Já, Gowery přehled
Vladimír Šlechta
Všechno na Mars - Oggerd série
< 5. díl >
Druhá polovina třiadvacátého století, dvě stě let po Apokalypse. Po dlouhém období chaosu, kanibalismu a lokálních válek nastalo Století míru, které trvá už pět let. Do různých koutů zpustošené Evropy vyráží trojice hrdinů: kyborgizovaný voják Oggerd, technolog Hal Hargo a vyjednavač Gowery Fink. Mají za úkol zkoumat takzvané "střepy z Apokalypsy", technologické pozůstatky starého světa. Někdy jsou při tom zavlečeni do her mocných zájmových skupin a jindy musejí napravovat své vlastní prohřešky. Toto jsou tři jejich příběhy: "Zákon smečky", "Rýnský cedník" a "Kočičí dvířka".... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Já, Gowery. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
Tři zajímavé příběhy z cyklu Oggerovský cyklus. Určitě neurazí ani skalní fanoušky, či naprosté neznalce děl pana Šlechty. Jiné knihy se mi ale líbily od spisovatele víc.
Vždycky se mi od Šlechty více líbilo Pohraničí a tato sbírka to jen potvrdila. Dát dohromady 3 tak nevyrovnané povídky je skoro umění. Smečka je vynikající. Má to zajímavý nápad, napínavý průběh a výbornou pointu na závěr. Rýn startuje také dobře, ale závěr je vysloveně zoufalost o ničem. Bohužel o ničem je celá 3. povídka. V té chybí naprosto všechno. Jak kdyby bylo potřeba naplnit nějak 300 stránek textu.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Já, Gowery v seznamech
v Přečtených | 91x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Doporučených | 5x |
v Knihotéce | 67x |
v Chystám se číst | 29x |
v Chci si koupit | 11x |
v dalších seznamech | 1x |
Část díla
Autorovy další knížky
2000 | Krvavé pohraničí |
2010 | Střepy z Apokalypsy |
2005 | Nejlepší den |
2013 | Zahrada sirén |
2015 | Tajemství Morie |
Asi obrovská výhoda, že jsem s celou Oggerdovskou sérií čekal, až ji autor celou dopíše a vyjdou revitalizovaná vydání. Proto jsem ji začal číst teprve nedávno a přesně podle autorova chronologického návodu. No a dobře jsem udělal. Všechny tři povídky krásně zapadají do už vytvořeného universa a nebo doplňují již vytvořené příběhy. Ano, určitě se dají číst samostatně, bez předchozí znalosti příběhu (proto se nedivím některým negativním komentářům), ale pokud už se v tom světě pohybujete a navíc čerstvě, jako já, tak všechny tři povídky jsou naprosto skvělé . Topovka pak je ta poslední - Kočičí dvířka. Užil jsem si to a i když většinou série prokládám něčím jiným, teď se hned vrhnu na pokračování Posledního velkoměsta.