Vyhoďme ho z kola ven
Ken Kesey
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76003/bmid_vyhodme-ho-z-kola-ven-CVs-76003.jpg
5
3026
3026
Keseyova prvotina Vyhoďme ho z kola ven je silný příběh marné vzpoury jedince proti systému, příběh vězně McMurphyho, který ve snaze uniknout pracovní farmě volí jedinou možnost – dostat se do psychiatrické léčebny. Jeho představa poklidného přežití se ale záhy mění doslova v noční můru, když se seznámí s ponižováním a psychickým terorem se strany personálu léčebny, prováděným především vrchní Velkou sestrou. Díky nezkrotnému irskému temperamentu se vrhne do boje a snaží se k zápasu podnítit i ostatní pacienty. Příběh vyprávěný hluchoněmým schizofrenikem „Náčelníkem“ prostou hovorovou řečí s četnými vulgarismy a proto působící hodnověrně a autenticky... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1979 , OdeonOriginální název:
One Flew Over the Cuckoo's Nest, 1962
více info...
Přidat komentář
Do psychiatrického zařízení přijde drzý McMurphy, člověk, který na jednu stranu potřebuje krotit kvůli násilnickým sklonům, na stranu druhou by mu neuškodila spíše věznice či nucené práce, ze kterých se svojí skromnou hrou na blázna vymanil. Román popisuje dopad McMurphyho na celkový chod léčebny. Příběh je vyprávený z pohledu jednoho chovance, pana Bromdena, obrovitého indiána a pravděpodobně schizofrenika, který předstírá hluchoněmost, což mu umožňuje nepozorovaně sledovat dění v zařízení jak mezi pacienty, tak mezi personálem.
Knihou proplouvají Bromdenovy vize, jeho halucinace, které ho odtrhávají od reality. Do děje jsou tyto vize zakomponovány velmi pečlivě, občas člověku přijde, jako by to nebyly ani představy.
Něžný ¡SPOILER!: velmi jsem ocenila jak se postava Bromdena za celou knihu vyvinula, od docela maličkého člověka, který se bojí „vlastního stínu“ až po člověka vědomého si sám sebe a vlastní velikosti.
Konec prozrazovat nechci, nicméně i přesto, že to nebyl klasický happy end, z něho mám pocit, že to tak mělo být, rozhodně nebyl nějak odfláknutý, ani zbytečně natažený. Prostě tak akorát.
Kniha samotná se četla velmi dobře, přes prvních pár stránek jsem se musela prokousat, avšak dál se četla prakticky sama.
Úžasný román. I když asi dost ublížil vnímání psychiatrických zařízení veřejností… Četla jsem až poté, co jsem film viděla nejmíň 10x, tak snad nejsem při hodnocení moc ovlivněná Formanem.
Silný příběh, bez debat. Člověk tak nějak dopředu ví, co se stane a že to nebude veselé.
Přesto se mi kniha nečetla úplně snadno, asi dvakrát jsem ji chtěla vzdát. Styl psaní mi ze začátku úplně nesedl, byla jsem leckdy zmatená, co jsou jen představy a co skutečnost, či jak to vlastně je.
Scény s McMurphym a Ratchedovou mě ale bavily, dobře jí to dával sežrat. Líbilo se mi, jak znovu vléval život do žil kolikrát zcela letargickým pacientům, jak drželi při sobě, jak bylo z příběhu cítit, jak těžké je se vymanit z takového léčebného vězení, byť život by mohl plynout úplně jinak.
Konec byl velice silný.
Zkrátka pěkná a dobře napsaná kniha, jen jednu hvězdu ubírám za to, že jsem se nad ní málem zadusila.
Přečteno do čtenářské výzvy. A opravdu to byla výzva. Dost jsem se nad stránkami trápila, nebavilo mě to, nedokázala jsem udržet pozornost. Podle hodnocení jsem čekala příběh, který chytí a nepustí od samého začátku. Bohužel mě to nechytlo ani později. Zkusím filmové zpracování, které jsem zatím neměla možnost shlédnout.
Od knihy jsem toho příliš neočekávala, přeci jen se nejedná o autora nebo žánr, který bych vyhledávala, a musím bez mučení přiznat, že po dočtení jsem cítila obrovskou úlevu, že mám tenhle boj za sebou.
V knize se něco pořádného začne dít zhruba tak po dvou třetinách celého vyprávění, do té doby je to jen změť popisu a nesmyslných halucinací vypravěče, takže vlastně vůbec nevíte, jestli to, co říká, se skutečně děje. Neustále mluví o mlze a elektrických obvodech ve zdech, nevím, jestli jsem jen příliš omezenà, abych za těmito věcmi viděla nějaký smysl, nebo jsou tam čistě jen proto, že je vypravěč "na hlavu".
Co se týče hádek Velké sestry a McMurphyho, očekávala jsem ostřejší střety, výměny názorů, alespoň nějaké silnější náznaky dramatizace a zápletky, ale bohužel, v tomto případě zůstal autor zbytečně při zemi.
