Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539377/bmid_vrany.jpg
4
3880
3880
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Další perfektně napsaná kniha autorky a jako bonus krásná obálka a ilustrace! Výborná gradace a dechberoucí závěr.
achjo, konec jsem obrečela.. Báru bych umačkala láskou.. silné&čtivé, přečteno za odpoledne. doporučuji.
+ krásná obálka a ilustrace.
Přečteno během dvou hodin, konec jsem tedy nečekala, ten mě dostal. Smutné, že života, tak jako ostatní romány této autorky. Pět hvězd jako vždycky.
Rozsekalo mě to... Odkrylo staré jizvy, které znovu začaly krvácet. Tolik to bolí...
Do hlavy druhých nevidíme a často se tam ani dívat nechceme. Někdy by se ale přece jen stačilo podívat do zrcadla. Tohle chceme? Jsme to pořád ještě my?
Tolik nepochopení, křivd a bolesti v tak málo slovech... Tolik citových šrámů a odmítnutí - a proč? Proč spolu víc nemluvíme? Proč to nedokážeme?
Chudák Bára. Jak já jí rozumím. Jak moc ji chápu. Protože mi tolik připomíná někoho, koho jsem kdysi dávno dobře znala...
Každý k tomu svému procitnutí musí dospět sám. Někdo tam ale nedospěje nikdy. Obávám se, že Bářina máma - a mnoho dalších - je příliš zaslepených tím, co od života nedostalo, že ztratí i to, co měly na dosah. Prostě jim to jednoho dne ...
... uletí... :(
Velmi silné téma, které se mě, jako matky, velmi dotýká. Po přečtení jsem musela dlouhou chvíli přemýšlet, srovnat si myšlenky, jak se něco takového může stát.
...jak může mít matka víc ráda jedno dítě než druhé...
Hodně depresivní příběh, který ve mně bude doznívat ještě dlouho. Asi ne úplně nejlepší čtení pro tuto dobu. Perfektně zpracovaný vhled do pocitů dítěte, které se cítí být oprávněně upozaděno.
Uf, tato novela se mnou docela otřásla, chvílemi mi běhal mráz po zádech... Knížka je útlá, přečetla jsem ji na jeden zátah, vcucla mě a nepustila. Silný, depresivní příběh z jedné české rodiny, uvěřitelný, bolavý a ten závěr... to mě rozsekalo. Čtivé, nabité emocemi, klobouk dolů autorce.
Síla... Nechápu uvažování takové matky..Otec hodně upozaděný, ale tak to v knížkách paní Dvořákové bývá.. Nejhorší na tom je bezmoc, protože lidé jako Barčini rodiče nepochopí, že dělají něco špatně.
To bylo hustý,ještě nikdy jsem nepřečetla knížku na jeden zátah za 3 hodiny. Spolu s Dědinou nejlepší knížka od autorky. Je až neuvěřitelné jak se dokázala vcítit do hlavní postavy.
Petru Dvořákovu mám ráda, líbí se mi její tvorba.
Tento příběh mě pohltil už od první stránky a nedokázala jsem se od knihy odtrhnout.
Když jsem si knihu brala ke čtení vůbec jsem nevěděla o čem kniha je a jaký ukrývá příběh.
Příběh je to velice silně emotivní a depresivní. Tak strašně jsem soucitila s Barčou. Bylo mi ji líto. Nesnáším takové lidi, kteří ubližují druhým a navíc svým dětem. Měla jsem tolikrát chuť řvát na rodiče aby se vzpamatovali a chovali se rozumně a s klidnou hlavou.
Smutný, ale o to silný, dechberoucí příběh, který budu nějakou dobu vstřebávát.
Rozhodně doporučuji k přečtení.
Kdybych nemusela do práce, přečetla bych na jeden zátah. Nad poslední stránkou jsem zůstala sedět a snažila se pochopit..vstřebat. Ani po několika dnech mi kniha nejde z hlavy. Tohle by si měla asi přečíst každá máma.
Mám tři děti. Možná i proto bylo působení knihy tak silné, že se objevily slzy.
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Skrýt reklamy
Knihu jsem si koupila náhodou, zaujala mě obálka a také to, že jsem od této autorky ještě nic nečetla.
Trefa! Do černého!
Tolik nepochopení, přehlížení, samoty, smutku. Měla jsem chuť z toho příběhu Barunku vytáhnout a vzít si ji domů. Nechápu, jak někteří rodiče dokážou jedno dítě upřednostňovat... A co je horší? Že tohle se opravdu děje a mnohdy o tom ani nevíme, jak to v rodinách opravdu je.
Ten konec byl opravdu šílený.
Pro Barunku však možná jediné východisko...