Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539377/bmid_vrany.jpg
4
3917
3917
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
No uffff.... Spadla mi brada..... Skvělá knížka.... Báry mi bylo líto, úzko, to nepochopení a nezájem ze strany matky (nesnáším ji, megera) ....tohle by se dít nemělo... Jen jsem si říkala, bože, tohle moje děti nesmí nikdy cítit a takováhle matka se ze mě nikdy nesmí stát, ani v těch nejvypjatějších chvílích, ať už vlivem vlastního stresu nebo i toho, co děti občas umí... Slabý otec, který si svůj vztek a frustraci z manželky ( pěkně manipulátorské) vybíjí na dítěti, ačkoliv si uvědomuje, že je to špatně.... No, masakr... Zatím nejlepší kniha od této autorky....
Knihu jsem precetla jednim dechem. Uplne me z toho mrazi. Asi jsem cekala cokoliv, ale takovyhle konec ani nahodou. Az mi slza ukapla a je mi z toho uzko. Proste wau. Rozhodne ve mne kniha zanechala stopu.
Knihu jsem přečetl na jedno posezení. Jedná se o první knihu, kterou jsem od autorky přečetl. Knihu hodnotím na 4*. Časem možná zvažuji, že vyzkouším knihu DĚDINA.
Spíše je tato kniha určená pro dívky a ženy, mimo jiné i proto, že se v této knize řeší ženské záležitosti, které asi muže nebudou zajímat. Autorka používá úsporný styl psaní včetně běžného hovorového jazyka. V knize se střídá vyprávění z pohledu Báry a její mamky, což je fajn, protože tak můžeme nahlédnout do myšlenek obou postav. V této knize sledujeme vztahy mezi Bárou a jejími rodiči. Bára je dospívající dívka, která si příliš nerozumí se svoji mamkou, a pak dochází k různým nesvárům.. Ve škole je vzorná studentka, má dobré známky a nikdo z učitelů nemůže na ní říci ani jedno špatné slovo, jenže její mamka to vidí jinak. Bára ráda maluje a v malování ji také podporuje mladý učitel Frodo..
Jedná se o novelu, takže jsem předpokládal, že bude překvapivý závěr, ale určitě jsem neočekával takový závěr, který autorka vymyslela, protože pro mě byl skutečně překvapivý a vyrazil mi dech..
Kniha se celkově četla dobře, akorát jsem si musel zvyknout na úspornější autorčin styl. V knize se také vyskytuje na samostatných stranách příběh vrány, který je popsán pár větami. Kniha má pěkný přebal a rovněž se na počátku knihy vyskytují ilustrace. Myslím si, že knih s námětem, které autorka zpracovala, bude v knižním světě hodně a že autorka nepřinesla nic nového, co by tu ještě nebylo. Na druhé straně je určitě dobře, že tento námět – vztahy mezi dospívajícími dětmi a rodiči - je v knihách připomínán a díky tomu si někteří rodiče můžou uvědomit chyby ve své výchově a přehodnotit je, zamyslet se nad výchovou svých dětí a zlepšit s nimi vztahy..
WoW! Po prvních pár stránkách jsem si říkala, ze Barča je v pubertě, zlobí, prudí... Ale ty tresty děs! Únik žádný... Neskutečně silný, dojemný příběh. A konec mně vyrazil dech! Je to moje 3. kniha od autorky s naprosto jiným námětem než píše a úžasně čtivá. Doporučuji!
Výborné! Smutné, uvěřitelné, (ne)všedně lidské. Kdybych mohla dát 6 hvězd, dala bych je. Moje první knížka od Dvořákové, úplně mimo můj běžný žánr, ale zanechala extra dojem! Konec wow/uf.... Zvláštní ocenění u mě za grafiku knihy na začátku a paralelu s epizodou života vrány.
Masakr největší. Přečteno za jeden den. Tolik bolesti a touhy po lasce a pochopení. Jaký důsledek může mít zbytečné očekávání a komandovani na vlastní dítě. Měli by si přečíst všechny rodiče bez rozdílu. Všechny musí donutit k zamyšlení. Autorce tleskam.
Opravdu silná a čtivá kniha, kterou jsem přečetla během odpoledne. Příběh Báry, která nemá dětství, které by si každý přál. Soužití s despotickou matkou, které se nejde zavděčit, opora v otci nic moc... Kde se vůbec bere taková odměřenost matky Báry? Co může být spouštěčem? Otázky, samé otázky, které vystavají na mysli. Velmi se mi líbil styl psaní-sonda do myšlenkových pochodů a pocitů hlavních hrdinek.
Dobře napsaný příběh, jak je u této autorky již zvykem. Téma těžké a smutné, bohužel, za zavřenými dveřmi bytů se takových případů najde jistě nemálo. Přečteno jedním dechem a smutná pachuť zůstane ještě dlouho........
Všechno tu snad už bylo řečeno. Vyprávění, které vás úplně drtí bezmocí a touhou obejmout a pomoct Báře, zároveň taky touhou jít nakopat zadek její matce (hlavně!). Na druhou stranu mě donutila i k zamyšlení, kde se v takových matkách bere tohle šílené nastavení? A nepotřebují náhodou nakopat taky jejich matky?
