Vrány
Petra Dvořáková
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Večer jsem dočetla novelu Vrány a musím teda napsat, že na příběh dospívající Báry a její rodiny budu ještě dlouho myslet...
Ačkoliv jsou Vrány útlou knížkou, tak v sobě ukrývají velmi dramatický příběh o podle mě stále aktuálnějších tématech, spjatých s dospíváním, rodičovstvím, manželstvím a vůbec mezilidskými vztahy...
Při čtení mě asi nejvíc rozčilovala Bářina máma, kterou bych z té knížky nejradši vyndala a vlastnoručně zaškrtila. Konec příběhu mě dostal a já ho obrečela. Říkala jsem si, že by to dopadlo třeba jinak, kdyby určití zúčastnění měli dost odvahy na to, aby zasáhli a nenechali se jen tak uchlácholit nějakými povídačkami...
Vrány by si podle mě měl přečíst každý, ať už rodič nebo nerodič, aby každý věděl, co se může dít a že pokud na něco takového ve svém okolí narazí, tak by měl nějak danou situaci řešit a nenechat to jen tak plavat...
TOP TOP TOP!!!!!
Kniha se mi moc líbila! Jakože vážně MOC!
Silný příběh ze života, ze kterého mi bylo zároveň smutno a špatně.
Kniha vypráví o klasické rodině - máma, táta a 2 děti. Jedna z dcer je bohužel oblíbenější a druhá je chudinka, která ať se snaží jak se snaží, vždy bude ta špatná a vždy si matka najde něco, za co by jí mohla vynadat. Matka si neustále stěžuje manželovi, aby dceři domluvil, bohužel to podává velmi špatně a skončí to hádkou a manžel jde Barunku (tu méně oblíbenou dceru) zmlátit. Mlátí jí tolik, že i spolužačky na tělocviku si všimnou, že má modřiny. Barča vyniká ve výtvarce a moc si jí oblíbí nový učitel, díky kterému nakonec začne chodit i do zušky k jeho matce. Barunka má bohužel špatný vztah i se sestrou. Jednou však napíše slohovou práci, kde popíše, jak to u ní doma chodí. Učitelky se zhrozí a začne se to řešit, v tom Bára dostane strach a řekne, že si celý příběh vymyslela. Netrvá dlouho a stejně vyjde najevo, že to byla pravda. Celý příběh vlastně vypráví o tom, jaká je Barunka chudinka a jak jí matka se sestrou nemají příliš rády. Velmi smutný konec, o kterým se však dá říci, že je svým způsobem dobrý, vysvobozující.
Jednoznačně doporučuji. Je to taková jednohubka na odpoledne.
Dětství je pro charakter a budoucí život podstatné. Pokud čas malin nezralých není v pořádku, zanechá šrámy na duši, které se už nemusí nikdy zahojit. Něco o tom vím. Někteří lidé, by nikdy neměli být rodiči. Vybíjet si své frustrace na dětech je neomluvitelné. Bez debat.
Smutné čtení, ale bohužel ze života. Matka - nespokojená knihovnice, která žije s budižkničemem Václavem, který jako otec i manžel nefunguje. Jejich dcery Bára a Katka jsou každá úplně jiná, mají společné jen malování. Katka je matčin miláček, poslušná, bezproblémová. Na Báru je matka příliš přísná, vidí na všem, co udělá, chybu. Bára se touží stát malířkou a ráda pozoruje z okna vrány, které jsou v knize jakousi poetickou vsuvkou jako kontrast k tvrdé realitě. Otec Václav Báru na povel matky zbije někdy tak, že má modřiny a z náznaků v textu čtenář začíná chápat, že by byl schopen svou vlastní dceru i sexuálně obtěžovat. Bára je ve fázi dospívání, a tak to co se kolem ní děje, pořádně nechápe. Jediným člověkem, který Báru dokáže ocenit, je mladý učitel výtvarky přezdívaný Frodo, který v ní vidí velký talent a snaží se přesvědčit její despotickou matku, aby Báru přihlásila na uměleckou školu. Příběh je velmi čtivý, ale závěr mi přišel nečekaně nedotáhnutý do konce a možná až zbytečně tragický. I když, na druhou stranu, nečekaný zvrat někdy život přináší...
Nějak mě ta knížka neoslovila a ani mě nebavila. Komentáře tady mě navnadily, ale jsem zklamaná. Je to hodně silné a nosné téma a dalo se z toho vytřískat daleko víc... Strohost postav, žádné proniknutí do duše... Takže i přes smutný osud Barči, to se mnou ani nehlo. A to mám sama dvě děti. Na konci tichých roků od A.M. jsem uronila slzu, ale asi jsem měla laťku nastavenou moc vysoko a tahle knížka mi proti tomu přijde jako zoufalý pokus....
Snad ještě nikdy neměla žádná literární postava tolik mého soucitu jako Barča. Já jsem měla úplnou husinu z toho,jak se chuděra snažila být "hodná" a zasloužit si trochu lásky. Teď je otázka kdo byl horší otec nebo matka...z obou je mi nanic. Přemýšlím nad tím, jak by takovýto příběh měl skončit, aby to dopadlo dobře... sedím tu po dočtení a zpytuju svědomí, jestli jsem tomu svému teenagerovi dobrou mámou a jestli taky neříkám věci, které zraňují....uf
Já věděla, proč se do knihy neženu, mám ji už dva dny přečtenou a ani ten komentář se mně psát nechtělo......
