Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539377/bmid_vrany.jpg
4
4027
4027
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Nepříjemné čtení, možná bych i uvěřila, že se něco podobného může odehrávat za dveřmi české moderní rodiny, především tedy jistý nedostatek projevované lásky až vlastně psychické týrání, ale tomu závěru tedy opravdu odmítám uvěřit.
Vrány jsou dost depresivní jednohubkou. Ať chcete nebo ne, kniha vás chytí a nutí vás číst až do samého konce. Na tom konci vás pak vyplivne totálně semletý a psychicky vyřízený.
.
Je to příběh napsaný s velkým citem k tématu, které se v něm odehrává. Protože to, co popisuje se může dít kdekoliv kolem nás. Za kterýmikoliv zavřenými dveřmi, od jakékoliv rodiny. Domácí násilí na dětech.
.
Doufala jsem, že na konci příběhu se dočkám třeba pochopení toho, proč se to dělo, proč byla celá rodina k mladší z dcer tak moc zlá, ale bohužel. To si můžeme jen domýšlet.
.
Na to, jak je to útlá kniha, nese obrovské poselství a měla by být čtena. A já věřím, že nenechá nikoho chladným a že nejedno oko nezůstane suché.
Uf, tak to bylo hodně těžké čtení. A kolikrát jsem se opravdu do čtení musela nutit - nikoliv proto, že by mě to nebavilo, ale proto, že jsem se bála, co dalšího ještě přijde. Bylo mi Barušky hrozně líto a kdyby to šlo, tak ji obejmu. Je s podivem, kolik se autorce do tak útlé knihy podařilo dostat emocí... ještě teď je mi z toho smutno.
Moc smutná knížka, máma hysterka, táta slaboch, k tomu dvě talentované dcery, z nichž jedné máma říká Katuško a druhé Baruno. Pro mě je to nepochopitelné, při čtení jsem měla chuť Barušku obejmout. Katka Barču taky nešetřila. A ten konec...moc smutné.
Recenze na mou dvacátou devátou štafetu
Knížka je hodně emotivní a zanechává ve mně zvláštní pocity. Mamku od hlavní hrdinky tohodle příběhu bych nechala jít se léčit, jelikož ty její způsoby výchovy nejsou normální.
Příběh vypráví o dívce Báře která má starší sestru Katku a matka upřednostňuje Katku a Bára je většinou mlácená a seřvaná. Bára ráda maluje a všimne si toho i její učitel výtvarky. Bára vyhrála ve výtvarné soutěži, ale stejně jí nikdo nijak nepopřál k úspěchu. Bára panu učiteli věnovala obrázek vrány a nabídl jí, že by mohla chodit na ZUŠ kde učí jeho matka výtvarnice. Bára to doma nemá lehké stále je bitá a seřvaná a Katuška je úplné zlatíčko. Myslíte si, že se v rodině ty vztahy zlepší? Pokud Vás to zajímá, tak neváhejte si příběh přečíst
Za štafetu děkuji @ctenarka.miska že jsem měla možnost si knížku přečíst a uvědomila jsem si, že někteří rodiče vychovávají své děti špatně a já děkuji svým rodičům, že mě a ségrušku vychovali dobře a paní autorce @petra_dvorakova_koukalova že napsala tak dojemný a napínavý příběh a nakladatelství @hostbrno že knížku vydalo
(SPOILER)
V dnešní době, kdy ve většině rodin, zejména těch dobře situovaných, panuje kult dítěte, děti jsou na prvním místě, rodiče k nim vzhlíží, plní každé jejich přání, tolerují a omlouvají jejich často arogantní chování a rozvážejí je po kroužcích a do školy, aby jim MHD neublížilo, neváhá Petra Dvořáková „nastavit zrcadlo“ rodině, kde panují poměry zcela jiné. Ale nečekejte rodinu neúplnou, sociálně slabou, nebo dokonce „nepřizpůsobivou“. Zvenčí je to taková normální rodina, s pracujícími rodiči a dvěma dcerami v citlivém pubertálním věku, které se obě dobře učí, ale jinak jsou velmi rozdílné. Bára je výtvarně nadaná a domácnost ji moc nezajímá, což je vzhledem k jejímu věku pochopitelné, její sestra ráda pomáhá matce, aby ji pochválila.
Jen nesmíme nečekaně otevřít dveře a podívat se na jejich život zblízka , ten vidí jen vrány z větví stromu za oknem.
Strhující čtení, které nás nenechá v klidu, pociťujeme zoufalství nad Bářiným údělem, uvědomujeme si bezvýchodnost situace, ve které se ocitá a neumíme jí pomoci, stejně jako to neumí v knize nikdo.
Útlá kniha, velká deprese. Báry mi bylo strašně moc líto, pořád jsem doufala ve šťastnější řešení, že se prostě něco musí zlomit. Konec mě šokoval.
Pro mě absolutně nepochopitelne chování rodičů.
