Všetky tie maličkosti
Claire Keegan
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482509/bmid_vsetky-tie-malickosti-sYE-482509.jpg
4
702
702
Bill Furlong predáva uhlie, rašelinu, antracit, koks a drevené dosky. Je manželom a otcom piatich dcér. Píše sa rok 1985. V Írsku. V krajine neslávne známych Magdalénskych práčovní. Okolie Billa nabáda, aby viedol usporiadaný, skromný, nenápadný život. Čosi hlboko zakódované v jeho minulosti a v jeho vnútri ho však ťaží a vyzýva, aby prekročil vlastný rubikon. Blížia sa Vianoce, čas pokoja, radosti, ale najmä nádeje – že zajtra bude lepšie, že zajtra bude človek lepší. Írskej spisovateľke Claire Keegan vychádza v Artfore už druhé dielo, prvým bola kniha Fo(s)ter. A opäť, typicky a v neopakovateľnej atmosfére, sme aj v novele Všetky tie maličkosti vovádzaní do najhlbších záhybov citlivej duše v drsnom svete, snažíme sa všímať si najzraniteľnejších... Veď keď nie na Vianoce, tak kedy potom?dosky. Je manželom a otcom piatich dcér.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2021 , Artforum (SK)Originální název:
Small Things Like These, 2021
více info...
Přidat komentář
„Tahle cesta vede tam, kam chceš jít, chlapče.“
Irsko, prosinec 1985. Mrazivý vzduch, kouř z komínů, dřina, která nekončí ani na Štědrý den. Bill Furlong pracuje velmi tvrdě, stará se o rodinu, na kterou je náležitě pyšný, snaží se vést dobrý život a příliš nevyčnívat. Ale když v klášterní kůlně při zavážce uhlí narazí na zuboženou mladinkou dívku, naprosto ho to ochromí. Takže je to pravda, to co se šeptá?
Silný, inspirativní příběh, který ve své křehkosti bodá jako ledový prosincový vítr do odkryté tváře. Příběh o tom, že skutečná změna nezačíná velkými gesty, ale drobnými maličkostmi.
Dobré dopoledne, přátelé, dnes přicházím s něčím, co v mé knihovně není úplně obvyklé a já se znovu přesvědčila proč. Tolik jsem si přála, aby se mi to líbilo a nakonec jsem z toho akorát mrzutá. I tak si moc přeji, abyste vy měli zážitek opačný.
Bill Furlong je obchodník s uhlím a dřevem, manžel, otec pěti dcer a přivádí nás do irského města poloviny osmdesátých let sužovaného prosincovými mrazy.
Irsko je země, kde se “moderní doba opozdila proti pevninské Evropě až o několik desítek let. Fronty na podporu jsou pořád delší, bez jeho práce a štědrosti by trpěly desítky lidí. A Bill to dobře ví, proto dál pracuje se sklopenou hlavou a přežívá ze dne na den, aby zabezpečil budoucnost svých dcer.
Jeden z Billových klientů je také místní klášter. Když jednoho dne přijede dřív, než bývá očekáván, vidí zubožené jeptišky prosící o pomoc, ale matka představená se přes vše s kamenným výrazem přenese.
Kniha byla nominována na Man Bookerovu cenu v roce 2022, komentáře se hemží dojetím. A já.. asi nevím proč. Nastala chyba v překladu?
Knížka je tenká, čte se velmi dobře, ale mně osobně se nedotkla. Téma tzv. Magdaleniných prádelen je objasněno na konci příběhu, ale v samotném ději se vlastně nic nedozvíme. Jestliže vám toto téma tedy není blízké nebo jste o něm nikdy předem neslyšeli, knihou se to nezmění. 98 stran čistého příběhu sledujeme Billovu nespokojenost se životem, jen na nějakých 3 stranách se autorka podělí i o dění v klášteře.
Konec knihy je věnován ‘recenzi’ na knihu i samotnou autorku a nejsem si jistá, zda je něco takového úplně ideální. Kniha je přirovnávána k Vánoční koledě Charlese Dickense nebo Vánočním vzpomínkám Trumana Capoteho. Ani jednu z knih jsem nečetla, proto si netroufám říct, ale nazývat autorku druhým Hemingwayem mi přišlo úplně mimo.
