Vražedná čepeľ
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489706/bmid_vrazedna-cepel-wBr-489706.jpeg
5
1763
1763
Trón zo skla série
0. díl >
Celaena Sardothien je najobávanejšia vrahyňa Adarlanu. Hoci ako členka Cechu vrahov podlieha Arobynnovi Hamelovi, neposlúcha nikoho a dôveruje len ďalšiemu nájomnému vrahovi, Samovi. V piatich napínavých novelách, ktoré po prvýkrát vychádzajú v jednom zväzku, sa Celaena vydáva na päť nebezpečných misií. Od ďalekých ostrovov až po nehostinnú púšť bude oslobodzovať otrokov a trestať tyranov. To však znamená konať proti Arobynnovým rozkazom a za to ju môže postihnúť nepredstaviteľne krutý trest. Bude raz Celaena naozaj slobodná? Ponorte sa do temného podsvetia minulosti nebojácnej hrdinky jednej z najúspešnejších fantasy YA sérií Trón zo skla! Toto exkluzívne vydanie obsahuje novely: Vrahyňa proti Pánovi pirátov, Vrahyňa a liečiteľka, Vrahyňa v púšti, Vrahyňa v podsvetí, Vrahyňa proti impériu.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2022 , Slovart (SK)Originální název:
The Assassin's Blade, 2014
více info...
Přidat komentář
Prequel k sérii Skleněný trůn vypráví události, které bezprostředně předcházely Cealeninu uvěznění v táboře pro otroky.
Kniha obsahuje pět povídek, které postupně nabírají na obrátkách a spustí nezastavitelnou lavinu.
Já tuhle sérii nechci spoilerovat pro ty, kdo nečetl, budu tedy i tentokrát hodně střídmá v popisech a budu se spíše věnovat pořadí čtení knih.
Kniha Krvavé ostří chronologicky předchází celé sérii, někdo ji ale doporučuje číst jako čtvrtou v pořadí, tedy mezi Dědičkou ohně a Královnou stínů.
Vzhledem k tomu, že jsem nevěděla, že Krvavé ostří je prequel, a prostě jsem nějak předpokládala, že první díl série Skleněný trůn se jmenuje Skleněný trůn, tak jsem měla ulehčené rozhodování o tom, na jakém místě budu tuhle knížku číst.
Kdybych věděla, že je to prequel, pravděpodobně bych se nechala zviklat a přečetla ho jako první, protože chronologičnost událostí mi standardně vyhovuje. Také by pak chování Cealeny v některých okamžicích prvních dvou dílů dávalo o něco větší smysl.
Královna stínů se pak hodně odkazuje na události, které vykresluje právě Krvavé ostří, takže když budete KO číst jako čtvrté, budete mít všechno čerstvě v hlavě – na druhou stranu autorka nám stručně všechno opět popíše a vysvětlí, takže určitě nebudete tápat nebudete, ani když KO přečtete jako první.
Za mě osobně musím říct, že po Dědičce ohně, kde jste najednou byli v jiné části kontinentu a seznámili se s novými postavami, mi vyhovovalo vrátit do Zlomuvalu za Cealenou jako takovou.
Tím, že jsem četla jako čtvrté, jsem taky věděla, kam celý příběh KO směřuje a vlivem toho se mi vůbec nechtělo do poslední povídky. I tak jsem skončila se zlomeným srdcem, ale dát si KO jako první díl, tak doteď ležím schoulená někde v klubíčku a brečím. Hlásám smrt Arobynnovi!
Ať budete číst první nebo čtvrtý, určitě si i tenhle díl užijete. První povídka s piráty byla trochu slabší, ale pak to najede na tu správnou vlnu, která Vás opět strhne.
4,5*/5*
Více knižních recenzí najdete na mém IG účtu @cotaholkacte
Hlavní hrdinku Celaenu v Krvavém ostří doprovázíme v několika povídkách, které na sebe navazují. Nečekejte však Celaenu, kterou znáte ze Skleněného trůnu. Tady je ještě nedospělá, ne úplně zkušená a omylná. I přesto mě hrozně bavila. Povídky jsou dobrodružné, veselé i smutné. A doporučím povídky přečíst až po přečtení druhého nebo třetího dílu série.
Četla jsem mezi třetím a čtvrtým dílem a musím říct, že to bylo perfektní načasování, protože čtvrtý díl takovým zvláštním způsobem na Krvavé ostří navazuje.
Nicméně, úplně neříkám, že jsem se nudila, ale je to pro mě jeden ze slabších dílů série.
