Všetky moje slzy
Holly Bourne
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/465813/bmid_vsetky-moje-slzy-fa0-465813.jpg
4
131
131
Po úspešnej trilógii Klub okašlaných báb a románoch Všetci sme snehové vločky a To sa môže stať len vo filme vydávame ďalšiu knihu od známej autorky kníh pre baby Holly Bourne s názvom Kde si ma rozplakal...Amelie sa zaľúbila do Reesa a verí, že ju má rád rovnako ako ona jeho. Po istom čase si však začína uvedomovať, že jej vzťah s ním prináša oveľa viac trápenia ako šťastia a radosti. Láska by predsa nemala bolieť. Rozhodne sa teda, že sa vráti na všetky miesta, kde ju Reese rozplakal. Možno tak pochopí, čo sa vlastne stalo, a ak zistí, čo sa pokazilo, konečne sa jej podarí hodiť všetko za hlavu a začať odznova.Holly Bourne svojou novou knihou znova dokazuje, že vie svojich čitateľov i vážnou témou rozosmiať, no aj dojať k slzám.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2021 , Slovart (SK)Originální název:
The Places I've Cried in Public, 2019
více info...
Přidat komentář
My holky pláčeme opravdu všude. Hlavně na místech, kde jsme s někým něco zažili. Sedíme, záda máme opřené o spadlou tlustou větev, oči celé červné a jedna slza střídá druhou. Chodila jsem na tu blbou louku tak často, že to nedávalo smysl. Jenže tis mě tam políbil a já ti dovolila i to aby jsme se milovali.
Holly Bourne udělala něco co dlouho žádný spisovatel nejspíš ne. Vzpomněla jsem si na to jaké je to být znovu 16 tý. Prožít vše znova. Prostě vzpomínat. Vyvolala ve mně pocit, toho, že to co jsem zažívala já opravdu nebyla láska. Z jeho strany určitě ne. Nikdy jsem nechápala, jak nějací kluci mohou holce ublížit ponížováním, snížit jim sebevědomí (už přece jen - je tisíce holek co seběvědomí je na botě mrazu) a pak dělat, že je vše ok. Jsou to zrudy? Nebo?
Tohle je důležitý příběh. Je jedno pro jakou skupinu je kniha napsané. Myslím, že láska nezná hranice a je jedno jestli je Vám 15 či 50. Láska prostě bolí hlavně ta neobětovaná a koho kniha neosilnila nebyl opravdu moc zamilovaný - tak moc, že se necháte níčit.
Knihu jsem hltala a viděla sebe v 16 letech a za to děkuji Holly. Bylo krásné zavzpomínat.
"Myslím, že se zlomený srdce u lidí v tvým věku nebere dost vážně"
Přečtená před lety.
Amélie se nedávno přestěhovala... Stop, klapka, akce! Jak chcete.
Na lavičce v parku sedí holka o něco mladší než já a vzpomíná na dobu, kdy se na dva roky objevila na netypické střední s bandou bláznivě oblečených budoucích spolužáků a ještě divnějších učitelů, ale taky na den, kdy zradila svého kluka a ten druhý, který se najednou jen tak zastavil na kus řeči s novou holkou, již způsobil něco, na co má dodneška problém zapomenout. Proto se vrací v minulosti, aby zjistila, co se tehdy vlastně stalo.
No... nebylo to zas až tak špatné. Popravdě zdálo se mi, že Amelie byla na svůj věk až moc naivní, protože některé momenty nedávají absolutně žádný smysl, když vezmu v potaz, že je jí tak 16-17. Taky se mi někdy zdála přehnaně přectilivělá, ale je pravda, že to, co jí Reese udělal se nemuselo snášet zrovna nejlíp. Kapitoly se mi zdály až moc dlouhé (40 stran?) a trochu se mi pletla přítomnost s minulostí. Ale jinak bych řekla, že je to pěkná knížka pro holky kolem 13-15, pro starší se mi to moc nezdá.
Příručka, jak zvládnout rozchod pro náctileté. Dospělé až zas tak nedojme zhroucení hlavní hrdinky po čtyřměsíčním vztahu :) Přesto dávám 4 hvězdičky, přidanou hodnotu pro cílovou skupinu to určitě má.
Nikdy nevíš, jestli nějaký konkrétní okamžik tvůj život zlepší, nebo ho roztrhá na kousky.
Žádná pravda nikdy není pevně daná. Její nepopiratelnost má datum trvanlivosti. To, co je pravda, se může změnit a transformovat, jak otáčíme stránky našeho života, jak se sami měníme a transformujeme, nevyhnutelně ztrácíme kontrolu nad tím, co se s námi děje a jaký to má dopad.
Člověk nikdy neví, jestli se ze šťastných vzpomínek nestanou vzpomínky smutné.
Dobré vzpomínky existují jen díky naivitě, že ještě spoustu věcí nevíme.
Bolest je zkrátka bolest. City se nedají ošálit, nedají se vypnout, i když máte dojem, že důvody, proč něco cítíte, jsou hloupé. Každý se občas trápí.
