Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539377/bmid_vrany.jpg
4
3912
3912
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
No nevím... Novela, kterou přečtete za dvě hodiny. Ale od začátku do konce vás bude neskutečně vytáčet. Matka, otec, poradkyně... a to pomyšlení, že to ani omylem není fikce, ale že takových lobotomů jsou tisíce. Vlastně nejsem moc rád, že jsem to četl. Dalo mi to jen zlobu. Napsané to není špatně.
Kniha, do které se rychle začtete. Na jednu stranu chcete knihu přečíst na jeden zátah, na druhou stranu máte nutkání knihu na chvíli odložit a vstřebat to. Barči je vám líto a moc ji fandíte, s matkou chcete zatřást. “Katuška je vám protivná, otci nerozumíte.
Co do počtu stran nenáročná kniha, nicméně náročná obsahově.
Hodně smutná kniha. A ještě smutnější je, že ono nepochopení mezi rodiči a jejich dětmi určitě není případ jeden z tisíce a troufám si říct, že ani jeden ze sta. Proto si myslím, že příběh by si měl přečíst každý.
Velkou neplechu v sebevědomí a sebehodnoty, hlavně u dívek, nadělá srovnávání. Podívej na tamtu, ta je taková a dělá to takhle, proč ty jsi taková a proč nemůžeš být jako ona.
Báry jsem litovala a její máma byla příšerná.
Styl psaní Petry Dvořákové se mi líbí a už pokukuji po jejich dalších knížkách.
Velice čtivě napsaný příběh. Smutný a dost silný. Jak už tady zaznělo v komentářich je třeba nechat si to v hlavě trochu rozležet. Je mi úzko jen z představy, že něco takového opravdu nějaké dítě právě prožívá.
Co dodat k této knize? Smutný příběh dospívající dívky a její problémy s rodiči. Ovšem takovou psychologickou novelu jsem až nečekala. Kruté a děsivé, musela ji dosti dlouho vstřebávat, abych pochopila konání rodičů. A stejně jsem to nezvládla. Nepochopitelné.
Mám 2 dcery a tohle pro mě tedy vůbec nebylo lehké čtení, ač jsem po knížce původně sáhla jako po něčem kratším na oddech mezi jinou literaturou. Přečteno za jedno odpoledne, ale vstřebávat to budu dlouho. Nechci spoilerovat, doporučuji přečíst.
Tohle bylo hodně uf a hodně au :D jinak to asi nedokážu popsat.. kniha přečtená za jedno odpoledne a do teď o ní přemýšlím
Tuhle knihu budu v hlavě asi ještě dlouho zpracovávat. Hlavně ten konec...
Knižní matku mám sto chutí proplesknout.
(SPOILER)
Příběh dvanáctileté Báry mě opravdu dostal. Styl autorky je úsporný a strohý, ale těmto komorním příběhům prostě neuvěřitelně sedí.
Dospívající divka, která touží být pouze sama sebou, k čemuž ji dopomahá umění a nový pan učitel. Matka, vyhořelá, neustále srovnávající své dvě dcery, neschopná byť jen připustit, že chyba by mohla být i na její straně. Už oslovení obou děvčat (Katuška a Baruna) mluví za vše. Otec, nepřítomný a pokud přece, bez vlastního názoru, tak nějak pořád mimo...a ta samotná linka s Bárou...no radši nemyslet.. Sestra využívající své privilegovanosti...
Mám ji v hlavě už pár dní a ještě nějakou dobu budu...
A ta obálka!
Silný, čtivý příběh o samotě člověka mezi lidmi. Příběh, který ve vás bude doznívat ještě dlouho po přečtení.
Au! Toto bylo opravdu bolestné čtení. Z každé věty knihy táhne odporná atmosféra, která naplňuje rodinu hlavní hrdinky. Nepřestává mě udivovat, jaké může matka dělat rozdíly mezi svými dvěma dcerami. Už to, jak je oslovuje, Katuško a Baruno, mluví za vše.
