Vyrozumění
Václav Havel
Hra o dvanácti obrazech. Hra začíná tím, že ředitel velkého úřadu Gross nalezne na svém stole vyrozumění v jazyce. ptydepe (umělý jazyk), který na úřadě bez jeho vědomí zavádí náměstek Baláš. Ptydepe má za úkol zabránit jakýmkoliv omylům tím, že každé slovo se v něm maximálně liší od jiných, a má být nejvhodnějším jazykem pro úřední styk. Gross se pokusí šíření ptydepe zastavit, je však spletitými intrikami donucen oficiálně ptydepe posvětit a následně je degradován na funkci náměstka. Gross se celou dobu snaží zjistit, co je napsáno v jeho vyrozumění, dostane se však do začarovaného kruhu – k tomu, aby si někdo mohl nechat přeložit vyrozumění v ptydepe, potřebuje evidenční materiály, které však dostane teprve tehdy, když doloží, že mu to jeho vyrozumění nezakazuje. Gross si na nesmyslnost systému stěžuje a je mu přidělena ještě horší práce pozorovatele. Baláš mezitím také zjišťuje, že s ptydepe šlápl vedle. Většina úředníků se totiž ptydepe vůbec nedokáže naučit. Baláš se snaží udobřit si Grosse a znovu jej povýší na funkci náměstka. Sekretářka Marie se nad Grossem nakonec slituje a proti předpisům mu vyrozumění přeloží. Stojí v něm, že vedení ptydepe neschvaluje a od jeho používání by se mělo co nejrychleji upustit. Gross ze zprávy načerpá novou sílu a rozhodne se, že už nikomu ustupovat nebude a místo toho bude jednat... čerpáno z: http://www.cdmo.wz.cz/z-vyrozumeni.htm... celý text
Přidat komentář
Set123 pode mnou prakticky úplně vystihl to, co mi běželo hlavou při čtení Vyrozumění. Jistě, pane ministře se sirem Humphreym na sterodiech a bez jemné korekce Bernarda, naopak s podporou kývače Kubše. Newspeak naopak, ale se stejným destruktivním efektem nejen na jazyk samotný, ale i na mezilidské vztahy a fungování systému. Víc k ději dodávat nebudu.
Snad jen dvě věci nad rámec děje: zaprvé, zlepšení systému není o jazyce, ale o lidech, kteří systém ovládají, a o jejich motivacích a hodnotách. Zadruhé, nemusíme mít na vše "naší českou" cestu, ale můžeme se v lecčem inspirovat jinde, kde už nějakou dobu něco (efektivněji) funguje. Pak bychom totiž nemuseli řešit již vyřešené problémy a soustředit se na něco jiného. Třeba na vizi.
Ježiši marja, taky se vám tak motala hlava když jste tohle četli? Marja to je šílenost.
Drama je občas zmiňováno v kontextu Kafky. A ano, Kafka je tam vskutku cítit. Pokusme se ignorovat shodu témat – Kafka nadával na byrokracii a pak je tu toto, že? To lze považovat za estetickou shodu. Pro mne je například zajímavější motiv dvou pomocníků. Když Josef K. v Zámku přichází do vesnice, jsou mu přiděleni dva pomocníci. Celou knihu je však jejich charakter opačný, než jaký by být měl. Nepomáhají, ničí. Nemají úctu ke svému nadřízenému, utahují si z něho. Nerespektují ho, nutí ho dělat, co oni chtějí. A tak je to tu, akorát znásobeno. Pan ředitel má, pravda, svého tajemníka, ale tajemník je ve skutečnosti ředitelem ředitele. A podobných motivů více než estetických je ve hře více. Ne zase tak moc, ale více.
Větší podobnost vidím spíše s jedním jistým seriálem. Seriálem, který mám ooopravdu rád. Rozhodně to není tak, že se na něj koukám čtyřikrát do roka. Jistě ne. A pozor, nehovořím tu rozhodně o vzájemných inspiracích, to je takřka nemožné. Jen o podobnostech. Tím seriálem je Jistě, pane ministře.
Povšimněte si základních kulis. Nový vedoucí je seznámen se svým pomocníkem, který si vede vlastní, bezohlednou politiku. Nikdo v budově nemá respekt k vedoucímu, ale k tajemníkovi. Tajemník se snaží nadřízeného nachytat a očividně se mu to daří, protože je, opět očividně, chytřejší. Chytřejší ovšem nemusí vždy znamenat lepší. A to ani v jednom z případů. Celá absurdita hry mi vlastně opravdu připomínala Jistě, pane ministře. Akorát Havel pojem absurdita posunul na úroveň ještě daleko šílenější.