Četla jsem jako první ze série, tak jsem zvědavá jak to bude dál. Moc pěkný, i když mi přišla občas trochu namyšlená a Sam? Božeee... Očekávala jsem to, ale stejně... Už aby byl volný Skleněný trůn v knihovně
Tento povídkový díl je jeden z nejlepších dílů celé série. Pro mě dokonce jeden z nejlepších povídkových dílů vůbec. Obecně je mám moc ráda, baví mě poznávat minulost postav, zde máme dokonce i "novou postavu", která byla v prvních dílech pouze zmíněna. Poprvé jsem četla povídkový díl po třetím díle, teď po druhém, a myslím, že to bylo lepší rozhodnutí. Protože ty první dva díly si jsou dosti podobné. Od toho třetího máme nové dějové linky, nové postavy a celkově má jiný styl než předchozí díly. Nejvíc mě bavily povídky Vražedkyně a Pán pirátů, Vražedkyně a říše a Vražedkyně a pošť. Někteří lidé se tomuto povídkovému dílu vyhýbají, ale je to velká chyba. Doplní to celkový obrázek a je to opravdu čtivé. Určitě doporučuji.
Dlouho jsem přemýšlela jak příběhy
Celaeny zhodnotit. Měla jsem v plánu tuto knihu číst jako druhou, nebo třetí v sérii. Avšak když jsem začala číst první díl skleněného trůnu, po prvních stránkách jsem změnila názor a začetla se do krvavého ostří. Myslím, že jsem udělala jen dobře. Na tuto sérii jsem se těšila hlavně pro jeho vysoké hodnocení a spoustu recenzí, že je super. Nevím, jestli mám tak vysokou laťku, nebo jsem moc kritická ale mě přišla průměrná. Příběhy byly čtivé a nenudily ale nic co by mě nutilo číst ve dne v noci a knihu neodložit, tam nebylo. Se jménem hlavní hrdinky jsem se nemohla zžít po celou knihu a myslím, že si na ni nezvyknu ani v následujících dílech. A upřímně nejsem moc vzrušená z dalších dílů. Jindy bych nedočkavě sáhla po další knize a klepala se jako feťák, abych se co nejdřív mohla začíst do pokračování, ale tady mi to nadšení chybí. Jako jo, příběhy byly dobře napsané a ke konci jsem byla i zvědavá jak vše dopadne ale že bych měla touhu se k ní někdy vrátit, to ne. Nechci být ale skeptická a určitě dám sérii, skleněný trůn, šanci. Třeba mě mile překvapí.
4.5 * | Short Stories | Fantasy | Young Adult | Romantasy
Tak tato kniha... Dvě slova - emotional damage.
Musím říct, že možná trochu lituju, že jsem jí nečetla v pořadí jako první. Hodně se zde formuje to, jaká je pak Celaena v prvních knihách. Často jsem jejímu jednání totiž nerozuměla a tohle mi dalo ten důležitej kontext, co mi chyběl :D.
Všechny povídky mě bavily - možná jen ta první trochu méně. Nicméně tím, že na sebe všechno navazovalo, jsem nebojovala s vytržením z děje, jak se mi to normálně u sbírek povídek děje :D
Díky téhle knížce jsem každopádně ofiko úplně ponořená v příběhu. Nevím, čím konkrétně to je, ale přijde mi, že mě konečně začíná pořádně zajímat co a jak bude a upřímně se těším na další díly :)
Musím se přiznat, že jsem se trošku zdráhala začít knihu číst. Přemýšlela jsem nad tím, jestli by nebylo lepší nejdřív dočíst celou sérii a pak Krvavé ostří, no pustila jsem se do ní. Ale teď když mám dočteno, abych pravdu řekla, pro mě by bylo nejlepší si tuto knihu přečíst předtím než samotnou sérii. Ale rozhodně nelituju, že jsem se k ní dostala až později. Je to skvělá doplňková knížka.
Jednotlivé části nebo chcete-li dobrodružství, kterými je kniha rozdělena by tam vlastně ani nemusely být. Všechno na sebe krásně navazuje jako jeden ucelený příběh. Myslím, že asi nebude vadit, když prozradím, že se v knize potkáme se Samem a dozvíme se, co vlastně předcházelo událostem v samotné sérii.
Trochu mě mrzí, že spousta zajímavých postav, se kterými jsme se setkali nedostala tolik prostoru, kolik by si zasloužila, jelikož jednotlivé části nebyly tak dlouhé. Takže pevně věřím, že se s nimi ještě potkám ve zbývajících 3 knihách. Ale jedna věc mě potěšila, a to že aniž bychom to tušily potkali jsme se s kapitánem a samotným princem. To bylo kouzelný.