Jestli hledáte rychlovku do nějaké výzvy, určitě si ji přečtěte, ale žádné haló nečekejte.
V přípravě je stejnojmenný film s Cillianem Murphym a vzhledem k mé lásce k tomuto irskému herci, se moc těším. Třeba nám film předá něco víc a lépe.
Takové maličkosti mi bohužel slibovaly něco jiného než to, co jsem nakonec dostala. Je to jednohubka, kterou jsem spolkla za den, ale větší odezvu ve mně kniha nevyvolala. Námět je přitom tak slibný. Těžké, pro mě dosud neznámé téma, které mělo velký potenciál. Autorčin úsporný styl psaní je velmi chválený, ale já prostě potřebuju víc. Ta úspornost pro mě byla úsporná až příliš. Jsem zvědavá na filmovou adaptaci. Možná, že ta mi paradoxně to "něco víc" dá.
Krásná, svým způsobem poučná knížka s nádhernou obálkou. Děj vypráví primárně o panu Furlingovi, ovšem ukazuje čtenáři příběh, byť smyšlený, který odkazuje na Magdalenské prádelny.
Mě málo známé téma Magdaleniných prádelen, kterými se zabývá toto velmi krátké dílko je další z neuvěřitelných zločinů moderní církve
Hnus pomyslet, že se toto dělo ještě poměrně nedávno..
Kratičká kniha na mě velice zapůsobila, úvahy, myšlení a hlavně činy pana Furlonga z něj udělaly jednu z mých oblíbených literárních postav. 5* a ke knize se určitě vrátím.
S kauzou Magdaleniných prádelen jsem se seznámila přes film Philomena s Judi Dench. Neuvěřitelné, děsivé, jak to fungovalo, nebylo zastání, nebylo slitování. Podobně i tady v knize. Claire Keeganová vykouzlila do té hrůzy velmi empatickou lidskou postavu Furlonga, otce čtyř dětí, který se nenechal vmanipulovat do role mlčící většiny a konal podle svého nejlepšího svědomí. Jak prosté.
Atmosférické, pocitové, vtáhlo mě to, i přes absenci běžné "dějovosti". Ačkoliv při celkovém pohledu je tohle ponuré vyprávění lehce deptající, konec to vyvažuje. Ale měla jsem tendenci hledat další stránky; ráda bych se dozvěděla víc o tom, jaké dopady mělo Furlongovo rozhodnutí.
„Přišlo mu správné i hluboce nespravedlivé zároveň, kolik ze života je ponecháno náhodě.“
Zvláštní atmosféru příběhu tvoří autorčina schopnost popisovat osoby, kulisy i děj způsobem, který upomíná na staré časy. Když hlavní hrdina rozváží uhlí a dřevo, vlastně mě překvapilo, že startuje auto, namísto toho, aby zapřahal koně. A podobně mě pokaždé „vyrušila“ i zmínka o džínách nebo albu Queen, které jako by patřily do jiné doby.
Vyprávění je sotva načrtnuté a vyústění nejisté. Tedy spíš skoro jisté, naneštěstí, protože závěrečné otevření dveří stěží zachránci přinese vývoj, v který doufá. Čtenář rozhodně neodejde bez pocitů a podnětů k zamyšlení, ale přesto je možná škoda, že zůstalo právě jen u nákresu, i když obohaceného spoustou náznaků a pozitivním poselstvím.
Když jsem se začetla, musela jsem se několikrát přesvědčit, že příběh se odehrává v roce 1985. Měla jsem pocit, že jsem někde v předminulém století, jak pochmurně na mě příběh zapůsobil. Netušila jsem, že poslední Magdalenina prádelna byla uzavřená až v roce 1993. To už jsme si tu žili jak na obláčku ve srovnání s lidmi v příběhu. Je to příběh o lásce k bližnímu, i když ti od kterých se to očekává vás hluboce zklamou.
Takové maličkosti jsou velmi nenápadnou a na první pohled klidnou knihou, v níž se ale přitom pod povrchem, mezi řádky odehrává temné drama, které je tu pouze naznačeno. Skrývá se mezi slovy. Je tam a číhá, až bude čtenářem odhaleno.
