Vypálit Chrom

24.11.2024

Biblia kyberpunku, doslova písmo sväté, ktoré svetu zjavil William Gibson ako prorok. Geniálne v pravom slova zmysle. Odvážne, akčné, vizionárske, reflektujúce... - a napísané s neuveriteľnou virtuozitou... zbytočne nevysvetľuje a nie je popisný ani doslovný - je to literatúra kompatibilná rýchlemu elektronickému svetu - a pritom nestráca skrz-naskrz literárne kvality. Jeho románmi stále nepobozkaný, túto zbierku som čítal x-krát a vždy znovu sa doslova kochám vybrúsenosťou tých textov a samotnou konštrukciou viet, číta sa mi to paradoxne až ako poézia. O revolučnom (aj keď rozhodne nie nadčasovom) obsahu ani nehovorím, to je na samostatnú kapitolu...

21.01.2023

Nejsem už fanouškem sci-fi povídek. Tohle jsem se ale rozhodl zkusit. V angličtině. A i když normálně knížky v angličtině čtu, tuhle jsem vůbec nedal. V půlce jsem to vzdal a zkusil to znovu v češtině. No... Povídky mají atmosféru. Některé jenom atmosféru (G. kontinuum). Dostanete v nich tresť kyberpunku (Jak vypálit Chrome, Zimní tržiště) nebo tresť Gibsona (Johny Mnemonic a motiv poslíčka, který se zaplete). Ale i tak jsem to nedočetl. Neuromancer pořád září vysoko nade vším, co Gibson napsal. Nejvíc mě zaujala Červená hvězda, zimní orbita. Ale možná tím, že to není čistý Gibson.

Proboha, co to je?! To jsem si zas dal. Neuchopitelné, nepochopitelné, nesrozumitelné. Místy to vypadá jako výsledek činnosti nějakého generátoru náhodných vět. Přečteny tři povídky a dost! Je mi líto, ale knihu odkládám.

22.03.2020

Moje prvé stretnutie s Gibsonom dopadlo tak všelijako. Popravde, poviedky sú formát, ktorý ma nikdy neoslovil, mám radšej novely a romány. No a začínať so spisovateľom práve poviedkami nie je práve najšťastnejšou voľbou. Lenže Gibson začal poviedkami a tým pádom som sa priklonil aj ja k jeho poviedkovej zbierke.

Presne ako každá poviedková antológia, tak aj Gibsonova nie je výnimkou, čo sa kvality jednotlivých poviedok týka. Tu je zaujímavý jeden fakt, ktorý som si všimol po prečítaní celej zbierky - najlepšie poviedky nenapísal sám, ale v spolupráci. Preto ako maják nad morom vyčnievajú tri kúsky: Svůj k svému, Červená hvězda, zimní orbit a Na život a na smrt. Tie zvyšné sú spomínaným morom.

03.02.2020

Napsané perfektně - ale kyberpunk opravdu není můj šálek čaje...

21.11.2019

Gibson, ikona cp.

24.04.2019

V budoucnu přečtu znovu, povídky jsou, co se týče vrstev, pořádné cibule. Než jsem se zorientovala, trvalo to, ale obraznost a originalita stála za to.

29.09.2018

Povídky v zásadě nečtu, nebaví mě ten krátký formát, příběhy bez začátku a bez konce. Čas od času na to však zapomenu a zkusím se do nějaké povídkové knihy začíst, jen abych si znovu a znovu potvrdil, že povídky opravdu ne-e. Jak vypálit Chrome je stejný případ. Zapomenutelné příběhy bez smyslu, bez jiskry, poloviční zážitek. Na druhou stranu, věřím, že si své čtenáře najdou, pravověrní fandové cyberpunku si přidají 1-2 hvězdičky. Kamarád, co mi knihu kdysi doporučil, nedokázal skrýt své nadšení. Za sebe bych vyzdvihnul snad jen Rudou hvězdu a zimní orbit, z daného výběru mi jako jediná nějak zůstala v hlavě, možná právě proto, že je to taková klasičtější SF záležitost. K těm ostatním jsem měl přece jen trochu dál.

28.11.2016

Přesně kvůli dílům jako je tohle nemám ráda sci-fi. Plno smýšlených pojmů, které ani nejsou vysvětlené, takže čtenář vůbec neví, vo co go, a když se v daném světě začne trochu orientovat, povídka skončí a následuje nová povídka s úplně jinými pravidly. Za mě fakt ne.

06.05.2014

Gibson opravdu není pro každého.
Povídka Fragmenty holografické růže se mi líbila nejvíce, pamatuji si, že svou atmosférou a emocemi sytě naplnila všechny mé smysly a jako sen mě přenesla do jiného světa... ale přísahám, že si ani trošičku nepamatuji, o čem vlastně byla! :-)