Abych to shrnula, úžasná doplňková kniha. Skvělé uvedení do děje celé série. Mimořádně zajímavé nové postavy. Rozhodně doporučuji přečíst předtím, než se pustíte do celé série nebo až po ní.
(SPOILER)
Opět naprosto skvělé čtení. Přečteno jako třetí v řadě, ale asi by mi více sedla jako druhá.
Více se seznamujeme s mladou Celeanou, jejím výcvikem nájemné vražedkyně, ale i s její stránkou, která je mírumilovná. A příběh se Samem me vzal za srdce. Tak moc jsem si přála, aby to přežil a žili šťastně až do smrti.
Úžasná kniha povídek a prequel k celé sérii. Dlouho jsem zkoumala, zda tuto knihu číst první nebo až dále v pořadí, ale rozhodla jsem se číst sérii chronologicky, takže touto jsem začínala.
Celeana je moc dobře vykreslená postava - má svoje kladné i záporné stránky, což mě baví. Známe i její koníčky a slabost pro luxusní a drahé věci. Těším se, až budu pokračovat v jejím příběhu. Sam mi přišel dost naivní, nicméně s dobrým srdcem, a přála bych si, abych měla více času ho poznat.
Z povídek mě asi nejvíce bavila první (Pán pirátů) a třetí (Poušť) - právě kvůli tomu, v jakém se odehrávají neobvyklém prostředí. I zbytek byl ale úžasný.
Já jsem bohužel viděla spoiler, takže jsem věděla, jak kniha dopadne a celou dobu jsem se na to připravovala a tolik to se mnou neotřáslo. I tak byl ale konec hodně silný... Jmenuji se Celaena Sardothien a nebudu se bát.
Tady se konalo velké překvapení - bavilo mě to! Ze začátku jsem to chtěla mít rychle za sebou a považovala to nutné zlo a zbytečné vyrušení od příběhu (četla jsem to jako 4. v pořadí). Je to velmi svižně napsané a od druhého příběhu to uteče jako voda. Mým názorem je, že pokud si prequel nepřečtete včas, budete potom litovat :). Poznáte Celeanu, pochopíte její jednání, i slzička ukápne.
Nejspíš se nenajde konsenzus, v jakém pořadí Krvavé ostří číst. Osobně doporučuji jím jako prequelem k hlavní sérii začít. Postupovala jsem teď stejně, i když jsem kdysi už první díl četla. Jak jsem se jím ale prokousávala nedávno znovu, všímala jsem si díky znalosti povídek nejrůznějších detailů a odkazů (třeba proč hlavní hrdinka tak často opakuje mantru "Jmenuji se Celaena Sardothien a nebudu se bát") a celkově dávají mnohé dějové souvislosti větší smysl. Upřímně si taky nejsem jistá, jestli bych k povídkám našla motivaci v situaci, kdy by byl primární příběh v plném proudu a mě by zajímalo hlavně to, co se se bude dít dál.
Samotné povídky z doby, kdy byla Celaena nejobávanějším zabijákem celého Adarlanu, byly všechny povedené, ale vyzdvihuji hlavně sekvenci z Rudé pouště, která rozvedla relativně samostatný příběh a dokázala překvapit i dojmout. Poslední dvě povídky se pak dají vnímat jako jeden celek a romantická linka, která jimi prostupuje, je celkem zdařilá. Přestože už třeba předem tušíte, co se na jejím konci stane, dokáže i tak značně utkvět v paměti. Co je nicméně důležité mít během čtení na paměti je, že Celaena se většinu knihy chová opravdu dost nabubřele a nesnesitelně a mnohé situace řeší úsměvně až naivně. Dá se to pochopit vzhledem k jejímu věku, ale trochu pak trpí její titul přední nájemné vražedkyně.
Četla jsem po druhém dílu a nevím, asi jsem prozatím kouzlu světa Skleněného trůnu nepropadla. První povídka mě nebavila vůbec, druhá byla o chlup lepší. Nakonec to vylepšily poslední dvě. Ale i tak jsem se musela do čtení dost nutit.
Tato knížka je opět úžasná, i když vyšla jako poslední zasvěcuje čtenáře do doby kdy Calaena,byla ještě zabijákem z Adarlanu.
I když jsem věděla, jak to skončí, stejně jsem Samovi fandila...Tato knížka je takovou třešničkou na dortu pro fanoušky Maasové. Mám sto chutí si opět přečíst první díl.
Hned na začátek musím říct, že jsem udělala chybu, když jsem knihu četla až po prvním díle a ne jako první. První díl by mi tak dával daleko větší smysl a celé to tak do sebe lépe zapadlo.
