Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539377/bmid_vrany.jpg
4
3880
3880
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Dávám plný počet, ale při čtení se mi dělalo až fyzicky zle.
Skvěle napsaná knížka, líbil se mi příběh napsaný ze dvou stran.
Buďme na své děti hodní, vžijme se do jejich pocitů a vzpomeňme si sami na sebe...
Smutné na tomto příběhu je, že je to realita. Mnoho rodičů si neuvědomuje své chování, nebo jim přijde správné, ale zapomínají, jak se to může odrazit u dítěte. Měla jsem chuť malou Barušku obejmout a říct jí, že není sama, že jí máme rádi. Bylo to opravdu drsný a chvílemi jsem se děsila, co ještě přijde - hlavně od jejího otce. Závěr knihy mě překvapil, protože to jsem skutečně nečekala. Aneb jak zakončit knihu svobodou. V knize vidíme pohledy matky, otce a dětí. Je to opravdu fantasticky zachycené a mnozí se s některou postavou ztotožníme. :-)
Petra Dvořáková nebude autorkou, kterou bych vyhledávala. Už Chirurg mě dost zklamal, protože mi připadal nijaký, obyčejný a knižně záhy zapomenutelný (vlastně jsem teď půl roku po poslechu musela chvilku přemýšlet, co že se tam vlastně dělo - no, nic). Vrány mají být šokující a téma určitě takové i je, ale to literární zpracování prostě zatraceně drhne. Vím, že je to vyprávěno z pohledu dvanáctileté holky, takže to asi ani nemá být nějaké květnaté vyprávění. Ale zároveň tam hovoří i matka a ta se vyjadřuje obdobně "ploše", působí tak daleko primitivněji, než by člověk u knihovnice čekal. Už u poslechu Chirurga mě napadlo, že autorka má asi problém s ženami ve středním věku, protože obdařit je tak strašně protivnými letorami, působí, jako by se někomu mstila.
U mě taky blbý, že jsem těsně před Vránami dočetla úžasně literárně vystavěný Šikmý kostel a to pro mě prostě byla kniha s obřím ká, plastická, dechberoucí. Vrány jen jsou. U Petry Dvořákové jako by byly texty vydřené a přitom to stejně není ono. Pořád tomu chybí ta lehká ruka, chybí tomu melodie, plynutí, něco, díky čemu se příběh ještě více zaryje, něco, co zatne drápky. A nejen silný motiv je výhrou.
Navíc, jak už zde napsalo více lidí přede mnou, Vrány jsou neuvěřitelně černobílé, nemají pořádné zázemí, není jasných spousta proč, text je povrchní a postavy jsou hodně zploštělé. Ano, Barbory je každému líto a přál by jí, aby se jí dostalo i lásky, ale stejně je to přání k ničemu, protože je od začátku do konce jasné, že k tomu nedojde a kam příběh směřuje.
Uf, co k tomu říct.. silný příběh, který mě svým způsobem vrátil do dětství (kdy jsem četla knížky pro mládež a vehementně malovala a neuklízela po sobě) a zároveň ve mě probouzel tu racionální dospěláckou stránku. Chtělo se mi na některé postavy zakřičet a Báru chránit.
Konec byl jiný než jsem očekávala a příběh se do mě pořádně otiskl.
Úžasná kniha! Velmi čtivá, nemohla jsem se vůbec odtrhnout. Příběh je skličující a myslím si, že ve mně bude ještě dlouho znít. Moc se mi líbilo vyprávění z pozice dvou postav. Možná je pravda, že příběh mohl být rozpracovanější, ale autorka se rozhodla pro kratší formu a mně osobně to vůbec nijak nevadí. Za mě nejlepší kniha, co jsem za dlouhou dobu četla.
Četla jsem ji “jedním dechem” a při čtení mi bylo tak úzko.... hodně silný příběh...
Nemám slov... Dvořáková opět dokázala až neuvěřitelně brutálně popsat situaci. Při čtení mi bylo těžko, ale nedokázala jsem se odtrhnout.
