Vyhnanie Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/381897/bmid_vyhnanie-gerty-schnirch-eHO-381897.jpg
4
4327
4327
Druhá kniha dnes už známej a úspešnej českej autorky Kateřiny Tučkovej sa vracia v čase do dní na konci druhej svetovej vojny a rozpráva príbeh nemeckých obyvateľov Brna. Povojnová obnovená Československá republika uplatnila princíp kolektívnej viny a nemecká časť obyvateľstva sa musela z hodiny na hodinu zbaliť a pešo vydať na pochod k rakúskym hraniciam. Mužov schopných pracovať uväznili v meste, ženy, deti a starí ľudia v transporte umierali na choroby a od vyčerpania. Pôsobivý román kladie dodnes bolestné a nevysvetlené otázky viny, odplaty a odpustenia medzi Čechmi a Nemcami a opisuje vzťah matky Gerty a jej dcéry Barbory, ovplyvnený prostredím, v ktorom sa ako české Nemky odsunuté na okraj spoločnosti smeli pohybovať. Noc z 30. na 31. mája 1945. Gerta Schnirch tlačí kočík s niekoľkomesačnou dcérkou a spolu s ostatnými brnianskymi Nemcami kráča v pochode smrti v ústrety neistej budúcnosti. Transport smeruje k rakúskym hraniciam, no tam ich tiež nečakajú s otvoreným náručím. Stovky vyhnancov podľahnú epidémii týfusu a úplavice. Gerta a niekoľko ďalších nemeckých žien s deťmi napokon skončia na nútených prácach na južnej Morave. Ich osudy sú rôzne, niektoré odídu do Rakúska, iné zostanú v juhomoravskej dedinke alebo sa vrátia do Brna. Gerta znovu získa československé občianstvo a po návrate do rodného mesta tam prežije búrlivé udalosti druhej polovice dvadsiateho storočia. Dej nezvyčajne plastického románu pokračuje cez päťdesiate roky a udalosti roku 1968 až po zmenu režimu v roku 1989. Čitateľ je svedkom zložitého vzťahu matky a dcéry, deformovaného nielen obmedzenými možnosťami, ktoré im ako českým Nemkám ponechal komunistický štát, ale aj vzájomným nepochopením dvoch generácií, komplikovanou komunikáciou a márnym úsilím matky sprostredkovať osobnú skúsenosť ďalším generáciám.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Kniha ve mně vyvolávala rozporuplné pocity. Na jedné straně je objektivně velmi dobře "řemeslně" zpracovaná a na papíře tomu není moc co vytknout, ale kupodivu mi tam zkrátka "něco" chybělo, abych mohla ohodnotit pěti hvězdami. Možná to bylo hlavní hrdinkou, která mi přišla moc jednodimenzionální a čtení mě tak tolik netěšilo, jelikož byl děj postaven z její perspektivy - celá řada dalších postav mě tam zaujala víc a četlo se mi o nich dobře, takže to bude mít zřejmě na mém dojmu větší podíl, než jsem původně myslela. Protože ač nelze Gertě upřít, že její život byl nesmírně náročný a bylo v něm málo důvodů k radosti, tak její vnitřní nastavení atmosféru beznaděje, jež čišela téměř z každé stránky jí věnované, výrazně umočňovalo. Tento dojem ale velmi pravděpodobně byl autorčiným záměrem, což bylo patrné v poslední kapitole psané z pohledu Barbory, takže byť se kvůli tomu 90 % knihy hůře četlo, tak to nebudu dílu vyčítat, neboť bylo v textu promítnuto zřejmě přesně to, co autorka zamýšlela. Co se mi na knize moc nelíbilo, je, paradoxně, jazyková stránka. Autorka má velmi bohatou slovní zásobu, nicméně jsem se nemohla zbavit při čtení dojmu, že je někdy užívaná trochu na sílu a křečovitě. Místy jsem se musela zastavit, protože mi spousta užitých obratů zkrátka neseděla a text neplynul přirozeně. Takže popisné části a vnitřní monolgy se mi tolik nelíbily, nicméně v dialozích, kde přirozeně přejde autorka do lehčího stylu, je text mnohem příjemnější. Ale teď už k silným stránkám