Vrány
Petra Dvořáková
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Hodně depresivní příběh, který ve mně bude doznívat ještě dlouho. Asi ne úplně nejlepší čtení pro tuto dobu. Perfektně zpracovaný vhled do pocitů dítěte, které se cítí být oprávněně upozaděno.
Uf, tato novela se mnou docela otřásla, chvílemi mi běhal mráz po zádech... Knížka je útlá, přečetla jsem ji na jeden zátah, vcucla mě a nepustila. Silný, depresivní příběh z jedné české rodiny, uvěřitelný, bolavý a ten závěr... to mě rozsekalo. Čtivé, nabité emocemi, klobouk dolů autorce.
Síla... Nechápu uvažování takové matky..Otec hodně upozaděný, ale tak to v knížkách paní Dvořákové bývá.. Nejhorší na tom je bezmoc, protože lidé jako Barčini rodiče nepochopí, že dělají něco špatně.
To bylo hustý,ještě nikdy jsem nepřečetla knížku na jeden zátah za 3 hodiny. Spolu s Dědinou nejlepší knížka od autorky. Je až neuvěřitelné jak se dokázala vcítit do hlavní postavy.
Petru Dvořákovu mám ráda, líbí se mi její tvorba.
Tento příběh mě pohltil už od první stránky a nedokázala jsem se od knihy odtrhnout.
Když jsem si knihu brala ke čtení vůbec jsem nevěděla o čem kniha je a jaký ukrývá příběh.
Příběh je to velice silně emotivní a depresivní. Tak strašně jsem soucitila s Barčou. Bylo mi ji líto. Nesnáším takové lidi, kteří ubližují druhým a navíc svým dětem. Měla jsem tolikrát chuť řvát na rodiče aby se vzpamatovali a chovali se rozumně a s klidnou hlavou.
Smutný, ale o to silný, dechberoucí příběh, který budu nějakou dobu vstřebávát.
Rozhodně doporučuji k přečtení.
Kdybych nemusela do práce, přečetla bych na jeden zátah. Nad poslední stránkou jsem zůstala sedět a snažila se pochopit..vstřebat. Ani po několika dnech mi kniha nejde z hlavy. Tohle by si měla asi přečíst každá máma.
Mám tři děti. Možná i proto bylo působení knihy tak silné, že se objevily slzy.
Neobyčejně silná, s pozoruhodnou empatií napsaná výpověď o pubertě a jinakosti. Člověku je líto všech, matky, otce, sestry, učitelů - a vrány Báry nejvíce... Kdyby tato kniha mohla mít pokračování, jmenovala by se Marta v roce vetřelce (tu napsala jiná skvělá Petra, tentokrát Soukupová). A trojlístek Petry Dvořákové Proměněné sny - Dědina - Vrány ji pro mne řadí mezi nejzajímavější autorky současnosti.
Komorní příběh ze života jedné spořádané rodiny "za zavřenými dveřmi".
Nešťastná frustrovaná zaprděná a zakomplexovaná sobecká matka, absolutně nefunkční neukojený sebestředný otec slaboch (pro mě to byl právě on, kdo v rodině selhával nejvíc), holčičí puberta... Psycho, ze kterého není jen tak lehce úniku. Příběh rodiny, pro jejíž členy by byl její rozpad vysvobozením. Při čtení běhá mráz po zádech a svírá se žaludek. Takových rodin jsou bohužel spousty. V knize je to hodně černobíle nahuštěné, ale alespoň v některých částech se asi najde leckdo...
Na pět hvězdiček by si téma zasloužilo přece jen ještě o trochu víc...
Tak já nevím... Je to jedna z velmi vychvalovaných novinek tohoto roku. Ano, četla se velmi dobře. Příběh je realistický, má rychlý spád, věnuje se problémům současnosti a může se zdát až děsivý...
Co oceňuji je fakt, že mě, jako matku teenagera, donutila se občas zamyslet nad důsledky svého jednání. Ne že bych o nich nepřemýšlela. Ale popisy ze strany matky musely zasáhnout snad každou mámu, která se občas diví, co to z jejího "sladkého drobečka" vyrostlo za podivně se chovající osobnost. Opět jsem si uvědomila, jak jednoduché je mít vedle sebe potomka, který nastavením a temperamentem odpovídá Vaší osobnosti. A jak je to těžké, když se vedle Vás objeví naprostý protiklad. To si pak říkáme, jak je možné, že to naše dítě vnímá úplně jinak. Takže ano, zamyslela jsem se tak trochu nad sebou a nad mým "občasným" chozením do pokojíčka a do koupelny, a řekla jsem si, že bych přeci jenom měla respektovat mnohem více soukromí svých potomků, kteří jsou už skoro dospělí.
Co je však alarmující, je neustálé srovnávání se starší dcerou a absence jakéhokoli upřímného citu. Frustrovaná matka si tak našla svého obětního beránka a v rámci "pořádku v rodině" ho úplně rozložila. A otec - tak to byl asi ten největší průšvih. Já mám z těchto knih vždy takový pocit, že dnešní žena většinou žije v zaběhlém stereotypu, v nefungujícím manželství, které však nedokáže opustit, ve stresu, že nebude dostatečně "dobrá" - a to jak v práci, tak v domácnosti, věčně unavená a vlastně vnitřně nespokojená se svým životem.
Citlivě napsaná kniha o odcizení, o chybějících citech, o stavu dnešní společnosti.
Syrový příběh, pravdivý...čtivý, ale děsivý.
Tak jako každá knížka Dvořákové nutí k zamyšlení. Kéž by se dostal i k těm, kteří jsou předobrazem postav, a donutil k zamyšlení hlavně je.
knížka se mi ze začátku hodně líbila. potom ke konci už mi to přišlo pořád to stejné dokola a mrzelo mě, že nebyla delší a trochu ten příběh více rozvedený. i tak se ale moc hezky četla a líbila se mi. ale asi to nebude nic, co bych si chtěla přečíst ještě jednou.
Tohle je rozhodne kniha, která vás, pokud máte srdce na pravém místě, musí zasáhnout. Příběh jsem vnímala hlavně ze strany Báry a pedagogů, protože sama jsem učitelka. Zobrazované problémy byly vlastně banální, ale zároveň děsně hluboké. A ne nevšední. Sama děti nemám, ale myslím, ze všichni rodiče by si tuhle knihu měli přečíst. Je krátká, takže to zvládnou i nečtenáři.
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Velmi silné téma, které se mě, jako matky, velmi dotýká. Po přečtení jsem musela dlouhou chvíli přemýšlet, srovnat si myšlenky, jak se něco takového může stát.
...jak může mít matka víc ráda jedno dítě než druhé...