Výborně napsaný příběh, tak živě, až věřím, že se opravdu stal... bylo to moc smutné čtení a ten konec...
Mně bylo při čtení tak hrozně smutno a úzko, snad jako ještě nikdy u žádné knížky. Celou dobu jsem měla potřebu Báru obejmout a doufala jsem, že to dopadne dobře.. Nedopadlo, tak, jak se to stává i v životě. Na Vrány budu ještě dlouho myslet.
Dlouho se mi nestalo, že bych u čtení knihy chtěla vstoupit do příběhu a nějakým způsobem zakročit. Vždyť to bylo tak nefér!
Přečteno za 2,5 hodiny, kniha původně pro mamku. Neodolala jsem a chtěla jsem pouze nakouknout. :D Mně se kniha líbila moc. Příběh je sice depresivní, ale napsaný jednodušše, dobře a rychle se čte. Po celou dobu jsem měla pocit, že se ocitám mezi postavami, děj mě pohltil a Barunky mi bylo opravdu líto. Chápu některé komentáře, že byl příběh nedotažený, mně osobně to stačilo a ráda jsem si zbytek domyslela a zamyslela se nad tím celým. Za mě rozhodně nejlepší knížka, co jsem za poslední dobu četla. Měla jsem celou dobu pocit, že to nemůže ani dopadnout dobře, konec byl dost nečekaný. Určitě se mi vryla do paměti a budu na ní ještě dlouho myslet.
Kniha se čte rychle a dobře, jednoduchý jazyk dodává postavam větší realisticnost, bylo mi z toho celou dobu uzko, ke konci už z chování rodičů u fyzicky špatně. K zamyšlení jak se chovají lidé kolem nás. Pro mě připomenutí, jak bajecnou maminku mám! ❤️
Je těžké se k něčemu takovému vyjadřovat stručně, protože z toho mám rozporuplné pocity. Kniha řeší závažné téma, a tím, jak je psána jednoduchým jazykem, plus z pohledu matky i dcery, se mi příběh úplně realisticky odvíjel před očima. Frodo měl ještě trošku zabrat, aby Báru zachránil. Myslela jsem, že vše dopadne dobře. Také mohl být více rozpracován motiv toho, proč rodiče byli jen na jednu dceru zlí a té druhé nadržovali. Na druhou stranu víme, že tohle se nejspíš ještě někde děje a konec nám aspoň dovolil si domyslet, jak to možná dopadlo...
Prvním varováním mi byl už rozsah knihy a to, jak brzy vyšla po předvánočním hitu Chirurg. A bohužel mé obavy se naplnily. Rozhodně nesdílím to všeobecné nadšení, které kniha sklízí na sociálních sítích. Téma závažné, dobře rozpracované, pohled dcery a matky výborný nápad, ale to je vše. Jak už tady bylo několikrát zmíněno, tak kniha působí nedotaženým dojmem, chybí tomu větší hloubka, vysvětlení proč je rodina tak "divná", proč ji matka nenávidí - bylo to skoro až pohádkové rozdělení dcer na oblíbenou a nenáviděnou. Příběh je čtivý, ale nemohu říct, že by mi byl potěšením, nebo mě obohatil nějak jinak. Vlastně mi po něm zůstal jen smutný pocit, a to mi přijde na knihu málo. To si mohu přečíst černou kroniku nebo bulvární zprávy.
Příběh mě bavil i když byl hodně smutný. Skončilo to moc rychle. Teď to mělo potenciál pokračovat a rozklíčovat chování postav. Autorka to však nechala na naší fantazii. Možná se dočkáme dalšího pokračování.
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Skrýt reklamy
Smutný příběh. Matka by chtěla mít perfektní rodinu, naklizeno a pořád jí to někdo kazí - dvanáctiletá dcera Bára. A tak si na ní své , někdy s pomocí otce, frustrace vybíjí. Bára utíká ke své vášni - kreslení. Z matky je nám někdy dost zle, z otce začíná být ouzko, Bára opět pláče, příběh náhle končí.