Vyrozumění přehled

31.01.2022

Ježiši marja, taky se vám tak motala hlava když jste tohle četli? Marja to je šílenost.

Drama je občas zmiňováno v kontextu Kafky. A ano, Kafka je tam vskutku cítit. Pokusme se ignorovat shodu témat – Kafka nadával na byrokracii a pak je tu toto, že? To lze považovat za estetickou shodu. Pro mne je například zajímavější motiv dvou pomocníků. Když Josef K. v Zámku přichází do vesnice, jsou mu přiděleni dva pomocníci. Celou knihu je však jejich charakter opačný, než jaký by být měl. Nepomáhají, ničí. Nemají úctu ke svému nadřízenému, utahují si z něho. Nerespektují ho, nutí ho dělat, co oni chtějí. A tak je to tu, akorát znásobeno. Pan ředitel má, pravda, svého tajemníka, ale tajemník je ve skutečnosti ředitelem ředitele. A podobných motivů více než estetických je ve hře více. Ne zase tak moc, ale více.

Větší podobnost vidím spíše s jedním jistým seriálem. Seriálem, který mám ooopravdu rád. Rozhodně to není tak, že se na něj koukám čtyřikrát do roka. Jistě ne. A pozor, nehovořím tu rozhodně o vzájemných inspiracích, to je takřka nemožné. Jen o podobnostech. Tím seriálem je Jistě, pane ministře.

Povšimněte si základních kulis. Nový vedoucí je seznámen se svým pomocníkem, který si vede vlastní, bezohlednou politiku. Nikdo v budově nemá respekt k vedoucímu, ale k tajemníkovi. Tajemník se snaží nadřízeného nachytat a očividně se mu to daří, protože je, opět očividně, chytřejší. Chytřejší ovšem nemusí vždy znamenat lepší. A to ani v jednom z případů. Celá absurdita hry mi vlastně opravdu připomínala Jistě, pane ministře. Akorát Havel pojem absurdita posunul na úroveň ještě daleko šílenější.

Hovořím zde o Jistě, pane ministře a k tomu si přihodím ještě něco. Nedávno jsem znovu četl 1984. Snad nejprofláknutější věc 1984 je Newspeak. No tak, řekněte, že jste nemysleli na to samé. Když jsem ale přemýšlel nad Newspeakem a Ptydebe, vzpomněl jsem si na jeden kratičký monolog Jima Hackera z Jistě pane ministře. Nese se zhruba v toto duchu: Buď vám žádné informace nedají, nebo jich navalí tolik, že v nich fakta utopí. Povšimněte si, že v obrysech jsou oba jazyky stejné. Oba se snaží potlačit člověku přirozený jazyk, aby nějakým způsobem regulovali mezilidskou interakci. (Pravda, Newspeak jde dále, pokoušeje se regulovat samotné možnosti lidského uvažování, ale to je tu vedlejší.) Ale oba to dělají přesně naopak, přičemž následek je stejně destruktivní. Newspeak se pokouší eliminovat lidskou slovní zásobu na několik málo víceznačných slov, Ptydebe se naopak pokouší naprosto šíleně proliferovat absurdní množství fakticky bezobsažných symbolů, aby tak „zdokonalil“, fakticky však likvidoval lidskou komunikaci. Nejsem si jist, co je vlastně děsivější.

Nebudu se zabývat klasickou hlavou XXII, kruh je myslím ze hry zcela očividný. Zmínit jsem také chtěl odkazy na Alberta Camuse a jeho absurdní filosofii, ale jsem na to moc unavený, tak se snad spokojím s pouhým konstatováním, že jsou ve hře přítomny – hlavně v jejím konci.

Závěrem už tedy jenom toto: hra krásně ukazuje, jak nebezpečná, ale i marná je snaha implementovat do živoucího organizmu umělý konstrukt, kterému se organizmus samotný vzpírá. Není to možné a snaha je to, jak jsem již řekl nebezpečná. Myslím, že pro leckterého zákonodárce by to mohlo být zajímavé zjištění. Nu, ale co už…