Kraťoučký příběh tolik vypovídající, silný. Nefunkční rodinné vztahy, matka rapl, otec ještě větší a k tomu ušlápnutý násilník, o dalším ani nemluvím, sourozenecký vztah díky matce také špatný. Symbolika vran je tady použita dokonale.
Barunko, pro mě jsi byla šikovná, statečná a hezká holčička, kterou bych držela v náručí, abys věděla, že tě někdo má rád.....
Přečteno za jeden večer. Líbilo se mi střídání pohledů na situaci Báry a její matky, Báry mi bylo moc líto a čekala jsem, že se situace pomocí pedagogů podaří vyřešit.
Velmi silný příběh, který vás nutí k zamyšlení,jak se nechovat ke svým dětem. Takový konec jsem nečekala, hodně smutna kniha.
Přečteno za jeden večer. Ačkoliv je příběh psaný očima malé holčičky, je nesmírně silný. Tak nějak si od začátku myslíte, že víte, o co v knížce vlastně půjde. Ale pletete se. To co se odehrává u Báry doma je totiž o něčem víc. O něčem skrytém, ale vlastně strašně očividném. Popravdě jsem příběh malé Báry rozdýchávala ještě pár hodin po dočtení..
Knížka je skvělá, autentická, realistická, tak jako život. Všechny postavy se trápí.... Knížka je napsaná výborně!! Díky za ní, autorka zraje jako víno.
děsivý příběh dítěte, které touží po lásce . Přijde mi hrozné, že jedno dítě matka miluje a to druhé jen peskuje, křičí a nechá ho mlátit otcem. Konec je jen důsledek strachu a toho, že už dítě neví kudy kam.
Od autorky jsem četla Dědinu (moc se mi líbila) a Chirurga. Tahle knížka byla něco jiného. Nikdy nepochopím, jak můžou být rodiče ke svým dětem tak necitelní. Máma dceru neustále kritizuje a ještě si myslí, že je to pro její dobro. Táta snad ještě horší. Po přečtení cítím vztek a beznaděj.
Přečteno za jedno odpoledne. Podle recenzí a ohlasů jsem čekala, že ve mně tenhle krátký příběh vyvolá nějakou emocionální bouři, která se ale nedostavila. Jasně, postava matky mě rozčilovala a myslím si, že knihu by si měl přečíst každý rodič jako odstrašující příklad, jak to nemá vypadat. Ale asi jsem měla moc velké očekávání, protože tahle knížka ve mně prostě nevyvolala příliš intenzivní pocity.
Emočně velmi silný příběh, při kterém mi fakt běhal mráz po zádech. Jsem ráda, že jsem nic podobného nezažila na vlastní kůži. Je to ale příběh, který v reálném životě nebývá tak ojedinělý, a proto by si ho měli povinně přečíst všichni rodiče, kteří dávají vědomě či nevědomě přednost jednomu z dětí, aby pochopili, jakou hrůzu na nich páchají. Něco podobného znám ze sousedství a je to moc smutné. Další velmi povedená kniha této autorky.
NO... teda přemýšlela jsem, zda mám dát knize jednu hvězdičku nebo pět. Je to prostě mazec a hrozně silné téma. Co se týče dětí, tak na to jsem opravdu citlivá a bylo mi Barunky hrozně líto. Nechápu jak někdo může upřednostňovaz jen jedno dítě. Vím, že je to běžné, ale stejně to nechápu. Sama jsem matka dvou dětí a mám je ráda stejně i přesto, že jsou někdy na přetrhnutí. Knihu mám v el. podobě a když jsem ji dočetla nemohla jsem uvěřit, že je konec, že to opravdu takhle dopadlo. Pořád jsem klikala na další stránku, ale nic.... Myslela jsem (doufala), že jí Frodo pomůže. Kniha opravdu nekončí happy endem a v životě to tak dopadá někdy taky. Možná častěji než si myslíme....
Je mi docela líto, kolik mi tahle knížka připomněla z mého dětství. Hned mě napadlo několik lidí, kteří by si takový příběh potřebovali přečíst. Proto, aby pochopili, proto, aby přestali, proto, aby neopakovali chyby. Nemyslím si, že konec byl rychlý nebo unáhlený. Možná se to někomu tak nezdá, ale skončilo to vlastně dobře. Přesto, že paní Dvořáková nepíše mě úplně blízkým jazykem, i můj upřednostňovaný žánr je úplně jiný, knihu jsem přečetla za jedno odpoledne. Je to sice smutné, ale čtivé. Jsem ráda, že mě letošní knižní výzva k tomuto příběhu zavedla.
Přečteno za jedno odpoledne. Tohle..... v tak malé knížečce.......a ten konec .......smutný příběh....
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Přečteno za dopoledne..Super.. krásné se četla..příběh Báry budu mít ještě dlouho v hlavě..určitě doporučuji