Úžasná kniha, kterou skoro považuju za povinnou četbu pro rodiče, moc se mi líbil styl, kterým je napsaná, protože to střídání vyprávění dvou hlavních postav je opravdu uvěřitelné a cítíte se při tom, jako byste byli v jejich hlavě.
Nikdy na tuhle knihu nechci zapomenout!
Nemám slov. Ta úzkost a bezmoc, chuť Báru obejmout... Na tuhle knihu nezapomenu.
Ó, milá Barunko, jak těžko je mi po přečtení tvého příběhu..
Nečekala jsem lehké čtení, přesto na tuto knihu se nejde připravit. Ještě nikdy jsem neměla takovou chuť hrdinku obejmout, pohladit a její rodiče proplesknout. Je děsivé, jak se může ve zdánlivě běžné a standartní rodině cítit obyčejné malé dítě, kterému se nedostává pochopení, lásky ani zájmu, i kdyby se přetrhlo. Matka je zde něco neskutečně odporného, to je opravdu za hranici chápání. Už jen to, jak mladší dcerku nazývá, jak s ní mluví, mi do očí vhánělo slzy. Opravdu syrové a varovné vykreslení nefunkční rodiny a i přes jistou snahu málo důsledné školy..
Vrány nejvíc doporučuji k přečtení! Krátké rozsahem, o to intenzivnější prožitkem. Příběh studený a syrový, který vás ale chladnými rozhodně nenechá. Co se všechno může dít ve zdánlivě spokojené rodině. Ponižování, bití, shazování. Přes matčinu touhu po dokonalosti a neschopnost komunikace už není prostor na to, co je pro dceru důležité - láska a pochopení. Vyjde ještě letos něco, co Vrány trumfne?
Takové závažné téma nejspíš nebude pro každého. Nicméně - autorka ho podává dost přístupně, je jasné, že kniha nebude mít úplně happy end. Poslední stranou mě ale dokázala úplně odrovnat. S ničím se nepáře, zároveň vše plyne naprosto přirozeně, nezavděčuje se čtenáři žádným klišé. Zvráceně mohu říci, že jsem s příběhem spokojená, autorka nezklamala.
Tak toto budu rozdychavat hodne dlouho. Vim ze to je smysleny pribeh, ale realny. Pric si proboha nekdo porizuje deti a ne radeji roboty?Jak dokaze rodic, ktery byl mel byt pro dite stredobodem vesmiru , uslapat detskou dusi ,az to vyusti v tragedii? Je mi uzko.
Krátké, ale o to intenzivnější. Na pár stránkách popsaný komplikovaný vztah matka-dcera. Máma nervózní a pedantská knihovnice, jejíž největší starosti je úklid a "co by tomu řekli lidí". Proti ní dvanáctiletá Bára, pro kterou nemá vlídné slovo ("Smrdíš, jdi se osprchovat."), oslovuje ji Baruno, která se realizuje skrz barvy a papír, hlava v oblacích.
*
Pro mě kniha bolavá, slzavá. Protože rodinu si člověk nevybírá. A protože pochopení dětské duše a respekt k dítěti není samozřejmost. Proto, že člověk (na můj vkus až moc často) může z okolí do těchto roli dosadit někoho, koho zná. Proto, že roztáhnout křídla bývá někdy jedině východisko. A nejvíc proto, že něco podobného bolí dodnes.
*
Díky, Petro, že otevíráte i tato témata ???? Přečtěte si to vy, co děti máte, i vy, co je třeba jednou chcete mít.
Hodně, hodně silná jednohubka, kterou dáte za pár hodin, ale pocitu hořkosti a vzteku nad nespravedlností se jen tak rychle nezbavíte.
Nevím no, chyběla tomu hloubka.. Celkově příběh o ničem, zdejší recenze nechápu. I škoda toho konce, zajímalo by mě jak to bylo dál.
Celý tenhle příběh byla jedna velká hrůza. Není nic horšího, než když dítě nemá ve své rodině absolutně nikoho, kdo by se ho zastal. Přiznávám, že na své děti taky někdy kříčím, ale fyzické bití a slovní ponižování typu: "smrdíš potem, běž se osprchovat", to byla i na mě silná káva. Nevím, kdo mi byl v rodině víc nesympatický, zda zbytečně pedantská matka nebo otec typu "mouchy sežerte si mě". Na jednu stranu dobře, že příběh dopadl, jak dopadl, jinak věřím, že by v případě otce došlo na nejhorší. Více nemůžu prozrazovat, ale kdo četl, pochopí. O příběhu jako takovém budu hodně dlouho přemýšlet. Závěr byl absolutně šokující. Jediné, co bych knize vytkla, je ona spojitost s vránami. Asi jsem od autorky čekala, že půjde více do hloubky.
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Velmi silný příběh...to si tak čtete a pořád čekáte co bude dál a tak čtete dál a je to tam s každou další větou, každým dalším slovem, o konci nemluvě...uff.