Nešťastné čtení o nešťastné problematice týraných dětí. Bára se neustále snažila vyhovět své matce, ta s ní nikdy nebyla spokojená a své problémy si ventilovala právě na mladší z dcer...Do toho ještě chování dalších členů rodiny, sestra poněkud toxická, otec ji většinou na jakýsi popud matky zbil a když pak zůstali spolu doma „mazlil se s ní jako s maminkou", což mě také dostalo. Upřímně jsem čekala, že se v příběhu najde vysvětlení, proč chovala matka k Barči takovou až nenávist. O to je smutnější, že žádný rozumný důvod neměla...I přesto, že je knížka tenká, má důležité poslání a věřím, že nikoho nenechá chladným.
Tak tohle bylo hodně silný kafe. Jako máma 1,5 ročního chlapečka mě to velmi zasáhlo. Některé pasáže se mi těžko četly. Nechápu čeho jsou některé matky vůbec schopny. Jak hrozně se dokáží při takové výchově chovat sourozenci a co dokáže otec. Z tohoto příběhu se budu dlouho vzpamatovávat a nejhorší je, že se to opravdu děje.
Kniha přečtená během pár hodin. Z tohoto příběhu mi leze mráz po zádech... hlavně z představy (nebo uvědomění?), že se toto opravdu v některých rodinách děje.
Další skvělá kniha od Petry Dvořákové.
Uf, stále jsem v šoku. Těžké čtení, těžký příběh. Mám jen jedinou otázku:
Maminko Lundáková, ještě stále řešíte, co tomu řeknou lidé?
Od knihy jsem měla velká očekávání, nedokázala jsem ji ale dočíst. Katka se svojí matkou byly natolik nesympatické a malou Báru tak terorizovaly, že jsem nemohla dál číst a asi na padesáté straně odložila, protože mi to rvalo srdce. U Hany i u Zuzanina dechu jsem vydržela, tady to nešlo. A radši nechci vědět, kolik takových smutných dospívajících Barunek je mezi námi...
Do knihy jsem se hned začetla a nešlo ji odložit. Barunky mi bylo moc líto. Na konci knihy došlo na slzy.
(SPOILER)
pracuju s dětmi v podobné situaci jako je ta Bářina, ale stejně jsem po dočtení cítila potřebu debriefu nebo supervizní hodiny, abych to celé zpracovala. ano, tohle se děje, děje se to v mnoha rodinách. děje se to právě teď...
studie narcistní matky mi přišla chirurgicky přesná. jde přesně o ten typ matky, který se v případě, že se dcera přijde svěřit s tím, že jí otec sex. zneužívá, urazí, že otec dává přednost dceři, a dceru obviní z toho že otce svádí a/nebo že si to celé vymyslela.
u otce jsem trochu tápala, příčinu jeho patologického chování jsem z knihy nechytla. kombinace naprostého nezájmu o dění v rodině (možná vnitřní emigrace), násilnictví, kdy Báru na matčin popud trestá opravdu tvrdě, a deviantních sklonů pro mě byla matoucí. zároveň ale ukazuje, že i rodič, který sexuálně zneužívá vlastní dítě, může být někdy z obou rodičů ten (o maličko) citově přístupnější.
no a malé Báry mi bylo nesmírně líto. když ji Frodo s maminkou naložili po výtvarce do auta, moc jsem doufala, že jí vezou někam do bezpečí. ale to se nestalo. bohužel.
autorka na Báře ukazuje, jak se týrané děti snaží do poslední chvíle být hodné, rodičům vyhovět, a hlavně berou vinu za všechen chaos, násilí a bezpráví na sebe. scéna, kde se pevně drží matky a slibuje, že už jí nebude provokovat (přitom jde o problém matky, že jí dcerka triggeruje a že se nedokáže ovládat), je srdceryvná. a scéna v kabinetě s manipulativním výslechem výchovné poradkyně, je mrazivě děsivá i tím, že takto může vyšetřování týraného dítěte taky vypadat (i ze strany institucí).
v realitě by se Bára před transformací do vrány možná ještě začla sebepoškozovat, což by jednak posílilo její pocit hanby za to jaká je, jednak triggerovalo matku tím, že by pošpinila lůžkoviny, nebo svými jizvami schválně přitáhla nežádoucí pozornost okolí. co by si o nich mysleli lidi?
za mě nejlepší kniha P.D., ale byla bych ji raději nedočítala před spaním.
PS: ještě se chci vyhradit vůči výroku v jednom z komentářů: není to tak, že by se z dětí jako Bára automaticky stávali tyrani, kteří předávají rodinné nemocno a zlo další generaci. stát se to může, ale to narcistní žezlo přebírají spíše Katušky - "zlaté děti". děti jako Bára (pokud se jim nedostane pomoci) končívají v závislostech, sebezničujícím chování a taky jak oběti zneužívajích vztahů.
Ufff, tak tohle byla síla. Malá kniha plná velkých emocí. Ještě dlouho jí budu zpracovávat.
Kniha byla dobře napsaná ale nečetlo se to příjemně. Upřímně mě to docela dostalo celá atmosféra knihy byla poměrně negativní a suchá. Myslím že nic podobného už číst nemusím