A abych nezapomněla na film, ten bych snad raději neviděla...
Kolem a kolem, kniha odkrývá zajímavé téma a zápletku, bohužel však na příliš mnoho stranách. Pochybuji, že si tento příběh někdy znovu přečtu.
Sice má jen 338 stránek, ale stejně bych jich ještě pár ubral. Jinak dokonalost - náčelník je citlivý chlápek, takže jeho pohled na dění a okolnosti mají úplně jiný rozměr.
Občas jsem se trochu ztrácela v halucinacích vypravěče, ale kniha se mi líbila.
Geniální dílo. Velmi citlivě napsané. Skrývá v sobě beznaděj, hluboké myšlenky a skryté významy, stejně tak jako úsměvné momenty. Doporučuji všem.
Už během čtení mi bylo jasné, proč pan Kesey tak moc neměl rád filmové zpracování. A ani se mu nedivím. Díky tomu, že v knize příběh vypráví náčelník Bromden, je kniha plná emocí a zajímavých myšlenek. Všechny Bromdenovy názory, postřehy, vzpomínky ale i bludné představy dávají knižnímu příběhu duši, jakousi rovinu, o kterou je film ochuzen.
Je vlastně zarážející, kolik komentářů - včetně toho mého - srovnává film s knihou. Tak profláklý film, který viděl každý, přitom jeho předloha jej zdaleka předčí. Jenže málokdo ví, že ten film vůbec nějakou knižní předlohu má.
Smutné čtení, beznadějné, ale ohromně zajímavé. Znám film podle této předlohy a stále jsem ho měla před očima. Nijak mi to ale nevadilo, příběh mě bavil, i když jsem věděla, co přijde.
Blbý je, že jsem nejdřív viděl film a bavil mě víc než kniha, to ale nic nemění ma její kvalitě.
K četbě bych se asi neodhodlala, kdyby mne nemotivovala Čtenářská výzva - dílo jsem znala samozřejmě z Formanova filmu a přesvědčilo mne, že TOHLE je místo, kde bych opravdu být nechtěla. Nicméně úhel pohledu, který nabízí kniha proti filmu, tedy vidění celého dění prismatem náčelníka Bromdena, dává textu úplně jinou dimenzi. Postupné osvobozování ze zacyklených představ je skoro zajímavější než původce a hybatel McMurphy. A k tomu nepříliš jemně popsaný systém manipulací, které v různých rovinách kolem sebe najde asi každý. A hranice poruchy jsou tak tenké... Nicméně stále klobouk dolů před Formanovou verzí a zejména obsazením jeho filmu, velmi mi to usnadnilo začítání se do textu... ke kterému nevím, jestli se ještě vrátím. Jednou stačilo.
Četla jsem to jako povinnou četbu do školy a musím říct, že jsem zklamaná. Podle hodnocení jsem očekávala super knihu, ale bohužel jsem se s ní jen natrápila. Hodně mi pomohl film.
Toto dílo mě dostalo svým příběhem, bojem proti vyšší síle, kde jak už bylo v knize řečeno, není možné vyhrát, ale jen se rvát a rvát až vám nakonec dojdou síly a nahradí vás někdo další.
McMurphy se rval. Zároveň také zahnal mlhu z oddělení psychiatrické léčebny a zbavil je pískotu v uších. Ale co je nejdůležitější, dal těm chlapům opět důvod, proč se smát.
Tady půjdu asi proti proudu, ale mě teda kniha nebavila. Zhruba v třetině jsem váhala zda ji neodložit. Nakonec jsem ji teda po menší pauze dorazila až do konce. Nemůžu říct, že by byla špatná, podle mě je prostě jiná. Vyprávění z pohledy náčelníka se mi líbilo, ale v jeho halucinacích jsem se ztrácela a byly pro mě dosti rušívým elementem.
Přečteno podruhé, teď už se mi to zdálo zdlouhavější. K přečteným knížkám se vracím po letech, když momentálně nemám co číst a obvykle už nemají tu sílu, jako napoprvé. Samozřejmě - když znám konec. Ale tohle je prostě klasika a můj první komentář platí.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno psychiatrické léčebny zneužívání zdravotní sestry psychiatrie manipulace (psychologie) lékař a pacient psychický teror boj za svoboduAutorovy další knížky
| 2010 |  Vyhoďme ho z kola ven |
| 1999 | Tak mě někdy napadá |
| 2003 | Námořníkova píseň |
| 1996 |  Skříňka s démonem |
| 2006 | Zápisky z lochu |
Nabízí se srovnat knížku s filmem. Osobně jsem měl z obého stejný pocit, což bych připsal rozhodně Formanovi k dobrému. A ten pocit byl takový, že lidem s depresemi rozhodně nepomůže. Pro ty vyrovnané je to ale skvělá četba, ve které můžete hledat hlubší myšlenky (a najdete je tam), anebo jen nechat příběh běžet a i to uspokojí.