Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539377/bmid_vrany.jpg
4
3880
3880
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Velké drama na malém prostoru. Dospívající Bára je umělkyně tělem i duší, hlava se jí zmítá v tvůrčí inspiraci a v jejím kypícím nadbytku prostě nezbývá místo na srovnané boty, vyleštěnou vidličku a pastelky srovnané v řádku. Kontrastním protikladem je Bářina matka, pro kterou je uklizený, vycíděný a nablýskaný domov vrcholem existence a snad i odrazem zdánlivě dokonalého, neposkvrněného života. Jen kdyby to ta Bára pořád tak nekazila...
Vrány se zabývají konfliktem mezi matkou a dcerou, více ale konfliktem mezi zcela rozdílnými povahami, které se navzájem nechápou. Ale zatímco jedna na jejich nepochopení má vzhledem k nízkému věku jaksi nárok, ta druhá zaslepeně setrvává na svých plytkých nárocích a vymáhá je všemi způsoby. Celý zážitek umocňují dvojí výpovědi zúčastněných a jejich výklady skutečností stávajících i minulých.
Vrány jsou kniha o sobectví a ubližování, kniha o ranách tělesných i duševních. Vyvolávají úzkost, lítost a bolí. A nepochybuji, že s podobnými osobnostními kontrasty se v denním životě setkávají všichni, mnozí snad i ve svých rodinách. Lze jen doufat, že Vrány některým lidem alespoň trochu otevřou oči a nastolí cestu porozumění.
A nakonec ještě věcně - anotace knihy je lehce zavádějící a slibuje něco, co čtenář nedostane. Na druhou stranu o zklamání nemůže být řeč. Naopak, konkrétně mě se kniha v osobní rovině velmi hluboce dotkla.
Mezikapitoly s vránami mají snahu o jakousi přidanou uměleckou hodnotu, kterou tím dílo, bohužel, nenabylo. Ale i přesto jsem ráda, že vzniklo, neboť jeho hodnota se pohybuje jinde.
Kniha mě nezaujala a dočetla jsem jenom silou vůle, vzhledem k nadšeným komentářům. Pořád jsem doufala, že se příběh nějak rozvine a než k tomu stačilo dojít, doslova jsem se prokousala na konec knihy. Téma sice silné, smutné, ale celkové zpracování mě spíš otrávilo. Za mě ztráta času.
Krátké, ale silné.... Tohle si žádné dítě nezaslouží. Ale rodičem může být bohužel každý, i ten který by jím být nikdy neměl:(....
Ufff.... Musím říct, že je to kniha u, které jsem po dlouhé době spustila na konci slzy. Tak jsem se do příběhu vžila až mě to dostalo,uz jenom z toho důvodu, že jsem matka dvou dcer. A nedovedu si představit, že bych se takhle měla ke svým dětem chovat. Nepředstavitelné...
Příběh dvanáctileté Báry, která je výtvarně talentovaná. Zároveň je však nepochopená svou rodinou.
Kniha je vyprávěna z pohledu dívky a zároveň z pohledu její matky. Mají mezi sebou spoustu nedorozumění a tím začíná většina problémů.
K této knize je zbytečné něco psát. Prostě si ji přečtěte, určitě Vás zasáhne. Pro mě bylo strašně těžké si představit, že spoustu dětí musí prožívat to, co Bára. Při čtení knížky jsem měla pocit, že bych měla křičet, zasáhnout, něco udělat…
Na první pohled a vystupováním na veřejnosti, běžná a normální rodina, ale uvnitř zkažená, což nikdo nevidí. Díky tomu, že příběh vypráví právě mladá slečna, je zde dobře vidět její důvěra v rodinu, neznalost problémů a dětská naivita. Mám pocit, že i díky tomu to člověka více zasáhne.
Děkuji autorce, že se nebojí takovýchto témat, věřím, že to třeba může i někomu pomoci, někoho někam nasměrovat….
Celé to bylo silné, lidské, smutné
Uffff, no autorka otevřela těžké téma. Myslím že si ani neuvědomujeme v jakém množství rodin je taková situace. Musím smeknout před autorkou jak v krátké novele dokázala obsáhnout složitost tohohle tématu a složitost povah obou hlavních postav.
Svoji tragičností mě Vrány velice zasáhly, přestože jsem si je chtěl původně přečíst na odreagování. Běžná rodina s dvěma malými dcerami ničím až tak dramaticky nevybočuje z normálu, přesto řetězení drobných rodinných epizod a vztahových kolapsů buduje silné základy pro následnou tragédii, které se jaksi nikomu nedaří zabránit. Když se kniha jmenuje po ptácích, když se v ní opakují literární obrazy ptáků, pak hlavní postava směřuje ke vzletu k nebesům. Buď získá křídla svobody nebo křídla vnitřního poznání, anebo přesvědčí sám sebe, že mu křídla narostla, byť nic takového samozřejmě možné není... A to nemůže dobře dopadnout.
