Vrány
Petra Dvořáková
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Oddechovka na jeden večer.
Neurazí, nenadchne, ale číst se to dá.
Rozhodně ji ale nepovažuji za "knihu roku".
Hodne depresivní kniha. Ta matka byla na ránu bylo mi Báry fakt líto. A ten konec ten mě teda fakt dostal, takový konec jsem nečekala.
... vztahy v rodině, domácí násilí, psychické týrání, dospívání, boj o život, smutek
☆
Nejhorší forma hnusu je týrání dětí a to jakýmkoliv způsobem. Že dostanu pohlavek nebo seřváno, že mám shnilou svačinu už měsíc v tašce, ano, chápu. Že jdu za školu a dostanu zaracha na 14 dní a musím pořád luxovat, oukej, ječím u toho, ale radši držím pusu. Ale psychické týráním, které končí fyzickým útokem se nedá jen tak přestát. Snaha o to být lepší a přitom se nezavděčit s ničím, je obrovský boj, který nejde vyhrát. Přitom je problém v tyranovi, nikoli v dítěti. Má nad ním moc a proto si dovolí na slabší. Nepřehlížejte to, snažte se pomoc, tohle si opravdu nikdo nezaslouží.
☆
Tak rychlý konec byl dost přehnaný. Matka hysterka, která je v rodině generál a dělá mezi dcerami výchovné rozdíly. Otec slaboch, který je pod vlivem matky. Pubertu má každý jinou, někdo dostane na zadek, oklepe se a jede se dál. Některé dítě je citlivé a má pocit, že mu nikdo nerozumí a u matky pochopení nenachází. Ségra mi taky byla dávána za příklad, byla ta lepší a hodnější, ale držely jsme spolu, tady ani sestry při sobě nedrží, každá je jiná. Jedna pořádná a druhá bordelářka. Toto téma je dneska populární a děti jsou víc citlivé než dřív, ale tady jsem se nějak nedokázala vcítit. Je to knížka nucená na city čtenářů. Ale upřímně, kolik matek by ocenilo talent dítěte, když místo toho, aby umylo nádobí nebo si uklidilo, tak si bude v binci kreslit. Přijde mi, že knížka je napsaná z pocitu ukřivděného dítěte a autorka jí napsala za jedno deštivé odpoledne, kdy měla špatnou náladu. Autorka ve svých knížkách zdůrazňuje jen negativa a hraje na city čtenářů.
Nevím, jestli je tahle knížka vhodná zrovna na období korona karantény, každopádně jde opět o výborný kus mé oblíbené autorky. Dvořáková znovu člověka vtáhne do děje, dokáže probudit pestrou škálu emocí, při čtení místy skoro až fyzicky trpíte s hlavní hrdinkou. Silná kniha od silné ženy. Každému psaní Petry Dvořákové nebude vyhovovat, protože skoro každá její knížka otevírá schránky s těmi spíše negativními emocemi, charakterovými vadami, připomíná lidem věci, na které by možná raději chtěli zapomenout. Dělá to ale tak mistrně, že čtení jejích děl je opravdu hlubokým zážitkem a pro mě důvodem, proč se vždy těšit na její knihy další.
Přečteno na jeden zátah.
Silný příběh na málo stránkách, který člověka nepustí.
Během čtení se mi začalo vybavovat moje dětství, všechny křivdy a začaly se otevírat staré rány a proudit vzpomínky.
A ta obálka ? TOP !
Knihu o dvanásťročnej Barunke, žijúcej v dysfunkčnej rodine, som prečítala takmer na jeden dych. Text je pomerne krátky a jednoducho napísaný. Príbeh rodiny čítame z pohľadu Báry a jej matky, ktoré majú medzi sebou často konflikty. Najmä pasáže z pohľadu Báry pôsobia autenticky a sú písané rečou malého dievčaťa. Pri čítaní som mala pocit, akoby som špehovala rodinné pomery u susedov. Ďalej som cítila veľa hnevu, súcitu a bezmocnosti. Vzťahy v tejto rodine sú narušené, čitateľ chce hlavnú hrdinku utešiť a pomôcť jej. Nič však nie je čierno-biele a platí to aj v tomto prípade. Situácie v rodine nie sú tak úplne jednoznačné, aj keď tušíte, že niečo nie je tak, ako má byť.
Nechcem viac prezrádzať, ale určite odporúčam. Je to emočne veľmi silný príbeh a len tak naň nezabudnem.
Velmi emotivní příběh, chvíli mi bude trvat, než příběh Barunky strávím. Přemýšlím, kolik dětí musí žít podobný život. Oblíbená autorka opět napsala skvělou knížku.
Jedna z nejsilnejsich a nejdepresivnejsich knih, co jsem cetla. Mam z ni uzkost i po precteni. Ale skvela.
Knihu jsem si koupila náhodou, zaujala mě obálka a také to, že jsem od této autorky ještě nic nečetla.
Trefa! Do černého!
Tolik nepochopení, přehlížení, samoty, smutku. Měla jsem chuť z toho příběhu Barunku vytáhnout a vzít si ji domů. Nechápu, jak někteří rodiče dokážou jedno dítě upřednostňovat... A co je horší? Že tohle se opravdu děje a mnohdy o tom ani nevíme, jak to v rodinách opravdu je.
Ten konec byl opravdu šílený.
Pro Barunku však možná jediné východisko...
Další perfektně napsaná kniha autorky a jako bonus krásná obálka a ilustrace! Výborná gradace a dechberoucí závěr.
achjo, konec jsem obrečela.. Báru bych umačkala láskou.. silné&čtivé, přečteno za odpoledne. doporučuji.
+ krásná obálka a ilustrace.
Přečteno během dvou hodin, konec jsem tedy nečekala, ten mě dostal. Smutné, že života, tak jako ostatní romány této autorky. Pět hvězd jako vždycky.
Rozsekalo mě to... Odkrylo staré jizvy, které znovu začaly krvácet. Tolik to bolí...
Do hlavy druhých nevidíme a často se tam ani dívat nechceme. Někdy by se ale přece jen stačilo podívat do zrcadla. Tohle chceme? Jsme to pořád ještě my?
Tolik nepochopení, křivd a bolesti v tak málo slovech... Tolik citových šrámů a odmítnutí - a proč? Proč spolu víc nemluvíme? Proč to nedokážeme?
Chudák Bára. Jak já jí rozumím. Jak moc ji chápu. Protože mi tolik připomíná někoho, koho jsem kdysi dávno dobře znala...
Každý k tomu svému procitnutí musí dospět sám. Někdo tam ale nedospěje nikdy. Obávám se, že Bářina máma - a mnoho dalších - je příliš zaslepených tím, co od života nedostalo, že ztratí i to, co měly na dosah. Prostě jim to jednoho dne ...
... uletí... :(
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Věděla jsem do čeho jdu. Že kniha je opravdu silná a smutná. A musím říct, že mě celý příběh hodně zasáhl. Do Báry jsem se vcítila tak moc, až mi z toho bylo úzko. Díky bohu jsem nikdy nemusela prožívat to co ona a nemělo by to prožívat žádné dítě nikde na světě...
I když kniha byla poměrně krátká, všechny emoce zde byly vykresleny skvěle a pravdivě.