Vyhnanie Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/381897/bmid_vyhnanie-gerty-schnirch-eHO-381897.jpg
4
4393
4393
Druhá kniha dnes už známej a úspešnej českej autorky Kateřiny Tučkovej sa vracia v čase do dní na konci druhej svetovej vojny a rozpráva príbeh nemeckých obyvateľov Brna. Povojnová obnovená Československá republika uplatnila princíp kolektívnej viny a nemecká časť obyvateľstva sa musela z hodiny na hodinu zbaliť a pešo vydať na pochod k rakúskym hraniciam. Mužov schopných pracovať uväznili v meste, ženy, deti a starí ľudia v transporte umierali na choroby a od vyčerpania. Pôsobivý román kladie dodnes bolestné a nevysvetlené otázky viny, odplaty a odpustenia medzi Čechmi a Nemcami a opisuje vzťah matky Gerty a jej dcéry Barbory, ovplyvnený prostredím, v ktorom sa ako české Nemky odsunuté na okraj spoločnosti smeli pohybovať. Noc z 30. na 31. mája 1945. Gerta Schnirch tlačí kočík s niekoľkomesačnou dcérkou a spolu s ostatnými brnianskymi Nemcami kráča v pochode smrti v ústrety neistej budúcnosti. Transport smeruje k rakúskym hraniciam, no tam ich tiež nečakajú s otvoreným náručím. Stovky vyhnancov podľahnú epidémii týfusu a úplavice. Gerta a niekoľko ďalších nemeckých žien s deťmi napokon skončia na nútených prácach na južnej Morave. Ich osudy sú rôzne, niektoré odídu do Rakúska, iné zostanú v juhomoravskej dedinke alebo sa vrátia do Brna. Gerta znovu získa československé občianstvo a po návrate do rodného mesta tam prežije búrlivé udalosti druhej polovice dvadsiateho storočia. Dej nezvyčajne plastického románu pokračuje cez päťdesiate roky a udalosti roku 1968 až po zmenu režimu v roku 1989. Čitateľ je svedkom zložitého vzťahu matky a dcéry, deformovaného nielen obmedzenými možnosťami, ktoré im ako českým Nemkám ponechal komunistický štát, ale aj vzájomným nepochopením dvoch generácií, komplikovanou komunikáciou a márnym úsilím matky sprostredkovať osobnú skúsenosť ďalším generáciám.... celý text
Přidat komentář
Je to náročnější čtení jak co se týče jazyka tak tématu, ale fenomenální!
Dlouho o tom dějiny mlčely, pamatuji si, že jsme byli jedny z prvních ročníků, co se o poválečném vyhnání němců učili ve škole v dějepisu.
Původně jsem chtěla dát plný počet hvězdiček. Kateřina Tučková má velmi vytříbený styl, píše krásnou češtinou. Téma vyhnání Židů z Brna velmi zajímavé, opět jsem se dozvěděla o mně neznámých událostech naší historie. Část knihy pojednávající o Němcích, o pochodu, o životě v Perné byla výborná. Uzavření nebo spíš shrnutí života dalších postav románu bylo v pořádku, ale bleskové, uhnané projetí Gertina života ve 2. polovině 20. století mi úplně nesedlo. Také vstupy Barbory, a především závěr jejího smíření se s matkou, se mi nelíbily. Za to jedna hvězdička dolů. Kniha však stojí za přečtení a velmi ji doporučuji.
To bylo teda neco. O odsunu Nemcu jsem nevedela vubec nic a dostalo me to. Hrozne smutny pribeh o hodne smutne dobe. Vlastne ani nevim co napsat. Jak jedna temna doba muze neskutecne zamichat s lidskymi osudy. Co clovek vlastne vsechno vydrzi, aby prezil a jak se na nej stejne lidi divaji jinak. To me dostalo asi nejvic. Prezijes, vratis se a jsi jina, divna... a nikdo ti nerozumi a vycte ti uplne vsechno.
Mne naopak hrdinky byly sympaticke a jejich premysleni jsem rozumela, i Barbore, proc uvazuje jak uvazuje.
Knizku bych rozhodone doporucila zahrnout do povinne cetby.
