Já, Gowery
Vladimír Šlechta
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/351936/bmid_ja-gowery-VnA-351936.jpg
4
60
60
Všechno na Mars - Oggerd série
< 5. díl >
Druhá polovina třiadvacátého století, dvě stě let po Apokalypse. Po dlouhém období chaosu, kanibalismu a lokálních válek nastalo Století míru, které trvá už pět let. Do různých koutů zpustošené Evropy vyráží trojice hrdinů: kyborgizovaný voják Oggerd, technolog Hal Hargo a vyjednavač Gowery Fink. Mají za úkol zkoumat takzvané "střepy z Apokalypsy", technologické pozůstatky starého světa. Někdy jsou při tom zavlečeni do her mocných zájmových skupin a jindy musejí napravovat své vlastní prohřešky. Toto jsou tři jejich příběhy: "Zákon smečky", "Rýnský cedník" a "Kočičí dvířka".... celý text
Přidat komentář
Tři zajímavé příběhy z cyklu Oggerovský cyklus. Určitě neurazí ani skalní fanoušky, či naprosté neznalce děl pana Šlechty. Jiné knihy se mi ale líbily od spisovatele víc.
Vždycky se mi od Šlechty více líbilo Pohraničí a tato sbírka to jen potvrdila. Dát dohromady 3 tak nevyrovnané povídky je skoro umění. Smečka je vynikající. Má to zajímavý nápad, napínavý průběh a výbornou pointu na závěr. Rýn startuje také dobře, ale závěr je vysloveně zoufalost o ničem. Bohužel o ničem je celá 3. povídka. V té chybí naprosto všechno. Jak kdyby bylo potřeba naplnit nějak 300 stránek textu.
Další střípky z apokalypsy, tentokrát roztříštěné z různých období putování Goweryho, Oggerda a Harga po císařství. Povídky sice odkazují na situace, které se staly v dobrodružstvích popsaných v různých knihách – zejména ta poslední (Kočičí dvířka), ale ani čtenář neznalý Oggerdova světa, nebo ten kdo je četl velmi dávno (jako já) nemusí mít obavu, že se v nich ztratí a nepochopí o co v příběhu jde. Zápletka není nijak komplikovaná, ale zase nechci naznačit, že by byla nezajímavá, Vladimír Šlechta umí vtáhnout do děje a když přidáme poutavé kulisy rozpadajícího se světa s přiměřenou porcí akce, tak máme v ruce tři sta stran velmi dobrého čtení. Jedinou věc, kterou jsem tak nějak těžce překousával byli mluvící psi a inteligentní havrani. Tahle knížka u mě určitě nepřekonala laťku nastavenou díly Kyborgovo jméno, Projekt Berserkr nebo Keltská brána ale příjemně vyplňuje prostor před chystaným Posledním velkoměstem.
Žádné zklamaní se nekoná , Já Gowery obsahuje tři povídky , které více méně navazuji na vydané knihy autora, čteno od Střepy Apokalypsy. Autor píše vynikající věci viz svět Pohraničí. Až ten zbytek pisálku bude psát jak Šlechta, Kotleta nebo Žamboch , tak budu číst i jejich knihy . Zatím jsem je neobjevil. Šlechta je pan spisovatel. Plný počet hvězd.
Musím oponovat předcházejícímu hodnotiteli a zastat se spisovatele V.Š. Gowery na str. 276 dává sice Irině svůj revolver, ale hned na straně 277, je to 2.- 4. řádek nahoře ...Když nám Irina zmizela z dohledu, podal mi Oggerd svůj opasek s pistolí. Opásal jsem se jím a přibral i dva plné zásobníky....
Takže bez erroru.
Bez erroru je i celá tato povídková kniha, výborná, napínavá četba, jako celá tvorba jednoho z našich nejlepších spisovatelů tohoto žánru.
Zklamání. Tři povídky z různých období, které spolu nijak nesouvisí a některé navíc navazují na jiné texty, což činí četbu dost matoucí. Děj všech tří příběhů by šel shrnout tak, že se někam jde, tam se střílí a je konec. Šlechta nikdy nebyl nějaká vysoká literatura, ale čekal bych od něj přecijen něco víc. Neznat již hrdiny a svět z minula, asi bych vůbec netušil, o co jde a dost bych se nudil. Povídky mají sestupnou tendenci, respektive první dvě dobré a třetí slabá. Jinak ve třetí povídce jsem poprvé v životě narazil na „continuity error“, kdy Gowery někomu věnuje svou pistoli a o několik stran dále z ní zase střílí (přičemž z předchozí textu vyplývá, že má jen tu jednu).
Část díla
Autorovy další knížky
| 2000 |  Krvavé pohraničí |
| 2010 |  Střepy z Apokalypsy |
| 2005 | Nejlepší den |
| 2013 | Zahrada sirén |
| 2015 | Tajemství Morie |
Asi obrovská výhoda, že jsem s celou Oggerdovskou sérií čekal, až ji autor celou dopíše a vyjdou revitalizovaná vydání. Proto jsem ji začal číst teprve nedávno a přesně podle autorova chronologického návodu. No a dobře jsem udělal. Všechny tři povídky krásně zapadají do už vytvořeného universa a nebo doplňují již vytvořené příběhy. Ano, určitě se dají číst samostatně, bez předchozí znalosti příběhu (proto se nedivím některým negativním komentářům), ale pokud už se v tom světě pohybujete a navíc čerstvě, jako já, tak všechny tři povídky jsou naprosto skvělé . Topovka pak je ta poslední - Kočičí dvířka. Užil jsem si to a i když většinou série prokládám něčím jiným, teď se hned vrhnu na pokračování Posledního velkoměsta.