Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539377/bmid_vrany.jpg
4
3912
3912
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
To byla jízda. Přiznávám, nejsem čtenář tohoto literárního žánru, ale poslední Roman Zahrada mě pisatelsky přesvědčil sáhnout po autorčině prvotine. Silné a pro me rezonující téma.
Musela jsem odložit. Nedokázala jsem čelit té náloži negativna. Nebrala bych to ale negativně ;-) Petra Dvořáková prostě píše knihy, které ve čtenářích vyvolávají silné emoce. To je pro mě dobrý autor.
(SPOILER) Silný příběh, který výborně vygradoval. Posední stranu jsem musela přečíst třikrát. Stále doufala ve šťastný konec. Délkou jednohubka, ale i tak se povedla autorce dobře vykreslit dětstká duše. Škoda jen, že nebyl příběh protkán pohledem otce, ale jen matky.
(SPOILER)
Kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout - přečteno za hodinu.
Hodně silný příběh jedné dysfunkční "rodiny". Nadaná dcera, kterou ale nebaví uklízet, a tak je z ní rázem černá ovce rodiny - nebo spíš vrána? Matka, která trpí OCD a to, co řeší s de facto bezproblémovými dětmi, jí připadá jako konec světa. Žádná zábava, společné zážitky, jen aby bylo doma naklizeno. Už jen to, že má jít s vlastním dítětem k lékaři, je pro ni utrpení. Vlastní sestra se zde chová jako cizí člověk. Bára byla u vytržení z toho, že se k ní cizí lidé chovali hezky, že jí pochválili. Z toho mi nejednou bylo do breku. A asi ani nechci myslet na to, jak by se dál vyvíjel vztah mezi Barčou a jejím otcem, nebýt tragického konce.
Moje mamka pochází z podobných rodinných poměrů, po přečtení knihy ji obdivuji o to více.
Opět citlivým přesto jasným jazykem napsáno, jak děti a hlavně dospívající dívky mohou trpět a prožívat domov bez přijetí a BEZ bezpodminecne lásky. Sama pocházím z takového prostředí a tak jsem ráda, že je stále více milujicich rodičů i když to není snadné.(až na tatkovskou pritulnost) Je bravurně zpracováno s oběma stranami, jak od rodičů, tak od dětí. Vykreslení pocitů všech stran ženy i dívek bylo skvělé.
Všechno už bylo řečeno...taky se mi tlačily slzy do očí, husí kůže po většinu čtení. Báru jsem litovala, matku ne vysloveně nenáviděla, ale bylo to blízko. Bohužel věřím, že takových rodinných vztahů, navenek spokojených, uvnitř utrápených z různých stran, je mnoho...
Koľko trápenia dokáže zniesť detská duša?
A je vôbec nejaká nádej, že sa s tým raz vyrovná?
Táto kniha si nezaslúži 5, ale aspoň raz toľko.
Je to príbeh o dievčatku, ktoré sa snaží nájsť aspoň trochu lásky, porozumenia a uznania.
Toľko emócií, toľko utrpenia a zároveň nádeje, koľko je ukrytých v tejto útlej knižke.... dávno som sa s takou knihou nestretla..
Nieje nič horšie, ako keď trpí dieťa. A o to horšie, keď je príčina rodič. Rodič, ktorý si nezaslúži byť rodičom.
Veď v kom má dieťa hľadať vzor, oporu a lásku, ak nie v rodičoch?
Po celý čas čítania tejto knihy sa mi tlačili slzy do očí. A neskutočný hnev. Ani nevieme, či dieťa, ktoré denne vidíme na prechádzke s mamou, netrpí. Ani nevieme, koľko detských sĺz sa denne preleje. Ani nevieme...
Viac už nemam čo dodať, prečítajte si. Ďakujem za štafetu, veľa mi dala.
Krátký, smutný příběh. Přečteno za 2h, ale v mysli mi zůstane mnohem déle. Báry mi bylo velmi líto. Rodiče otřesní.
Krátké, smutné a umí opravdu vzít do děje. Postavy matky a dcery vyloženy důvěryhodně, osud celé rodiny vlastně smutný (a tragický).
Další masakr.
Bára, budoucí výtvarnice, která má komplikovaný vztah s rodinou. Ale otázka je, kdo ty komplikace způsobuje, vytváří, zveličuje, řeší, nebo řešit neumí, nechce.
Dokonale vytvořený vztah jí a její matky mě místy strašlivě vytáčel. Postavy, jako kdyby žily za mou zdí... napsané skvěle, skutečné až hrůza.
Bára má klasické pubertální problémy. Určitě bych si vybavila podobná nedorozumění, která jsem sama zažívala. Ty bláho a to prostě dospělým nevysvětlíte...
Když jste malí a chce s vámi řešit něco nějaký dospělák, nesvěříte se mu. A když jste dospělí a vidíte, že by nějaký mrňous potřeboval pomoc a zeptáte se ho, on vám ochotu pomoci neuvěří.
Jako na houpačce, pořád dokola. Generační prokletí, sakra práce.
Vrány, které pozorují "dívku za oknem" také nejsou úplně blbé, takže poznají i její proměnu...
Výborně napsané. Střídající se pohled dodal tomuto v dnešní době častému námětů nový podnět k zamyšlení. Přestože jsem Barce celou dobu držel palce, ať se ocitne v hřejivé náruči Frodovy mámy navždy ( já vím, pohádka), bylo jasné, jak to skončí. Vždyť ústřední vraní motiv se celou knihou táhne jako rudá nit. Jen bych chtěl epilog. Tak nerad si domýšlím, co bylo dál...
PS. Paní Dokonalá byla monstrum, co vychovala minimonstrum Kátusku. Otec byl matčinou prodlouženou rukou a být Barka ještě chvíli u nich tak i... Syrové!
Kniha se četla sama za jeden den. Báry mi bylo líto. Příběh byl krátký a určitě by si zasloužila kniha další stránky. Konec jsem očekávala, jen tedy takto "useknutý". Knihu doporučuji. Ach jo, kolik takových dětí je...
Velmi smutná krátká kniha o rodinných traumatech, až nechutně mizerné výchově, snaze po pochopení a tíživém osamocení v kruhu vlastní rodiny. Mámu bych propleskla, Katuška mi byla více než protivná a o tátovi ani nevím, co říci.. Konec jsem tušila a ani se tomu nedivila. Přečteno za jedno odpoledne.
Kraťounká a přesto velmi silná knížka. Jedná se o moje první setkání s autorkou a rozhodně jsem nakloněná četbě dalších děl. Smutný příběh, jehož stopy bohužel nejspíš ve svém okolí nalezne každý – i proto je podle mě důležité si knihu přečíst.
Není to mé první setkání s autorkou, ale asi nejvíce, nejintenzivněji na mě děj, osud hlavní postavy a hlavně závěr knihy zapůsobil.
Díky Vránám se cíleně chystám i na další díla paní Dvořákové.
Tento příběh mi bude ještě dlouho ležet v žaludku. Byla to pro mě připomínka toho, že nikdy nevíme, co se děje za zavřenými dveřmi. Knížka by měla být povinnou četbou pro nastávající rodiče.
Obě hlavní postavy byly v příběhu vykresleny tak věrně, že jsem měla pocit, jako bych je znala už několik let. O to víc mi bylo z celé situace smutno.
Krátký, přesto silný příběh o nelehkém životě Báry. Co k tomu víc dodat. Téma, o kterém se často nemluví, přesto se často děje. Smutné..
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Přečteno za den, smutno mi z ní bylo ještě týden… 4/5*