Petra Dvořáková umí skvěle psát texty, ze kterých vám sice nebude dobře, ale předají vám hodně. Hned po dočtení knihy, jsem chtěla svoji maminku obejmout a za vše jí poděkovat.
Přečteno na doporučení. Až tolik to mnou neotřáslo, jak jsem si myslela, podle reakcí ostatních. Zahrada se mi líbila mnohem víc.
Nepříjemné čtení. A bohužel i poněkud černobílé a schematické.
Možná pár optimističtějších momentů, nenápadně rozesetých do té rodinné mizérie, by ve výsledku přidalo na váze celému sdělení a hlavní hrdinka by nepůsobila jen jako hromádka neštěstí, která i když si půjde koupit blbej rohlík, najde v něm zapečenou myš.
(Po třetí přečtené knize je pro mě Dvořáková čím dál víc jen výrazně slabší Soukupovou.)
To pošlapávání jakékoliv naděje je fakt vopruz. Čte se pěkně, i když je to děsivé.
Knížka na cestu vlakem z Brna do Prahy. A pak ji zapomenout ve vlaku a hledat jinde pozitivní věci.
Moc smutný příběh, ale četlo se moc dobře. Dvořáková to umí a baví mě. Cteno v rámci čtenářské výzvy.
Hodně náročné čtení na psychiku. Na to, jak je příběh krátký, nese v sobě obrovskou myšlenku. Není to kniha pro každého, je dost depresivní. Četla se velmi rychle, děj plynul a najednou byl konec. Konec jaký jsem opravdu nečekala, musím říct. Je to ten typ knihy, o které budete přemýšlet ještě několik dní po dočtení. Za mě 5/5!
Knížku jsem četla v rámci knižní štafety od @stafety.rachel.roo @blogger.rachel.roo a moc děkuji, že jsem se mohla zúčastnit Avšak Vrány jsem měla v plánu dlouho, od doby, co vyšly, poněvadž mě hlavně zaujala obálka. Ta je naprosto nádherná a knížce přidává na hodnotě.
Vrány jsou příběhem o rozpadající se rodině, kdy jeden z rodičů upřednostňuje jedno ze svých dětí a na druhém si vybíjí vztek a svou frustraci. Neustále své děti srovnává mezi sebou nebo je srovnává s dětmi svých přátel. Hlavní hrdinka 12letá Barunka, která je velmi talentovaná malířka, tak musí snášet neustálé hádky rodičů a trpět domácí násilí. Holčička je opravdu silná osoba a hledá tak útěchu jak ve svých kresbách, tak ve škole u učitele na výtvarnou výchovu a angličtinu, přezdívaného Frodo.
Nechci nic spoilerovat, ale Frodo a jeho maminka, učitelka na základní umělecké škole, byli s Barčou ty nejsympatičtější postavy. Snažili se Barunce pomáhat. Nemohla jsem vystát Barči matku, která se chovala příšerně a svou dcerku ponižovala. O otci se zmiňovat blíže nebudu, protože mi je z něj zle. Na druhou stranu je dobré vědět, že rodiče občas měli světlé chvilky.
Když si představíte, že tohle vše se může dít všude kolem nás, je to hrozné. Jen tedy doufám, že děti najdou jiné východisko, než jaké našla Barunka.
Příběh je hodně silný, zasáhne vás a budete na něj myslet ještě několik dní po přečtení. A možná vám zůstane v hlavě navždycky. Ne všem knížku doporučuji, hlavně ne slabým osobám, které rozhodí smutné, násilné knížky. Jinak se četla velmi rychle, nemohla jsem se odtrhnout.
Hodnocení: 5/ 5
(c) blumensprache.hikaru.cz / IG: @terischmetti / databazeknih.cz
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Jedním dechem, za jedno odpoledne. Dvořáková opět stvořila dokonalé rodinné drama. Rezonovat ve mně bude ještě dlouho.