Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539377/bmid_vrany.jpg
4
4027
4027
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Je těžké se k něčemu takovému vyjadřovat stručně, protože z toho mám rozporuplné pocity. Kniha řeší závažné téma, a tím, jak je psána jednoduchým jazykem, plus z pohledu matky i dcery, se mi příběh úplně realisticky odvíjel před očima. Frodo měl ještě trošku zabrat, aby Báru zachránil. Myslela jsem, že vše dopadne dobře. Také mohl být více rozpracován motiv toho, proč rodiče byli jen na jednu dceru zlí a té druhé nadržovali. Na druhou stranu víme, že tohle se nejspíš ještě někde děje a konec nám aspoň dovolil si domyslet, jak to možná dopadlo...
Prvním varováním mi byl už rozsah knihy a to, jak brzy vyšla po předvánočním hitu Chirurg. A bohužel mé obavy se naplnily. Rozhodně nesdílím to všeobecné nadšení, které kniha sklízí na sociálních sítích. Téma závažné, dobře rozpracované, pohled dcery a matky výborný nápad, ale to je vše. Jak už tady bylo několikrát zmíněno, tak kniha působí nedotaženým dojmem, chybí tomu větší hloubka, vysvětlení proč je rodina tak "divná", proč ji matka nenávidí - bylo to skoro až pohádkové rozdělení dcer na oblíbenou a nenáviděnou. Příběh je čtivý, ale nemohu říct, že by mi byl potěšením, nebo mě obohatil nějak jinak. Vlastně mi po něm zůstal jen smutný pocit, a to mi přijde na knihu málo. To si mohu přečíst černou kroniku nebo bulvární zprávy.
Příběh mě bavil i když byl hodně smutný. Skončilo to moc rychle. Teď to mělo potenciál pokračovat a rozklíčovat chování postav. Autorka to však nechala na naší fantazii. Možná se dočkáme dalšího pokračování.
Krátký, ale velmi intenzivní příběh zachycující na pár stránkách komplikovaný vztah mezi matkou a dcerou .... úplně mě to vtáhlo do děje a tak jsem měla chuť Báře nějak pomoct, obejmout ....
Velmi dobré téma, které by zasloužilo mnohem lepší a dotaženější zpracování... Za mě celkem zklamání.
Dobrý příběh, až mě z toho mrazilo a zpětně jsem si procházel všechny naše každodenní konflikty s dětmi :)
Právě jsem dočetla.
Od zacatku knihy jsem byla strašně naštvaná na ty rodiče.
Kniha depresivni,ale moc pěkně napsaná.
Určitě po ní nekdy sahnu znovu.
Jedna velká deprese. Přímo ze života. Pro mnohé matky, otce, rodiče. Ode mě pět smutných hvězd.
Po 60 stránkách jsem chtěla knížku odložit. Jako mamině od dvou dětí mi nedělá dobře, když někdo ubližuje bezbranným dětem, natož když to dělají vlastní rodiče. Ale protože vůči autorce, která píše opravdu bravurně, by to bylo nefér, dočetla jsem až do konce. Jen mi je z příběhu smutno...Dokážu si představit, že se tohle skutečně stává v některých rodinách a je mi nesmírně líto těch dětiček, kterým rodiče ubližují jak psychicky, tak fyzicky. Nechápu, jak je toho někdo schopen.
Útla knižočka, ktorá má najskôr upútala svojím tajomným obalom vzbudzujúcim predzvesť nejakej tragédie, a potom aj samotným názvom. Vrana sa vraj pokladá za symbol osamelosti a jej krákanie sa doteraz u nás považuje za posolstvo zlých správ.
Po prečítaní príbehu musím priznať, že vzhľadom aj názvom knihy autorka síce bravúrne vystihla jeho podstatu, ale k úplnej dokonalosti mi tam predsa niečo chýbalo... Akoby ta podstata vedúca k fatalnému koncu nebola až tak závažne podaná, aby to nakoniec vyznelo trochu presvedčivejšie a aj uveriteľnejšie. Je fakt, že už iba to, ako to je napísané sa nečíta ľahko, ale predsa tam absentuje hĺbšia sonda do myšlienkových pochodov hlavnej hrdinky, aby som úplne mohla pochopiť jej konečné rozhodnutie.