knihy. Asi nejvíce oceňuji velmi dobře uchopenou mozaikovitou kompozici děje, protože si myslím, že je to jeden z nejtěžších postupů, který je jen málokdy proveden zdařile, nicméně zde to knihu velmi pozvedlo. Dále bych ocenila velmi dobře napsané vedlejší postavy - řada z nich děj významně dokreslila. Zejména u postav Jecha a Hanáka, které ve mně dokázaly vyvolat plamenně nenávistné pocity nebo postavy dalších německých žen a Karla, které zase do textu vnesly ducha lidskosti. Někde jsem, myslím, četla komentář, kde čtenář chválil první polovinu knihy a druhá, kam se více přidávaly vložené příběhy z perspektivy dalších postav, už je neoslovila. U mne to bylo paradoxně naopak. Protože "vložené" kapitoly ukázaly kontrast mezi myšlenkami a představami protagonistky a tím, co dané postavy prožívaly ve skutečnosti. To bylo nejlépe vidět u kapitoly z pohledu bývalé kamarádky Jany, kde se Tučkové podařilo dosáhnout mrazivé atmosféry z toho kontrastu nostalgické lásky, jež Gerta k "Janince" chovala a palčivé (Gertou zcela netušené) nenávisti, kterou k ní chovala Jana. Další velmi zdařilou vsuvkou byla kapitola z pohledu Hermíny, která ukázala, jak obrovský rozdíl v kvalitě života dělá vnitřní postoj, neboť Gerta s Hermínou měly srovnatelně tragické osudy, nicméně jedna se rozhodla vidět sklenici zpola plnou a druhá zpola prázdnou. Stejnětak se mi líbila poslední kapitola z pohledu Barbory, v níž bylo střízlivě dcerou zhodnoceno to, co mě napadalo celou knihu (zejména Gertina zatvrzelá snaha vymezovat se proti svému němectví, které ale přitom jakoby stejně nechávala prostupovat celou svou identitou a všechno příkoří si jím omlouvala a odůvodňovala). Kapitola s manželem Johanny pro mne byla tak naturalistická, že jsem určité věty musela přeskákat, ale její poselství ve mně zanechalo jedny z nejsilnějších dojmů z celé četby. A kapitola s dopisem od Friedricha měla velmi dobrý potenciál, ale přijde mi jako nevyužitá příležitost, protože nebyla pak v knize nijak konfrontována/reflektována s postavou Gerty, takže její zařazení trochu postrádalo smysl. A stejnětak vyšumění linky s Karlem, o kterém vlastně vůbec netušíme, jak dopadl, což je dle mého velká škoda. Kdyby alespoň některé volné nitky příběhu byly svázány, myslím, že by byl o něco uspokojivější, aniž by musel překročit do teritoria banality. Samozřejmě že ve skutečném životě je dost pravděpodobné, že se člověk nedopátrá odpovědí na spousty otázek, ale v románu to považuji za nevyužitý potenciál. V neposlední řadě bych každopádně ocenila určitou nejednostrannost. Kdy v knize byla správně zdůrazněna kritika k tomu, jak byl celý odsun proveden, ale zároveň sem tam v myšlení německých postav probleskuje přiznání sympatizování či spolupráce s nacisty za války nebo pocity nadřazenosti i v době poválečné, takže to knihu nedělá tak černobílou. Nakonec vyzdvihnu poslední větu románu, která byla zvolena mistrně a shrnuje mé dojmy z celé knihy - "Nemůžu si pomoct, ale mám prostě dojem, že kromě těch dvou tří let se strýcem Karlem máma žila úplně nenaplněný a zbytečný život."
Román mě nadchnul, možná to bylo tím, že jsem ho četla v době pandemie, kdy mě všechno děsilo, v porovnání s útrapami, které musela snášet hlavní hrdinka, ale o nic nešlo. Líbí se mi jazyková vybavenost Tučkové i stal vyprávění.
Výborný historický román. Moc ráda jsem si přečetla něco o situaci Němců po válce u nás. Výborně psychologicky propracované postavy. Líbilo se mi čtení jsem si užila, přesto že to není nic veselého.