Velmi strhující a silný příběh, netušila jsem,že odsun Němců byl tak dramatický a nic není černobílé..hlavní hrdinka s dcerou nebyly moc sympatické a druhá polovina knihy byla slabší, i tak doporučuji rozhodně k přečtení.
Kniha byla rozhodně zajímavá, hlavní hrdinka mě však svým přístupem "prudila" už od začátku války. Ale takových pasivně přihlížejících je bohužel všude a v každé době většina. Oceňuji, že jsem se dozvěděla mnoho nového, jednu hvězdu ale ubírám za zbytečné natažení děje až do současnosti. Nestalo se mi poprvé, kdy autor za každou cenu musí zmínit historii Československa za celé dvacáté století, a vždy je to spíše ke škodě věci.
Nestává se mi to často, ale musela jsem ji odložit, cca na 30 straně. Vím, že nejde zavírat oči před historií, ale bylo to pro mě tak těžké téma, že mi bylo při čtení fyzicky špatně.
Četla jsem od Kateřiny Tučkové i knihu Žítkovské bohyně a přemýšlím, která byla lepší. Každá úplně jiná, ale obě skvělé, četly se velmi dobře. Smekám před autorkou, nebylo to lehké psaní, spousta faktů, jsem rada, že jsem na ně narazila a mohla si je přečíst.
(SPOILER)
Tuckove Zitkovske bohyne se mi tenkrat moc libily, uz jen to tema bylo zajimave. Ale o teto knize jsem mela vazne jinou predstavu, neco ve smyslu zivota v koncentraku a pak stastneho navratu. Jak ja se spletla…
Timhle pribehem Tuckova dokazuje, ze si svoje literarni ceny vazne zaslouzi.
O pribehu jako takovem se rozepisovat nemuzu, jsem v tuhle chvili na strane 60 a jen hltam stranky…
22.8.
Pribeh plny ruznorodych, depresivnich, tragickych osudu od konce valky az po soucasnost. Gerta mne rozcilovala a Barbora taky, ale neni se jim co divit. Gerta nikdy s dcerou nemluvila o tom co bylo…stvalo mne, ze se nijak „neprala“ treba jako Teresa, porad jen ze byla vic Ceska, i kdyz polovicni a nijak se nesnazila, v te dobe by to asi k nicemu nebylo a ona by skoncila kdovi kde
Nasilnosti a zlociny, ktere se udaly byly opravdu silene, je pravda, ze nemuzeme vsechny hazet do jednoho pytle, ale taky nelze zapominat, ze nekteri se nechovali tak jak by meli, kdyz mohli. Valka je vzdycky hrozna…napadla mne vzpominka na film Habermanuv mlyn a vim, ze uz ho nikdy videt nechci…
Lide si nemaji v tomhle ohledu co vycitat
Moje uplne nejoblibenejsi kniha poslednich let. Syrova, poutava, propracovana do detailu a brutalni. Brutalni tim, ze tyhle veci se dely.
Poselstvi knihy je neuveritelne silne a nuti premyslet a vracet se k tematu jeste dlouho po precteni. Nic neni cernobile. A princip kolektivni viny je to nejhruznejsi, co "lidi" vymysleli. At je to jakymkoliv smerem.
Jsem z Brna, takže číst tuto knihu a znát ta místa, ulice a domy osobně, je silný pocit. Mohu-li to tak vůbec napsat, perfektní kniha.
Jsem do Brna pristehovana a o teto jeho kapitole jsem toho mnoho nevedela, vlastne vubec nic. Jake prozreni.... Chvala K. Tuckove za vyborne zpracovani a pripomenuti nasi historie. Knizku bych dala jako povinnou literaturu... Skvela ukazka chodu historie a lidskych charakteru.
Odvrácená stránka českých dějin.. velmi smutný a depresivní příběh.. nicméně hlavní hrdinka Gerta mi bohužel byla šíleně nesympatická. Ale i tak jsem vděčná, že jsem si mohla knihu přečíst a podívat se na válku i poválečné období i z jiného úhlu pohledu.
