Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539377/bmid_vrany.jpg
4
4027
4027
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Úžasna kniha.. přečteno jedním dechem.. první věty mě udivily ale mrazivé až do konce.
Takové knihy jsou třeba, i když je tak drásavé je číst. Od začátku víme, že všechno je špatně, ale cestu ke smíření nedokáže hledat žádná z postav. Text není dlouhý, ale je velmi působivý, nic v něm nechybí a nic v něm nepřebývá.
Už je to nějaká doba kdy mě průběh knihy tak rozčiloval, jako u této... Hltala jsem ale každou stránku, je to čtení na jeden, dva večery.
O této útlé knížce už toho bylo v online prostoru napsáno tolik, že ani není třeba nic moc dodávat.
Za mě jen to, že:
Ano - postavy se možná občas chovají nepochopitelně a vy nevíte proč, ale v tomto případě to funguje. Vždyť frustrace v reálném životě také pramení z něčeho pro okolí skrytého a nejasného...
Prostě si to přečtěte... Je to tak krátké, že to zvládne každý a máte-li děti, je to něco jako povinná četba.
Velmi silný příběh ,který se do mě nadlouho zapíše. Příběh vyprávěný z pohledu dítěte a matky. Kniha je plná smutku ,bezmoci a nepochopení. Hodně silná kniha plná emocí,které mě přímo pohltily. Má druhá přečtená kniha od Petry Dvořákové a naprostá spokojenost, tak se budu muset pustit do dalších jejích knížek.
autorka mistrně ovládá umění pointy, vyprávění ovládá jak obsahově, tak formálně; tuším, že za 50 let bude patřit ke klasikům české literatury = na pětistovku s Dvořákovou!
Tedy, přečteno. Před spaním jsem ji začala, pak noc plná snů s výjevy z knihy. Následující dopoledne dočteno. Je to jedna z mála knih, která mě zaujala, vtáhla do děje. Ovšem, když si člověk (na základě vlastních zkušeností) uvědomí, že se nejedná o fantazii, z příběhu je mi smutno, nanic. Asi spousta lidí to tak má, že jen "já, já, já, já..." Moje potřeby, moje pocity, bez ohledů, empatie, komandovat, řvát, ňamcat si svůj světýček. Mám vztek.
S anotací ke knize se nijak zvlášť neztotožňuji. Že by vrány byly Bářinými spojenci? Ano, je to obraz, který svým nenápadným životním koloběhem, pro pozorovatele de facto neměnností, nezradí. Jsou tady, na svém místě, je to jistota. Takže, ano Bářinými spojenci by nakonec být mohly. Ale spíš mám pocit, jako by byl vymyšlen název knihy a ten měl být nějak nasunut do příběhu, lehce propojen.
Tahle graficky povedená knížka vás nenechá vydechnout. Dovoluji si tvrdit, že mnoho žen, buď jako matky nebo jako pubertální dcery, podobný příběh zažily.
Jako matce se mi tato kniha četla velice špatně. Mnoho z toho, co lidi dokážou nechápu a je mi úzko. Paní spisovatelka krásně popisuje myšlenkové pochody dítěte.
Jako mazec. Popravdě vůbec nevím co si myslet... přijde mi to strašně smutné ale zároveň veselé, jak Baruška dokázala milovat a být spokojená v tom všem hrozném. Jsem velmi zmatená.... moc hezká kniha. Dekuji pani Dvořákové.
Masakr :( Z knihy je mi hrozně smutno. Dočteno před několika okamžiky, ale už teď vím, že příběh Báry ve mně zůstane asi dlouho. Chování rodiny odporné ze všech stran.
Krátký syrový příběh o dospívající dívce. Musím říci, že ta matka byla na facku.
Bohužel se řadím k těm, které mrzí utracené peníze za e-knihu.
