Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539377/bmid_vrany.jpg
4
3917
3917
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
V průběhu čtení jsem měla děsnej vztek. Matka nejsem, takže nemůžu posoudit jaké to je, ale to jako vážně takhle chodí? I ty matčiny myšlenky, přišlo mi to dost na hlavu. V tom všem vzteku jsem si říkala, jak je to strašná knížka, ale když jsem ji dočetla, tak jsem jen civěla do zdi. Ten konec byl nečekaný.
Asi jsem citově otupělá, ale tahle kniha mě fakt nebavila. Příběh neměl žádnou hloubku, postavy byly prvoplánové a situace do nichž se dostávaly jakbysmet. Vlastně celý příběh byl černobílý. Nedozvěděli jsme se nic o pohnutkách postav (proč to tak bylo, co tomu předcházelo?). Ano bylo mi Báry líto, ale to je asi tak všechno, jinak ve mně kniha nic nezanechala. Konec byl zbytečně dramatický a čekala jsem ho minimálně od půlky knihy.
Také se mi nelíbil jazyk, jakým byl příběh psán a některá slova a slovní spojení mi doslova rvala oči.
Zaujala mě obálka ale obsahu jsem se bála a moc jsem od něho nečekala. Přece jenom Dědina byla zklamáním a nakladatelství Host vydává knihy s tak těžkou tématikou, že mám vždy depku jako blázen. Ani tato tématika nebyla jednoduchá ale musím říct, že kniha je čtivá, smutná a poučná.
Neskutečně čtivé, přečteno za dvě hodiny. Po literární stránce dost slabé, postavy schématické, bez hlubšího pozadí. Jednoduchý příběh hraje na city, lacině efektní závěr. Celý text připomíná slohové cvičení. Dvořáková umí líp, škoda promarněné příležitosti.
Mně při čtení došlo, že nespokojené ženy, těžko můžou vychovávat dobře děti. Když samy nečerpají lásku a krásu, tak si pak svůj hněv vylévají na dětech.Protože by ženy měly začít péčí o sobě, hlavně o svou pohodu a duševní zdraví.
Útlá, dobře psaná knížečka, která odsýpala.
Téma velmi dobře zpracované.
Bohužel, jsem ze všech těch ohlasů čekala asi něco víc. Všichni mi říkali jak na konci budu brečet, tak jsem podle toho co jsem četla, čekala opravdu to nejhorší. Ale konec mě úplně zklamal. Vím, že to bylo i bráno ,,zlehčeně", ale celá kniha na mě působila tak realisticky, že mě to přišlo přehnané. Zároveň také spíše vyšlo najevo více otázek.
Hlavní postavy mi bylo upřímně velmi líto. Na druhou stranu v momentech, kdy už jsem si opravdu říkala, že chudák holka a hnali se mi do očí slzy, autorka vložila část psanou z pohledu matky. A ta se tedy opravdu chovala jako ***. V tu ráno mé pocity přešli do takového vzteku, že jsem knihu spíše chtěla odhodit, než-li v ní pokračovat. Z tohoto možná vyvozuji, proč jsem z toho nebyla tak smutná, jak někteří čtenáři.
Od autorky jsem nic jiného nečetla. A myslím si, že kniha byla vymyšlená dobře. Jen na mě tam bohužel byli nějaké ty -.
Hlavní kámen úrazu asi bylo mé očekávání. Jak jsem zmiňovala, tak jsem od všech lidí okolo mě slyšela jen vysoké hodnocení a chválu a jak mě konec rozdrtí a mám se připravit na týdenní depky. Ano, je dobře napsaná, ale ne tak jsem jsem podle těchto názorů očekávala.
Z téhle knihy odkapával smutek a bezmoc.Slabá knížka, spíše novela, ale narvaná rodinným hnusem.Snad není mnoho takových.Báry mi bylo líto.Skvěle napsané.
Prapodivná kniha o jedné dost podivné rodině. Nedozvíme se, kde se ve všech bere to zlo, to věčný nasrání na celej svět. Proč je matka tak nesnesitelná. Proč otec beze slova vyřeší jakoukoliv situaci výpraskem. Asi chápu, že takový rodiny jsou, však je každý týden můžeme vidět ve výměně manželek, ale stejně jak to nemám potřebu sledovat tak o tom nepotřebuju číst.
Kniha je útlá, moc dobře se čte... Ale je velmi náročná... Po přečtení jsem jen zůstala zírat a hlavou mi proběhlo, to jako vážně? Vážně se tohle děje?.. Neskutečný.....
Musím vyzdvihnout popsání pocitů Báry... Hodně mě bavilo to propojení, jak se na věci dívala Bára, jak její máma a ostatní členové rodiny..
Příběh je rozhodně smutný, ale přesto si troufám říct, že stojí za přečtení... Nemůžu říct, že se mi kniha líbila, ale také nemůžu říct, že se mi to nelíbilo... Je to zvláštní, mrazivý příběh....