Je nepřeberné množství knih o nacismu a o druhé světové válce. Spousta je napsáno co byli němci za zlo a všudypřítomná zkáza. Málo kdy je někde podotknutno, že ne všichni a že ti kteří tací nebyli to pak schytali v plné parádě za ty kterým už bylo vše jedno, neboť byli buď mrtví či ztracení. Znám lidi kteří se dostali k majetku stylem přidělení po němcich....odsunutych,zlikvidovanych či jinak zmizelych... Ono se to opravdu tak dělo. Díky za tuhle knihu. Díky, že ukazuje zas jiné ozubené kolečko naší historie. Doporučuji přečíst.
Dávám za 5*.
Hezké čtení o skutečně těžké době.
Mohu doporučit.
Kniha by si zasloužila doslov. Tolik zmařených životů a život jde dál. Smutné.
Téma odsunu Němců je pro nás stále velmi citlivé a záměrně ho z naší mysli vytěsňujeme. Proto jsem se rozhodla si knihu přečíst. Nemůžu říct, že by mě jako taková až tak chytla, nicméně se četla dobře a byla pro mě poučná.
Díky za tuhle knihu. O válce je napsáno hodně, různé pohledy, intenzity, podle skutečných událostí i beletristických. Tento pohled mi chyběl. Syrová ukázka tabuizovaného tématu odsunu Němců. I po desítky let vykreslený dopad tohoto činu. Neveselé avšak výborné čtení.
Syrové, drsné, místy dechberoucí. Jako Pražák jsem poslouchal od prarodičů pražské hrůzy a zážitky té doby, přečíst si takto realisticky o věcech, které se udály v Brně a přilehlém okolí a měly by být do jisté míry velmi věrohodné, protože autorka hodně čerpala z archivů, je silný zážitek. Kontroverzní téma poválečné doby a chování Čechů k Němcům vzbuzuje otázky, jak by to dopadlo dnes. Poučili jsme se a jsme humánnější? Ač v to člověk doufá, už dlouho jsme nezažili nějakou velikou tragédii, nechtěl bych tedy někdy dojít k situaci, kdy dochází takzvaně k lámání chleba, protože se přes všechnu naději obavám, že bychom nebyli o moc lepší než naši předci. Máme se sakra dobře, ikdyž ne vždy dokonale, ale stejně buďme za to rádi. Ať už je u moci ten nebo ten, nebuďme malicherní.
Zpět ke knize, závěr byl možná poněkud uspěchaný, ale je jasné, že měl být pouze dokreslením toho hlavního, co zde chtěla autorka vyzdvihnout.
(SPOILER)
Autorka se nebála pořádně kopnout do skrytého vosího hnízda našich dějin - a zbavit čtenáře iluzí ohledně jednoho z nejkontroverznějších témat naší novodobé historie. Jsem ráda, že se tak rozhodla a že ťala rovnou do živého. Válečnou historii si od školních let odnášíme z lavic jako jakýsi černobílý film - buď jsou "ti dobří" na jedné straně, nebo "ti zlí" na straně druhé. Jenže svět se skládá ze spousty odstínů různě pestrých barev; a stejně tak je to i s dějinami.
O poválečném odsunu Němců z našeho území se příliš nemluví, a když, tak ho automaticky vnímáme jako jediný spravedlivý trest. Jsem proto ráda, že se nám autorka rozhodla ukázat, co se vše se za takovým faktem může skrývat, a zprostředkovala nám osud ženy, která měla jen tu smůlu, že se narodila v manželství smíšeném. Utrpení Gerty je navíc o to horší, že na "cestu do nikam" s sebou bere i dcerku Barboru, stvořenou v nelásce z incestu. Přežije pochod smrti i neskutečná utrpení, jež ji nadosmrti poznamenají. Její exodus je o to horší, že ani po návratu nezíská klid a až do smrti si s sebou nese cejch své jinakosti.
Je to román o tom, jak silná může být nenávist a kam až může zajít touha po odplatě.
Oceňuji, že autorka používá pro vykreslení postav různých dialektů a též němčiny, i když právě ta může pro neznalé čtenáře představovat problém.