Když tě něco bolí, občas je to jediný způsob, jak s bolestí naložit - pokusit se ji pochopit. Všichni máme jizvy a šrámy, které si neustále nosíme s sebou.
Bolest nemůžeš zahnat silou vůle, odejde, až když je na to správná chvíle. Bolest je otravný host na večírku, většinou si dává hodně, hodně načas. A ty mezitím nemůžeš dělat nic, jen ji s sebou nosit, dokud nenastane chvíle ji vypustit do světa.
Občas když se k ním někdo nechová hezky a podrývá samou podstatu toho, kdo jsme, způsobí nám to trauma. To, že chceme být milováni, je přirozené - je to ta nejpřirozenější věc na světě. Takže když někoho milujeme a on nám ublíží, našemu mozku se to nelíbí. Náš mozek nemá rád trauma, nemá rád, když se necítí bezpečně, a tak si občas vytvoří nezdravé zkratky, kterými to trauma obejde a lstí nás přiměje si myslet, že je všechno v pořádku.
Zneužívání je..
Tak tenhle příběh byl hodně silný. Začátek vypadal jak klasický puberťácký příběh. Ale naprosto to dostálo jiný směr, než jsem si myslela. Drsný příběh.
Tento román je naprosto úžasný, obzvlášť důležitý pro lidi, kteří bojují s toxickým vztahem. Já také bojovala a stále bojuji a tato kniha mi dala pocit, že v tom nejsem sama.
Budu se vymykat hodnocení. Mě kniha nezaujala, četla se sice dobře, ale přišlo mi to jako příběh pro puberťačky a hlavní hrdinka mě rozčilovala svou naivitou.
Amélie mě v některých okamžicích až vztekala - jak můžou být holky tak hloupé a nechat se sebou takhle zametat? A to se ani nechci bavit a množství těchto psychopatických sebestředných maniaků, kteří dělají z holek nesvéprávné idioty. Knížka nejde moc do hloubky, téma by se dalo zpracovat i důkladněji, nicméně mi přišly fajn např. pasáže, kde Amélie probírala svoje problémy s psycholožkou - zrovna tohle by pro někoho mohlo být užitečné a přínosné.
Tak já půjdu momentálně proti proudu. Ale mě kniha neoslovila.
Příběh byl vyprávěn, tak že mě vůbec nezaujal a přišlo mi to, jako pubertální projev nějaké hloupé holky, která sebou nechala zametat.
Na to že to bylo, tak závážné téma, které se nám autorka snažila podat, tak mě to nedostalo a bylo to podáno velmi plytce a bez emocí pro mě jako čtenářku.
Ale vidím, že si kniha své čtenáře našla, já se bohužel do toho řadit nemůžu. :)
Napriek názvu a teda tomu, že sa dalo čakať, že sa to bude diať som sa nevedela preniesť cez ufňukanosť hlavnej hrdinky. Tieto Young adult knihy obchádzam a veru mi to len pripomenulo prečo. Oceňujem zvrat v polovici a o čo sa kniha snaží, ale na to by musela byť oveľa lepšie spracovaná ohľadom vykreslenia hlavnej postavy a vzťahov okolo nej - kamaráti, rodičia a Alfie. Väčšia hĺbka by príbehu neuškodila najmä pri tejto téme a možno by to som dala aj lepšie hodnotenie. Uznávam ale, že už nie som cieľová skupina pre koho je kniha určená. Vzhľadom na hodnotenie by som očakávala viac a nie vyšumenie do prázdna.
Na rovinu… Před celým světem tady veřejně přiznávám, že čtení téhle knížky mě až fyzicky bolelo. Zároveň ale nemůžu být radši, že se mi zrovna ona dostala do rukou. Autorka má opravdu skvělý styl psaní, díky kterému budete hltat stránku za stránkou. Příběh mě pohltil už od samotné „předmluvy“, svět okolo jako by najednou přestal existovat. K postavám jsem si vytvořila opravdu silný vztah. Cítila jsem se, jako bych byla hlavní hrdinkou, což se mi asi nikdy ještě nestalo. Rozuměla jsem jí a soucítila s ní, nedokážu Amelii nic vyčíst. Reese jsem nenáviděla z celého svého srdce, protože ho vidím jako obyčejného psychopata, kterému nezáleží na ničem jiném kromě sebe. Alfie působil jako jeho úplná protiváha a ukradl si mé srdce. Proč tu ale o téhle knize chci hlavně básnit? Rozebírá neskutečně důležité téma – toxické vztahy. Často si sice ani nemusíme uvědomit, že jsme v nich uvízli, ale je to tak a tenhle kousek vás naprosto perfektně přinutí se nad touto tématikou zamyslet a utřídí vám myšlenky. Já sama jsem si tu vyznačila desítky pasáží, ke kterým se ještě určitě vrátím a k Místům jako celku taky. Musím taky říct, že tenhle příběh je velkou ždímačkou emocí, protože Holly Bourne do toho dala všechno a na oplátku dostala všechno ode mě. Slzy mi tekly ve větších přívalech než voda v Niagarských vodopádech. Konec byl geniální a já jsem za něj upřímně šťastná.
" Všude na všech místech číhají vzpomínky."