Za mě je anotace ke knize mnohem lákavější než kniha samotná. Od autorky jsem zatím nečetla nic, Vrány byly první knihou a nevím, zda jí ještě dát šanci. Zlákaly mě blogerské recenze, ale upřímně ten kladný ohlas nechápu. Nemyslím si, že mi knížka jen "nesedla". Myslím si, že není moc dobrá. Necítila jsem žádné mrazení a do příběhu jsem se nevcítila. Přijde mi, jako by se vydal jen nástin knihy bez úprav. Nesedělo mi chování postav a vůbec jsem v tom neviděla 12letou holku. Závěr mi pak přišel přehnaný, nechci spoilovat, ale situace, které jsou v knize popsané, mi vůbec nepřišly, že by vedly k tomu, jak byla kniha zakončená. Knihou jsem se vyloženě prokousávala a nezaujal mě ani styl psaní.
Asi bych chtěla v prvé řadě poděkovat svým rodičům, že nikdy mezi mnou a mou sestrou nedělali žádné rozdíly, ani v dětství ani teď v dospělosti!
S dospívající Barčou jsem to prožívala. Bylo mi líto, jak v ní vyvolávali pocit její vlastní viny a to že se musela stydět za něco, co je vlastně zcela normální a přirozené. Na matce mi vadilo hlavně to, že stále řeší "co by tomu kdo řekl, co by si pomyslely kolegyně v práci, atd." Místo toho, aby více naslouchala vlastní dceři. Vytáčelo mě oslovování Katuška a Baruna!
Petru Dvořákovou jsem znala nejprve jako autorku dětských knížek - Flouk a Líla je skvělá knížka s výborným nápadem. Potom jsem přečetla Sítě a nebyla jsem zklamaná. Na Dědinu jsem si zatím netroufla. Pokračovala jsem Chirurgem - a nedočetla jsem, připadal mi "šitý" horkou jehlou.
Vrány jsem sice zhltla za jedno odpoledne, ale můj dojem je takový rozpačitý. Souhlasím s Jizi - občas nevěřím probíraným tématům, jindy mě překvapí "zastaralost" textu (velmi podobný dojem jsem měla třeba z dětské knížky Samota není zlej). Dítě/dospívající a jeho problémy s biologickou rodinou, v kolika knihách se tohle téma objevuje a kolik dětských hrdinů je na tom podstatně hůř? Ale každý jsme jinak citlivý a jiné věci se nás dotýkají. Takže něco beru a souhlasím, ale některé věci/situace mi vůbec nesedí.
Kdybych se s touhle knihou nepotkala, necítila bych se nijak ochuzená. Flouka a Lílu bych postrádala rozhodně více.
Takový hořký bonbónek. Pokud se vám z nějaké postavy otevírá kudla v kapse a zanechává ve vás hodně negativní pocity, znamená to, že se kniha opravdu povedla. Přesně taková byla "matka" Báry. Aneb kolik dětí pokazily vlastní rodiče.
Bohužel v dnešní době, kdy na nás těžké životní osudy útočí denně z novin i tv, je tohle příliš slabý odvar. Čekala jsem nějakou gradaci domácího násilí, možná i sexuální obtěžování, poté by konec nebyl tak bijící do očí. I když na druhou stranu nám může ukázat, že někdy stačí málo aby se člověk rozhodl pro tak dramatický konec.. Za mě by kniha klidně mohla mít o 50 stran navíc s vysvětlením proč se rodiče k druhé dceři takhle chovali. Kniha je hezká ale všeho je v ní málo. Není tak silná aby se vryla do paměti.
Tahle kniha mě neskutečně vtáhla. Překvapilo mě ale, jak je krátká. Než jsem se pořádně nadechla, už jsem byla za půlkou. Hrozně čtivý, ale komplikovaný příběh. Bohužel věřím, že takové příběhy a osudy se najdou v mnoha rodinách. Po celou dobu čtení jsem měla nutkání hlavní hrdinku zachránit. Ale přijde mi, že toto je začarovaný kruh, který nemá snad řešení. Co v takovém příběhu může hrdinka dělat? Nevím. Nedokážu si v sebe představit. Asi bych se do sebe vtáhla jak nikdy v životě. Je to smutné, co se v rodinách může dít. Jak se rodiče chovají k vlastním dětem. Ty si pak myslí, jak je všechno jejich vina a vše vztahují na sebe. Hrozné, že se tohle pak na nich otiskne a podepíše po celý život. Nebo tomu bohužel já věřím. Smutné, ale dosti reálné.