První polovina knihy je velice hutná a strhující - ve druhé části však děj plyne již jen z jakési setrvačnosti. Jako by se ten silný příběh v průběhu času vyčerpal, možná proto ten slabší závěr s křečovitou snahou o usmíření.
Sledování osudů Gerty Schnirch jsem musela krátkodobě odložit, protože jsem potřebovala něco méně deprimujícího. Na druhou stranu: není na škodu si připomenout, jak jsou mé vlastní problémy a trápení malicherné ve srovnání s utrpením jiných lidí v časech (či lokalitách) podstatně nelítostnějších.
Téma odsunu Němců po 2. světové válce mě zatím míjelo – tak nějak jsem žila v domnění, že si prostě na žebřiňáky naložili svých pár švestek a v krupobití nadávek, plivanců a sem-tam šutru odmašírovali „domů“. Přiznávám, netušila jsem, kolik bezpráví, bolesti a smrti se za tím zdánlivě „nevinným“ odsunem skrývá. Nezamyslela jsem se nad stínem kolektivní viny, který padl na všechny z národa poražených, i když třeba neměli s válečným běsněním nic společného a jejich kořeny v této zemi byly pevné, dlouhé, zdravé. Podcenila jsem, jak zběsilá nenávist se může v lidech nastřádat a zpustošit životy pouhých civilistů, včetně těch nejzranitelnějších.
A vůbec nejhorší je to, čeho se Češi dopustili sami na sobě.
Nevím, co z románu je fikce a co jsou zážitky pamětníků; být autentická i jen třetina, pořád jde o velmi ošklivou skvrnu v naší historii. Jasně, ten hnusák s knírkem rozpoutal v Evropě peklo, ale ne každý Němec si zasloužil potrestání, natož surovou pomstu zdivočelé lůzy.
Kateřina Tučková se nebála důkladně říznout do onoho zakamuflovaného boláku, nechala téct hnis a já se stala konsternovaným svědkem. Akorát mi po většinu četby bylo těžko na duši, zajisté autorčin záměr, přesto mi právě množství negativních emocí prýštících ze stránek brání dát pátou hvězdu. 80-85%
(SPOILER) Já nevím, asi jsem čekala víc. Zas tak drsná a surová mi kniha zdaleka nepřišla (asi proto, že jsem před ní četla od Kariky "Na smrt"). Byly pasáže, které se mi hodně líbily, u jiných jsem se musela nutit. Asi určitě to byl záměr, ale trochu mi vadila ta malost postav. Vykreslené byly vcelku dost dobře (skvělý protipól vnímání okolností Gerty a pak její (hloupé, sorry) dcery), ale prostě to, jak všichni zůstali zacyklení, jak v životech (protože okolnosti - německý původ, komunisti...), tak v myslích. Prostě jsem čekala nějaký přesah toho všeho a ono nic, už jen smrt na konci těžkého života plného hořkosti. Já vím, že to tak bylo i v realitě, ale tak v knižním příběhu jsem chtěla nějakou tu katarzi. :) Co Karel, co ten komouš, co chtěl, aby donášela... Jako, klobouk dolů, nic podobného bych nenapsala, ale přesto nemám po dočtení takový ten "plný" pocit završení. A asi to byl záměr, no.
Kniha o tématu, o kterém se dlouhá léta nemluvilo, jakoby nebyl, je napsána tak realisticky, syrově,...
Pohled na událost očima Gerty, německé Češky ? nebo české Němky ?, která vlastně až do konce života žila v zemi, která "nebyla" jejím domovem, já to tak alespoň cítila.
Kniha je rozdělena do části, některé se mi líbily více, jiné méně. Celkově je to výborná kniha.
V této knize sledujeme Gertu, brněnskou Němku, která, po skončení druhé světové války, je spolu s ostatními vyhnána pryč. Při dlouhém pochodu, kdy spousta lidí umře, se Gerta s několika dalšími ženami zachrání a je přidělena na nucené práce. Sledujeme situace i nálady té doby a nelehký život obyvatel Československa.
Toto je opravdu silná kniha o jedné části naší poválečné historie, o které se moc nemluví. Takováto témata mám ráda, bohužel mi však kniha nesedla tak, abych byla nadšená. I tak to ale bylo zajímavé čtení.