Na začátek bych knihy autorky chtěla přirovnat ke knihám Kasie Westové. Obě autorky píšou hodně podobne a hlavně super vtipně s takovou nadsázkou, kterou pochopím i já.
Amelie teď žije jinde... ale takhle příběh nezačíná! Tak dobře. Na dřevěné věci, kterou často používají místní drbny odpočívá v zimě divka, a vzpomíná na časy, kdy se na několik let náhle zjevila jako duch v novém městě na nové škole ve třídě plné bláznivé sebranky a ještě výstřednějších kantorů,ale zároveň na den a události několika po sobě následujících týdnů. Nejen, že přišla o svého prvního kluka, ale nový kluk je přece tak přitažlivý. Omyl, kterého dodnes lituje.. Proto se vrací zpět o dva roky, aby přišla na to, co tohle připustilo.
Narazila jsem na ni úplnou náhodou. A totálně mě dostala. Kdo to nezažil, věřte mi, že každý slovo je 100% pravda. Ano, přesně tak to je. Mně se to stalo v 45. Takže na věku fakt nezáleží. Absolutní bomba!
Strašně těžká knížka, ale strašně dobrá! A taky smutná. Je mi líto každý holky, která přijde o sebe samu. V jakémkoliv věku.
Hned, jak jsem se do knihy pustila, mi bylo jasné, že už mám letošního favorita.
Jedná se o velmi silný příběh o toxickém vztahu, fyzickém i psychickém násilí, manipulaci, citové závislosti, ale i o následném uvědomění a vyhledání pomoci psychologa, zároveň je to ale napsáno tak lehce, napínavě a poutavě, že nemůžete přestat otáčet stránky.
Tato kniha by určitě neměla zapadnout a s klidem by se mohla zařadit i do povinné četby. Myslím, že je důležitá bez ohledu na věk čtenáře.
(SPOILER)
Velmi silný, skvěle vystavěný příběh, který mě pohltil od první stránky. Postava Amélie byla uvěřitelná a oproti jiným adolescentním postavám mi byla i sympatická. Rees byl skvěle zpracovaný coby manipulátor. Alfie mi byl sympatický jako kluk od vedle. Líbilo se mi, že kamarádky zůstaly kamarádkami, i přesto, že se k nim Ammy občas zachovala nefér, a daly jí druhou šanci. Přístup rodičů mi přišel ideální a taktéž dost uvěřitelný. Terapeutka mi připomínala mou vlastní, takže ji shledávám taky jako postavu skvěle zpracovanou.
Závěr jsem zprvu očekávala daleko tragičtější, nicméně mě mile překvapil.
Za mě obrovská spokojenost, o čemž svědčí i fakt, že jsem knihu, ačkoliv jsem pomalý čtenář, přečetla během jednoho dne.
Velmi silné, velmi smutné. Nevím jestli bych to řadila do literatury pro mládež.
Kniha se zabývá tématem rozchodu, chováním ve vztahu, pláčem a tím co je a není láska. Hlavní hrdinka mi byla sympatická, příběh byl napsán velmi čtivě a některé úvahy, odstavce a věty mi přišly vyloženě moudré. Co na knize ale oceňuji nejvíce je její přesah do reálného života a doufám, že se dostane právě k těm dívkám, které takový příběh potřebují.
Některé komentáře zde odkazují na to, že hlavní hrdinka v knize moc brečela (jakože četli jste ten název? Asi se to dalo očekávat). Ale ano, máte pravdu. Každopádně jako čerstvě odkopnutý člověk musím říct, že po rozchodu, který nechcete a když toho člověka máte opravdu rádi, tak prostě brečíte. Je vám to líto, chcete ho zpátky (i když je to iracionální jako i v mém případě), hrozně moc to bolí a tak to velmi často nejde jinak ven, než pláčem. Proto mi to v knize nevadilo, protože to množství pláče bylo naprosto relevantní a pro mnohé z nás - ikdyž už nejsme v pubertě - reálné.
Miluju Holly Bourne a téhle bych dala 1000 z 5, kdyby to bylo možné. Pro každou šestnáctku, co si prochazí rozchodem, povinná četba. Pro mě lepší než terapie.
Štítky knihy
pro ženy pro dospívající mládež (young adult) anglické romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Jsme všichni sněhové vločky? |
| 2021 |  Místa, kde jsem plakala |
| 2017 | Už jsem normální?!? |
| 2019 | A jak se vám líbím teď? |
| 2020 | To se může stát jen ve filmu |
Krásné, silné, paradoxně hřejivé čtení. Přestože se v něm řeší těžké a moc důležité téma, je podané velice čtivou formou a nejsou výjimkou humorné fráze, které mě až nahlas rozesmály. Často jsem se nedokázala odtrhnout a musela číst dál. Oceňuju originální nápad celkového zpracování, kterým se postupně dozvídáme příběh a rozkrýváme emoce a důvody spolu s hlavní hrdinkou. Líbily se mi filozofické úvahy a velký mentální progres, který hrdinka absolvovala. Také kvituju neklišovitý závěr. Určitě se ke knížce ještě vrátím a moc se těším na další knihy autorky.