Moc pěkná knížečka, škoda, že nebyla delší a víc propracovaná. I tak se ale autorce podařila docela věrohodná sonda do pocitů dvanáctileté dívky, kterou rodiče vnímají jako problematickou, aniž si ve své omezenosti uvědomují, že těmi problémovými jsou vlastně oni sami.
Souhlasím s recenzenty a autory komentářů v tom, že postavy jsou podány ponékud schematicky a černobíle. Souhlasím i s kritikou jisté nelogičnosti v ukotvení příběhu v čase. Přesto mě kniha hluboce oslovila a ze tří knih, které jsem od autorky četla (Dědina, Chirurg, Vrány), mě zaujala daleko nejvíc. Při uvažování o důvodech si dovolím vypomoci citátem z knihy Thomase Moora Temné noci duše: “Když se necháte pohltit fiktivním příběhem, jste to vy, kdo v něm prožívá své emoce a koho o něm napadají myšlenky. Přemýšlíte o příběhu ve vztahu k sobě.” Jsem neskromně přesvědčená, že toto by se mi u špatné knihy nestalo, na to jsem příliš pokročilý čtenář.
Na téhle knize zkrátka něco je, dávám plný počet hvězdiček a dopručuji k přečtení.
Na tuhle knihu jsem se opravdu hodně těšila, všichni ji chválili a všechny moc zasáhla. Tak jsem si ji hned koupila ale teď po přečtení, co na ní říkám? Konec byl takový zvláštní ale příběh se mi zdál průměrný, čtivé to bylo to ano. Ale nechápu proč je kolem téhle knihy takový boom. Možná je to i povahou člověka jak je kdo citlivý a tak a hlavně je to i tím kdo si už co prožil atd., samozřejmě bylo hrozné co se Barči v domácnosti dělo, (jsou samozřejmě i horší ale i lepší rodiny) bohužel však takových rodin je hodně i já mám svých zkušeností (nejde přímo o příběh v knize) a nebo i co jsem slyšela o rodinách mých přátel. Strašně mě mrzí že malé dítě opravdu se bojí o pomoc požádat a já se nedivím. Je zmatené a neví jestli dělá dobře nebo ne.
Mně se knížka nelíbila. Vím, že existují rodiny, kde to takhle funguje. A myslím si, že každá žena - matka by měla dbát přede vším o sebe a svou pohodu, aby mohla mít ráda své děti. A určitě by neměla upřednostňovat jedno před druhým. Naštvalo mě, že byla knihovnice, protože to bývají velmi prima ženy. A mám dojem, že Petra Dvořáková není realistka, ale pesimistka. Inu, asi má takové zkušenosti. A musím říct, že tentokrát se mi nelíbil ani použitý styl jazyka.
Děsivý příběh. Opět skvěle napsané, postavy jsou tak reálné, že má člověk pocit, že bude křičet...a hlavně na matku!!! Děsivé je, že má člověk celou dobu pocit, že se něco takového může dít i u jeho sousedů. A po přečtení ovládne neuvěřitelná touha obejmout vlastní děti a říci jim, jak jsou skvělé!
Tolik zla a nepochopení v poměrně útlé knížce... Ale nebylo to lehké čtení, jak by se z délky mohlo zdát. Pro mě ne... o to silnější příběh Barunky, se kterou jsem tolik soucítila, tyranským otcem, který si vylíval vztek. O matce ani nemluvě.
Jednohubka, kterou jsem přečetla v podstatě za večer. Místy mi bylo za jednu z hlavních postav tak úzko, až mě z toho bolelo u srdce a dost jsem se s jejími pocity ztotožnila.
Depresivní čtení, které asi není pro každého, ale na druhou stranu příběh upozorňuje na důležité téma, které by nemělo být přehlíženo.
I přestože se jedná o útlejší knížečku, příběh je vystavěn tak, že pojmul vše podstatné, dokázal zaútočit na city a i postavy byly velmi realistické.
Příběh je smutný a surový, poselství jasné a i tak se mi o knize nepíše snadno. Za mě jedna z nejlepších českých beletrií za poslední léta.
Panebože to bylo tak hrozné a tak strašně smutné.
Na pár stranách najdete velký, silný příběh s naprosto perfektně vykreslenými charaktery jednotlivých postav, které ve vás dokážou zvednout bouři emocí.
Tu matku budu nenávidět nadosmrti, z chlípného a násilnického otce mi bylo na zvracení a Katušce to snad Boží mlýny semelou.
Provázanost příběhu s vraní rodinkou je dokonalá. Ilustrace a provedení knihy úžasné. Zatím nejlepší autorčino dílo.
Barunko, holčičko, je mi to moc líto!!!
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Syrové, velmi. Autorka otevřela téma, které je velmi citlivé. Líbila se mi paralela s vranami, příběh skončil velmi neočekávaně, rychle, řekla bych zničehonic...