Vrány
Petra Dvořáková
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Normálně bych se do knihy asi ani nikdy nepustila, protože takové knihy nečtu, ale tohle stálo za přečtení! Je to opravdu silný příběh.
Moc hezky napsáno, přečteno během jednoho volného odpoledne jedním dechem. Doporučuji, téma palčivé, přesto velmi aktuální..
Mám obavy číst knihy, které všichni vychvalují (moc od nich čekám). Ale Vrány od Petra Dvorakova mne dostaly Kniha, co se nedá odložit z rukou ... Pořádné psycho!
Drsné, ponuré, psychologické. 12 letá dívka hledá sama sebe, plácá se v tom, je psychicky nevyrovnaná.. Příběh je velmi silný a depresivní.
Vcelku dlouho mi trvalo, než jsem se z této knihy vzpamatovala.
Tohle je top trop příběh. Autorce jsem věřila všechno do poslední věty. Linka matky Báry a Kačenky byla tak uvěřitelná, že jsem měla špatný pocit z toho, že tohle se opravdu děje a mnohdy tak blízko kolem nás.
Kniha je neskutečně ponurá. Pokud hledáte něco nad čím si odpočinete, tak asi Vrány úplně nebudou tou pravou volbou. tohle si nechejte na takový čas nečas. V tu chvíli asi plně poslouží. Určitě se ke knize chci vrátit.
Vrány jsou psychologickou novelou s temnou atmosférou, která ve vás zanechá mnoho pocitů. Dvořáková zde rozehrává příběh hysterické matky, podivínského otce, lehce divoké ale hlavně umělecky nadané Báry. Poslední hlavní postavou zde zůstává charakter Katky, sestry Báry, té hodné holčičky, která je ve skutečnosti povrchní a čtenáři na ni rozhodně brzy zapomenout.
Osobně musím říct, že jsem ráda za tento kratší rozsah, protože s rostoucím objemem by byl výsledek naprosto devastující. I nyní, několik hodin po dočtení knihy mám šílený pocit bezmoci a smutku. Srdce mám rozedrané na kousky a na duši splín.
Kniha je vyprávěna dvěma úhly pohledů - matky a Báry. Právě díky tomuto skvělému střídavému vyprávění máme možnost vidět příběh z obou stran. Závěr mě naprosto zdevastoval, ale musím se přiznat, že jsem něco podobného čekala od samého začátku.
Přečetla jsem Vrány za jedno odpůldne.Je to silný a smutný příběh.Mě osobně to dalo hodně,víc se zamýšlím nad tím co a proč děti dělají.
Kniha přečtená za jeden den, smutná od začátku do konce. Velmi mi sedí styl vyprávění Petry Dvořákové. VRÁNY jsem četla po Chirurgovi a Dědině, dávám plný počet. Dvořáková umí zaujmout, knížku neodložíte, dokud nedočtete, ačkoliv Vás bude z příběhu mrazit.
Bára a Katuška. Baruna a Katuška. Panovačnost, omezenost, nedostatek empatie i lásky. Domov? Šťastné dětství?
Velmi silný příběh. Skvělé, paní Petro Dvořáková!
Knížka mě bohužel neoslovila, či nenadchla tak jak by měla. Podle mého názoru se okolo této knížky dělá, nebo dělal zbytečný humbuk. Ne, že bych chtěla shazovat nějak příběh, či emoce, které dokáže knížka vyvolat, ale bohužel mě příběh tolik nezasáhl jak by měl a do prožívaného utrpení hlavní hrdinky Báry jsem se nedokázala vcítit. Členové její rodiny mi nebyli vůbec sympatičtí, a i další postavy nebyly vůbec dobré. Příběh má velký potenciál, ale v tomto případě nebyl využit. Co ale knížce upřít nemůžu je její čtivost. Nechci ale díky jedné pro mě nepovedené knížce na autorku zanevřít, takže si určitě příležitostně přečtu i její další knížky.
Nenadchne a může urazit. Rychlost a lehkost psaní se mi líbila, tempo bylo opravdu rychlé, ale nerozkreslenost postav, která mi opravdu hodně chyběla sice způsobila že jsem knihu přečetla za den, ale téma na mě moc nezapůsobilo, prostě se mě to tak moc nedotklo a ani neohromilo. Postavy byli rozdělené do dvou jasně daných kategorii, dobro(Bára, Frodo, Frodova matka a vzácně Báry otec...) a zlo(Katuška a její maminka), které mě sice vytáčeli do nepříčetnosti, ale nedělo by se to kdyby Matka nebyla jak zaostalejší macecha z Mrazíka, která dcery hodnotí podle schopnosti udržovat pořádek. Prostě bez dobrého záporáka to nejde. Jak už jsem zmínila tak kniha rychle odsýpala a aby se člověk mohl na chvilku pozastavit tak bylo přidáno pár slov jako třeba pipina a pak něvysvětlitelné postoje Bářiny matky. Hodnotím 2 hvězdíčkami za obálku a rychlost se kterou jsem mohla knihu přečíst(Nemyslím to zle, je super když kniha není zdlouhavá a těžká co se textu týče). Chtěla bych ale zkusit i jiné tituly autorky.
Taková jednohubka po které mi v puse zůstala pachuť.
Petru Dvořákovou jsem potkala na autorské besedě a je to úžasná osobnost, která to v životě vůbec neměla lehké. Na besedě otevřeně mluvila o svém komplikovaném vztahu s matkou a používání fyzických trestů v rodině. Při čtení knihy mi bylo úzko při představě, jak asi moc čerpala ze svých vlastních zážitků.
Já tušila, že to bude neveselé, bolavé a smutné čtení. Petra Dvořáková mě rozervala duši na kusy a ještě teď mě bolí srdce. Tak smutné! Tak skutečné! Wow!
Opět skvělá kniha! Doporučuji!
Hodně emotivní kniha, která je dost odlišná od knih, které běžně čtu. Vybrala jsem si ji hlavně kvůli hodnocení tady a taky proto, abych poznala styl psaní další české autorky. Rozhodně to nebyla chyba. Kniha se četla naprosto perfektně, není dlouhá, takže se dá přelouskat dost rychle. Už dlouho mi nebylo tak moc líto hlavní hrdinky, s Barčou jsem dost soucítila, je mi líto, že jí ani Frodo nedokázal pomoct, i když se snažil asi nejvíc ze všech. Perfektně vykreslená psychologie postav, hlavně z matky se mi chtělo zvracet. Dávám všechny hvězdy a od autorky si určitě ještě ráda něco přečtu.
Tohle pro mě byla velice silná kniha se smutným koncem. Po přečtení jsem si i dokonce řekla, ty vole, to bylo psycho.
Nicméně, pro mě první setkání s autorkou a myslím že rozhodně ne poslední. Líbí se mi i styl psaní autorky, velice realistický a prostě mě to vtáhlo do děje po všech stránkách.
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Útlá kniha se spoustou emocí. Byla opravdu napěchovaná smutkem, od začátku do konce, kdy jste si říkali Proč? Stojí jednoznačně za přečtení, ale na můj vkus tam těch špatných skutků bylo příliš, až mi to přišlo takové moc tlačení na pilu. Kdyby se rozebíralo jen jedno téma a víc do hloubky, líbilo by se mi to víc.