Kniha šlape od začátku do konce a i když jsem kvůli prvního dílu věděla jak to dopadne, hltala jsem každou stranu.
Děj šlape od začátku do konce a já se nemůžu dočkat co zbytek příběhu přinese.
tato kniha obsahuje kratší příběhy, kde získáme odpovědi na otázky, co se Calenina života odehrávající se před originální sérií týče. Děj byl svižný a celá kniha se hezky četla. Navíc se konečně dozvíme, jak to bylo se Samem a co se tam stalo, což byl důvod, proč jsem knihu na konec celé série přečetla.
(SPOILER)
V první řadě, je potřeba podotknout, že jsem knihu četla jako třetí v pořadí, tak jak to doporučuje sama autorka. I když mě mnozí přesvědčovali, ať ji přečtu jako první, jsem ráda, že jsem neuposlechla. Jako třetí v pořadí mi opravdu sedla. Čtenář tam postupně nachází easter eggy a zároveň se tvoří podhoubí pro nový děj.
Obecně nejsem fanoušek povídek a to se odrazilo při mém čtení této knihy. Jednotlivé části byly skvělé, nicméně mi vždy trvalo se do ''nového'' příběhu začíst. Jednoznačně musím vyzdvihnout část odehrávající se v poušti a budování vztahu mezi Celaenou a Samem.
Jedním z důvodů proč jsem ráda, že jsem četla knihu jako třetí v pořadí je ten, že spoiler o Samovo osudu, pro mě byl útěchou. Kdybych o tom nevěděla asi by mě to totálně rozložilo. Dalším důvodem je to, že tam zazněla spousta nových informací, například bylo dáno na jisto, kdo stál za zradou Sama a Celaeny, což jsem ráda, že jsem doposud mohla jen tušit. A tím hlavním důvodem je samozřejmě vývoj stylu psaní samotné autorky, kdybych se měla po tomto povedeném dílu začíst do prvního dílu série, asi bych to nikdy nedočetla. Protože opět u tohoto dílu vidíme kus cesty, který Sarah ušla a posunula se spisovatelsky o krok dál.
Část díla
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Se sérií Skleněný trůn teprve začínám, a začínám s ní právě touto knihou, která je povídkovým prequelem. Je to ale také už třetí série Sarah J. Maas, kterou čtu, a už mám tedy nějakou představu o autorčině stylu a její výstavbě fiktivních světů. A tento její svět mě (zatím poznaný pouze z této knihy) bavil nejmíň. A co víc, tohle byla pro mě zatím tou nejhorší a nejnudnější knihou, kterou jsem od Maasové četla.
Trvalo mi strašně dlouho, než jsem se do knihy vůbec dostala. Než jsem pochopila, o co autorce asi tak jde. Vyprávění několika příběhů (kapitol hrdinčina života) v jednotlivých povídkách, je celkem dobrý nápad. Bohužel, za mě je poměrně nevyužitý. Bylo by mnohem zajímavější, kdybychom za pomoci povídkového formátu dostali i jiné pohledy, než jen hrdinčin. V jedné povídce sice máme i pohled mladé dívky, která se chce stát léčitelkou, ale v dalším ději už je irelevantní. Mnohem víc by podle mě sedl pohled jiných důležitých postav příběhu - Sama, Arobynna, dokonce i Lysandry, jejíž příběh zněl poměrně zajímavě.
Hlavní rozhodnutí, které hrdinka učiní v první povídce, je katalyzátorem navazujících událostí a změn osudu další řady postav, které jsou na úkor občasné repetitivnosti, a dokonce i nudě, upozaděné. Některé rozhodnutí tak díky tomu působí jako vytažené z prdele na poslední chvíli jen proto, aby zapadaly do vzorce autorčina způsobu vyprávění s skladby celého příběhu.
Ale úplně nejvíc mi vadila předvídatelnost. Nejsem úplně dobrá v predikování příběhů. Ani u detektivky bych si nehádala tipnout, kdo je vrah. Ale zde je konec v podstatě čitelný už z poloviny knihy. Nevím, jestli to byl autorčin úmysl, ale s jejími pozdějšími sériemi jsem tento pocit nikdy nemohla dostat, jelikož se vždy vytasila s nějakým šíleným plánem nebo událostí, která otočila směr plynutí příběhu o 180 stupňů. Tady to ale bohužel nefunguje. Možná je to ale i tím, že je tato knina napsaná až po dokončení (nebo v průběhu?) psaní celé série, takže čtenáři už vlastně věděli, jak kniha musí skončit. Ale vždy se musí počítat i se čtenářem, který bude tímhle začínat. A bohužel, jako vstup do, poměrně dlouhé, knižní série, je tohle prostě slabota.