To se mi na té knize také tak líbilo, že autorka není za každou cenu explicitní, nechce šokovat otevřeností a detailním popisem. Naopak tím, že to drama obaluje a schovává do slov, ještě podtrhuje tu děsivou stránku, která se tu skrývá. To, co se dělo za zdmi tzv. Magdaleniných prádelen, které jsou tématem této knihy, bylo dlouho tajemstvím. Děsivým tajemstvím, které nemělo vyplout na povrch. A tak i autorka to tajemství nechává na povrch vyplout jen pozvolna - a tím to celé umocňuje.
Přišlo mi, že tato kniha umí v citlivém, vnímavém čtenáři vyvolat takový tísnivý pocit, pocit strachu a nejistoty. Tyto pocity přicházejí pomalu a nenápadně, ale o to mi to přišlo na konci intenzivnější.
Hodně se mnou rezonovala myšlenka toho, jak se některé věci tiše tolerují. Jak se o některých nekalostech ví či se tuší, ale nemluví se o tom a předstírá se, že problém neexistuje. Hlavně ruce pryč a nešťourat se v tom. Proč mi tohle lidské jednání v některých ohledech připadá pořád jaksi aktuální?
Vlastně nevím, co mi na knize chybělo, že nedokážu hodnotit plným počtem. Nicméně 4 hvězdy jsou rozhodně na místě a za sebe mohu rozhodně doporučit.
Magdaléniny prádelny. Irsko. 80. léta. Skutečné události.
Tak krátký příběh, nicméně zanechá ve svých čtenářích silné emoce. Poetické, srdcervoucí, citlivé, emotivní. Přitom je to příběh, kde toho zůstává hodně nevyřčeného, ale čtenář to všechno pochopí, nacítí skrz to co je ukryto mezi řádky. Líbilo se mi to moc.
Je to takový poetický příběh o ne úplně poetické realitě Irska v 80. letech. Rozhodně mě námět zaujal a na téma Magdaléniných prádelen si najdu i jiná díla. Ráda bych se dozvěděla více než zde, kde ,,máte číst mezi řádky ".
Nenápadná novela, která řekne vše co chce říct. Noční můra dívek za zdí katolického kláštera. A nejhorší na tom je, že je podle skutečných událostí.
Příběh, který svůj poklad ukrývá mezi řádky, ale zároveň díky doslovu vám případně vše sepne. Barvitý styl psaní a celkový nádech a poselství z historie, to bylo naprosto úžasné, i přes velmi bolestné téma. Příběh se situuje k vánočním časům, ale zpracovává temnou stránku irských dějin a věřím, že mnozí z vás o ni ani netuší. Rozhodně doporučuji k přečtení a zamyšlení.
Kratičký, minimalistický příběh, v podstatě povídka, které ale dle mého názoru nic nechybělo - taková trochu jiná Vánoční koleda, bohužel založená na kruté, nepochopitelné skutečnosti.
Knihu jsem přečetla téměř na jeden zátah. Byla velmi citlivá, ale určitě by se to dalo ještě více rozvést. Zdálo se mi cca 90 stránek velmi málo.
"Vianoce z ľudí vždy vytiahnu to najlepšie, ale aj to najhoršie."
Úderná novela, ktorá by sa mi páčila aj ako román. Chápem jej záver (a rada som sa ním nechala dojať), napriek tomu by ma však potešilo, ak by dej pokračoval a explicitne vylíčil dôsledky Furlongovej voľby. Aj v takejto podobe je to však pôsobivé dielko obsahom i štýlom.
"Som si istý, že majú len toľko moci, koľko sme im jej ochotní dať, pani Kehoeová."
Štítky knihy
Vánoce zfilmováno irská literatura morálka tajemství 80. léta 20. století Magdaleniny prádelny zločiny církve zločiny proti lidskosti irské romány represálie, represeAutorovy další knížky
| 2023 |  Takové maličkosti |
| 2011 | Třetí světlo |
| 2009 | Modrá pole |
| 2024 |  Na konci dne |
Novela na nedělní podvečer. Dobře vystižená nálada zimy a příprav na Vánoce. Do toho nesložité Billovo bilancovaní a úvahy o naplněnosti jeho života. A pro každého k zamyšlení - držet se v zajetých kolejích, nebo z nich radikálně vystoupit pro nějaké nejisté dobro, pro čisté svědomí.
Vybrala jsem si v rámci plánované cesty pod štítkem "irská literatura", zklamaná rozhodně nejsem.