Smutný příběh, přečteno za jeden den. Moc krásně napsáno, Petra Dvořáková opravdu umí. Je mi moc líto, že v době, kdy netrpíme materiálním nedostatkem, je pořád ještě spousta dětí, jež nežijí v prostředí, které by si každé dítě zasloužilo - v klidném, bezpečném a láskyplném. Každý by měl něco málo, cokoli udělat, aby všechna děcka žila v klidu a pohodě. Mějme oči otevřené a sledujme okolo sebe, jestli to tak opravdu je, mnohému se dá předejít.
Kniha je napsaná velice poutavě....příběh o Barče, která bohužel neměla štěstí na svojí rodinu je opravdu zdrcující....a bolestivý. Když jsem četla knížku a pokaždý se tam objevila smutná část příběhu, tak jsem chtěla teleportovat k Barče a pomoct jí ze spárů hrůzi, co jí čekal doma. Příběh mě opravdu vzal za srdce. Za mě tato knížka dostává plný počet hvězdiček.
Jako rodiče mě příběh Báry dost bolel..ta bezmoc byla nejhorší, co takové zacházení s dětmi může udělat a kam až zajít? Spousta znepokojivých otázek... Také přemýšlím nad některými kritikami knihy,které jsem zde v Recenzích četla-autorce je mj.vytýkána mělkost,nepropracovanost a až plytké pojetí. Já si však myslím, že dané téma ani hlubší zpracování nepotřebuje. Je tak děsivé samo o sobě, že není třeba konstruovat detailnější vazby, motivy či emoce. Mně to přišlo dostatečně úderné a jasné i v tomto pojetí. Takže za mě plný počet a další slova k tématu nemám...na toto temné téma jsou totiž všechna slova krátká.
Velice úsečná a přitom precizně provedená sonda do rozkládající se rodiny. Motivace jednotlivých postav zůstává čtenáři skryta, některým může chybět zdůvodnění, proč se Bářina matka chová, jak se chová. Podle mého je to ale z velké části autorský záměr, matka (a také otec, sestra) není v Bářině životě přítomna jako osoba, spíše jako jakási vnější nepochopitelná síla. A ač se dívka snaží, nic se na tom nemění.
Jednu hvězdičku strhávám za konec, který podle mě podle mě potřeboval více prostoru na to, aby se rozvinul a příběh nepůsobil useknutě. Takto to trochu působí, jako by autorce došel dech a nevěděla, co dál a potřebovala příběh nějak ukončit. Motiv použitý na konci by si zasloužil pořádně vyznít.
Tahle kniha mě neskutečně vtáhla. Překvapilo mě ale, jak je krátká. Než jsem se pořádně nadechla, už jsem byla za půlkou. Hrozně čtivý, ale komplikovaný příběh. Bohužel věřím, že takové příběhy a osudy se najdou v mnoha rodinách. Po celou dobu čtení jsem měla nutkání hlavní hrdinku zachránit. Ale přijde mi, že toto je začarovaný kruh, který nemá snad řešení. Co v takovém příběhu může hrdinka dělat? Nevím. Nedokážu si v sebe představit. Asi bych se do sebe vtáhla jak nikdy v životě. Je to smutné, co se v rodinách může dít. Jak se rodiče chovají k vlastním dětem. Ty si pak myslí, jak je všechno jejich vina a vše vztahují na sebe. Hrozné, že se tohle pak na nich otiskne a podepíše po celý život. Nebo tomu bohužel já věřím. Smutné, ale dosti reálné.
Úžasna kniha.. přečteno jedním dechem.. první věty mě udivily ale mrazivé až do konce.
Takové knihy jsou třeba, i když je tak drásavé je číst. Od začátku víme, že všechno je špatně, ale cestu ke smíření nedokáže hledat žádná z postav. Text není dlouhý, ale je velmi působivý, nic v něm nechybí a nic v něm nepřebývá.
Už je to nějaká doba kdy mě průběh knihy tak rozčiloval, jako u této... Hltala jsem ale každou stránku, je to čtení na jeden, dva večery.
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Skrýt reklamy
Dospívající Bára to nemá doma vůbec lehký. I přesto, že se snaží, je všechno špatně. Matka na ní neustále řve, otec ji mlátí. Báry mi bylo neskutečně líto. Myslím, že ne vždy byl výprask oprávněný. Alespoň kreslení a malování ji přinášelo nějaké potěšení a útěk z reality. Je ale neskutečný, k čemu může chování rodičů dovést dítě a co je schopné udělat. Vrány byl pro mě opravdu dost silný příběh.