Vrány

Vrány
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539377/bmid_vrany.jpg 4 3880 3880

Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text

Přidat komentář

LuciMarkova
01.04.2020 5 z 5

Za mě skvěle napsaná kniha. Neuvěřitelné pro mě jako matku. To zoufalství Báry, snaha se zavděčit, nepochopení rodičů, ale i sestry. Silný příběh na necelých 200 stránkách.

mmartinastef
31.03.2020

Může být taková matka? Asi může... tak tou bych být nechtěla.


Kajami
31.03.2020 3 z 5

po precteni knihy jsem o pribehu chvili dal premyslela. Je velice ctiva a za den ci noc se da precist.

Ester71
30.03.2020 5 z 5

Taková jednohubka, ale pekelně výživná. Jako máma tří dětí nechápu chování "matky" z příběhu. Občas jsem měla takový neodbytný pocit, že bych měla vyskočit, zatřást tou paní, ať se probere, dokud je čas...
Dobré čtení, zase úplně jiné než předchozí knížky Petry Dvořákové.

Nomia
30.03.2020 3 z 5

Strohý minimalistický vypravěčský styl (možná až puberťácky odvyprávěno) a toxické rodinné prostředí, ze kterého mrazí. Svým obsahem je to vlastně veskrze hnusná kniha, kterou ale člověk nedokáže odložit. Číst tuhle knížku je jako dostat sprchu negativních emocí.

Musím říct, že i díky střídání pohledu matky a dcery mě kniha o to víc zaujala, je to prostě instantní depka. Mám ráda knihy, které dokážou rozvířit emoce a to i ty negativní. Nemůžu říct, že by Vrány byly nějak třeskutě originální, občasnému klišé se také neubrání, ale fungují přesně tak, jak mají. A teď bych raději prosila nějakou pohádku s jednorožci, kde je ještě svět v pořádku...

Baruš111
29.03.2020 5 z 5

Velmi silný příběh,velmi mě zaujal, určitě doporučuji přečíst..

marki.dvorakova
29.03.2020 4 z 5

Přečteno jedním dechem.. Smutný příběh, který donutí člověka se zamyslet. Je mi Barunky hrozně líto. Bohužel to takhle v některých rodinách chodí..

klara.ze
29.03.2020 3 z 5

Za me je kniha zklamanim. Po vsech tech recenzich a ohlasech jsem mela asi jina ocekavani. Kniha mohla mit klidne vice stran, kde by autorka sla vice do hloubky. Jinak se cte dobre, dej rychle ubíhá.

Andrys_cz
29.03.2020

Velmi silny pribeh dospivajici slecny, jez vyrusta v dysharmonicke rodine plne psychickeho i fyzickeho tyrani. Bojim se myslet na to, kolika detem se toto ve skutecnosti deje a proziva stejny pribeh....

Erys
28.03.2020 5 z 5

Velice silný a srdcervoucí příběh dospívající dívky, která je rodinou nepochopena, skoro říci až šikanována. Nejvíc jsem nechápala v příběhu matku, která stále musela dívku srovnávat s její starší sestrou; na oné dívce si vylévala snad zlost a možná vlastní komplex... Dále otec, který byl loutkou manželky, co se týkalo trestání dívky, který se nakonec zjevil jako se sklony k pedofilii, fuuha.
Po celou dobu čtení se ve mně střídala beznaděj a takový ten divný pocit na hrudi, když bylo už ze čtení jasné, že se hlavní hrdince má opět něco nepříjemného přihodit.
Konec příběhu - otevřený - zdál se vysvobozením jak pro hlavní hrdinku tak i pro mne.
Rozhodně stojí za přečtení, ať už pro rodiče, či pro dítě.

PéEm
28.03.2020 4 z 5

Neskutečně smutné čtení. Bylo mi hrozně líto Barunky. Jakožto mámu mě to doslova rozložilo. Přesto ale vím, že to podobně občas v rodině chodí, bohužel..

Audrina
28.03.2020 5 z 5

Přiznám se, že mi při čtení bylo kolikrát hodně úzko. Téma samotné potřebuji probrat s někým, kdo už děti má a vychoval je nebo je stále vychovává. Pro mě, jako bezdětnou, je totiž pomyšlení, že se něco podobného může dít, úplně šílené.
Člověku se ani nechce věřit, kolik neštěstí může napáchat pocit vlastní frustrace a neštěstí. Nevyslovený konec je pak už jen třešničkou na dortu skvěle zvládnuté novely

Karolína2425
27.03.2020 4 z 5

Tuhle knihu slupnete za pár hodin a ani nevíte jak. Příběh o Bářině rodině a o tom jak se k ní chovají vás úplně rozloží. Tedy alespoň mě rozložil. Je to velmi srdcervoucí příběh a musím ho jen a jen doporučit.

janak89
27.03.2020 3 z 5

To, jak Vrány proletěly bookstagramem s řadou nadšených ohlasů, ve mně probudilo velké očekávání - o to větší, že předchozí román Dvořákové Chirurg mi připadal jako solidní, neurážlivá, ale předvídatelná a průměrná variace Nemocnice na kraji města. Bohužel ani Vrány nepřinášejí nic moc nového: opět jsou relativně dobře řemeslně zvládnuté, opět mají potenciál ždímat nejrůznější čtenářské emoce. Stejně jako titulní postava románu Chirurg ale i vypravěčky Vran bohužel brzy ustrnou v určité poloze, neaspirují ani v nejmenším na ambivalenci, stávají se předvídatelnými a zbytečně doslovnými.

