtení, nicméně doporucuji!
Kniha se čte opravdu sama, má sice kolem 180 stran, ale mnoho z nich je prázdných, takže za večer ji stihnete jako nic. Rozumněla jsem všem členům rodiny a zároveň nikomu. U matky jsem chápala některé výbuchy vzteku, někdy mi přišla zbytečně hysterická. Hlavní hrdinka byla usmolená lenoška s obrovským talentem, která se ale ze strachu nebo studu bojí cokoliv rodičům říct. Chyba byla na všech stranách. Konec byl... zbytečný. Jen jsem nad ním zakroutila hlavou.
Vrány jsem přečetla během dvou hodin, jejich křídla však budou šustit kolem ještě hodně dlouho. Tohle je příběh, který číst nechcete, prostě nechcete. A o to dost možná Petře Dvořákové šlo. Není to čtení ke kávě, jak sama řekla, je to bolestné vyprávění o tom, jak šílené věci se v některých rodinách dějí, co způsobí, když spolu nevědomí rodiče neumí komunikovat a vztek vybíjejí na nevinných. Je to příběh, který číst nechcete, ale který je tolik potřebný. Petro, jste královna...
Vrány už budu mít snad navždy spojeny s holčičkou Bárou. Vrány jako synonymum utrpení dětský duše. Nerozumím, nechápu, nemohu zpracovat. Tohle fakt bolelo a ještě chvíli bude. Takhle umí rozsekat na hadry za jedno sobotní odpoledne Petra Dvořáková, moje hvězda supernova.
184 stran totálního zoufalství. Víc stran a pokračování bych nezvládla, až tolik to bolelo mou mateřskou duši. Spisovatelka umí a ne že ne.
Dlouho jsem nečetla nic tak smutného, bolestného a beznadějného. To se snad nedalo vymyslet, to se muselo prožít. Kniha s ilustracemi Terezy Basařové je malý umělecký a literární skvost.
I já jsem nadšená. Perfektně napsané, téma aktuální, všichni bychom si měli uvědomit, jak se ke svým dětem chováme a jak to vlastně vnímají sama dítka. Přečetla jsem jedním dechem. Jen na konce podobného typu si pořád nemohu zvyknout. I když to vlastně bylo geniální, klidně bych brala dvojnásobný počet stran. Za přečtení určitě stojí!
Knihu jsem přečetla během chvilky.Byla úžasná a toto téma si nezasloužilo tak málo stránek.O polovinu více mohla spisovatelka využít na vyřešení celé rodinné situace. Konec je opravdu šokující,ale i tak to mohlo být delší.
Novela Vrány je přečtená velmi rychle, ale dojem z ní bude doznívat velmi dlouho. Je to jeden z nejbolestnějších příběhů jaké jsem četla.
Týrání dětí má různé podoby... Dvanáctiletá Bára má matku, která touží jen po klidu, pořádku a vzorných dětech, ať to stojí co to stojí. Lhostejný otec je slaboch a zvrhlík.
Nečekaný konec a jeho spojitost s vránami, které vyděšené dítě maluje, překvapí a doslova čtenáře ochromí... Autorka tady přesně zamířila a trefila cíl na 100 %!
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Skrýt reklamy
Moje splněná knižní noční můra. Konečně někdo zas ukázal náročnost dětství. A že každý nemá na to, aby byl rodič. Nepříjemná knížka. A skvělá!