Hovořím zde o Jistě, pane ministře a k tomu si přihodím ještě něco. Nedávno jsem znovu četl 1984. Snad nejprofláknutější věc 1984 je Newspeak. No tak, řekněte, že jste nemysleli na to samé. Když jsem ale přemýšlel nad Newspeakem a Ptydebe, vzpomněl jsem si na jeden kratičký monolog Jima Hackera z Jistě pane ministře. Nese se zhruba v toto duchu: Buď vám žádné informace nedají, nebo jich navalí tolik, že v nich fakta utopí. Povšimněte si, že v obrysech jsou oba jazyky stejné. Oba se snaží potlačit člověku přirozený jazyk, aby nějakým způsobem regulovali mezilidskou interakci. (Pravda, Newspeak jde dále, pokoušeje se regulovat samotné možnosti lidského uvažování, ale to je tu vedlejší.) Ale oba to dělají přesně naopak, přičemž následek je stejně destruktivní. Newspeak se pokouší eliminovat lidskou slovní zásobu na několik málo víceznačných slov, Ptydebe se naopak pokouší naprosto šíleně proliferovat absurdní množství fakticky bezobsažných symbolů, aby tak „zdokonalil“, fakticky však likvidoval lidskou komunikaci. Nejsem si jist, co je vlastně děsivější.
Nebudu se zabývat klasickou hlavou XXII, kruh je myslím ze hry zcela očividný. Zmínit jsem také chtěl odkazy na Alberta Camuse a jeho absurdní filosofii, ale jsem na to moc unavený, tak se snad spokojím s pouhým konstatováním, že jsou ve hře přítomny – hlavně v jejím konci.
Závěrem už tedy jenom toto: hra krásně ukazuje, jak nebezpečná, ale i marná je snaha implementovat do živoucího organizmu umělý konstrukt, kterému se organizmus samotný vzpírá. Není to možné a snaha je to, jak jsem již řekl nebezpečná. Myslím, že pro leckterého zákonodárce by to mohlo být zajímavé zjištění. Nu, ale co už…
Výborné. Ve své době to bylo určitě ještě aktuálnější a lepší, rozumím proč se na to ve velkém chodilo... Hlava XXII kombinovaná s Kafkou, situačním humorem, Kanclem a dobou "reálného socialismu". Všechny ty blábolivé projevy, nesmyslné pracovní procesy, nutné "bumážky", dobro lidu, sekretářka i předsedkyně jako z žurnálu stereotypů, otravná výuka (to je koukám dodnes beze změny), pozorovatel ve škvíře mezi zdmi... Tak krátké, přitom to nabízí tolik vjemů.
Jen tedy být herec a schytat některé rozhovory v ptydepe, to bych autora nenáviděl. Naopak taková role Kubše...
Vyrozumění je výborná zábava i jen v tištěné podobě, ale na jevišti to musí být skvost. Mlčící zavaděč jazyka Kubš, pantomima s doutníky a hlavně nezapomenout na minimax - je to plné gagů, přitom chytrá a promyšlená satira. Kolegyně vedoucí je mimochodem ztělesněním korporátního zaměstnance, výtvarná aktualizace do podoby openspacu by fungovala bez problémů.
Ra ko hutu d dekotu ely trebomu emusohe, vdegar yd, stro reny er gryk kendy, alyv zvyde dezu, kvyndal fer teknu sely. Degto yl tre entvester kyleg gh: orka epyl y bodur depty-depe emete. Grojto af xedob yd, kyzem ner osonfterte ylem kho dent de det detrym gynfer bro enomuz fechtal agni laj kys defyj rokuroch bazuk suhelen…
Skvělé absurdní drama s příchutí havlovského humanismu. Doporučuji též jako audiozáznam. Jako bych slyšela samotného autora ve světě nespravedlivé byrokracie.
Autorovy další knížky
| 1975 |  Audience |
| 2010 | Zahradní slavnost |
| 1989 |  Moc bezmocných |
| 1990 | Dálkový výslech |
| 2003 | Pižďuchové |
Tohle mě opravdu bavilo. Rád bych viděl hru i v divadle.