Kamaela
27.03.2020 5 z 5

Posloucháno jako audiokniha a hlavní hrdinky naprosto skvěle namluvené. Příběh co do rozsahu krátký, ale co do obsahu hodně hutný. Po celou dobu se ve mě střídaly pocity vzteku, lítosti a beznaděje. Ale takový konec jsem opravdu nečekala.

Adris
26.03.2020

DOČTENO⭐⭐⭐⭐⭐

Velmi čtivé a velmi smutné. V knize se střídá pohled matky a dcery. Matka nerozumí chování a zájmům své mladší dcery, podceňuje ji, pozornost jí dává jen negativní, a ještě proti ní štve manžela, který si (v podstatě oni oba) na ní vylívá vztek z nešťastného manželství. Stydlivá a umělecká duše Barunky trpí pod tíhou nepochopení a nedostatku pozornosti, a strachem z bití. Konec je takový, jak jsem u Čechů zvyklá. My se s pravdou nemažeme, ukazujeme ji, jaká je, někdy s příchutí černého humoru, avšak zde jde pouze o vykreslení toho, jak by to opravdu nakonec mohlo skončit. Jak daleko se to může nechat zajít. Jde o velmi smutný příběh. Nicméně pravdivý. Proto byste si knihu měli určitě přečíst. Já ji vnutím všem z okolí. To se prostě MUSÍ číst!

Až jsem z toho měla knedlík v krku..

mahdal
26.03.2020 5 z 5

Po Dědině a Chirurgovi jsem se těšil, s čím Dvořáková přijde; musím přiznat, že mi tato kniha vyrazila dech. Je to jeden z nejlepších psychologických románů, který jsem četl. Vykreslení dysfunkční rodiny a myšlení hlavní hrdinky této novely je provedeno s naprostou noblesou, dokonce mi nevadila (což se téměř nestává) ani obecná čeština, jaksi to k tomuto příběhu patřilo.
Autorka bravurně pracuje s motivy, především s motivem malby a vran. V závěru knihy se vše vyústí do absolutně nečekaného závěru. Téma knihy je velice silné, proto obdivuji autorčino zpracování, které muselo být nelehké.
Tato kniha vysílá určitý apel a varování, kterým by se naše společnost měla zabývat. Problematika dospívání, výchovy v rodině, zneužívání a podobně, jsou hodně silná témata, nenarazil jsem zatím však na autora, který by je podal tímto způsobem. V příběhu bylo vše promyšleno do posledního detailu, ať už chování vedlejších postav či popis navazování vztahů hlavní hrdinky s učiteli apod. Bezmocnost učitelů, apatické chování násilníka či určitá posedlost matky jsou nejen "hnacím motorem" tohoto příběhu, ale cítím v tom určitý přesah ke společnosti.
Oceňuji také prolínání vypravěčů, to příběhu dodává další rozměr, místy mi tato kompozice však přišla "nedotažená".
Petra Dvořáková i nakladatelství Host předkládají čtenářům neuvěřitelně silné příběhy, za to jim chci moc poděkovat. Jsem rád, že jsem si knihu zakoupil a podpořil tím české nakladatele a autory.
Myslím si, že Vrány jsou žhavým kandidátem na Magnesii literu 2021. 4,5 hvězdičky.

Rostlina
25.03.2020 5 z 5

Dobra jednohubka. Ctiva, ac mraziva. Zaujala me sonda do mentality matky, primitivni zeny lpici na vnejsim poradku. Vyborny je take kontrast prirozeneho, jednoducheho zivota vrany a pokrivenych, neprirozenych vztahu lidi v dome.

Lenkazahal
24.03.2020 5 z 5

Knížku jsem přečetla v podstatě hned! Asi bych to nazvala málo stránek - silný příběh. Mám v sobě tolik pocitů z knížky že ani nevím, co napsat. Doporučuji.

jasnenka
24.03.2020 5 z 5

Docela krátká knížka, kterou jsem přečetla na jedno otevření.... a příběh mi zůstal v hlavě a pomalu doznívá...
Byla smutná, líbila se mi moc.... Tady se s Barunkou jednalo jako s kusem hadru... Očividně matka měla komplexy a vybíjela si je na nevinné bytůstce .... Kdyby matka fungovala tak, jak má - bylo by to jiné...
Smutné.... ale ponaučení, že dítě potřebuje i svůj prostor a právo na svůj názor - rodič nemá být jen autorita, ale rovnocenný partner - což se bohužel moc často nevidí :-(