Všetky tie maličkosti
Claire Keegan
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482509/bmid_vsetky-tie-malickosti-sYE-482509.jpg
4
617
617
Bill Furlong predáva uhlie, rašelinu, antracit, koks a drevené dosky. Je manželom a otcom piatich dcér. Píše sa rok 1985. V Írsku. V krajine neslávne známych Magdalénskych práčovní. Okolie Billa nabáda, aby viedol usporiadaný, skromný, nenápadný život. Čosi hlboko zakódované v jeho minulosti a v jeho vnútri ho však ťaží a vyzýva, aby prekročil vlastný rubikon. Blížia sa Vianoce, čas pokoja, radosti, ale najmä nádeje – že zajtra bude lepšie, že zajtra bude človek lepší. Írskej spisovateľke Claire Keegan vychádza v Artfore už druhé dielo, prvým bola kniha Fo(s)ter. A opäť, typicky a v neopakovateľnej atmosfére, sme aj v novele Všetky tie maličkosti vovádzaní do najhlbších záhybov citlivej duše v drsnom svete, snažíme sa všímať si najzraniteľnejších... Veď keď nie na Vianoce, tak kedy potom?dosky. Je manželom a otcom piatich dcér.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2021 , Artforum (SK)Originální název:
Small Things Like These, 2021
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem přečetla téměř na jeden zátah. Byla velmi citlivá, ale určitě by se to dalo ještě více rozvést. Zdálo se mi cca 90 stránek velmi málo.
"Vianoce z ľudí vždy vytiahnu to najlepšie, ale aj to najhoršie."
Úderná novela, ktorá by sa mi páčila aj ako román. Chápem jej záver (a rada som sa ním nechala dojať), napriek tomu by ma však potešilo, ak by dej pokračoval a explicitne vylíčil dôsledky Furlongovej voľby. Aj v takejto podobe je to však pôsobivé dielko obsahom i štýlom.
"Som si istý, že majú len toľko moci, koľko sme im jej ochotní dať, pani Kehoeová."
Přečteno na jeden zátah na sv. Štěpána. Doslov mi mluvil z duše a přirovnání k ledovci, kdy čtenář dostane jen jeho špičku a zbytek mu zůstává skrýt pro jeho vlastní fantazii, mě nadchnulo. Z ponurosti popisované doby jsem měla dojem, že se dej odehrává spíše v 50' letech, než v době vrcholu Qeenů a Live Aid. O to více je příběh děsivý. Už už zbývalo posledních pár stran na zjištění, co Furlong udělá, když jsem se závěru dočkala. Mému vánočními dárku dávám 4.5* :)
Smutný, melancholický příběh na konci ovšem s příslibem naděje. Asi se k němu někdy o Vánocích vrátím. Vždy mě dokáže udivit, jak katolíci ve jménu Boha zacházeli se svým bližním.
Jaký by měl život smysl, kdyby člověk člověku nepomáhal. Dokázal by snad prožít roky, desetiletí a celý život, kdyby aspoň jednou neprojevil statečnost a nepostavil se tomu, co vidí…
Dojemný příběh o síle lidskosti, odvahy a vlastního svědomí. Na malém prostoru je toho řečeno opravdu hodně. Tato útlá novela mi připomněla, že náš život se skládá z maličkostí, a právě ty ho dělají tak krásným. Na zdánlivých maličkostech také mnohdy nejvíc záleží. Dost mě překvapilo i to, že poslední Magdaleniny prádelny byly zavřeny poměrně nedávno. Musím si o tomto tématu zjistit něco víc.
Krasně psaná novela, u které je fascinující, jak na tak krátké ploše dokáže tolik říct a navíc zachytit krásu i povrchnost svátků. Navíc povedený přebal. K Takovým maličkostem se rád za rok vrátím. Přidám si ji vedle Adventu Gunnara Gunnarssona jako povinnou vánoční četbu.
