Já, Gowery
Vladimír Šlechta
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/351936/bmid_ja-gowery-VnA-351936.jpg
4
59
59
Všechno na Mars - Oggerd série
< 7. díl
Druhá polovina třiadvacátého století, dvě stě let po Apokalypse. Po dlouhém období chaosu, kanibalismu a lokálních válek nastalo Století míru, které trvá už pět let. Do různých koutů zpustošené Evropy vyráží trojice hrdinů: kyborgizovaný voják Oggerd, technolog Hal Hargo a vyjednavač Gowery Fink. Mají za úkol zkoumat takzvané "střepy z Apokalypsy", technologické pozůstatky starého světa. Někdy jsou při tom zavlečeni do her mocných zájmových skupin a jindy musejí napravovat své vlastní prohřešky. Toto jsou tři jejich příběhy: "Zákon smečky", "Rýnský cedník" a "Kočičí dvířka".... celý text
Přidat komentář
Vždycky se mi od Šlechty více líbilo Pohraničí a tato sbírka to jen potvrdila. Dát dohromady 3 tak nevyrovnané povídky je skoro umění. Smečka je vynikající. Má to zajímavý nápad, napínavý průběh a výbornou pointu na závěr. Rýn startuje také dobře, ale závěr je vysloveně zoufalost o ničem. Bohužel o ničem je celá 3. povídka. V té chybí naprosto všechno. Jak kdyby bylo potřeba naplnit nějak 300 stránek textu.
Další střípky z apokalypsy, tentokrát roztříštěné z různých období putování Goweryho, Oggerda a Harga po císařství. Povídky sice odkazují na situace, které se staly v dobrodružstvích popsaných v různých knihách – zejména ta poslední (Kočičí dvířka), ale ani čtenář neznalý Oggerdova světa, nebo ten kdo je četl velmi dávno (jako já) nemusí mít obavu, že se v nich ztratí a nepochopí o co v příběhu jde. Zápletka není nijak komplikovaná, ale zase nechci naznačit, že by byla nezajímavá, Vladimír Šlechta umí vtáhnout do děje a když přidáme poutavé kulisy rozpadajícího se světa s přiměřenou porcí akce, tak máme v ruce tři sta stran velmi dobrého čtení. Jedinou věc, kterou jsem tak nějak těžce překousával byli mluvící psi a inteligentní havrani. Tahle knížka u mě určitě nepřekonala laťku nastavenou díly Kyborgovo jméno, Projekt Berserkr nebo Keltská brána ale příjemně vyplňuje prostor před chystaným Posledním velkoměstem.
Žádné zklamaní se nekoná , Já Gowery obsahuje tři povídky , které více méně navazuji na vydané knihy autora, čteno od Střepy Apokalypsy. Autor píše vynikající věci viz svět Pohraničí. Až ten zbytek pisálku bude psát jak Šlechta, Kotleta nebo Žamboch , tak budu číst i jejich knihy . Zatím jsem je neobjevil. Šlechta je pan spisovatel. Plný počet hvězd.
Musím oponovat předcházejícímu hodnotiteli a zastat se spisovatele V.Š. Gowery na str. 276 dává sice Irině svůj revolver, ale hned na straně 277, je to 2.- 4. řádek nahoře ...Když nám Irina zmizela z dohledu, podal mi Oggerd svůj opasek s pistolí. Opásal jsem se jím a přibral i dva plné zásobníky....
Takže bez erroru.
Bez erroru je i celá tato povídková kniha, výborná, napínavá četba, jako celá tvorba jednoho z našich nejlepších spisovatelů tohoto žánru.
Zklamání. Tři povídky z různých období, které spolu nijak nesouvisí a některé navíc navazují na jiné texty, což činí četbu dost matoucí. Děj všech tří příběhů by šel shrnout tak, že se někam jde, tam se střílí a je konec. Šlechta nikdy nebyl nějaká vysoká literatura, ale čekal bych od něj přecijen něco víc. Neznat již hrdiny a svět z minula, asi bych vůbec netušil, o co jde a dost bych se nudil. Povídky mají sestupnou tendenci, respektive první dvě dobré a třetí slabá. Jinak ve třetí povídce jsem poprvé v životě narazil na „continuity error“, kdy Gowery někomu věnuje svou pistoli a o několik stran dále z ní zase střílí (přičemž z předchozí textu vyplývá, že má jen tu jednu).
Štítky knihy
Část díla
Autorovy další knížky
| 2000 |  Krvavé pohraničí |
| 2010 |  Střepy z Apokalypsy |
| 2005 | Nejlepší den |
| 2013 | Zahrada sirén |
| 2015 | Tajemství Morie |
Tři zajímavé příběhy z cyklu Oggerovský cyklus. Určitě neurazí ani skalní fanoušky, či naprosté neznalce děl pana Šlechty. Jiné knihy se mi ale líbily od spisovatele víc.