Je mi ľúto, ale to je môj bezprostredný pocit po prečítaní.
Byla jsem tam. V tom pokoji, v té kuchyni, v té škole, všude. I v jejich hlavách. Dvořáková umí tak parádně přepínat mezi postavami. Některým čtenářům chyběla hloubka, důvody. Ale mně se právě líbí ta kulometná palba, tím to právě člověka rozseká. Symboliku vran chápu jako příměru k bezpodmínečné lásce. V ptačí rodince je všechno tak, jak má. To jen člověk si navzájem dělá sviňárny. A taky nakonec i těm vránám... Ať je to jak chce, zase maximální spokojenost. Každá autorčina kniha je totálně jiná a to mě vážně baví.
Fuuha..no přečetla jsem ji za chviličku i proto, že je teňounká, ale hlavně mě fakt zajímalo jak to dopadne. Ta matka mě hrozně štvala. Jak může někdo nenávidět své dítě? Upřednostňovat jedno před druhým? Okej ten otec byl typický kretén, to bych ještě pochopila, ale ta matka... silný příběh a lituji děti, které v takovém prostředí vyrůstají.
Na rozdíl od některých přispěvatelů nepostrádám v knize psychologickou sondu do matčiny hlavy, s cílem odkrýt její motivace a rozdílný postoj a přístup k dcerám. Příběh vnímám jako záměrně vystavený na matčině chladném a zuřivém přístupu k Báře. Ne všichni, v tomto příběhu ani v životě, jednají racionálně, rozebírají své jednání a chtějí se z něco poučit, změnit se. Mnohdy jednáme zkratkovitě na základě emocí, jež jsou nám jako lidem vlastní a ve vyhrocených situacích jsou primárním zdrojem našich slov a činů. Příběh vnímám jako hodně dobře mířenou facku. Netřeba zabíhat do detailů, proč se kdo chová tak či onak. Můžete těmto motivům věnovat hodiny a hodiny dalším studiem odborné literatury... Na mě působila nespravedlnost a chlad rodinných příslušníků věrohodně. Vyvstává mi v hlavě otázka, kterou si možná klade vícero lidí, jež má sourozence - kolik rodičů upřednostňuje jedno dítě před druhým? Vědomě, či nevědomě? A nemám nutně na mysli přítomnost agresivního chování a násilí...
Uffff... Přečteno za necelé dvě hodiny, potom ovšem další dvě hodiny přemýšlení. Rozsekalo mě to totálně. "Vráňátko" Barunku bych vzala do náruče a konejšila a konejšila. Je to naprosto mistrovské vystihnutí totálního rodičovského selhání, vystihnutí rezignace na dobro, lásku k dítěti, pochopení, vedení dítěte, předávání hodnot, podporu v dovednostech, rezignace na komunikaci a na laskavost k dítěti! A bohužel to vychází ze života, ze skutečných příběhů, o to víc to zraní a zasáhne. Tleskám Petře Dvořákové za další naprosto úžasnou (ač přesmutnou) knihu. Nebo vlastně - tato mi z jejích děl připadá zatím nejskvělejší. Pět hvězdiček je málo! ;-)
Dloouho jsem váhala, zda číst nebo ne, díky recenzím a komentářům a hlavně jako máma osmileté dcerky ... nakonec "zvědavost" zvítězila .... ufff ... jedním slovem ... BOLAVÝ .... ale nelituji, v dnešní době je potřeba připomenout, jak je dětská duše křehká...
Kniha se čte rychle a dobře, jednoduchý jazyk dodává postavam větší realisticnost, bylo mi z toho celou dobu uzko, ke konci už z chování rodičů u fyzicky špatně. K zamyšlení jak se chovají lidé kolem nás. Pro mě připomenutí, jak bajecnou maminku mám! ❤️