V první části knihy, kdy se ocitáme ve druhé světové válce, mě kniha neskutečně bavila, bylo to „akční“, text byl plný informací, pocitů, příběhů. Při některých situacích mi běhal mráz po zádech. Pak jsme se dostali do druhé části, kterou Gerta strávila na nucených pracích. Tato část mi přišla až rozvleklá, pomalá, hodně věcí se zde opakovalo a probíralo stále do kolečka. Poslední třetina, odehrávající se v komunistickém Československu až po současnost, mi přišla moc uspěchaná. Takže mé pocity při čtení byly jak na houpačce.
Ale jako celek to byla fajn knížka se zajímavých tématem a rozhodně musím vyzdvihnout jazyk, jakým autorka píše, to jsem si při čtení užívala moc.
Je to náročnější čtení jak co se týče jazyka tak tématu, ale fenomenální!
Dlouho o tom dějiny mlčely, pamatuji si, že jsme byli jedny z prvních ročníků, co se o poválečném vyhnání němců učili ve škole v dějepisu.
Původně jsem chtěla dát plný počet hvězdiček. Kateřina Tučková má velmi vytříbený styl, píše krásnou češtinou. Téma vyhnání Židů z Brna velmi zajímavé, opět jsem se dozvěděla o mně neznámých událostech naší historie. Část knihy pojednávající o Němcích, o pochodu, o životě v Perné byla výborná. Uzavření nebo spíš shrnutí života dalších postav románu bylo v pořádku, ale bleskové, uhnané projetí Gertina života ve 2. polovině 20. století mi úplně nesedlo. Také vstupy Barbory, a především závěr jejího smíření se s matkou, se mi nelíbily. Za to jedna hvězdička dolů. Kniha však stojí za přečtení a velmi ji doporučuji.
To bylo teda neco. O odsunu Nemcu jsem nevedela vubec nic a dostalo me to. Hrozne smutny pribeh o hodne smutne dobe. Vlastne ani nevim co napsat. Jak jedna temna doba muze neskutecne zamichat s lidskymi osudy. Co clovek vlastne vsechno vydrzi, aby prezil a jak se na nej stejne lidi divaji jinak. To me dostalo asi nejvic. Prezijes, vratis se a jsi jina, divna... a nikdo ti nerozumi a vycte ti uplne vsechno.
Mne naopak hrdinky byly sympaticke a jejich premysleni jsem rozumela, i Barbore, proc uvazuje jak uvazuje.
Knizku bych rozhodone doporucila zahrnout do povinne cetby.
Velmi strhující a silný příběh, netušila jsem,že odsun Němců byl tak dramatický a nic není černobílé..hlavní hrdinka s dcerou nebyly moc sympatické a druhá polovina knihy byla slabší, i tak doporučuji rozhodně k přečtení.
Kniha byla rozhodně zajímavá, hlavní hrdinka mě však svým přístupem "prudila" už od začátku války. Ale takových pasivně přihlížejících je bohužel všude a v každé době většina. Oceňuji, že jsem se dozvěděla mnoho nového, jednu hvězdu ale ubírám za zbytečné natažení děje až do současnosti. Nestalo se mi poprvé, kdy autor za každou cenu musí zmínit historii Československa za celé dvacáté století, a vždy je to spíše ke škodě věci.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Kniha se silným tématem, o kterém se bohužel (jak čtu v komentářích) málo ví, což mě rozesmutnilo snad ještě víc, než samotná kniha. Není jen o části historie naší země, ale i o vině, odpuštění, naději, zlobě, nenávisti, vítězství i prohře. O věcech, které ač jsou neodpustitelné a neschvaluji je, jsou i pochopitelné. Ruku na srdce, ví někdo, jak by se v těchto pohnutých časech zachoval? Doufám, že to nikdy nebudeme muset zjišťovat.
Literárně si myslím, že by neuškodilo pár odstavců seškrtat, hlavně v poslední čtvrtině. Proto ubírám jednu hvězdu.
P.S. Také jste byli v šoku, když jste zjistili, kdo je otec Barbory? Mně to hned nedošlo.