Takhle útlá novela nenápadně otevírá spoustu témat. Ale hlavně je o tom, jak těžké je vyjít z komfortní zóny, když se člověku nechce, ale když ví, že přešlapování na místě už mu žádné vnitřní štěstí v životě nepřinese. Předvánoční nálada jen symbolicky dokresluje hlavní pointu a problematika katolických klášterů, jeptišek a „padlých žen,“ ji více dramatizuje. Ale ve finále je myslím jedno, v jakém prostředí se kniha odehrává, protože takové vnitřní boje si každý musí čas od času projít sám. Líbilo se mi, jak lehce a pochopitelně autorka tyto témata v hlavě hrdiny otevírá. Knížka je opravdu krátká a za přečtení rozhodně stojí, ale stále přemýšlím, jestli by si přeci jen nezasloužila víc stránek.
Útlá knížka malá objemem, obrovská obsahem. Stejně jako Téra v komentáři níž jsem měla pocit, že čtu o době před sto lety a ne o nedávné minulosti. Pojem Magdaleniny prádelny jsem zaregistrovala, ale že poslední zavřeli v 90.-tých letech jsem netušila. Dojemný příběh citlivého pana Furlonga je důkazem toho, že pro osobní pocit štěstí a klidu nestačí hmotné statky a pohodlný život. Sám potomek s cejchem nemanželského dítěte dostal šanci díky ušlechtilosti protestantské vdovy. Jeho matka taky mohla skončit v katolickém klášteře a osud její i jejího dítěte by byl více než nejistý. Jeho konání je tedy jakousi splátkou morálního dluhu.
Krásná kniha o tom, jak zdánlivá maličkost dokáže mnohdy hodně změnit. O Magdaleniných prádelnách jsem už něco četla, ale stále mě udivuje, že se to dělo téměř nedávno.
Dojemný příběh, který na pár stránkách dokáže vyvolat spoustu emocí. Moc se mi líbilo vykreslení atmosféry městečka v předvánočním čase. Předvánoční zvyky obyčejné rodiny. A také velmi těžký historický podtext, který je zde řekla bych jen jemně naznačen, ale zasáhne vás plnou parou. A musím tedy říct, že jsem měla stejný pocit, jako Luciluc, ve své hlavě jsem nedokázala příběh zasadit do 80. let, ale měla jsem pocit, že se musí odehrávat v dávnější historii.
(SPOILER) Na knihu jsem dostala tip od uživatelky jatox, díky :) . Překvapil mě rozsah, 110 stran včetně doslovu Denisy Novotné. O Magdaleniných prádelnách jsem před četbou nevěděla. Bylo to pro mě šokující a nechápu, že byly v Irsku definitivně uzavřeny až v roce 1996, jak uvádí autorka v poznámkách k textu. Z příběhu samotného mám rozporuplné pocity, styl psaní mi vyhovoval a příběh se četl rychle, ale pořád jsem měla problém „vžít se“ do roku 1985, hlava mě pořád táhla do vzdálenějších let. Bill Furlong byl sympatická postava, některé jeho „životní otázky“ mě vybízely k většímu zamyšlení se, ale asi jsem si z toho nedokázala vzít 100 %. Škoda, že nebyla více řešena dějová linka s jeho (neznámým) otcem, jestli konfrontoval Neda či ne…Líbilo se mi, když se Furlong vracel ve vzpomínkách do dob jeho dětství u paní Wilsonové. Konec byl pro mě hodně otevřený. 3,5*
Tiché drama v nitru člověka. Spor svědomí a soucitu se strachem o budoucnost.
Radost ze čtení, to tahle kniha je.
Do ruky se mi dostal skvost. Při čtení jsem cítila atmosféru irského městečka, včetně vůně pečených pokrmů, bylo to, jako bych osobně rozprávěla s jeho obyvateli… Nádherná hlavní postava, s pevným, krásným charakterem, známe jeho minulost a víme, co ho formovalo. Stane se vaším přítelem i ochráncem.
Miluji ponořit se do takových knih.
Soucit. Lidskost. Svědomí.
Slova, která mne napadla pro Billa Furlonga. Nenápadný úžasný muž. Muž, který nepřivřel oči, když se díval, uviděl a viděl.... Mnoho lidí ani při takové progresi vidění věcí prostě nevidí, nechce, otočí se zády se sebestřednou "omluvou" není to moje věc, tak proč se starat.