(SPOILER)
Dvě a půl hvězdičky...jak tady většina píše, že jim byla postava Gerty nesympatická, tak já nemohla naopak vystat jeji dceru Barboru, které naštěstí moc v knize věnováno nebylo... Projevovala se tak slabomyslně a hloupě, že byl opravdu poznat její původ :))
Jinak byla kniha kromě začátku příliš zdlouhavá a bez nějaké zajímavé zápletky, prostě už jen plynula až do téměř současné doby...
Skvělá kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem a poučila mě o událostech, o kterých jsem měla jen matné nebo žádné povědomí. Netušila jsem, jak nelidsky se Češi po konci války chovali.
Gerty a ostatních mi bylo líto, ale přesto si nemohu pomoci a nesouhlasím s jednostranným zaměřením a poselstvím knihy. Gerta pořád uvažovala jen stylem - já já já já - chyběla mi jakákoli zmínka, její zamyšlení nad tím, co za zvěrstva páchali Němci za Protektorátu na Češích a hlavně na Židech. Když se teda cítila tak moc jako Češka, proč se za Čechy nějak nepostavila? Kniha mě nutila přemýšlet, jak by se Gerta chovala, kdyby Němci válku vyhráli. Odmítala by s tím související privilegia a soucítila s nespravedlností páchanou na jiných? Nebo by byla opět jen pasivní a přijímala svůj "nadřazený osud s výhodami beze zbytku?" Hlásila by se i tak k Čechům? To, ať si každý promyslí sám.
Hutné a smutné... Jsem paní Tučkové velmi vděčná za beletrizaci tohoto kontroverzního tématu našich dějin, kde nejsou vítězové ani poražení jen ublížení a poranění. Neméně naléhavé jsou i proměny této látky v čase a v životech dalších generací...
"To víš, že vím, že nám to všem podělali. Ale na druhou stranu, nejen nám.(...) A víš, co proti tomu můžeš udělat? Suma sumárum nic moc. Zespoda s tím hýbnout nedokážeš. Ale něco přece. Nenechat se rozšlápnout a těšit se sama ze svého. Ze svého prostého, krásného života, který bude tak malý, že už jim nebude stát za to ho znova lámat. Víš. To můžeš udělat."
K. Tučkovou považuji za nejlepší současnou českou spisovatelku. Z příběhů i způsobu jejich podání mrazí.
Velmi obohacující a silná kniha! Čtení to není lehké, ale díky ní se na historii budete moci podívat "z druhé strany" a bez žádných příkras. Je to velmi bolestný příběh naší smutné a temné minulosti. Jsem ráda, že se s odstupem času otevírají tato historická tabu a doufám, že to pomůže k tomu, aby se již tyto události neopakovaly. Všem velmi doporučuji a paní Tučkové za tuto knihu děkuji.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci odsun, vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
V této knize sledujeme Gertu, brněnskou Němku, která, po skončení druhé světové války, je spolu s ostatními vyhnána pryč. Při dlouhém pochodu, kdy spousta lidí umře, se Gerta s několika dalšími ženami zachrání a je přidělena na nucené práce. Sledujeme situace i nálady té doby a nelehký život obyvatel Československa.
Toto je opravdu silná kniha o jedné části naší poválečné historie, o které se moc nemluví. Takováto témata mám ráda, bohužel mi však kniha nesedla tak, abych byla nadšená. I tak to ale bylo zajímavé čtení.
V první části knihy, kdy se ocitáme ve druhé světové válce, mě kniha neskutečně bavila, bylo to „akční“, text byl plný informací, pocitů, příběhů. Při některých situacích mi běhal mráz po zádech. Pak jsme se dostali do druhé části, kterou Gerta strávila na nucených pracích. Tato část mi přišla až rozvleklá, pomalá, hodně věcí se zde opakovalo a probíralo stále do kolečka. Poslední třetina, odehrávající se v komunistickém Československu až po současnost, mi přišla moc uspěchaná. Takže mé pocity při čtení byly jak na houpačce.
Ale jako celek to byla fajn knížka se zajímavých tématem a rozhodně musím vyzdvihnout jazyk, jakým autorka píše, to jsem si při čtení užívala moc.