Není snad národ, který by ve své historii, ať je jakkoli dávná či současná (ukradené děti v Aussie nebo stačí chvíli poslouchat zprávy) neměl černý flek, pořádně velký, jež se snaží pochopit a zároveň se za něj stydí generace. Magdaleniny prádelny (nově zfilmovány) jsou takové pro Iry. Vše se dá zneužít i využít, znehodnotit i zhodnotit a není to otázka jen u katolické církve, ale obecně společnosti. Vždy jde jen a jen o lidi. Jsou to jen lidé, kteří berou věci do svých rukou a vyjde z toho čistá bělost, nebo hnusná špína...
Autorka si vybrala náročné téma a způsob, jak mi jej předala na jen pár desítek stranách byl - zase ta slova - krásný, výjimečný, dechberoucí.
Irsko je nádherná, okouzlující, čirá země a lidé jsou tam úžasní, tak snad i díky této autorce, včetně filmu, jež vynesli na světlo co desetiletí zůstávalo skryto, navíc i mimo Irsko (přiznat chybu sobě je těžké, co teprve někomu jinému) pomůže tomuto národu vyrovnat se s touto minulostí. Nejtěžší krok vynést na světlo už mají za sebou. Někdy malý tichý krok znamená více odvahy než ty okatě hrdinské...
Pozn: Recenzentům jako je Miroslavacte si dovolím říci tohle - máte nárok jít proti proudu a mít svůj názor - ale způsob jakým plivete svá slova svědčí jen o vás samých, ne o tom na co je recenze.
AUDIOKNIHA
***
Krátké, ale silné čtení/poslouchání. Je to moje druhá kniha autorky a i tuto budu mít nejspíš v hlavě dlouho.
O Magdaleniných prádelnách jsem se dozvěděla poměrně nedávno, o to víc mě šokovalo, jak dlouho dokázaly fungovat. Zavřené byly teprve roku 1996!
Knihu doporučuji přečíst nebo si poslechnout.
Krásná povídka s vánoční atmosférou. Ovšem kromě vůně pečeného cukroví, ucítíte také hořkou pachuť z reality života mnoha žen a dívek, které se ještě v devadesátých letech minulého století musely potýkat s tyranií, kterou byste zasadili spíš do období středověku. Je zde čtivě vykresleno pokrytectví církve a také to, že ve vztahu mezi Bohem a člověkem, by neměl stát jiný člověk, protože to, že se převlékne do kněžského roucha ho nezbaví zlé lidské podstaty.
Moc hezký vánoční příběh, četla jsem v originále, překlad nejsem schopna ohodnotit :-) Příběh je sice z 80. let 20. století, ale člověk má pocit jako by četl optimističtěji naladěného Dickense.
Moc nevím, jak knihu hodnotit.
Snoubí se v ní totiž hloubka s jakousi plytkostí vzhledem k závažnosti daného tématu.
Každopádně nečekejte žádné drama ani krváky, ty závažné věci jsou tam spíš jen naznačeny a je jen a jen na vaší fantazii, kam až ji necháte doputovat. K zamyšlení ovšem stále zůstává, jak může jedno náboženství ve jménu lásky páchat neustále tolik zrůdností, které rozhodně neskončily středověkem...
Velmi sympatický mi byl ale hlavní hrdina a jeho lidskost. Takoví už se v knihách moc nepotkávají. A může se jím inspirovat každý z nás.
Štítky knihy
Vánoce zfilmováno irská literatura morálka tajemství 80. léta 20. století Magdaleniny prádelny zločiny církve zločiny proti lidskosti irské romány represálie, represeAutorovy další knížky
| 2023 |  Takové maličkosti |
| 2011 | Třetí světlo |
| 2009 | Modrá pole |
| 2024 | Na konci dne |
Kratičký, minimalistický příběh, v podstatě povídka, které ale dle mého názoru nic nechybělo - taková trochu jiná Vánoční koleda, bohužel založená na kruté, nepochopitelné skutečnosti.